21 Cdo 2913/2025-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné CASPER PROPERTY s. r. o. se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 24675172, a povinného M. M., o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 4 Co 19/2024-12, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 2/2025, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2025, č. j. 4 Cmo 166/2025-40, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 5. 2025, č. j. 16 C 2/2025-33, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 5. 12. 2024 podané povinným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 4 Co 19/2024-12, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2023, č. j. 26 Co 161/2023-4, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná povinným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2023, č. j. 26 Co 161/2023-84, neboť ani poté, co byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2025, č. j. 16 C 2/2025-16, ve spojením s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2025, č. j. 4 Cmo 62/2025-23, zamítnuta žádost povinného o osvobození od soudních poplatků, a poté, co byl povinný následně vyzván usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2025, č. j. 16 C 2/2025-28, k zaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost ze dne 5. 12. 2024, povinný soudní poplatek nezaplatil.
2. Usnesením ze dne 8. 8. 2025, č. j. 4 Cmo 166/2025-40, Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Podáním dovolání mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 11. 2025, č. j. 21 Cdo 2913/2025-55, které bylo povinnému doručeno dne 4. 12. 2025, vyzval povinného, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2025, č. j. 4 Cmo 166/2025-40, a zároveň povinného poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
5. Povinný spolu s dovoláním a následně pak podáním ze dne 19. 12. 2025 požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
6. Povinný nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v projednávané věci jde z jeho strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
7. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
8. V projednávané věci podal povinný dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230 odst. 3 o. s. ř., podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost). Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání povinného proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno; okolnost, že žaloba nebyla zamítnuta pro nepřípustnost, nýbrž pro nezaplacení soudního poplatku, není podstatná.
9. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že povinný po zahájení řízení podává množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k povinnému – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 20 Cdo 481/2022, ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1434/2021, nebo ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1918/2019).
10. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinný procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020)
11. Protože dovolatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2025, č. j. 21 Cdo 2913/2025-55, Nejvyšší soud řízení o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8 8. 2025, č. j. 166/2025-40, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2026
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu