USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka
v právní věci žalobce Podkrušnohorské bytové družstvo se sídlem v Teplicích,
Duchcovská č. 412/88C, IČO 25027981, zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem,
advokátem se sídlem v Teplicích, Školní č. 349/2, proti žalovanému J. H., o
žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 8. prosince 2021, č. j. 26 Co 327/2021-624, vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 26 Co 327/2021, o dovolání žalovaného proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. 4 Co 18/2024-25,
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 1. 2024, č. j. 26
Co 327/2021-18, odmítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, č. j. 26 Co 327/2021-624,
(výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
(výrok II).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 5.
2024, č. j. 4 Co 18/2024-25, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
(výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný, jenž nebyl zastoupen
advokátem ani netvrdil, že má právnické vzdělání, včasné dovolání (zároveň i
žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení).
4. Krajský soud v Hradci Králové předložil věc k rozhodnutí dovolacímu
soudu, aniž žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který
žalovaný nezaplatil.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“).
6. Podáním dovolání vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní
poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“)] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7
odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
7. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání či kasační
stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu
určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu
byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný
podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v
délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po
marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku
po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před
dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení
zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího
řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání přednost před zastavením
řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod
číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.).
9. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 21 Cdo
40/2025-56, které bylo žalovanému doručeno dne 18. 3. 2025, vyzval žalovaného,
aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za
dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 4 Co
18/2024-25, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4
000 Kč, a zároveň ho poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání
ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
10. Protože dovolatel přes poučení o následcích jeho nečinnosti soudní
poplatek za dovolání nezaplatil ani poté, co k tomu byl dovolacím soudem
vyzván, dovolací soud řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 4 Co 18/2024-25, podle ustanovení § 9
odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Právní mocí usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích).
11. K žádostem žalovaného o osvobození od soudních poplatků pro dovolací
řízení, obsaženým v podáních doručených Nejvyššímu soudu dne 12. 2. 2025 a dne
10. 4. 2025, Nejvyšší soud nepřihlížel. Z obsahu spisu totiž zjistil, že
usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 8. 12. 2021, č. j. 26 Co
327/2021-624, proti němuž směřovala žaloba pro zmatečnost, jejíž odmítnutí bylo
napadeným rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeno, Krajský soud v Hradci Králové
potvrdil usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 209 C 2/2017-614, kterým Okresní
soud v Jičíně již dříve zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních
poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání
žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2021,
č. j. 26 Co 72/2021-587. Řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo
zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 28 Cdo
112/2022-657. Je tedy nepochybné, že záměrem dovolatele při jeho procesních
úkonech v navazujících fázích řízení není ochrana jeho tvrzeného subjektivního
práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový
zneužívající procesní postup dovolatele nemůže ve smyslu § 2 a 6 o. s. ř.
požívat právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2.
2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08,
a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). Ke
zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř.
nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l).
Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
12. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel spolu s dovoláním vznesl
námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Švehly, JUDr.
Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové, kteří rozhodovali o jeho odvolání.
Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup
v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označuje za „právní
zmetek“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti,
včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako
nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), jednak jako obstrukční postup, který
s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008,
uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
13. Podáním ze dne 6. 2. 2025, došlým Nejvyššímu soudu dne 12. 2. 2025,
dovolatel v návaznosti na informaci o složení senátu, který je podle rozvrhu
práce Nejvyššího soudu příslušný o dovolání v této věci rozhodnout, vznesl
námitku podjatosti také proti soudcům Nejvyššího soudu Mgr. Miroslavu
Hromadovi, Ph.D., JUDr. Marku Cigánkovi a JUDr. Jiřímu Doležílkovi, odůvodněnou
tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je
tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. A
nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a
kryty velmi závažné zločiny, proto objekt. důvodné bylo a je i řádné vyvození
kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i
tímto podáváme objektivně důvodný podnět, a když právě objektivně vědomě
nezákonnými, protiústavními a zjevně účelovými/zákeřnými dosud vzájemně krytými
postupy a rozhodnutími soudců nejen zdejšího soudu objektivně byly a jsou níže
podepsaným ,údajným? povinným a jejich blízkým v příčinném důsledku způsobeny
škody a újmy velkého rozsahu, jejichž náhrad se budou dále domáhat a důvodné je
i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, ke které byly a jsou
podány příslušné důvodné podněty a i tímto se také podávají, neboť opět reálně
hrozí, že i v této věci vědomě páchaný zločin bude (stejně jako ve všech
předchozích) vědomě kryt dovolacím soudem a tak vědomě dokonán.“ Podáním
datovaným dnem 2. 4. 2025 a doručeným Nejvyššímu soudu dne 10. 4. 2025 pak
dovolatel v návaznosti na doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za
dovolání znovu vznesl námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Miroslava
Hromady, Ph.D., kterou odůvodnil obdobně jako námitku předešlou. Dovolatelem
takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o
okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o
nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o
„vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Námitka podjatosti
odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k
vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou
podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako
procesní obstrukci, která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany
[srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn.
29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., a dále např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010,
uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. roz. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo
3516/2022, ze dne 10 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023,
sp. zn. 21 Cdo 3739/2022]. Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce
podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.)
tak dán není.
14. Nejvyšší soud proto k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům
senátu odvolacího soudu, kteří rozhodovali napadeným rozhodnutím, a vůči shora
uvedeným soudcům Nejvyššího soudu nepřihlížel.
15. Dovolání žalovaného obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti
dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení
zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud
samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
předseda senátu