22 Cdo 1624/2025-408
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) J. H. a b) H. M., zastoupených JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, proti žalovaným 1) J. B. a 2) J. B., zastoupeným Mgr. Veronikou Pastorovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1544, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 112/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 1. 2025, č. j. 23 Co 308/2022-360, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2025, č. j. 23 Co 308/2022-376, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 302 Kč k rukám zástupce žalobců JUDr. Jaroslava Poláčka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Chrudimi (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 1. 2022, č. j. 8 C 112/2018-219, povolil nezbytnou cestu přes služebný pozemek parc. č. st. XY ve prospěch panujícího pozemku parc. č. st. XY vše v obci a katastrálním území XY, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 552-70/2020 ze dne 30. 3. 2021, vypracovaným Ing. Zbyňkem Pilařem; nezbytnou cestu vymezil jako služebnost cesty a stezky tak, že „zahrnuje právo přístupu a příjezdu přes služební pozemek k pozemku panujícímu s tím, že služebnost cesty odpovídá použití pro osobní motorová vozidla osob, které bydlí v domě č. p.
XY v XY a výjimečně i pro nákladní motorová vozidla užitá za účelem zásobování nebo dovozu materiálu potřebného pro stavební práce na domě č. p. XY v XY, to vždy v nezbytném rozsahu. Parkování vozidel na služebném pozemku je vyloučeno“ (výrok I). Rozhodl, že služebností stezky a cesty je vázán každý vlastník pozemku parc. č. st. XY a oprávněným ze služebnosti je každý vlastník pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY (výrok II). Žalobcům uložil povinnost za povolení nezbytné cesty zaplatit společně a nerozdílně solidárně oprávněným žalovaným úplatu ve 8 830 Kč do tří dnů od právní moci
rozsudku (výrok III.). Také rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV a V) a nedílnou součástí rozsudku učinil geometrický plán č. 552-70/2020 zpracovaný Ing. Zbyňkem Pilařem dne 30. 3. 2021 (výrok VI.).
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 23 Co 308/2022-295, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2024, č. j. 22 Cdo 1667/2023-332, rozsudek odvolacího soudu zrušil, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud se při řešení otázky určení výše úplaty za povolení nezbytné cesty odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
4. V dalším řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, č. j. 23 Co 308/2022-360, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2025, č. j. 23 Co 308/2022-376, vázán názorem dovolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV potvrdil (výrok I), ve výroku III změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobci jsou povinni za povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti zaplatit rukou společnou a nerozdílnou solidárně oprávněným žalovaným úplatu 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok III), odvolacího řízení (výrok IV) a o nákladech státu (výrok V). II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále
jen „o. s. ř.“) a v němž namítají nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Mají za to, že odvolací soud se při řešení otázky stanovení výše náhrady za zřízení nezbytné cesty odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (odkazují na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2854/2010), neboť nepřihlédl ke všem kritériím vymezeným judikaturou, zejména pak k negativním důsledkům, které v řízení vyšly najevo, a dostatečně neposoudil újmu, která žalovaným vznikne. Na zjištěný skutkový stav tak nesprávně aplikoval § 1030 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.
z.“). Mají za to, že věcné břemeno lze zřídit pouze za náhradu přiměřenou újmě a poukazují na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3247/2008 a nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 3045/23. V souvislosti s uvedeným nálezem Ústavního soudu také mají za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe při řešení otázky vhodnosti situování nezbytné cesty podle § 1029 odst. 2 o. z. Namítají, že k přístupu na pozemek žalobců lze využít i jiný přístup přes lesní pozemek parc. č. XY ve vlastnictví Lesů České republiky, s.
p., a že lze nesouhlas Lesů České republiky, s. p. s touto variantou je možné nahradit rozhodnutím soudu. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nalézacích soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Podle žalobců není dovolání žalovaných důvodné. Ve svém vyjádření k dovolání poukazují na to, že odvolací soud při stanovení výše náhrady postupoval v intencích pro něj závazného právního názoru vysloveného v rušícím rozhodnutí Nejvyššího soudu. Rovněž nepovažují za vhodnější variantu vedení nezbytné cesty přes lesní pozemek parc. č. XY, neboť cesta by zde teprve musela být zbudovaná. Navíc již v předchozím rozhodnutí dovolací soud tuto variantu jako méně vhodnou vyloučil. Navrhují, aby dovolací soud dovolání odmítl a žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Přípustnost dovolání
7. Dovolání není přípustné.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K námitce, že odvolací soud nesprávně stanovil výši náhrady za povolení nezbytné cesty
10. Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozsudku ze dne 25. 9. 2024, č. j. 22 Cdo 1667/2023-332, vydaném v této věci odkázal na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu řešící kritéria, k nimž by měl soud při stanovení výše náhrady za zřízení nezbytné cesty přihlédnout.
11. Nejvyšší soud ve shodě se svým předchozím rozsudkem ze dne 25. 9. 2024, č. j. 22 Cdo 1667/2023-332, opakovaně uvádí, že stanovení výše náhrady za omezení vlastnického práva zřízením nezbytné cesty podle § 1029 odst. 1 ve spojení s § 1030 odst. 1 o. z. se řídí následujícími pravidly: a) Při stanovení náhrady (úplaty) za povolení nezbytné cesty nelze vycházet ani z ceny určené podle cenových předpisů, ani jen z ceny, za kterou by bylo možno dosáhnout smluvního zřízení věcného břemene. Je totiž třeba rozlišit hodnotu práva odpovídajícího věcnému břemenu cesty na straně jedné a náhradu za omezení vlastnického práva na straně druhé; jejich výše nemusí být stejná. b) Je nutno přihlédnout ke všem okolnostem věci. Zejména je třeba zvážit všechny negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese. c) Náhrada za zřízení práva nezbytné cesty zahrnuje i náhradu za újmu, kterou vlastník pozemku utrpí, a to i tím, že v důsledku tzv. právní závady – práva cesty svědčící žalobci – zpravidla klesne cena zatíženého pozemku i stavby na něm zřízené a že jeho vlastník bude výkonem tohoto práva omezen v užívání pozemku, bude narušeno jeho soukromí apod. Nelze pominout skutečnost, že se právo cesty zřizuje bez časového omezení (i když není vyloučeno v konkrétní věci ani jeho zřízení na určitou dobu). d) Stanovení výše náhrady je na úvaze soudu, která musí být řádně zdůvodněna. e) Stanovení hodnoty zřizovaného věcného břemene je věcí skutkového zjištění, stanovení kritérií pro určení výše náhrady za omezení vlastnického práva zřízením nezbytné cesty je otázkou právní [viz shrnující závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2304/2012, i rozsudku Nejvyššího soudu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1936/2022 (uveřejněném pod č. 17/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), vycházející např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2507/2010, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2576/2016, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020 (uveřejněném pod č. 93/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].
12. Rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je konstitutivním rozhodnutím ve věci, ve které právní úprava upravuje podmínky pro vznik práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008); dovolací soud by pak úvahy soudů nižších stupňů mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené či nebyly řádně odůvodněny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1344/2012).
13. V této věci odvolací soud přihlédl při stanovení náhrady za povolení nezbytné cesty ke znaleckému posudku Ing. Knittla, který tuto náhradu odvodil z obvyklé ceny pozemku dotčeného nezbytnou cestou.
14. Vedle toho odvolací soud v souladu se shora označenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu zohlednil i pokles ceny zatíženého pozemku a stavby na něm zřízené. Přihlédl i k tomu, že nemovitost žalobců bude v budoucnu nutné rekonstruovat, a lze tak předpokládat, že dojde ke zvýšenému zatížení nezbytné cesty a tím i k většímu zásahu do soukromí žalovaných. Neopomněl zohlednit ani požadavek žalovaných na započtení nákladů spojených s pořízením nových klíčů od brány, a také o tuto částku náhradu za zřízení nezbytné cesty navýšil. Odvolací soud rovněž velmi podrobně odůvodnil, proč neakceptoval další požadavky žalovaných na navýšení náhrady spočívající v opakovaných dávkách za ztrátu soukromí a omezené možnosti parkování, či náhradu za zvýšené náklady při používání nezbytné cesty.
15. S ohledem na předestřené úvahy odvolacího soudu není jeho závěr ohledně výše náhrady za povolení nezbytné cesty zjevně nepřiměřený; odvolací soud se zabýval kritérii pro zjištění náhrady vymezenými judikaturou dovolacího soudu, své úvahy řádně odůvodnil a vypořádal se i s námitkami žalovaných. Napadené rozhodnutí proto v této části v dovolacím přezkumu obstojí. K otázce vhodnosti situování nezbytné cesty podle § 1029 odst. 2 o. z.
16. Ani tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozsudku ze dne 25. 9. 2024, č. j. 22 Cdo 1667/2023-332, neshledal jako zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu o tom, že jediné rozumné uspořádání přístupu k nemovitosti žalobců představuje varianta přes navrhovaný pozemek parc. č. st. XY ve vlastnictví žalovaných a že jiné varianty zřízení nezbytné cesty nejsou vhodné. Konkrétně ohledně zřízení nezbytné cesty přes lesní pozemek parc. č. XY bylo zjištěno, že se na něm žádná komunikace nenachází, v současné době slouží Lesům České republiky, s.p. pouze jako „přibližovací linka“ a v případě zřízení práva nezbytné cesty by pozemek vyžadoval zpevnění a tím by si zřízení takové cesty vyžádalo „nemalé finanční náklady“. Jiné skutečnosti, které by úvahy o nevhodnosti vedení cesty přes lesní pozemek zpochybnily, nebyly v řízení před odvolacím soudem zjištěny.
17. V podstatné části dovolání žalovaní zpochybňují skutkové závěry nalézacích soudů a požadují revidovat učiněné právní závěry o vhodnosti vedení nezbytné cesty přes pozemek parc. č. st. XY na základě jejich vlastní interpretace skutkového děje. Jediným přípustným dovolacím důvodem je však nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
V. Závěr a náklady řízení
18. Z uvedeného se podává, že odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Dovolání tak podle § 237 o. s. ř. není přípustné, dovolací soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou jim tímto usnesením dobrovolně, mohou se žalobci domáhat nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce.
V Brně dne 16. 12. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu