22 Cdo 3258/2022-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. Š., zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1914/1a, proti žalovaným 1) I. M., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, a 2) F. M., zastoupenému I. M., o určení vlastnického práva ke kanalizační přípojce a o zdržení se neoprávněných zásahů do kanalizační přípojky, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 292/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2022, č. j. 5 Co 112, 113/2022-367, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 299 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Petra Nesporého. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 299 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 6. 2021, č. j. 16 C 292/2017-329, ve znění doplněném usnesením ze dne 20. 9. 2021, č. j. 16 C 292/2017-336, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že kanalizační přípojka nacházející se na pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, je v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, a kterou se dále domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahů do této kanalizační přípojky omezujících odvod odpadních vod z domu č. p.
XY, který je součástí přilehlého pozemku parc. č. XY (výrok I). V části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala určení, že kanalizační přípojka dle výroku I. je součástí pozemku parc. č. XY, soud prvního stupně řízení zastavil (výrok II), přičemž doplňujícím usnesením soud prvního stupně zastavil řízení též v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala určení, že kanalizační přípojka nacházející se na pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a k.
ú. XY, je samostatnou věcí (usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2021, č. j. 16 C 292/2017-336). Dále soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 5 Co 112, 113/2022-367, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), výrok II rozsudku soudu prvního stupně a usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2021, č. j. 16 C 292/2017-336, zrušil, výrok III o nákladech řízení před soudem prvního stupně změnil (výrok III) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
4. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání, jakož i vyjádření k němu, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
5. Podstata věci: Žalovaný v roce 2009 zřídil kanalizační přípojku k domu žalobkyně vedoucí přes pozemek, který byl ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného. O devět let později žalovaný přípojku odpojil, což mělo za následek odpojení domu žalobkyně od veřejné kanalizace. Žalobkyně se nařízeným předběžným opatřením domohla toho, že žalovanému byla soudem uložena povinnost kanalizační přípojku na své náklady obnovit. Mezi účastníky je však sporu o tom, kdo je vlastníkem této kanalizační přípojky. Žalovaný má za to, že je výlučným vlastníkem kanalizační přípojky, neboť ji na své náklady zhotovil. Naproti tomu žalobkyně tvrdí, že kanalizační přípojka je ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, neboť není liniovou stavbou, a je tedy součástí pozemku, jehož spoluvlastníky jsou žalobkyně a žalovaný.
6. Dovolání není přípustné.
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě se zabýval důvodností dovolání.
9. Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, obě dostupná na www.nsoud.cz, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
10. Z toho, jak dovolatelka vymezila přípustnost, lze pro posouzení přípustnosti dovolacím soudem použít jen následující: Soudy nedostatečně vyhodnotily souvztažnost ustanovení § 3 odst. 2 a 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Je nutno zabývat se otázkou, zda má konkrétní kanalizační přípojka charakter liniové stavby či nikoliv. V případě, že kanalizační přípojka nemá charakter liniové stavby, bude součástí pozemku, a tudíž jako součást pozemku i ve spoluvlastnictví účastníků. Dovolatelka má za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu tato otázka přitom doposud „nebyla uspokojivě vyřešena“.
11. Dovolací soud vyšel ze zjištění, že k vybudování kanalizační přípojky došlo v roce 2009 (tato skutečnost byla mezi účastníky řízení nesporná), tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“). Otázka vlastnictví kanalizační přípojky však byla v judikatuře již řešena a rozhodnutí odvolacího soudu je s touto judikaturou v souladu.
12. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem.
13. V poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům: „Z citovaných ustanovení zákona č. 274/2001 Sb. vyplývá, že zákon určuje, kdo je vlastníkem vodovodní přípojky; pokud jde o přípojky zřízené před dnem nabytí účinnosti zákona, tedy před 1. 1. 2002, je jím vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak; vlastníkem přípojek zřízených po tomto datu je osoba, která na své náklady přípojku pořídila. Ze zákona vyplývá, že kanalizační a vodovodní přípojky nejsou nadále součástí pozemku, ve kterém jsou umístěny“ (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1308/2003, a shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2653/2011, oba dostupné na www.nsoud.cz). „Jelikož výše citovaná ustanovení zákona považují vodovodní, kanalizační, plynovodní a elektrickou přípojku za samostatnou věc v právním smyslu a jednoznačně určují, kdo je jejich vlastníkem, nemůže jejich výstavbou vzniknout bezdůvodné obohacení vlastníku nemovitosti, ke které jsou tyto přípojky vedeny, neboť se přípojky nestávají součástí nemovitosti (§ 120 obč. zák.), ale zůstávají samostatnou věcí v právním smyslu.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 223/2012, dostupný na www.nsoud.cz).
14. Při zhotovení přípojky žalovaným v roce 2009 se přípojka nestala součástí pozemku, jejím vlastníkem se stal žalovaný, který ji na své náklady pořídil (§ 3 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích).
15. Zákon (§ 3 odst. 2 a 6 zákona o vodovodech a kanalizacích) stanoví, že kanalizační přípojka je samostatnou stavbou ve vlastnictví osoby, která ji na své náklady zřídila. Z uvedeného je zřejmé, že se stavba kanalizační přípojky nestala součástí pozemku bez ohledu na skutečnost, zda se snad jedná o liniovou stavbu ve smyslu § 509 o. z., či nikoliv. Zákon o vodovodech a kanalizacích představuje lex specialis jak ve vztahu k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník., tak i k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť uvádí, kdo a za jakých podmínek nabývá vlastnické právo ke kanalizační přípojce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1308/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 944/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2653/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1690/2020, všechny dostupné na www.nsoud.cz). Rozsudek odvolacího soudu je s touto judikaturou v souladu.
16. Na okraj dovolací soud uvádí, že pokud dovolatelka namítá, že „opomněla dožádanému soudu uvést tak důležitou skutečnost, že žalobci poskytla za zhotovení přípojky úplatu“ a „rozhodně by však nemělo být jen z toho důvodu hodnoceno její skutkové tvrzení o existující dohodě mezi účastníky o způsobu zhotovení a financování přípojky, resp. dvou přípojek (!) jako nedůvodné“, pak nutno zdůraznit, že v dovolacím řízení, které má přezkumnou povahu, nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). Dále dovolatelka namítala následující: „Soudy měly z uvedených důvodů věnovat mnohem větší pozornost ostatním provedeným důkazům a zejména jí nemělo být odepřeno provedení důkazu výslechem bratra žalovaného M. M., jenž byl navrhován od počátku (již v žalobě), kdežto skutečnost, že jeho výslech nebude soudem proveden, byl oznámen teprve až ke konci prvoinstančního řízení. Soudy se naproti tomu opomněly dostatečně vypořádat s ostatními (dožádaným soudem v Praze provedenými) výslechy svědků, jakož i s předloženými listinnými důkazy.“ Zde není nijak vymezena přípustnost dovolání, a navíc jde o v dovolacím řízení nepřípustnou polemiku s hodnocením důkazů.
17. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
18. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 12. 6. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu