22 Cdo 4002/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr.
Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. S., bytem v
P., proti žalovanému J. S., bytem v B., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem,
advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň–město pod sp. zn. 16 C
96/2000, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 2. března 2011, č. j. 18 Co 557/2007-704 a 18 Co 447/2010-704,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. K dovolání žalovaného se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2.
března 2011, č. j. 18 Co 557/2007-704, a 18 Co 447/2010-704, a rozsudek
Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. února 2010, č. j. 16 C 96/2000-639,
ve spojení s usnesením ze dne 4. května 2010, č. j. 16 C 96/2000-656, ruší a
věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň – město k dalšímu řízení.
Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 22. února 2010, č. j. 16 C 96/2000-639, ve spojení s usnesením ze dne 4. května 2010, č. j. 16 C 96/2000-656, z věcí, které měli účastníci v
bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, přikázal do výlučného vlastnictví
žalobkyně: 1) zařízení bytu v P.: obývací pokoj – čalouněná sedací souprava
Maja, obývací stěna Onyx, konferenční stolek, koberec, záclony, svítidla,
ložnice – ložnice L0-12, koberec, záclony, svítidla, kuchyně – kuchyňský stůl,
židle, záclony, závěry, lustr, hodiny, nádobí, BTV Tesla Color, mraznička C 70,
chladnička C 210S, automatická pračka T 245, elektrický psací stroj NAKAJIMA,
ČB TV TESLA – vše v hodnotě 105.830,- Kč, 2) „členský podíl k družstevnímu bytu
č. 14 v Plzni, Partyzánská 14“ v hodnotě 1.185.000,- Kč, tj. věci v hodnotě
1.290.830,- Kč. Do vlastnictví žalovaného přikázal: 1) Opel Kadet, motocykl
PIONÝR, nákladní automobil IFA, vše v hodnotě 16.500,- Kč, 2) „hodnotu stavby
rodinného domu č. p. 200 v B. ve výši 1.000.000,- Kč – celkem věci v hodnotě
1.016.500,- Kč (výrok I. rozsudku). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit
žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 121.584,- Kč do tří měsíců od
právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku). Výroky III., IV. a V. rozsudku a
výroky I. a II. usnesení rozhodl o soudním poplatku a náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, z jakých skutkových zjištění a
závěrů vycházel, k jakým právním závěrům dospěl a jak je promítl do způsobu
vypořádání věcí a hodnot tvořících součást zaniklého bezpodílového
spoluvlastnictví manželů. Ve vztahu k vypořádání hodnoty rodinného domu č. p. 200 v B., který byl postaven za trvání manželství a jako součást bezpodílového
spoluvlastnictví byl po rozvodu manželství účastníků žalovaným prodán manželům
B. dne 4. května 1999, učinil soud prvního stupně předmětem vypořádání „tržní
hodnotu“ – na základě revizního znaleckého posudku - prodaného rodinného
domu podle jeho stavu ke dni zániku manželství, avšak v ceně v době rozhodování
soudu prvního stupně. Krajský soud (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně i žalovaného
rozsudkem ze dne 2. března 2011, č. j. 18 Co 557/2007-704 a 18 Co 447/2010-704,
změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že z věcí, které měli účastníci ve
společném jmění manželů, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně: zařízení
bytu v P.: obývací pokoj – čalouněná sedací souprava Maja, obývací stěna Onyx,
konferenční stolek, koberec, záclony, svítidla, ložnice – ložnice L0-12,
koberec, záclony, svítidla, kuchyně – kuchyňský stůl, židle, záclony, závěry,
lustr, hodiny, nádobí, BTV Tesla Color, mraznička C 70, chladnička C 210S,
automatická pračka T 245, elektrický psací stroj NAKAJIMA, ČB TV TESLA – vše v
hodnotě 105.830,- Kč. Do vlastnictví žalovaného přikázal: 1) Opel Kadet,
motocykl PIONÝR, nákladní automobil IFA, vše v hodnotě 16.500,- Kč, 2) „hodnotu
stavby rodinného domu v B. ve výši 1.000.000,- Kč – celkem věci v hodnotě
1.016.500,- Kč (výrok I. rozsudku).
Žalobkyni uložil povinnost zaplatit
žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 34.084,- Kč do tří měsíců od právní
moci rozsudku (výrok II. rozsudku). Výroky III., IV. a V. rozsudku rozhodl o
soudním poplatku a nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního
stupně, vyjma toho, že nepřikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně členský
podíl v bytovém družstvu, neboť členský podíl je na základě dohody účastníků
již ve výlučném vlastnictví žalobkyně, ale při vypořádání zohlednil jeho
hodnotu zjištěnou aktualizací znaleckého dokazování. Změna ve výši vypořádacího
podílu, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému, pak odráží výhradně
aktuálně zjištěnou hodnotu členského podílu po doplnění dokazování v odvolacím
řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v
„§ 237 odst. 1“ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a podává je z
důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Bez bližší
argumentace namítá, že „nemůže souhlasit s potvrzujícím rozsudkem Krajského
soudu v Plzni a to zejména v bodě I., kde je uvedeno, že žalovaný má majetek za
10.165.000,- Kč (správně – 1.016.500,- Kč) a žalobkyně za 105.830,- Kč a přesto
má žalobkyně doplácet žalovanému finanční vyrovnání. Současně nesouhlasila s
tím, aby jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Z uvedených důvodů
navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání také žalovaný, který přípustnost
dovolání dovozoval z § 237 odst. b), resp. c) o. s. ř. a podle obsahu dovolání
uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítal, že
účastníci měli v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů rodinný dům, který byl
„zapsán“ v katastru nemovitostí pouze na jméno žalovaného, který tento dům po
rozvodu manželství prodal kupní smlouvou ze dne 4. května 1999, přičemž
žalobkyně se nedovolala relativní neplatnosti prodeje. Soud prvního stupně
nejprve přijal závěr, že relevantní cenou je cena realizovaná, tj. cena podle
kupní smlouvy. Bylo věcí žalobkyně, aby se dovolala relativní neplatnosti kupní
smlouvy, pokud s cenou nesouhlasila. Odvolací soud však rozsudek soudu prvního
stupně zrušil s vysloveným závazným právním názorem, podle kterého je
relevantní obvyklá cena domu v době vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví,
a to podle stavu domu ke dni zániku tohoto spoluvlastnictví. Soud prvního
stupně byl tímto právním názorem vázán. Podle přesvědčení žalovaného měla být
předmětná otázka posouzena tak, jak to učinil původně soud prvního stupně.
Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně poukázal, že žalobkyně
přehlíží tu skutečnost, že je výlučnou vlastnicí členského podílu s hodnotou,
kterou nalézací soudy promítly do vypořádání. Námitka žalobkyně směřující vůči
její povinnosti k náhradě nákladů řízení neobsahuje způsobilý dovolací důvod.
Navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto pro zjevnou bezdůvodnost.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
Dovolací soud se zabýval nejprve posouzením přípustnosti podaných dovolání.
Podle § 237 odst. 1, odst. 2 písm. a), 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo
změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné
podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle odstavce 1 není
přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle
§ 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů dovolací soud
zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť.
Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně
jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle § 237 odst.
1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se
týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny
rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé
rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.
listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněný na internetových stránkách
Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na
rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu
prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné
pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a
povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná.
Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a
povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící
rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud
formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů
obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních
vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na
internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Dovolání žalobkyně není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Změna
rozsudku soudu prvního stupně rozhodnutím odvolacího soudu spočívá toliko v
tom, že zatímco soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit
žalovanému na vyrovnání jejího podílu částku 121.584,- Kč, odvolací soud uložil
platební povinnost ve výši 34.500, Kč, když soud prvního stupně vycházel z
obecné ceny členského podílu ve výši 1.290.830,- Kč, zatímco odvolací soud po
aktualizaci znaleckého posudku určujícího obecnou cenu členského podílu z
hodnoty 1.010.000,- Kč. Rozhodnutím odvolacího soudu pak byla platební
povinnost žalobkyně vůči žalovanému stanovena nižší o částku 87.500,- Kč
reflektující polovinu snížené ceny členského podílu.
V uvedené částce 87.500,- Kč není dovolání žalobkyně subjektivně přípustné.
Dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím
odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla rozhodnutí odvolacího
soudu způsobena jiná újma na jeho právech odstranitelná zrušením napadeného
rozhodnutí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura, 1998, pod pořadovým č. 28 nebo usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura, 2000, pod pořadovým č. 7).
Jestliže odvolací soud uložil žalobkyni platební povinnost vůči žalobkyni o
částku 87.500,- Kč nižší, nejde v tomto rozsahu o rozhodnutí, kterým by
žalobkyni byla způsobena újma, neboť na základě rozhodnutí odvolacího soudu má
žalovanému zaplatit částku nižší.
Dovolatelka v dovolání toliko namítá, že ačkoliv se jí dostalo v rámci
vypořádání nižších majetkových hodnot než žalovanému, byla jí uložena povinnost
zaplatit žalovanému vypořádací podíl.
Vyjma výše uvedené změny rozsudku soudu prvního stupně zakládající subjektivní
nepřípustnost dovolání žalobkyně posoudily soudy práva a povinnosti účastníků
shodně, neboť předmětem vypořádání učinily stejné věci a majetkové hodnoty,
shodně provedly jejich ocenění i vypořádání. Potud pak je rozhodnutí
odvolacího soudu ve vztahu k posouzení přípustnosti dovolání žalobkyně
rozhodnutím potvrzujícím.
Přípustnost dovolání žalobkyně je tak nutno poměřovat výhradně § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o
řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti
skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat
o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního
významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou
dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadovém č. 132, usnesení
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002,
uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších,
implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp.
zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C.
H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka
není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po
dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež
by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména
ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné
na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani
polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry
odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam
napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru
civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým
č. C 4666).
Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani
z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí.
Dovolatelka pouze v obecné rovině namítá, že i když žalovanému byl přikázán do
výlučného vlastnictví majetek v hodnotě vyšší než žalobkyni, byla žalobkyni
uložena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl.
Tato námitka je zjevně nedůvodná.
Dovolatelka totiž přehlíží, že vedle věcí, které byly jednotlivým účastníků
přikázány do výlučného vlastnictví výrokovou částí rozsudku, učinily nalézací
soudy předmětem vypořádání také majetkovou hodnotu členského podílu v bytovém
družstvu, jenž se nachází ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud v
daném směru postupoval zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu
vyjádřenou např. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. září
2000, sp. zn. 22 Cdo 1242/99, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2000, č.
11, str. 335, podle kterého ve výroku rozsudku o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví manželů se vypořádání dříve společných členských práv a
povinností účastníků spojených s užíváním družstevního bytu promítne pouze v
tzv. výroku o vyrovnání podílů; tato práva se již v řízení o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů žádnému účastníků nepřikazují.
Postupu a závěrům odvolacího soudu nelze nic vytknout zvláště při zohlednění
toho, že dovolání žalobkyně se omezuje na výše uvedenou námitku a žádnou další
argumentaci neobsahuje.
Dovolatelka výslovně napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě
nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání
přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, 2003, pod pořadovým č. 4). Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proto podle § 243b odst. 5
věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Dovolací soud se dále zabýval posouzením přípustnosti dovolání žalovaného. Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 16. června 2004, č. j. 16 C 96/2000-330,
vypořádal ve vztahu k rodinnému domu, který žalovaný prodal po zániku
bezpodílového spoluvlastnictví, kupní cenu získanou za prodej tohoto domu. Odvolací soud, který svým usnesením ze dne 3. května 2006, č. j. 18 Co
451/2004, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé zrušil, zavázal soud
prvního stupně právním názorem potud, že nelze vycházet z realizované ceny
prodeje rodinného domu v B. č. p. 200. Soud prvního stupně v rozhodnutí, jež odvolací soud přezkoumal dovoláním
napadeným rozsudkem, závazný právní názor respektoval a uvedenou otázku
posoudil jinak než ve svém předchozím rozhodnutí, neboť byl vázán závazným
právním názorem odvolacího soudu, který jeho rozhodnutí zrušil. Dovolání je
proto přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl
jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze
přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§
242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle § 149 odst. 1, 3 občanského zákoníku, ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví,
provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150. Neprovede-li se vypořádání
dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Podle § 145 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., běžné záležitosti týkající se společných
věcí může vyřizovat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba
souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Podle § 40a občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., de-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, §
140, § 145 odst. 1, § 479, § 589, § 701 odst. 1 a § 775 považuje se právní úkon
za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního
úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž
platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků
(§ 40).
Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o
cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu,
jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá. Je-li předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů věc, která ke dni
rozhodnutí soudu rozhodujícího o vypořádání tohoto spoluvlastnictví existuje a
stále náleží bývalým manželům, provede se její vypořádání tak, že se taková věc
přikáže do výlučného vlastnictví některého z bývalých manželů (případně do
podílového spoluvlastnictví). Uvedené závěry se prosadí tehdy, jestliže v době vypořádání patří taková věc do
bezpodílového spoluvlastnictví manželů, avšak nelze z nich vycházet za situace,
kdy byla jedním z rozvedených manželů (případně jimi oběma) po zániku
bezpodílového spoluvlastnictví a před provedením jeho vypořádání platně
převedena na třetí osobu, neboť ke dni vypořádání již součást bezpodílového
spoluvlastnictví manželů netvoří. Za běžnou záležitost týkající se společné věci nelze považovat převod
vlastnického práva na základě kupní smlouvy na třetí osobu (osoby). Absence
souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva zakládá relativní
neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů
neplatnosti proti všem účastníkům příslušného právního úkonu nedovolá, jedná
se o právní úkon platný (k tomu srovnej mutatis mutandis použitelný rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo
1754/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České
republiky – www.nsoud.cz, jenž uvedený závěr vyslovil k převodu obchodního
podílu ve společnosti s ručením omezením, lze jej pak vztáhnout i na prodej
nemovité věci). Tyto závěry se obdobně vztahují i na situaci, kdy k převodu
vlastnického práva dojde po zániku bezpodílového spoluvlastnictví a před jeho
vypořádáním, neboť podle ustálené judikatury právní vztahy mezi (bývalými)
manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami týkající se majetku a závazků, které
tvořily předmět společného jmění manželů, se v době mezi zánikem a vypořádáním
společného jmění manželů řídí právními předpisy o společném jmění manželů (k
tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. srpna 2008,
sp. zn. 28 Cdo 2593/2008, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod pořadovým č. C 6418, přičemž jeho
závěry lze vztáhnout i na institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů). Ze skutkových zjištění učiněných soudy se nepodává, že by se žalobkyně dovolala
relativní neplatnosti uvedené kupní smlouvy pro absenci jejího souhlasu s
prodejem společné věci; z těchto důvodů je třeba tuto smlouvu považovat za
platnou. V takovém případě se ve výroku rozsudku o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví manželů vypořádání dříve společné věci patřící do tohoto
spoluvlastnictví promítne toliko do výroku o částce, kterou je jeden z
účastníků povinen zaplatit druhému, aby se vyrovnaly hodnoty mezi ně
rozdělených aktiv a pasiv, tj. ve výroku o vyrovnání podílů (srov. mutatis
mutandis závěry v publikaci Dvořák, J.
- Spáčil, J.: Společné jmění manželů v
teorii a judikatuře, 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2011, str. 268). K závěru o vypořádání částky získané za převod společné hodnoty - obchodního
podílu - v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů se
přihlásila i aktuální judikatura Nejvyššího soudu, podle níž jestliže byl
platně za trvání manželství prodán podíl ve společnosti s ručením omezeným,
stává se předmětem vypořádání částka takto získaná, neboť ta je součástí
společného jmění manželů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009, publikovaný na
stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz). Tento závěr pak ve smyslu shora
uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu C 6148 dopadá i na převody uskutečněné v
době od zániku společného jmění do jeho vypořádání a lze jej vztáhnout i na
případ prodeje společné nemovité věci tvořící součást bezpodílového
spoluvlastnictví manželů. Z uvedeného vyplývá, že bylo-li v souzené věci zjištěno, že žalovaný po zániku
bezpodílového spoluvlastnictví prodal věci tvořící součást bezpodílového
spoluvlastnictví třetí osobě, byť na základě relativně neplatného právního
úkonu, přičemž relativní neplatnosti se žalobkyně nedovolala, tato dříve
společná věc již ke dni rozhodování soudu o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví manželů nemohla být součástí jeho masy. Předmětem vypřádání se
tak mohla stát toliko částka získaná za převod prodané nemovité věci, neboť
závěr o případné absolutní neplatnosti kupní smlouvy soudy neučinily a
okolnosti směřující k případné absolutní neplatnosti kupní smlouvy nebyly ani v
řízení žádným z účastníků tvrzeny. Rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, které vyšly z
odlišného právního názoru, je tudíž nesprávné, dní podíly; dovolací důvod podle
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. proto dovolatel uplatnil právem. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b
odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto
rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud
prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §
243d odst. 1 věta první o. s. ř. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí
odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí
o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení
přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k
tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února
2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a
stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5768). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. prosince 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu