22 Cdo 733/2025-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Š. V., zastoupené Mgr. Antonínem Menzelem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jírovcova 1863/1, proti žalovanému O. V., zastoupenému JUDr. Helenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, třída Míru 146, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 22/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2024, č. j. 19 Co 862/2024-221, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 314 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Antonína Menzela.
1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, č. j. 27 C 22/2023-193, zastavil řízení v části týkající se movitých věcí specifikovaných ve výroku I, do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal finanční prostředky na účtech u peněžních ústavů, které specifikoval ve výroku II, do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal motocykl BMW XY, motocykl Yamaha XY, automobil Peugeot Partner a finanční prostředky na blíže označených účtech (výrok III), zamítl návrh žalovaného na vypořádání hotovosti ve výši 40 000 Kč (výrok IV), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu 87 565 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení (výrok VI).
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 19 Co 862/2024-221, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II-V tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal stejné finanční prostředky, do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pouze stejné finanční prostředky, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu 87 565 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
3. Automobil Peugeot Partner a motocykl Yamaha XY nezařadil odvolací soud do vypořádání, neboť obě věci byly po zániku manželství prodány. Při vypořádání proto zohlednil jen peněžité prostředky získané jejich prodejem, které byly „přikázány“ žalovanému. U motocyklu BMW XY vyšel odvolací soud z upřesněného tvrzení žalovaného, že kupní cenu za něj zaplatil nikoli v hotovosti, jak je uvedeno v kupní smlouvě, ale převodem ze svého běžného účtu. Na tento účet přitom bylo 18 dní před koupí motocyklu zasláno 240 040 Kč, které žalovaný získal z dědictví. Z toho odvolací soud dovodil, že motocykl BMW zakoupil žalovaný za 90 000 Kč ze svých výlučných prostředků získaných z dědictví. Skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný přes poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) neprokázal, že by žalobkyně odnesla ze společné domácnosti valutovou hotovost ve výši 40 000 Kč, považoval za správné. Výše částky na vypořádání zůstala stejná, neboť původně uvažovaný „vnos“ žalovaného ve výši 240 040 Kč (jeho výlučné prostředky na bankovním účtu) snížil odvolací soud o částku, která byla vynaložena na zaplacení kupní ceny motocyklu, který součást SJM netvoří, tedy o 90 000 Kč. Dodal, že pokud není prokázáno, že by ke dni zániku manželství „existovala hotovost ve výši 40 000 Kč“, není tato částka zahrnuta do vypořádání, není však třeba o ní rozhodovat samostatným výrokem.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení procesních otázek 1) splnitelnosti důkazního břemene, 2) povinnosti soudů vyčerpat celý předmět řízení, 3) povinnosti soudů hodnotit provedené důkazy jednotlivě i ve svém souhrnu a 4) náhrady nákladů řízení zaviněných při částečném zpětvzetím žaloby.
6. Uvádí, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k tomu, že žalovaný neunesl důkazní břemeno stran toku hotovostních finančních prostředků, tedy neprokázal, že motocykl BMW uhradil z prostředků utržených v hotovosti z prodeje jiného motocyklu. Naopak odvolací soud vyšel z toho, že motocykl BMW byl zakoupen z výlučných prostředků žalovaného na účtu, tedy bezhotovostně. Na hodnotě vypořádacího podílu se však nic nezměnilo, o hodnotu motocyklu snížil odvolací soud „hodnotu dědictví“ na běžném účtu. Osudem výlučných hotovostních prostředků utržených z prodeje předchozího motocyklu se však odvolací soud vůbec nezabýval. Soud prvního stupně tedy požadoval po žalovaném, aby prokázal, že hotovost utrženou z prodeje neutratil, po žalobkyni ale soud prvního stupně ani odvolací soud nepožadovaly, aby prokázala toky hotovostních finančních prostředků, když tvrdila, že výlučná hotovost žalovaného byla uhrazena na společnou spotřebu. I ve vztahu k valutové hotovosti měl žalovaný tvrdit a prokazovat vše a žalobkyně nic. Takový přístup soudů považuje žalovaný za diskriminační. Hotovost ve výši 110 000 Kč získaná prodejem jiného motocyklu přitom nebyla utracena na běžnou spotřebu, ale na stavbu a vybavení domu ve spoluvlastnictví účastníků. Žalovaný má z uvedeného důvodu nárok na to, co se svého vynaložil na společný majetek.
7. Odvolací soud nevyčerpal podle názoru žalovaného celý předmět řízení, když se nevyjádřil k uplatněnému nároku žalovaného na náhradu částky 110 000 Kč, kterou vynaložil na společný majetek. Pokud tuto částku nepromítl do výše vypořádacího podílu, jde o procesní vadu, kterou nelze napravit jinak, než prostřednictvím dovolání (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1212/2010 a 2 Cdon 1244/97).
8. Dodal, že „námitku zatížení žalovaného nesplnitelným důkazním břemenem“ uplatňuje i ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu valutové hotovosti v hodnotě 40 000 Kč (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2979/2020, a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 446/22), a vyjádřil nesouhlas s hodnocením důkazů k této položce.
9. Nesouhlasí ani s odůvodněním nákladových výroků povahou řízení iudicium duplex a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu k aplikaci nesprávné právní normy (§ 146 odst. 1 o. s. ř.).
10. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
11. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaný neměl vůli se dohodnout ani na vypořádání SJM ani na vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Do společné nemovitosti upřel žalobkyni vstup a zadržoval veškerou dokumentaci, proto žalobkyně vymezila masu SJM v rozsahu, jaký jí byl znám. Poté v závislosti na důkazní situaci brala žalobu částečně zpět, žalovaný však se zpětvzetím vždy souhlasil. Skutečnost, že motocykl BMW zakoupený za trvání manželství byl zakoupen z výlučných prostředků, by měl prokazovat žalovaný, nikoli žalobkyně, stejně jako skutečnost, že součástí SJM byla v době jeho zániku částka 40 000 Kč, případně že tuto částku měla žalobkyně ze společného domu odnést. Za správné považuje žalobkyně i nákladové výroky soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl, případně zamítl.
12. Dovolání není přípustné.
13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
15. Odvolací soud vycházel při úvaze o tom, zda byl motocykl BMW pořízen z výlučných prostředků žalovaného, z tvrzení žalovaného (z jeho upřesnění), že kupní cena byla hrazena bezhotovostně z účtu, na kterém byly i jeho výlučné prostředky získané 18 dní před úhradou kupní ceny z dědictví. Svůj závěr o tom, zda motocykl BMW součást SJM tvoří či netvoří, tedy nezaložil na neunesení důkazního břemene ohledně nakládání s hotovostí, kterou žalovaný obdržel z prodeje jiného svého motocyklu, a které žalovaný považuje za nesplnitelné, ale na jiném skutkovém zjištění o způsobu úhrady kupní ceny.
16. Není ani zřejmé, v čem by měla spočívat nesplnitelnost důkazního břemene ve vztahu k prokázání tvrzení žalovaného, že ke dni zániku manželství disponovali účastníci valutovou hotovostí v hodnotě 40 000 Kč, kterou navrhoval jako součást SJM vypořádat, případně že žalobkyně takovou valutovou hotovost svévolně odnesla ze společného bydliště.
17. Dovolatel nesouhlasí ani s hodnocením důkazů provedených k prokázání jeho tvrzení o tom, že účastníci valutovou hotovostí disponovali. Současná právní úprava dovolacího řízení však nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu; hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
18. Dovolání není přípustné ani pro otázku (ne)vyčerpání předmětu řízení. Tuto otázku považuje dovolatel za nesprávně právně posouzenou z toho důvodu, že odvolací soud se poté, co měl za prokázané, že kupní cena motocyklu byla zaplacena z výlučných prostředků žalovaného na jeho účtu, nikoli v hotovosti, jak původně žalovaný tvrdil, vůbec nezabýval osudem výlučných hotovostních prostředků utržených z prodeje předchozího motocyklu.
19. Soud může vypořádat jen ten majetek, hodnoty a závazky, které účastníci učinili předmětem řízení, tedy který navrhli vypořádat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2742/2012), stejně tak se předmětem soudního vypořádání mohou stát pouze ty vnosy vynaložené z výlučného majetku na společný majetek, které účastníci učinili předmětem sporu, a to v tříleté lhůtě od zániku SJM (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2570/2013, nebo jeho rozsudek ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2810/2024).
20. Žalovaný tvrdil, že hotovost obdrženou z prodeje předchozího motocyklu použil na koupi jiného motocyklu do výlučného vlastnictví. Později sice změnil svá tvrzení ohledně způsobu zaplacení kupní ceny, nedomáhal se však nahrazení toho, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek (§ 742 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), odvolací soud proto nepochybil, když v souvislosti s pouhým zjištěním, že žalovaný obdržel v průběhu manželství částku 110 000 Kč v hotovosti za prodej svého výlučného majetku, nepřistoupil k vypořádání vnosu do SJM. Je třeba dodat, že za vnos, který by měl být vypořádán v rámci SJM, nelze považovat vnos výlučných prostředků jednoho z manželů na věc v podílovém spoluvlastnictví manželů (tak jako by tomu bylo v tomto případě, kdy žalovaný v dovolání tvrdí vynaložení prostředků zejména na stavbu ve spoluvlastnictví účastníků), neboť věc v podílovém spoluvlastnictví součást SJM netvoří.
21. V rozsudku ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1212/2010, na který dovolatel odkazuje, Nejvyšší soud uvedl, že procesní vadu spočívající v nevyčerpání celého předmětu řízení nelze uplatnit cestou dovolání proti rozhodnutí ve věci samé, postrádajícímu příslušný výrok. Z tohoto rozhodnutí tedy ani nelze dovodit, jak se dovolatel domnívá, že nevyčerpání celého předmětu řízení je „procesní vadou, kterou nelze napravit jinak než prostřednictvím dovolání“.
22. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
23. Dovolací soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
24. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 28. 4. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu