22 Cdo 891/2025-356
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce O. Č., zastoupeného Mgr. Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalované D. Č., zastoupené Mgr. Denisou Soukup Hrušákovou, advokátkou se sídlem v Praze, Viktora Huga 377/4, o určení, že nemovitost je součástí společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 269/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 30 Co 79/2024-286, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 345 Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Bc. Kláry Luhanové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, č. j. 21 C 269/2022-228, určil, že „bytová jednotka č. XY nacházející se v budově XY č. p. XY, bytový dům, postavené na pozemku parc. č. XY, s příslušnými podíly na společných částech domu XY č. p. XY, bytový dům, stojící na pozemku parc. č. XY ve výši 717/9106 a příslušným podílem na společných částech pozemku parc. č. XY ve výši 717/9106, vše v k. ú. XY, obec XY, zapsáno v Katastru nemovitosti vedeném Katastrálním úřadem XY, katastrální pracoviště XY, náleží do společného jmění manželů účastníků“ (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 30 Co 79/2024-286, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a
rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
II.
Dovolání a vyjádření k dovolání
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že napadený rozsudek závisí na vyřešení „otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Namítá, že nalézací soudy „nesprávně vyhodnotily vůli účastníků řízení, která byla podle dovolatelky od počátku taková, že předmětný byt nabude do svého výlučného vlastnictví pouze ona“. Podle dovolatelky se pak měla v posuzované věci uplatnit výjimka podle § 709 odst. 1 písm. d) o. z. V podstatné části dovolání pak dovolatelka líčí okolnosti, které ji k tomuto závěru vedou a v závěru navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalobce považuje dovolání žalované na nepřípustné a nedůvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle jeho názoru v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl. III. Přípustnost dovolání
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 7. Odvolací soud vycházel shodně jako soud prvního stupně z toho, že žalovaná neprokázala, že by kupní cenu hradila ze svých výlučných prostředků, ale k její úhradě použila prostředky získané z hypotéční úvěrové smlouvy uzavřené za trvání manželství oběma účastníky. Současně nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k dohodě, která by vyloučila nemovitost ze společného jmění, nebo že by jejich společné jmění bylo jakkoliv modifikováno. Proto uzavřel, že bytová jednotka je v souladu s § 708 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) součástí společného jmění manželů účastníků. 8. V dovolání žalovaná pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení věci má být jiné (a to takové, že bytová jednotka č. 92/1 není součástí společného jmění manželů účastníků, nýbrž v jejím výlučném vlastnictví). Polemika s právním posouzením věci je však založena především na kritice skutkových zjištění, na nichž jsou právní závěry nalézacích soudů založeny (konkrétně skutečností, za kterých byla bytová jednotka nabyta a financována). Žalovaná v této souvislosti neformuluje žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný. V takovém případě nevymezuje řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 9. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, dostupné, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). 10. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014). Skutkové námitky pak také nemohou naplnit žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. 11. V takovém případě trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.; viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). 12. Nad rámec uvedeného dovolací soud doplňuje, že v rozsudku ze dne 19. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004, vysvětlil, že na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství; pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které i v takovém případě věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností (shodný závěr pak Nejvyšší soud zaujal např. v usnesení ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1506/2013). IV. Závěr 13. Z uvedeného plyne, že dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 5. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu