23 Cdo 1297/2021-116
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a
soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci
žalobkyně H., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Janem Drevňakem,
advokátem, se sídlem v Ostravě, Emila Filly 296/13, PSČ 709 00, proti
žalovanému J. S., se sídlem v XY, IČO XY, o zaplacení částky 147 593 Kč s
příslušenstvím a o vzájemné žalobě o 13 000 Kč a odstranění věci, vedené u
Okresního soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 117 C
39/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
3. 12. 2020, č. j. 15 Co 348/2020-88, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze
dne 4. 12. 2019, č. j. 117 C 39/2018-38, uložil žalovanému povinnost zaplatit
žalobkyni částku 147 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od
23. 5. 2018 do zaplacení (výrok pod bodem I), zastavil řízení o vzájemné žalobě
na zaplacení částky 13 000 Kč (výrok pod bodem II), zamítl návrh na vydání
rozsudku pro uznání (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výroky pod body IV a V). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný reagoval na inzerát žalobkyně,
dostavil se do jejího sídla, kde jí sdělil veškeré potřebné identifikační
údaje, sdělil, o který z prodávaných strojů a příslušenství má zájem a
přistoupil na cenu vybraného nakladače včetně příslušenství podle ceníku
žalobkyně. Účastníci se rovněž dohodli na místě a čase předání objednaných
věcí. Žalovanému bylo sjednané zboží dodáno. Dne 19. 5. 2018 napsal žalovaný
jednateli žalobkyně, že se na čerpadle ukroutila rychlospojka dřív, než došlo k
jakékoliv zátěži, ruka je nefunkční. Téhož dne jednatel žalobkyně odpověděl, že
mají jednu rychlospojku skladem, v pondělí ji doveze žalovanému, je však také
nesvařená, do 14 dnů ji vymění za bezproblémovou. Dále žalovanému sdělil, že s
rychlospojkami byl problém, o kterém si myslel, že už je opraven. Dne 20. 5. 2018 žalovaný jednateli žalobkyně sdělil, že nechce nefunkční stroj, ať si ho
odvezou. Jednatel žalobkyně odpověděl žalovanému dne 22. 5. 2018, že po
zhlédnutí reklamované vady tuto odstraní náhradou vadné svařované součástky za
její odlitek. Opravu provedou v týdnu od 4. do 8. 6. 2018. Žalobkyně vyzvala
žalovaného k zaplacení kupní ceny ve výši 147 593 Kč ve lhůtě do 22. 5. 2018. Dne 23. 5. 2018 žalovaný sdělil jednateli žalobkyně, že trvá na odvezení
nefunkčního stroje, stroj nechce, stroj mu nebyl předveden, ani stroj
nepřebral, k předvedení nedošlo ani 22. 5. 2018, kdy nebyl jednatel žalobkyně
schopen odstranit závadu, stroj je stále nefunkční, brání mu v užívání pozemku;
fakturu nepřijímá. Téhož dne jednatel žalobkyně sdělil žalovanému, že
reklamovanou vadu odstraní náhradou vadné součástky, oprava bude provedena v
shora uvedeném termínu. Dne 28. 5. 2018 napsal žalovaný žalobkyni dopis, ve
kterém sděluje, že odstupuje od ústní dohody, ve které mu bylo tvrzeno, že
stroj už je provozuschopný a že si ho může vyzkoušet a teprve po vyzkoušení si
ho může nechat a zaplatit nebo také vrátit; nakladač není provozuschopný, nebyl
mu předveden. Jednání žalobkyně považuje za podvodné. Dne 15. 6. 2018 nabídla
žalobkyně žalovanému, že mu doveze náhradní součástku tak, aby mohl stroj dále
používat, nebo si stroj odveze oproti platbě žalovaného za náklady na odvoz ve
výši cca 3 500 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že mezi
účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník (dále jen „o. z.“). K tvrzení žalovaného, že předpokládal, že
mu nakladač dovezou a předvedou, soud prvního stupně uvedl, že se mu jeho
tvrzení nepodařilo prokázat. Předání návodu, pokud není dohodnuto něco jiného,
není podmínkou splatnosti kupní ceny. Žalobkyně nerozporuje vadu v
rychlospojce. Žalovaný však neprokázal, že by uplatněná vada v rychlospojce
představovala podstatné porušení smlouvy, které by ho k odstoupení opravňovalo. Protože žalobkyně prokázala uzavření kupní smlouvy, odevzdání dohodnutých věcí
žalovanému, výši kupní ceny a její splatnost, bylo žalobě vyhověno.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 15 Co 348/2020-88, odmítl odvolání žalovaného v rozsahu směřujícímu
proti výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III (výrok pod bodem I),
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a V (výrok pod
bodem II), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že
žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 147 593 Kč s úrokem
z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 23. 5. 2018 do
zaplacení, se zamítá (výrok pod bodem III), a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení (výroky pod body IV, V a VI). Odvolací soud odkázal na skutková zjištění učiněná soudem prvního
stupně, dokazování zopakoval pouze v souvislosti s odstoupením od smlouvy ze
dne 28. 5. 2018. Z dopisu žalovaného žalobkyni, v němž odstupoval od smlouvy,
odvolací soud zjistil, že v této listině žalovaný mimo jiné uvedl, že se
nekonalo předání stroje, pouze předání faktury, přičemž jednatel žalobkyně
přislíbil zaslání info návodu v českém jazyce a následně odjel. Nakladač tak
nebyl provozuschopný a do doby sepsání této listiny nebyl dodán návod v
češtině. Žalovaný v této listině dále uvedl, že odstupuje od ústní dohody,
podle které měl být stroj provozuschopný. Odvolací soud souhlasil s právním hodnocením soudu prvního stupně, že mezi
účastníky byla uzavřena kupní smlouva. Žalobkyně odevzdala stroj žalovanému,
ten neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o navázání řádného odevzdání
stroje na jeho předvedení. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit sjednanou
kupní cenu. Následně bylo podle odvolacího soudu nutné zkoumat, zda žalovaný
řádně odstoupil od kupní smlouvy. Soud prvního stupně se odstoupením žalovaného
od kupní smlouvy zabýval pouze z pohledu vady spočívající v nefunkční
rychlospojce. Odvolací soud má za to, že nebylo možno s ohledem na skutkové
závěry učiněné soudem prvního stupně najisto postavit, zda se jedná o vadu
podstatnou či nepodstatnou. Podle odvolacího soudu je ve věci možno rozhodnout
i bez posouzení otázky, zda vada v rychlospojce je či není vadou podstatnou, a
zda tato vada mohla opravňovat žalovaného k odstoupení od kupní smlouvy. Odvolací soud dovodil, že žalovaný v listině ze dne 28. 5. 2018 uvedl jako
důvod pro odstoupení od smlouvy nejen nefunkčnost nakladače kvůli vadné
rychlospojce, ale i neprovozuschopnost stroje, k němuž žalobkyně nedodala
žalovanému návod k obsluze. Pokud se týká skutkového vymezení okolností týkajících se uplatnění vady
spočívající v nedodání návodu k obsluze, vyšel odvolací soud z nesporných
tvrzení účastníků. Jak totiž vyplynulo i z tvrzení žalobkyně, účastníci byli
dohodnuti na tom, že žalobkyně předá žalovanému návod k obsluze při odevzdání
věci (tedy dne 18. 5. 2018). Jednatel žalobkyně připustil, že uvedeného dne
návod k obsluze zapomněl a žalovanému tudíž nepředal. Žalobkyně dále uvedla, že
účastníci se toho dne dohodli, že jej žalobkyně následně zašle žalovanému v
elektronické podobě.
Žalobkyně však svoji povinnost nesplnila, k čemuž podle
jejího tvrzení došlo s ohledem na nevhodný způsob komunikace ze strany
žalovaného. Tato skutečnost, i kdyby byla prokázána, nemůže být překážkou ve
splnění povinnosti prodávajícího. K předání návodu následně nedošlo. Podle § 2087 ve spojení s § 2094 odst. 1 o. z. je prodávající povinen při
odevzdání věci předat kupujícímu nejen věc samotnou, ale i doklady, které se k
věci vztahují, zejména doklady potřebné k převzetí a užívání věci. Odvolací
soud považoval za zcela zásadní doklad pro užívání věci návod k obsluze. Podle
vyjádření samotné žalobkyně tento návod k obsluze obsahoval správný způsob
napojení stroje na traktor, způsob jeho řádného užívání a informace ohledně
výměny hydraulického oleje. Odvolací soud uzavřel, že bez dodání návodu k
obsluze nelze předmětný stroj řádně užívat a proto je nutno považovat nedodání
návodu za vadu ve smyslu § 2099 odst. 1 věty třetí o. z., a to za vadu
způsobující podstatné porušení smlouvy. I pokud by nedodání návodu k obsluze nebylo možno posoudit jako podstatné
porušení smlouvy a bylo nutno postupovat podle § 2107 o. z. (tedy jako při
nepodstatném porušení smlouvy), má odvolací soud za to, že by to nemělo
jakýkoli dopad na posouzení nedůvodnosti nároku žalobkyně na zaplacení kupní
ceny. I za této situace by bylo nutno dovodit, že žalobkyně měla vadu
spočívající v nedodání návodu k obsluze odstranit tím, že dodá tento návod
následně. A protože tak žalobkyně neučinila ani za deset dnů, byl žalovaný
oprávněn dne 28. 5. 2018 od smlouvy odstoupit, i kdyby se jednalo o nepodstatné
porušení smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým jej napadla
co do výroků pod body III, IV a V.
Žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání v řešení otázky hmotného nebo
procesního práva, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla
vyřešena. Jedná se o otázky, zda
1) nedodání návodu k obsluze ze strany prodávajícího je podstatným
porušením smlouvy odůvodňující odstoupení od smlouvy za situace, kdy kupující
deklaruje, že návod k obsluze nepotřeboval pro zprovoznění a zahájení užívání
předmětu koupě za předpokladu, že by předmět koupě byl funkční;
2) je prodávající povinen dodat návod k obsluze předmětu koupě v
případě, že strana kupující projeví vůli odstoupit od kupní smlouvy z důvodu
jiné vady předmětu koupě s návodem k obsluze nesouvisející a projeví tak vůli
předmět koupě neužívat.
Žalobkyně namítala, že žalovaný začal užívat předmět koupě, aniž by pro montáž,
zprovoznění a následné užívání předmětu koupě potřeboval od žalobkyně návod k
obsluze, z čehož dovozovala, že absence dodání návodu ze strany žalobkyně jako
prodávající neměla žádný vliv na možnost či schopnost žalovaného předmět koupě
užívat ke sjednanému účelu. Žalobkyně připomněla, že jediným důvodem a celým
meritem sporu je pouze to, že stroj, který žalobkyně žalovanému dodala, trpěl
bagatelní výrobní vadou, kterou se žalobkyně zavázala v krátkém časovém úseku
odstranit. Žalovaný namísto toho, aby umožnil žalobkyni odstranit vadu, již od
následujícího dne od převzetí předmětu koupě projevoval vůči žalobkyni vůli
odstoupit od kupní smlouvy z důvodu nefunkčnosti předmětu koupě. Nedodání
návodu k obsluze ze strany žalobkyně nelze za v dovolání popsaných skutečností
považovat za podstatné porušení smlouvy, neboť z chování žalovaného je zjevné,
že absence návodu k obsluze neměla na jeho rozhodnutí odstoupit od kupní
smlouvy žádný vliv, ani nebyla motivem pro jednání žalovaného. Dodávat
žalovanému návod k obsluze za situace, kdy žalovaný trvá na odvezení
nefunkčního stroje a tvrdí, že stroj nechce, je podle dovolatelky zcela
absurdní.
Žalobkyně dále namítá, že z jejího prohlášení, že návod zapomněla, nelze
dovozovat, že by se žalovaný po žalobkyni domáhal dodání návodu k obsluze.
Závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný se od počátku domáhá návodu k
obsluze, bez něhož nemohl předmětný stroj užívat, považuje žalobkyně za
nesprávný a nepřezkoumatelný. V postupu odvolacího soudu shledává extrémní
nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně
jedné a právními závěry na straně druhé. Dovolatelka dále namítá
nepřezkoumatelnost závěru odvolacího soudu, že návod k obsluze obsahuje správný
způsob napojení stroje na traktor, způsob jeho řádného užívání a rovněž i
informace ohledně výměny hydraulického oleje, když tento závěr nemá oporu v
žádném z provedených důkazů.
Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně právně posuzoval otázku nedodání
návodu k obsluze podle § 2099 o. z. Podle žalobkyně se neuplatní § 2099 o. z.,
nýbrž § 2094 o. z. Žalobkyně je nicméně názoru, že toto nesprávné právní
posouzení není tak zásadní jako to, na základě kterého odvolací soud dospěl k
závěru, že nedodáním návodu žalovanému svědčila práva jako při podstatném
porušení smlouvy, a byl tak oprávněn od kupní smlouvy odstoupit. Podle
žalobkyně posouzení toho, zda jde o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy,
je vždy nutné hodnotit individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem a se
zohledněním významu porušené povinnosti pro smluvní strany. V této souvislosti
žalobkyně namítala, že žalovaný nepotřeboval návod k obsluze, rozhodně jej
nepotřeboval pro zapojení a zprovoznění předmětného stroje. Návod potřeboval
jen pro případnou následnou opravu a údržbu. Odvolací soud se podle žalobkyně
dopustil nesprávného právního posouzení otázky, zda nedodání návodu k obsluze
ze strany žalobkyně zakládá žalovanému práva z vadného plnění jako při
podstatném porušení smlouvy podle § 2106 o. z., a zda tak mohl žalovaný platně
odstoupit od kupní smlouvy pro toto porušení. Závěrem žalobkyně odvolacímu soudu vytkla, že jí neupozornil na možnost, že by
věc mohl po právní stránce posoudit jinak a žalobkyni v tomto smyslu nepoučil o
jejích procesních právech a povinnostech, čímž zatížil řízení vadou spočívající
v překvapivosti rozhodnutí a odňal tím žalobkyni možnost se proti tomuto
rozhodnutí bránit. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu
ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 1020/16. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu ve
výrocích pod body III, IV a V tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně. Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na nepravdivá a zmatečná tvrzení
žalobkyně, která neustále mění, a zdůraznil, že mu žalobkyně dodala vadný stroj
bez dokumentace. Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas,
osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.,
zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je
přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v
tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud,
který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s.
ř.),
dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237
o. s. ř. skutečně splněna jsou. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a
odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí
napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh). Podle § 241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo
důkazy. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne
též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když žalobkyně ohlašuje, že rozhodnutí
odvolacího soudu napadá v rozsahu výroků pod body III, IV a V, z obsahu
dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž
bylo rozhodnuto o věci samé ve výroku pod bodem III; výroky pod body IV a V,
jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval. První dovolatelkou formulovaná právní otázka není způsobilá založit přípustnost
jejího dovolání, neboť vychází ze skutkových okolností, které nenachází odraz
ve skutkových zjištění soudů (o tom, že kupující deklaroval, že návod k obsluze
nepotřeboval, a o tom, že by byl předmět koupě funkční). Na tomto místě
Nejvyšší soud připomíná, že je vázán skutkovým stavem, který zjistil soud
prvního stupně, případně soud odvolací. Podle ustálené rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a
odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného
skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a
samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného
hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně
napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2166/2015). Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka, zda nedodání návodu k obsluze
ze strany žalobkyně zakládá žalovanému práva z vadného plnění jako při
podstatném porušení smlouvy podle § 2106 o. z., a zda tak mohl žalovaný platně
odstoupit od kupní smlouvy pro toto porušení smlouvy. Dovolatelka totiž
pominula, že odvolací soud dospěl závěru, že žalovaný mohl platně odstoupit od
kupní smlouvy nejen v souladu s § 2106 o. z. (v případě, že by nedodání návodu
k obsluze představovalo podstatné porušení smlouvy), ale též v souladu s § 2107
o. z.
(i v případě, že by nedodání návodu k obsluze představovalo nepodstatné
porušení smlouvy), přičemž tento závěr v dovolání nenapadla. V této souvislosti
Nejvyšší soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že i podle občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí,
jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na
posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí
návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže
řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže
některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody,
včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných
důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3
věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009,
sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a
usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za
tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako
celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29
Cdo 2303/2013, či obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo
910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod
číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29
Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Přípustnost dovolání však zakládá otázka, „zda je prodávající povinen dodat
návod k obsluze předmětu koupě v případě, že strana kupující projeví vůli
odstoupit od kupní smlouvy z důvodu jiné vady předmětu koupě s návodem k
obsluze nesouvisející a projeví tak vůli předmět koupě neužívat“. Jedná se o
otázku, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka namítá, že v situaci, kdy žalovaný již od 20. 5. 2018 „projevoval
vůli odstoupit od smlouvy“ z důvodu nefunkčnosti stroje (způsobené závadou na
rychlospojce) by bylo absurdní dodávat žalovanému návod k obsluze předmětného
stroje, a pokud odvolací soud nedodání návodu k obsluze za této situace
posoudil jako porušení povinnosti žalobkyně, dopustil se nesprávného právního
posouzení věci. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Podle § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které
se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v
souladu se smlouvou. Podle § 2094 o. z. prodávající předá kupujícímu doklady potřebné k převzetí a
užívání věci. Má-li k předání dojít při zaplacení kupní ceny, předá prodávající
doklady v místě placení (odst. 1).
Doklady, které se týkají přepravy a jsou
nutné k převzetí věci a volnému nakládání s ní, předá prodávající kupujícímu
bez zbytečného odkladu po jejich vydání. Jiné doklady určené ve smlouvě předá
prodávající kupujícímu při odevzdání věci (odst. 2). Ze shora citovaných ustanovení občanského zákoníku je zřejmé, že předání
dokladů potřebných k užívání věci (tj. i návodu k obsluze) je povinností
prodávajícího. Tato jeho povinnost (předat kupujícímu návod k obsluze) trvá,
trvá-li závazek z této smlouvy. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný od
kupní smlouvy platně odstoupil dne 28. 5. 2018, proto je správný též závěr
odvolacího soudu o tom, že povinnost předat návod k obsluze trvala do tohoto
okamžiku. Dovolání je přípustné též pro řešení otázky, zda nedodání návodu k obsluze lze
podřadit pod § 2099 odst. 1 větu třetí o. z., neboť se rovněž jedná o otázku,
která dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla vyřešena. Dovolatelka namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil nedodání návodu k
obsluze jako vadu díla podle § 2099 odst. 1 věty třetí o. z., který dopadá
podle jejího mínění pouze na případy, kdy dodaný doklad trpí nějakou vadou,
nikoli v případě, kdy doklad není vůbec dodán. Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095
a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v
dokladech nutných pro užívání věci. Jako vadu předmětných dokladů lze označit kupříkladu nekompletnost dokumentace,
její neaktuálnost, nedostatečné zpracování (nesprávnost, nesrozumitelnost,
nefunkčnost) apod. Jde tedy o situace, kdy potřebná dokumentace není způsobilá
splnit svůj účel, tedy působit jako doklad existence příslušných věcných práv k
věci, případně zajistit její převzetí od dopravce, umožnit výkon potřebných
práv (např. ze záruky), umožnit funkční užívání (obsluhu a údržbu) atd. (KASÍK,
Petr, BEDNÁŘ, Václav. § 2099 [Kdy je věc vadná]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 62). Žalobkyně v rozporu se smlouvou žalovanému předala pouze stroj (nakladač),
nikoli též návod k obsluze. Rozumí-li se podle § 2099 odst. 1 věty třetí o. z. vadou věci i vada v dokladech nutných pro užívání věci, tedy např. dodání
neúplného či nesprávného návodu k obsluze, je třeba a minori ad maius jako
vadné považovat i jeho nedodání. Pokud zákonodárce spojil s dodáním např. nesprávného, neaktuálního či nesrozumitelného návodu k užívání věci právo
kupujícího uplatňovat práva z vad, je nepochybné (ač o této možnosti mlčí), že
toto právo náleží kupujícímu též (resp. tím spíše) v případě, že mu spolu s
předmětem koupě není dodán návod žádný. Obdobnou otázkou se Nejvyšší soud zabýval již ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 694/2015, v němž aplikoval právní úpravu obchodního
zákoníku a v němž vyložil, že „ustanovení § 422 obch. zák. zakládá právní
fikci, podle níž porušení povinností prodávajícího stanovených v § 420 obch. zák. způsobuje vadu zboží.
Za vadu zboží se podle věty druhé téhož ustanovení
považují mimo jiné i vady v dokladech nutných k užívání zboží. Takovou vadu v
dokladech nutných k užívání zboží nepředstavuje pouze jejich nekompletnost, jak
se mylně domnívá dovolatelka, nýbrž i jejich úplná absence, neboť potřebná
dokumentace není způsobilá splnit svůj účel nejen v případě, že je poskytnuta s
vadami, ale i v případě, že nebyla poskytnuta vůbec [shodně např. Bednář, Kasík
in: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§
2055-3014). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 64]“. Otázka, zda nedodání dokladů nutných k užívání zboží představuje vadu zboží,
byla v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, upravena obdobně jako je s
účinností od 1. 1. 2014 upravena v občanském zákoníku. Závěry formulované ve
shora citovaném rozsudku jsou tedy aplikovatelné i na nyní dovolatelkou
položenou otázku. Nejvyšší soud se s výše vysloveným závěrem ztotožňuje. Návod
k obsluze věci (zemědělského nakladače) je podle skutkového zjištění odvolacího
soudu dokladem nutným k užívání věci a jeho neodevzdání kupujícímu (žalovanému)
představuje vadu věci ve smyslu § 2099 odst. 1 věty třetí o. z. Ke stejnému závěru dospěla též právní teorie, podle které vadu v dokladech
nutných k užívání zboží nepředstavuje pouze jejich nekompletnost, nýbrž i
jejich úplná absence, přičemž nedodání dokladů neznamená, že nedošlo k řádnému
dodání věci, k níž se vztahují, nedodání dokladů tak nezakládá prodlení s
dodáním (hlavního) předmětu koupě, který byl předán, nýbrž nároky je třeba
uplatňovat v režimu práv z vad (srov. PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-747-7, str. 2276). Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že nedodání návodu k obsluze, který měl
být kupujícímu předán spolu se strojem, představuje vadu ve smyslu § 2099 odst. 1 věty třetí o. z., posoudil věc správně a dovolání není v této části důvodné. Protože je dovolání žalobkyně přípustné, zabýval se v souladu s § 242 odst. 3
o. s. ř. dovolací soud též vadami řízení. Žalobkyně odvolacímu soudu vytýkala
absenci poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., podle nějž má-li předseda senátu
za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova
právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení
rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. Ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. sleduje ochranu práv účastníka tak,
aby z jeho pohledu nedošlo k tzv. „překvapivému rozhodnutí“. Postup podle
ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže
účastníky dosud uvedená tvrzení nedostačují k tomu, aby skutkový stav věci mohl
být objasněn, a jestliže soud má proto rozhodnout podle pravidla o neunesení
břemene tvrzení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení pro objasnění
skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k
poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn.
21 Cdo 121/2003, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006, a rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1522/2010). V daném případě
odvolací soud učinil skutkové zjištění, na jehož základě bylo možno učinit
závěr, že žalobkyně nepředala žalovanému doklad nutný k užívání věci. K poučení
podle § 118a odst. 2 o. s. ř. tedy nebylo nutno přistupovat. Rozhodnutí
odvolacího soudu nemohlo být pro žalobkyni překvapivé, neboť žalovaný tvrdil,
že návod k obsluze předmětného nakladače od žalobkyně neobdržel, v průběhu
celého řízení a tuto skutečnost uplatnil i v odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně, když podle skutkového zjištění odvolacího soudu touto
skutečností odůvodnil i odstoupení od kupní smlouvy. Řízení proto vadou namítanou žalobkyní netrpí, přičemž ze shora
uvedených důvodů se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správné a dovolání není důvodné. Nejvyšší soud proto podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání
žalobkyně zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3
vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování
o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního
řádu a podle § 89a exekučního řádu. Podle výsledku dovolacího řízení má
žalovaný právo na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí,
může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.