23 Cdo 2297/2024-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 6, Bubeneč, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o provedení exekuce, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2018, č. j. 26 Co 265/2018-149, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 26 Co 265/2018, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2024, č. j. 4 Co 4/2024-84, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 9. 2018, č. j. 26 Co 265/2018-149, zrušil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 6. 2018, č. j. 6 EXE 349/2017-122, a zastavil řízení o návrhu povinných na zastavení exekuce a na její odklad. Proti tomuto usnesení (prvnímu ze shora uvedených) podali povinní dne 2. 2. 2019 žalobu pro zmatečnost.
2. Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 12. 2023, č. j. 26 Co 265/2018-75, odmítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2018, č. j. 26 Co 265/2018-149.
3. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 4. 2024, č. j. 4 Co 4/2024-84, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání (spolu s námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodoval) s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
6. V řízení před dovolacím soudem dovolatel musí být podle § 241 o. s. ř. zastoupen, nemá-li sám právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Povinní nejsou zastoupeni advokátem a nedokládají, resp. ani netvrdí, že mají právnické vzdělání. Povinné zastoupení je přitom zvláštní procesní podmínkou, bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat. Není-li nedostatek povinného zastoupení odstraněn (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem, ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř.), soud dovolací řízení zastaví (§ 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
7. Nejvyšší soud podotýká, že ačkoliv povinní nebyli soudem prvního stupně ani dovolacím soudem vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení, nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní práva, neboť skutečnost, že splnění dané podmínky je nezbytné pro pokračování v dovolacím řízení povinným nutně musí být známa z předchozích řízení před dovolacím soudem, přičemž poučení o povinném zastoupení se jim již dříve opakovaně dostalo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019). Tento procesní postup dovolacího soudu byl přitom aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2908/23, a ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2999/23).
8. Povinní dále neuhradili soudní poplatek za dovolání, ačkoliv povinnost jej uhradit povinným vznikla již podáním dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích). Přestože má podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích) přednost před zastavením řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud povinné k zaplacení soudního poplatku za dovolání již nevyzýval, neboť z předchozích řízení je zřejmé, že povinní si jsou této povinnosti vědomi, avšak soudní poplatek zaplatit nehodlají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1304/2024, ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1851/2024, a ze dne 10. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1843/2023).
9. K žádosti povinných o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť má za nepochybné, že záměrem takového počínání povinných je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním velkého množství vesměs neodůvodněných či zjevně bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných, přičemž takový způsob uplatňování procesních práv lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2368/2023, a ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 4/2024, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. I. ÚS 1496/24, ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 156/24, a ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 1279/24). Takový zneužívající procesní postup povinných nemůže ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř. požívat právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). Ke zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
10. Nejvyšší soud nepřihlížel ani k námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, který vydal napadené rozhodnutí. Povinnými vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nýbrž pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu je patrné, že povinní (nejen) v projednávané věci reagují obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které nejsou způsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 a 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022).
11. Jelikož povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení, ačkoliv si této povinnosti museli být vědomi a k jejímu splnění měli dostatečný prostor, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí, § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2368/2023, ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1851/2024, a ze dne 10. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1843/2023, či usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22).
12. Zastavením dovolacího řízení se stal bezpředmětným i akcesorický návrh povinných na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, o němž již proto nebylo samostatně rozhodováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se v projednávané věci jednalo o dovolání podané v řízení o žalobě pro zmatečnost coby prostředku nápravy směřujícímu proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, v němž v zásadě o náhradě nákladů nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu