23 Cdo 330/2023-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ARTTEC s.r.o., se sídlem Rosická 358, 664 17 Tetčice, IČO 60700831, zastoupené JUDr. Martinem Halahijou, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno, proti žalované Osvětlení Černoch s.r.o., se sídlem V Lipách 381, 190 16 Praha 9 – Koloděje, IČO 25133004, zastoupené Mgr. Luďkem Šrubařem advokátem se sídlem U Garáží 1611/1, 170 00 Praha 7, o zaplacení 692 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 2/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2022, č. j. 20 Co 231/2022-118, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 9. 2022, č. j. 20 Co 231/2022-118, výrokem I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 15. 3. 2022, č. j. 7 C 2/2021-81, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 3. 2022, č. j. 7 C 2/2021-86, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 692 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 692 500 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 136 830 Kč k rukám zástupce žalobkyně, to vše do
tří dnů od právní moci rozsudku; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze závěru, že účastnice uzavřely ve smyslu § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvu o dílo, pro jejíž obsah byla rozhodující jejich e-mailová korespondence, a to zejména žalobkyní, jakožto objednatelkou, odsouhlasený e-mail žalované, jakožto zhotovitelky, ze dne 9. 11. 2018, podle něhož předmět díla zahrnoval vývoj technického řešení sprchové růžice a přípravu výroby, včetně výroby forem, specifikovaných v jednotlivých položkách.
Celková cena díla činila podle dohody účastnic 1 085 000 Kč; žalovaná požadovala zaplacení padesátiprocentní zálohy za provedení forem (e-mail ze dne 4. 2. 2019). Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, učinil závěr, že mezi účastnicemi nebylo dohodnuto žádné částečné plnění, ani objednávka sériové výroby sprchových hlavic, jak tvrdila žalovaná. S ohledem na charakter sjednaného díla, jímž byl vývoj inovativní sprchové hlavice (růžice), včetně prototypu hlavice, kterou žalobkyně potřebovala jako součást jí vyráběného zařízení, odvolací soud dovodil, že pro žalobkyni nemohlo mít žádný význam částečné plnění, které ani nebylo dobře možné a nebylo účastnicemi ani sjednáno.
Podle odvolacího soudu tak neobstojí tvrzení žalované o tom, že svou smluvní povinnosti (zčásti) splnila předáním technické dokumentace, což navíc vyvrací její e-mail za dne 6. 4. 2020, v němž uvádí, že předá žalobkyni výrobní dokumentaci, formu i kontakty na dodavatele, jen pokud bude (předem) uhrazena sjednaná cena. Odvolací soud uzavřel, že pokud žalovaná odmítla před úplným zaplacením ceny sjednané dílo předat a nerespektovala oprávněný požadavek žalobkyně vyzkoušet v jejím zařízení funkčnost dodávaného díla s ohledem na jeho charakter, pak žalobkyně oprávněně dopisem ze dne 2.
11. 2020 odstoupila od smlouvy, neboť žalovaná porušila podstatným způsobem smlouvu o dílo a žalobkyně má podle § 2993 o.z. právo na vrácení zaplacené zálohy. Podle odvolacího soudu je irelevantní poukaz žalované na to, že žalobkyně nerozporovala fakturu na doplatek ceny díla, neboť z takové skutečnosti nemůže být dovozováno žádné uznání dluhu ve smyslu §§ 2053 a 2054 o.z., tím méně za situace, kdy z provedeného dokazování plyne, že žalobkyně oprávněně odmítla platit doplatek ceny díla před předáním předmětu díla.
Za nepřípadné považoval odvolací soud i tvrzení žalované, že měla právo předmět díla zadržet, neboť žalobkyně požadavek žalované na poskytnutí zálohy splnila, a povinnost zaplatit konečnou cenu díla by žalované vznikla až po předání díla, a navíc se z předložené e-mailové korespondence účastnic uplatnění zadržovacího práva žalovanou ani nepodává. Odvolací soud proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovoláním, které v zákonné lhůtě doplnila.
Dovolání považuje za přípustné podle § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek výkladu zákonných ustanovení upravujících smlouvu o dílo ve vztahu k částečnému plnění, předání díla, okamžiku vzniku a zániku nároku na úhradu ceny díla, uznání závazku a odstoupení od smlouvy, které odvolací soud řešil podle jejího názoru nesprávně. Dovolatelka má za to, že žalobkyně neměla právo odstoupit od smlouvy, neboť žalovaná přinejmenším částečně plnila a ve zbytku byla připravena plnit, nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že charakter díla vylučoval částečné plnění.
Je přesvědčena, že dokončení díla bylo zmařeno z důvodu na straně žalobkyně, když za mylný považuje závěr soudu, že požadavek žalobkyně na provedení zkoušek s ohledem na charakter díla byl legitimní. Zdůraznila, že v dané věci nebyla speciálně dohodnuta povinnost žalované předat dílo žalobkyni k provedení zkoušek na zařízení u žalobkyně. Odvolacímu soudu v této souvislosti zároveň vytýká nedostatečná zjištění týkající se předvedení díla. Dovolatelka má však především za to, že nebyla povinna vydat žalobkyni zaplacenou zálohu na dílo proto, že jí právo na zaplacení ceny díla podle vystavené faktury vzniklo bez ohledu na předání díla, když žalobkyně bez výhrad akceptovala doručenou fakturu na zaplacení díla a žádala toliko o odklad splatnosti.
Za nesprávný tak považuje názor odvolacího soudu, že samotná aktivní žádost žalobkyně o posečkání s úhradou není uznáním závazku. Dovolatelka v této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 929/2005, v němž byl učiněn závěr, že pokud smluvní strana požádala o splátkový kalendář k úhradě dlužné částky, představovala tato skutečnost úmysl dlužníka uhradit celou dlužnou částku formou splátek a tedy uznání celého závazku. Jestliže je tedy uznáním závazku akceptace návrhu splátkového kalendáře, tím spíše je podle dovolatelky uznáním závazku návrh dlužníka na odklad splatnosti celé dlužné částky.
I kdyby však projev žalobkyně nebylo možné považovat za uznání závazku, pak se ze strany žalobkyně jednalo nejméně o akceptaci splatnosti fakturované částky ještě předtím, než ji bude dílo předáno, proto za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že žalované by vzniklo právo na úhradu ceny díla až okamžikem provedení zkoušek a předání díla, když takový postup mezi účastnicemi nebyl výslovně dohodnut. Dovolatelka proto s ohledem na uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalované podala žalobkyně vyjádření, v němž navrhla zamítnutí dovolání, neboť má za to, že odvolací soud posoudil věc správně. K argumentaci dovolatelky o uznání závazku s odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu o vlivu navrženého splátkového kalendáře na uznání závazku žalobkyně uvedla, že je zcela mimo realitu posuzované věci, když o splátkovém kalendáři nebyla mezi účastnicemi vůbec řeč a ani ze skutkových zjištění soudů tato skutečnost nevyplývá.
Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaná v dovolání Nejvyššímu soudu předkládá pouze svoji verzi skutkového stavu věci a na něm zakládá své právní závěry, úmyslně manipuluje s meritem věci tím, že tvrdí, že obsahem sporu je nezaplacení poslední faktury za dílo, když skutečnou podstatou sporu je, že žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila, jestliže žalovaná sjednané dílo žalobkyni nepředala, odmítla provedení zkoušek vzorového technického řešení sprchové růžice, a kdy po inkasování 650 000 Kč si dovolila dokonce tvrdit, že předmětem díla bylo jen navrhnutí a dodání souboru 3D návrhu řešení sprchové hlavice, a až po více jak 1,5 roce od uzavření smlouvy poslala žalobkyni pouze fotky forem sprchové hlavice, kterými měla zřejmě disponovat.
Z těchto důvodů považuje žalobkyně dovolání žalované za nedůvodné, založené na skutkových závěrech, k nimž však odvolací soud v dané věci nedospěl. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. advokátem, zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je podle § 237 o. s. ř. přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud již dříve k výkladu zákonného ustanovení § 237 o. s. ř. judikoval, že má-li být dovolání přípustné podle uvedeného ustanovení § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, musí být z obsahu dovolání patrno, jakého předpokladu přípustnosti dovolání se dovolatel dovolává, v čem spatřuje dovolatel přípustnost dovolání podle § 237 o. s.
ř., tedy jestli napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat, a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak) - srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí stanovisek pod č. 80/2013, nebo usnesení ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 528/2022, či ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2118/2021, dostupných na www.nsoud.cz. Žádnou z uvedených přípustností dovolání k řešení dovolatelkou nastolených otázek, mimo otázky uznání závazku ve vztahu k vystavené faktuře, však dovolatelka nevymezila, tudíž co se týče těchto otázek (okamžik vzniku nároku na úhradu ceny díla, vliv ujednání stran o provedení zkoušek na dokončení díla, posouzení otázky částečného plnění), dovolatelka nedostála požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o.
s. ř. Žalovaná v dovolání pouze prezentuje vlastní právní závěry ohledně těchto otázek, založených na vlastních skutkových závěrech, k nimž však odvolací soud nedospěl. Nejvyšší soud přitom již dříve judikoval, že (např. v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz), že dovolání je nepřípustné, pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.
s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod označením 4/2014). Nesprávné právní posouzení je podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolacím důvodem, tudíž pouhé námitky k právnímu posouzení nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srovnej též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4700/2017, nebo ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 23 Cdo 874/2021, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. v tom, že se odvolací soud odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 929/2005, když nesprávně posoudil otázku uznání závazku ve vztahu k žalovanou vystavené faktuře za provedení díla, s poukazem na závěry uvedeného rozhodnutí, v němž bylo shledáno uznání závazku v tom, že smluvní strana požádala druhou smluvní stranu o možnost splácení požadované částky formou splátek podle splátkového kalendáře, je nutno konstatovat, že tato judikatura na nyní posuzovanou věc nedopadá, neboť jí byl řešen jiný skutkový stav věci. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu v dané věci naopak plyne, a to s ohledem na korespondenci účastnic, že žalobkyně odmítla platit doplatek ceny díla před předáním předmětu díla. Dovolatelka však staví své vlastní právní závěry na vlastním skutkovém závěru, že žalobkyně nerozporovala fakturu na doplatek ceny díla. Na takovém závěru ale není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud hodnotil tvrzení žalované, že žalobkyně nerozporovala fakturu na doplatek ceny díla, naopak jako tvrzení nepřípadné a irelevantní, a učinil závěr, že za daných okolností - odmítnutí zaplacení doplatku ceny díla před předáním předmětu díla - nemůže bez dalšího nastat uznání dluhu ve smyslu §§ 2023 a 2054 o. z. V této souvislosti je na místě připomenout, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu platí, že námitky dovolatele ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudů a k hodnocení důkazů, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, či ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1002/2020 – dostupných na www.nsoud.cz). Namítá-li dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nedostatečném zjištění skutkového stavu věci, je nutno konstatovat, že tyto námitky jsou námitkami do vad řízení, nezahrnující však otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud, tudíž neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srovnej např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4300/2017 nebo ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018, či ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1232/2019 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz). Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto uzavřel, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, a její dovolání tudíž podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. 4. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu