23 Cdo 390/2022-442
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců
JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce P. K., se sídlem
XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Martou Vyškovskou,
advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, proti žalovaným 1) Š. K.,
narozenému XY a 2) K. K., narozené XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným JUDr.
Lubomírem Rokytou, advokátem se sídlem v Bílovci, Slezské náměstí 14/37, o
zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém
Jičíně pod sp. zn. 17 C 83/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2021, č. j. 71 Co 281/2020-423, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2021, č. j. 71 Co
281/2020-423, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 6. 2020, č.
j. 17 C 83/2018-377, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k
dalšímu řízení.
1. Žalobce se v řízení domáhal po žalovaných zaplacení částky 400 000 Kč
s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovanými uzavřel dne 25. 6. 2014 smlouvu o
dílo, na základě které se jako zhotovitel zavázal pro žalované jakožto
objednatele provést dílo spočívající ve výstavbě dřevostavby na klíč a žalovaní
se zavázali zaplatit žalobci cenu díla ve výši 2 608 130 Kč plus daň z přidané
hodnoty (dále jen „DPH“). Částky 400 000 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal
jako rozdílu mezi hodnotou prací jím provedených na díle (tzv. hodnotou
prostavěnosti) do doby odstoupení od smlouvy žalovanými, včetně víceprací jím
provedených (ztracené bednění, zemní práce, více betonu, zavážení prováděné v
rámci zemních prací, využití pumpy na beton v souvislosti s podmáčeným terénem,
zhotovení protiradonové izolace), a zálohou zaplacenou žalovanými ve výši 1 710
000 Kč.
2. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 17 C
83/2018-377, žalobu zamítl (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu
nákladů řízení žalovanému 1) ve výši 175 593 Kč (výrok II), žalované 2) rovněž
ve výši 175 593 Kč (výrok III) a České republice ve výši 23 512 Kč (výrok IV).
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaní uzavřeli
dne 25. 6. 2014 smlouvu o dílo mimo jiné s tímto obsahem:
Zhotovitel se zavazuje provést pro objednatele dílo spočívající ve výstavbě
dřevostavby na klíč … na pozemku investora … (čl. I odst. 1). Rozsah díla
vymezuje cenová nabídka žalobce (dále též „rozpočet“ – poznámka Nejvyššího
soudu), která je jako příloha č. 1 nedílnou součástí smlouvy o dílo a která
byla předem odsouhlasena (čl. II odst. 2, správně čl. I. odst. 2 – poznámka
Nejvyššího soudu). Předmětem díla nejsou (nejsou v ceně domu) připojení domu na
inženýrské sítě, hromosvod a veškeré stavební práce mimo vnitřní plochu RD,
geodetické zaměření stavby, konstrukce mimo interiér RD, chodníky, terasy,
dlažby, úklidové práce, práce interiéru, exteriéru, tyto práce jsou provedeny
nahrubo; kování u interiérových dveří, kuchyň a obklady u kuchyně, zařizovací
předměty domu. Práce, které nejsou zahrnuty v rozpočtu, budou po dohodě
účtovány dle skutečnosti (čl. I odst. 6). Cena díla se sjednává ve výši 2 608
130 Kč bez DPH a vychází z cenové nabídky zhotovitele, která je jako příloha 1
nedílnou součástí této smlouvy. Celková cena díla a jednotkové ceny podle
předchozích odstavců tohoto článku jsou pevné. K ceně díla zhotovitel účtuje
DPH … Nestanoví-li tato smlouva jinak, zahrnuje cena díla veškeré náklady
nezbytné k řádnému splnění závazků zhotovitele … (čl. V odst. 1 až 4).
Vícepráce může zhotovitel provést jen na základě dohody o změně této smlouvy
formou dodatku … možno i zápisem do stavebního deníku, kde budou oběma stranami
podepsány nebo emailem (čl. V odst. 5). Vlastníkem zhotovované věci je
zhotovitel a vlastnické právo přechází na objednatele po předání jednotlivých
uzlových bodů, kterými jsou hrubá stavba, vnitřní vybavení, kompletní dokončení
(čl. X odst. 2). Objednatel a zhotovitel se výslovně dohodli, že režim možnosti
odstoupení od smlouvy se řídí dle zákona a dále následujících podmínek:
objednatel je oprávněn odstoupit od této smlouvy pouze v případě závažného a
podstatného porušení povinností ze strany zhotovitele, vyplývající pro
zhotovitele z této smlouvy o dílo nebo občanského zákoníku, zejména pak v
případě takového porušení povinností, že je zřejmé, že dílo nebude včas hotovo
nebo nebude provedeno řádně … (čl. XV odst. 1). V případě, že dojde k
odstoupení od smlouvy, je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli částku, která
připadá na práce již vykonané. Strany se dohodly, že již provedené práce a
dodávky budou oceněny dle ceníku ÚRS platného pro dané období (čl. XV odst. 2).
Za porušení závažná a podstatná SOD, která jsou důvodem k odstoupení od
smlouvy, se objednatel a zhotovitel dohodli na těchto: překročení termínu
dokončení díla o tři měsíce … (čl. XV odst. 3). Smlouvu o dílo lze změnit nebo
zrušit jen písemně, nevyplývá-li z jejich ustanovení něco jiného (čl. XVI odst.
4). Nedílnou součástí této smlouvy je cenová nabídka (rozpočet) zhotovitele
(čl. XVI odst. 9).
4. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že v rozpočtu, který
byl přílohou smlouvy, byly uvedeny jednotlivé položky (s uvedením jejich
popisu) s cenami, přičemž u některých položek bylo uvedeno, že budou doúčtovány
dle skutečnosti, příp. že jejich cena bude předem odsouhlasena zápisem do
stavebního deníku (základy, zemní a jeřábnické práce, sokl rodinného domu,
příplatek za protiradonovou hydroizolaci). Podle soudu prvního stupně bylo mezi
účastníky nesporné provedení některých prací (zčásti nebo zcela) žalobcem dle
jednotlivých položek rozpočtu. Strany se též shodly na tom, že se souhlasem
žalovaných a na základě jejich objednávky provedl žalobce nad rámec smlouvy o
dílo rovněž další „díla“ (též označené jako vícepráce) bez dohody o ceně
(ztracené bednění, zemní práce, více betonu, zavážení prováděné v rámci zemních
prací, využití pumpy na beton v souvislosti s podmáčeným terénem, zhotovení
protiradonové izolace) uvedené ve stavebním deníku. Žalovaní zaplatili žalobci
zálohy v celkové výši 1 710 000 Kč. Žalovaní dne 31. 3. 2015 od smlouvy o dílo
odstoupili z důvodu překročení termínu dokončení a předání díla žalobcem o více
než tři měsíce. Podle znaleckého posudku č. 79/2019 zpracovaného znalcem Ing.
Milošem Skácelem činila cena předmětného díla (žalobcem provedených prací a
dodávek bez tzv. víceprací, jak byly uvedeny ve stavebním deníku) ke dni 31. 3.
2015 podle cen ÚRS (s výjimkou položek okna a dveře a vazníků, u nichž znalec
vyšel z cen podle smlouvy o dílo z důvodu nedostatku podrobných podkladů) 1 400
740 Kč bez DPH, tj. 1 610 851 Kč včetně DPH. K závěrům znaleckého posudku
zapracovaného znaleckým ústavem STATIKUM s. r. o., soud prvního stupně
nepřihlédl, neboť se nejednalo o revizní či oponentní posudek ke znaleckému
posudku Ing. Miloše Skácela, byl předložen žalobcem po koncentraci řízení a
znalecký ústav při jeho zpracování vycházel pouze z informací poskytnutých
žalobcem a neměl k dispozici zápisy ze stavebního deníku či údaje o rozhodných
skutečnostech vyplývajících ze soudního spisu.
5. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že žalobce a žalovaní
uzavřeli smlouvu o dílo v souladu s § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník (dále jen „o. z“). Cena, kterou si strany ve smlouvě o dílo
dohodly, mohla být měněna toliko v souladu se smlouvou písemně formou dodatku.
Vyjma zápisu o částce 5 800 Kč (zemní práce) žádný takový dodatek ke smlouvě o
dílo uzavřen nebyl (nedošlo k dohodě o navýšení ceny díla), žalobce tedy
provedl vícepráce bez dohody o jejich ceně. Žalobce žalovaným ani neoznámil
nutnost překročení rozpočtované částky za jednotlivé části díla, natož bez
zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jejich
nevyhnutelnost (§ 2622 odst. 1 a 2 o. z.), a nemůže se tedy důvodně domáhat
navýšení dohodnuté ceny za dílo, navíc vícepráce žalovaným nevyúčtoval. Soud
prvního stupně dospěl jednak k závěru, že nárok žalobce je promlčen, a současně
uzavřel, že nevznikl žádný rozdíl mezi tzv. prostavěností díla a zálohami ve
výši 1 700 000 Kč, neboť cena rozestavěného díla dle cen ÚRS činila 1 400 740
Kč bez DPH, tj. 1 610 851 Kč včetně DPH, cena rozestavěného díla dle smlouvy o
dílo činila 1 284 347 Kč bez DPH, tj. 1 476 999 Kč s DPH, přičemž tyto ceny
byly vypočteny bez tzv. víceprací, které nebyly v souladu se smlouvou ani
dohodnuty ani vyúčtovány a jejich neoznámením nárok žalobce na jejich zaplacení
podle § 2622 odst. 2 o. z. zanikl. Přihlédl též k tomu, že žalovaní uzavírali
smlouvu jako spotřebitelé, což zohlednil při výkladu zákona a ujednání ve
smlouvě o dílo s tím, že s přihlédnutím k § 2612 odst. 2 o. z. je namístě
primárně cenu prostavěnosti díla určit v poměru k ceně dohodnuté ve smlouvě o
dílo, neboť pokud žalovaní důvodně odstoupili od smlouvy o dílo, nemůže se
jejich postavení uplatněním tohoto práva zhoršit, byť bylo ujednáno, že cena
rozestavěného díla bude určena podle ceníku ÚRS.
6. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobci povinnost zaplatit
žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 70 630 Kč (druhý výrok).
7. Odvolací soud odkázal na skutkový stav zjištěný správně a dostatečně
soudem prvního stupně. Nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně o
promlčení nároku žalobce. V souvislosti s vícepracemi odvolací soud uvedl, že
rozpočet, podle nějž byla cena díla stanovena, nebyl ve smyslu § 2662 o. z.
úplný ani závazný (není možné určit pevnou jednotkovou cenu, cenu jedné hodiny
práce strojů ani pevnou cenu jednotlivých relativně samostatných částí).
Uzavřel, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by žalobce a žalovaní
dodrželi způsob změny smlouvy o dílo, tedy buď předchozí dohodu stran o rozsahu
a ceně prací nezahrnutých do rozpočtu či dodatek ke smlouvě o dílo. K možnosti
navýšení ceny díla nedošlo ani zákonem stanoveným způsobem (§ 2622 odst. 2 o.
z.), neboť žalobce neoznámil bez zbytečného odkladu nutnost překročení
rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny díla u jednotlivých prací.
Dovodil proto, že žalobce nemá na úhradu víceprací nárok, přičemž odkázal na
ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu týkající se výkladu §
536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1.
2014 (dále jen „obch. zák.“), podle které pokud jsou prováděny práce nad rámec
smlouvy o dílo bez zvýšení ceny díla způsobem sjednaným v samotné smlouvě, bez
další dohody stran (dodatku) nebo bez zákonem stanovené možnosti změny ceny
díla, nemá zhotovitel právo na zaplacení těchto prací, a to ani z titulu
bezdůvodného obohacení. Závěr, že na úhradu těchto prací nad rámec smlouvy nemá
zhotovitel nárok, pak lze podle odvolacího soudu aplikovat i v případě, kdy v
projednávané věci došlo k odstoupení od smlouvy o dílo pro prodlení zhotovitele
a má být řešeno případné bezdůvodné obohacení žalovaných, neboť nelze
připustit, aby v případě dodržení smlouvy o dílo nebyl nárok žalobci přiznáván
a v případě nedodržení smlouvy o dílo zhotovitelem bylo bezdůvodné obohacení
zhotoviteli přiznáváno a dostal se tak do výhodnějšího postavení oproti
situaci, kdyby řádně plnil své povinnosti ze smlouvy o dílo. Ohledně nároku za
práce provedené dle smlouvy o dílo pak dospěl k závěru, že znalec Ing. Miloš
Skácel stanovil hodnotu díla (cenu obvyklou danou ceníkem ÚRS) nižší částkou,
než jaká byla zaplacena zálohami žalovaných. Ztotožnil se se závěrem soudu
prvního stupně o tom, že znalecký posudek společnosti STATIKUM s. r. o. nebyl
oponentním posudkem, jeho zpracovatel neprovedl ohledání na místě samém, zadání
měl pouze od žalobce včetně rozsahu provedených prací, a soud prvního stupně
tedy nepochybil, pokud neprovedl revizní znalecký posudek za situace, kdy
posudek Ing. Skácela nebyl relevantně zpochybněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) napadl
žalobce včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, „zda v případě odstoupení od smlouvy o
dílo, jejímž předmětem je realizace stavby, má zhotovitel nárok na zaplacení
realizované části díla, a to dle určení ceny prostavěnosti dle znaleckého
posudku v podobě bezdůvodného obohacení, a to i v případě, že na díle byly na
žádosti objednatele realizovány takové části díla, které nebyly v původním
rozpočtu ceny díla.“ Podle žalobce spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném
právním posouzení věci. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
9. Žalobce namítá nesprávné určení výše bezdůvodného obohacení
žalovaných. Má za to, že v případě odstoupení od smlouvy jsou strany povinny si
vrátit již poskytnutá plnění, a protože to není dost dobře možné v případě
rozestavěné stavby, je nutno tuto ocenit a z ocenění vycházet, což je nejen
obecný zákonný postup, ale obsahuje jej i samotná smlouva o dílo, která uvádí,
že v případě odstoupení se provede ocenění dle ÚRS ceníku. Podle žalobce je
nutno se zabývat tím, „jakým způsobem má znalec, který prostavěnost určuje,
její hodnotu posuzovat“. Zpochybňuje, závěry znaleckého posudku Ing. Miloše
Skácela, které podle něj neurčují hodnotu díla ve fázi, kdy došlo k odstoupení
od smlouvy, a znalci vytýká, že chybně vycházel ze žalobcem doložených
nákupních cen a z původního rozpočtu a nikoliv z cen obvyklých, z nichž je
třeba vycházet při ocenění dle RTS a ÚRS ceníků. Odkazuje přitom na závěry
znaleckého posudku společnosti STATIKUM s. r. o., který podle něj nebylo možno
pominout, neboť informace, které měla tato společnost k dispozici, považuje za
dostatečné. Odvolacímu soudu též vytýká, že při různosti výpočtů v obou
posudcích ohledně ohodnocení stavby odmítl vypracování revizního znaleckého
posudku. Podle žalobce je zřejmé, že došlo na základě žádosti žalovaných k
vícepracem a rozšíření díla (k provádění díla ve větším rozsahu, než jak bylo
původně zamýšleno a jak vyplývalo z původního rozpočtu). Zdůrazňuje, že jeho
nárok nebyl založen na požadavku na zaplacení navýšené ceny díla. Poukazuje na
to, že nelze aplikovat § 2622 odst. 2 o. z., pokud bylo dílo na základě přání
žalovaných rozšiřováno, a tím spíše, pokud žalovaní následně od smlouvy
odstoupili. Nešlo podle něj o situaci, kdy se při provádění díla ukázala
nevyhnutelnost zvýšení ceny díla a nutnost překročení rozpočtované částky,
nýbrž o požadavky žalovaných nad rámec původního rozpočtu. Je přesvědčen, že
při odstoupení od smlouvy žalovanými mu vznikl nárok na zaplacení bezdůvodného
obohacení v ceně té části díla, kterou provedl, oceněné dle ÚRS ceníku.
Připomíná, že z jeho částečného plnění mají žalovaní prospěch a že při
odstoupení od smlouvy má podle smlouvy nárok na úhradu ceny za takové částečné
plnění určené na základě ceníku ÚRS, přičemž není podstatné, co bylo vystavěno
z původní smlouvy o dílo a co na základě požadovaných víceprací, podstatné je,
co bylo fakticky prostavěno.
10. Podle žalobce odvolací soud též naprosto pominul odvolací námitky
žalobce směřující proti správnosti výpočtu náhrady nákladů řízení a nijak se s
nimi nevypořádal.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
[srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s.
ř.“.
12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
14. Námitky směřující proti znaleckému posudku zpracovanému znalcem Ing.
Milošem Skácelem fakticky zpochybňují skutková zjištění čerpaná ze znaleckého
posudku soudy nižších stupňů (odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění
soudu prvního stupně), podle kterého uvedený posudek obsahuje závěr o ceně
části díla provedené žalobcem podle smlouvy o dílo (bez víceprací) určené podle
ceníku ÚRS (nikoliv podle rozpočtu či podle nákupních cen, jak tvrdí žalobce v
dovolání). Žalobce těmito námitkami ve skutečnosti nezpochybňuje právní
posouzení věci (v této souvislosti neformuluje žádnou právní otázku, na jejímž
řešení by záviselo napadené rozhodnutí, ani k ní nevymezuje žádný z předpokladů
přípustnosti dovolání), nýbrž zpochybňuje správnost skutkových závěrů, z nichž
odvolací soud vycházel. Dovolací přezkum je však ustanovením § 241a odst. 1 o.
s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním. Námitky takové povahy neobsahující
otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nemohou tudíž přivodit ani
závěr o přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh.
obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo
843/2014, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014, a ze dne 28. 5. 2015,
sp. zn. 29 Cdo 12/2015, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále
citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz).
15. Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že nepřihlédl ke znaleckému
posudku STATIKUM s. r. o., nevyhověl návrhu žalobce na zpracování revizního
znaleckého posudku, a nevypořádal se s namítaným nesprávným vyčíslením nákladů
řízení, jde o námitky vad řízení. Vady řízení však samy o sobě nejsou
způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k
jejich případné existenci dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného
dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tvrzení žalobce o těchto
vadách nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva,
která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání
tudíž založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2.
2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014).
16. Žalobce napadá rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v rozsahu obou
jeho výroků, tedy i v té části prvního výroku a ve druhém výroku, kterými bylo
rozhodováno o nákladech řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však
dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
17. Dovolací soud však shledal dovolání přípustným pro řešení otázky
hmotného práva, která vyplývá z obsahu dovolání (ze žalobcem učiněné formulace
otázky ve spojení s dovolací argumentací k ní uplatněné), tj. otázky, zda v
případě odstoupení od smlouvy o dílo (objednatelem pro prodlení zhotovitele),
jehož předmětem je realizace stavby, má zhotovitel nárok na finanční náhradu
(cenu tzv. prostavěnosti) za bezdůvodné obohacení objednatele spočívající v
realizované části díla (již realizovaných pracích a dodávkách), včetně dalších
prací, které byly zhotovitelem provedeny se souhlasem objednatele na základě
jeho objednávky (bez dohody o ceně a bez změny smlouvy provedené způsobem ve
smlouvě sjednaným) a které nebyly uvedeny v (neúplném a nezávazném) rozpočtu,
jímž byla ve smlouvě určena cena díla, a to ve výši určené znaleckým posudkem
(způsobem sjednaným smlouvou o dílo). Zjednodušeně řečeno jde o otázku
vypořádání stran při odstoupení od smlouvy o dílo objednatelem z důvodu
prodlení zhotovitele za situace, kdy při provádění díla byly bez řádné dohody o
změně smlouvy se souhlasem objednatele na základě jeho objednávky provedeny
další práce nad rámec prací sjednaných prostřednictvím rozpočtu ve smlouvě o
dílo a smlouva obsahovala ujednání o vypořádání práv a povinností pro případ
odstoupení od smlouvy. Na řešení této otázky napadené rozhodnutí záviselo a při
jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu (oproti přesvědčení žalobce se nejedná o otázku dosud judikaturně
neřešenou).
IV. Důvodnost dovolání
18. Dovolání je důvodné.
19. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si
osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání
porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob,
včetně práva na ochranu osobnosti.
20. Podle § 2004 odst. 1 o. z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje
od počátku.
21. Podle § 2005 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho
účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v
dobré víře (odstavec 1). Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení
smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody
vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své
povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu
řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani
zajištění (odstavec 2).
22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu
obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se
obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu,
plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo
tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).
23. Podle § 2992 o. z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li
uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve
svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost
obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem
ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.
24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má
právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran
požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout
vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný
nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo
na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s
vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později
nenastal nebo odpadl.
26. Podle § 2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení
dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.
Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na
peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla
vylučujícího platnost právního jednání (odstavec 1). Plnil-li ochuzený za
úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše
úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li
výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna (odstavec 2).
27. V rozhodovací praxi dovolacího soudu není pochyb o tom, že
bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) představuje (mimosmluvní) závazek,
jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a
jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání
předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané
bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění,
nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní
řád neuznává (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp.
zn. 28 Cdo 1966/2020).
28. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je také plnění z
právního důvodu, který odpadl, jež míří na ty případy, v nichž v okamžiku
poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně v důsledku
další právní skutečnosti ztratil své právní účinky (odpadl). Po odpadnutí
právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (srov.
například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo
3113/2007, ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3053/2013, ze dne 7. 10. 2014,
sp. zn. 28 Cdo 2598/2014, či ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2819/2021,
vydané v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, jejichž závěry jsou
uplatnitelné i v poměrech právní úpravy § 2991 a násl. o. z.; k tomu srov.
například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo
1966/2020, či ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 392/2020). Tak je tomu též v
případě platného odstoupení od smlouvy (§ 2004 odst. 1 o. z.), neboť
odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku, tj. dochází k odpadnutí
právního důvodu s účinky ex tunc (srov. též Melzer, F., Tégl, P. a kol.,
Občanský zákoník - velký komentář, Svazek IX, § 2894-3081, Praha: Leges, 2018).
29. Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a
povinnosti stran (srov. § 2005 odst. 1 o. z. a výjimky uvedené v § 2005 odst. 2
o. z.). V případě odstoupení od smlouvy o dílo tedy zanikají i povinnosti (a
jím odpovídající práva druhé smluvní strany) zhotovitele provést na svůj náklad
a nebezpečí dílo a objednatele dílo převzít a zaplatit jeho cenu (§ 2586 odst.
1 o. z.). Naopak vzniká povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého
důvodu obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. V případě, kdy podle zrušené
smlouvy plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana
vydala, co získala (§ 2993 o. z.). V případě, že vydání předmětu bezdůvodného
obohacení není dobře možné (např. bude-li spočívat v provedení výkonů a prací),
má ochuzený právo na peněžitou náhradu (§ 2999 odst. 1 o. z.). Při ocenění
prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o
dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která
odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající
skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla. V případě, že je zjišťována
výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, je tak třeba zohlednit
jednak úplatu sjednanou mezi stranami podle ustanovení § 2999 odst. 2 o. z.,
jednak vadnost poskytnutého plnění, bylo-li dílo dokončeno a předáno, případně
obdobně nikoli řádnost takto poskytovaného plnění, nebylo dílo ani dokončeno a
předáno (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn.
28 Cdo 1060/2017, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 392/2020, a ze dne 13. 10.
2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021).
30. Zákonná úprava bezdůvodného obohacení přitom obsahuje i tzv. výluky
z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Mimo jiné jde též o situace, kdy
strana plnění poskytla na vlastní nebezpečí (§ 2992 o. z.), resp. plnění
poskytla s vědomím, že k tomu není povinna (§ 2997 o. z.).
31. K výkladu § 2992 o. z. se dovolací soud vyslovil v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 82/2019, uveřejněném pod
číslem 108/2020 Sb. rozh. obč., v němž uvedl, že jednání ochuzeného na vlastní
nebezpečí ve smyslu § 2992 o. z. je nutno vždy posoudit podle konkrétních
okolností věci. Vyznačuje se tím, že ochuzený nemá objektivně žádný
opodstatněný důvod spoléhat se na to, že se mu za jeho plnění od jiné osoby (či
osob) má něčeho dostat, přesto je jednání ochuzeného na tuto osobu (či osoby)
orientováno. Byť tak ochuzený může činit i v očekávání majetkové či jiné
výhody, protislužby nebo jiného prospěchu od obohaceného jako projevu
slušnosti, vděčnosti či společenského uznání apod., jež nelze právně vynutit,
jde přesto z jeho strany o jednání, které činí s celkově nejistým výsledkem (je
riskantní). O jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí se nebude zpravidla
jednat tehdy, byl-li mezi ochuzeným a obohaceným projeven vzájemný konsenzus o
přijímání plnění obohaceným pro své potřeby, aniž by na druhou stranu takový
konsenzus (ať už z jakéhokoli důvodu) nabyl podoby platné smlouvy či jiného
právního jednání zakládajícího vznik závazku (resp. povinnosti ochuzeného) k
tomuto plnění. Za takové situace se jedná o plnění poskytované při vzájemném
srozumění (konsenzu) obou stran o poskytování a přijímání daného plnění, a
tudíž nikoli o jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí, byť by se tak stalo bez
řádného (smluvního) závazkového důvodu. Jednání na vlastní nebezpečí
představuje odlišnou situaci oproti tzv. vědomému plnění nedluhu (vnucenému
obohacení) ve smyslu § 2997 odst. 1 věta druhá o. z.
32. Při vědomém plnění nedluhu ve smyslu § 2997 odst. 1 věty druhé o. z.
musí jít o poskytnutí plnění jedním subjektem (plnitelem) a o přijetí tohoto
plnění subjektem druhým, jemuž je plněno, tedy musí dojít k přesunu majetkových
hodnot mezi těmito subjekty ve prospěch obohaceného, přičemž předpokladem
vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v
okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Vědomé
plnění nedluhu (vnucené obohacení) je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení;
výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo
odpadl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo
5089/2017, uveřejněný pod číslem 2/2020 Sb. rozh. obč.).
33. Od obecné úpravy vypořádání bezdůvodného obohacení (§ 2993 a násl.
o. z.) je však třeba odlišit zvláštní úpravu vypořádání odstoupení od smlouvy o
dílo v případech, je-li dílo zmařeno ze strany zhotovitele či objednatele v
ustanoveních § 2600 až 2603 o. z. a § 2613 o. z., a dále zvláštní případy
právních následků odstoupení od smlouvy o dílo v ustanoveních § 2622 odst. 3 a
§ 2627 odst. 2 o. z. (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2022,
sp. zn. 23 Cdo 2925/2021).
34. V rozsudku ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2637/2020, pak
Nejvyšší soud uzavřel, že smluvní strany si mohou (v mezích obecných korektivů)
sjednat pro případ odstoupení od smlouvy jeho účinky a způsob vypořádání
závazku odchylně od úpravy v občanském zákoníku, neboť právní normy soukromého
práva jsou zásadně dispozitivní a strany se proto mohou při úpravě svých práv a
povinností od právních norem soukromého práva odchýlit, jestliže to zákon
nezakazuje (srov. též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017,
sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod č. 152/2018 Sb. rozh. obč., rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3172/2020, uveřejněný pod
číslem 85/2021 Sb. rozh. obč.). Smluvní ujednání obsahující majetkové vyrovnání
pro případ odstoupení od smlouvy jsou právním důvodem pro jejich plnění.
Zákonný způsob vypořádání závazku ze zrušené smlouvy (vypořádání bezdůvodného
obohacení) se v takovém případě uplatní v rozsahu, na který sjednané vypořádání
nedopadá.
35. Při posuzování otázky, jak má probíhat vypořádání stran po
odstoupení od smlouvy o dílo, se tedy primárně vychází z vůle stran obsažené ve
smlouvě, neboť právní úprava občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2014 klade
důraz na autonomii vůle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3972/2019, uveřejněné pod číslem 48/2021 Sb. rozh.
obč.). Pouze v případě, že si strany nesjednají, jakým způsobem vypořádají
zrušený závazek po odstoupení od smlouvy, resp. v rozsahu, v němž si takové
vypořádání strany nesjednají, se při vypořádání postupuje podle ustanovení výše
citovaných obsahujících zvláštní úpravu vypořádání po odstoupení od smlouvy o
dílo, případně podle zákonných pravidel o vypořádání bezdůvodného obohacení,
jež jsou obsažena v § 2991 a násl. o. z.
36. V projednávané věci se těmito judikaturními závěry odvolací soud
důsledně neřídil. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž
odvolací soud vycházel, žalovaní důvodně odstoupili od smlouvy o dílo uzavřené
mezi účastníky pro prodlení žalobce, přičemž ve smlouvě o dílo bylo dohodnuto,
že „v případě, že dojde k odstoupení od smlouvy, je objednatel povinen zaplatit
zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané. Strany se dohodly, že
již provedené práce a dodávky budou oceněny dle ceníku ÚRS platného pro dané
období.“ Odvolací soud sice při posouzení vypořádání nároků účastníků po
odstoupení od smlouvy zohlednil jejich ujednání ohledně způsobu ocenění prací
podle ceníku ÚRS (vycházel ze závěru znaleckého posudku určujícího cenu prací
dle ÚRS), nezabýval se však tím, zda a s jakým obsahem účastníci výše citovaným
ujednáním dohodli také rozsah prací, za něž se žalovaní (jako objednatelé)
závazali zaplatit žalobci (zhotoviteli) po odstoupení od smlouvy cenu dle
ceníku ÚRS, pokud mělo jít o „práce již vykonané“, resp. „již provedené práce a
dodávky“. Odvolací soud neposuzoval prostřednictvím výkladových pravidel
právních jednání obsažených v § 555 a násl. o. z., jaký byl v tomto směru
skutečný úmysl stran, tj. zda takto měla být zaplacena cena za veškeré žalobcem
již vykonané práce a dodávky na stavbě domu (dřevostavby), podle jejich stavu
ke dni odstoupení od smlouvy (tj. zda měla být oceněna tzv. prostavěnost podle
skutečného stavu, jak tvrdil žalobce), či zda takto měly být vypořádány pouze
práce výslovně uvedené v rozpočtu, resp. ty z nich, které již byly vykonány,
bez ohledu na to, že skutečný stav žalobcem vykonaných prací a dodávek na
stavbě domu by byl odlišný. Pokud se odvolací soud výkladem obsahu dohody
účastníků z uvedených hledisek řádně nezabýval a učinil závěr, že po odstoupení
od smlouvy o dílo nemá žalobce nárok na úhradu dalších prací (neuvedených v
rozpočtu), které při provádění dřevostavby vykonal (se souhlasem žalovaných a
na základě jejich objednávky, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně), je jím
provedené právní posouzení otázky vypořádání účastníků po odstoupení od smlouvy
již z tohoto důvodu neúplné, a tudíž nesprávné.
37. I pro případ, že by se výše citované ujednání ve smlouvě o dílo
vůbec netýkalo vypořádání případných prací provedených nad rámec rozpočtu, tj.
že by tímto ujednáním vůbec na takové práce nebylo pomýšleno (ať již ve smyslu
založení povinnosti objednatelů k úhradě ceny za jejich provedení, nebo ve
smyslu vyloučení práva zhotovitele na úhradu ceny za provedení takových prací),
není správné právní posouzení otázky vypořádání účastníků po odstoupení od
smlouvy, jak jej učinil odvolací soud.
38. Odvolací soud dovodil, že žalobce nemá nárok na úhradu za práce
provedené nad rámec smlouvy (nad rámec rozsahu díla určeného rozpočtem), mělo-
li by být řešeno bezdůvodné obohacení žalovaných po odstoupení od smlouvy o
dílo, neboť by ani v případě dodržení smlouvy neměl nárok na zvýšení ceny díla
určené sjednaným rozpočtem o hodnotu těchto prací z důvodu absence dohody o
změně smlouvy o dílo (o rozsahu a ceně prací nezahrnutých do rozpočtu) způsobem
v ní uvedeným, a nedošlo by ani k možnosti navýšení ceny díla podle § 2622
odst. 2 o. z. pro absenci bezodkladného oznámení žalobce o nutnosti překročení
rozpočtované částky, přičemž by žalobce podle judikaturních závěrů (týkajících
se právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) neměl ani právo domáhat se vydání
takového majetkového prospěchu jako bezdůvodného obohacení, neboť by stále šlo
o plnění podle smlouvy. Současně uzavřel, že „nelze připustit, aby v případě
dodržení smlouvy nebyl nárok žalobci přiznáván a v případě nedodržení smlouvy o
dílo zhotovitelem bylo bezdůvodné obohacení zhotoviteli přiznáváno a dostal se
tak do výhodnějšího postavení oproti situaci, kdy by řádně plnil své povinnosti
ze smlouvy o dílo.“
39. Odvolací soud však při těchto úvahách nezohlednil, že smlouva o dílo
byla odstoupením zrušena s účinky ex tunc a původní právní důvod pro plnění tím
odpadl (tj. i případná povinnost objednatele zaplatit sjednanou cenu díla
zahrnujícího všechna plnění zhotovitele provedená v rámci nebo v souvislosti s
jeho zhotovením, jak dovozoval odvolací soud s ohledem na judikaturu vztahující
se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013) a že v případě odstoupení od smlouvy
nastupuje zákonem předpokládaný způsob vypořádání účastníků takové smlouvy
(není-li způsob vypořádání sjednán smluvně). Úvahy odvolacího soudu o
nemožnosti připustit horší postavení žalovaných při odstoupení od smlouvy také
nerespektují, že v případě dalšího pokračování plnění podle smlouvy o dílo by
žalovaní při řádném plnění žalobce byli povinni mu zaplatit celou sjednanou
cenu díla (tj. částku výrazně vyšší, než jimi dosud zaplacenou zálohu) a též,
že strany v dalším průběhu trvání smlouvy, pokud by nebyla zrušena odstoupením,
mohly ještě dodatečnou dohodou (již reflektující sjednané podmínky) smlouvu o
dílo změnit (při zohlednění skutečnosti, že další práce si u žalobce žalovaní
sami objednali). Nelze proto považovat za správný právní závěr odvolacího soudu
odmítající nárok žalobce na vypořádání bezdůvodného obohacení po odstoupení od
smlouvy v rozsahu prací provedených žalobcem nad rámec rozpočtu pouze na
základě předpokladu o (nejistém) budoucím stavu rozsahu práv žalobce na plnění
podle smlouvy o dílo v případě jejího dalšího trvání, aniž by odvolací soud
posuzoval důvodnost takového nároku žalobce (pro případ, že by se na vypořádání
účastníků v tomto rozsahu nevztahovalo ujednání čl. XV. odst. 2 smlouvy o dílo)
na základě zákonných ustanovení řešících vypořádání stran po odstoupení od
smlouvy o dílo (§ 2601 o. z., či § 2602), příp. obecných zákonných ustanovení o
vypořádání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z., včetně určení výše
peněžité náhrady podle § 2999 odst. 1 a 2 o. z.).
40. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání
přípustné, Nejvyšší soud přihlíží též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud takovouto
vadou řízení zatížil. Lze totiž přisvědčit námitce žalobce, že se odvolací soud
nevypořádal s jeho argumentací uplatněnou v odvolacím řízení týkající se
výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (srov. bod V.
odvolání žalobce). Odvolací soud v napadeném rozsudku na tyto námitky nijak
nereagoval (vůbec je nezmínil), bez jakéhokoliv odůvodnění potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně též ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Tím odvolací soud nedostál své povinnosti rozhodnutí
řádně odůvodnit.
41. Pokud však žalobce namítá vadu řízení spočívající v tom, že soudy
odmítly uznat znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem STATIKUM s. r. o.
jako posudek oponentní a nepřistoupily ke zpracování znaleckého posudku
revizního, nelze mu přisvědčit v tom, že by soudy nepřihlížely k jeho návrhu na
provedení důkazu znaleckým posudkem STATIKUM s. r. o., neboť tento důkaz
proveden byl (srov. protokol o jednání ze dne 3. 6. 2020, bod 4. odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně), avšak soud prvního stupně k jeho závěrům
nepřihlížel, přičemž důvody svého postupu též srozumitelně vysvětlil a s tímto
postupem se ztotožnil též odvolací soud. Odvolací soud se rovněž zabýval
námitkou žalobce ohledně neprovedení revizního znaleckého posudku a v
odůvodnění srozumitelně vyložil, proč nebyl proveden (srov. bod 13 odůvodnění
napadeného rozhodnutí). V tomto ohledu tedy soudy obou stupňů vadou řízení
nezatížily.
42. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné,
Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil
rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř., včetně závislých
výroků o náhradě nákladů řízení [§ 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Protože
důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na
rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s.
ř. také toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
43. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§
243g odst. 1 část první věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s.
ř.).
44. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud
rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu