23 Cdo 627/2023-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce M. Ř., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markétou Stehlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, proti žalovaným 1) V. Ř., narozenému XY, bytem XY, a 2) M. Ř., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Obršlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 678/23, o zaplacení 495 742,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 76/2022, o dovolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2022, č. j. 28 Co 443/2022-44, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 1. 2023, č. j. 28 Co 443/2022-53, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 1. 9. 2022, č. j. 18 C 76/2022-31, neprominul zmeškání lhůty žalované 2) k podání odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 18 C 76/2022-18. K odvolání žalované 2) Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná 2) v celém rozsahu včas podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
1. 2022 (čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Žalobce se k dovolání žalované 2) nevyjádřil. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná 2) namítá, že odvolací soud nepostupoval správně, když nevyhověl její žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 5. 2022, č. j. 18 C 76/2022-18, když nezohlednil okolnost, že žalovaná 2) zásilku obsahující výše uvedené rozhodnutí vyzvedla v poslední den lhůty, kterou jí doručující orgán stanovil k vyzvednutí zásilky, tedy dne 16. 6. 2022. Dle skutkových zjištění soudu prvního stupně však účinky náhradního doručení písemnosti nastaly již dne 13.
6. 2022 a žalovaná 2) v důsledku toho zmeškala lhůtu pro podání odvolání. Jako omluvitelný důvod proto považuje skutečnost, že postupovala striktně v souladu s pokyny doručující osoby, kdy listiny jí vyhotovené při doručování úřední písemnosti je nutno považovat za veřejné listiny s presumpcí správnosti. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z omluvitelného důvodu“.
Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 věty první o. s. ř.
považovat jak takovou překážku
(událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou; příčina toho, proč účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016). Současně je nutno mít na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. 26 Cdo 1650/2015, uveřejněné pod číslem 99/2016 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013). Při zkoumání omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty soud musí vždy vycházet z konkrétních (individuálních) okolností každého jednotlivého případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2680/2020, či ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 329/2021). Odvolací soud se v projednávaném věci ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který v projednávané věci neshledal žádné omluvitelné důvody pro opožděné podání odvolání, neboť žalovaná 2) netvrdila žádnou závažnou překážku (např. hospitalizaci v nemocnici), která by jí vyloučila z možnosti podat odvolání včas.
Za omluvitelný důvod nelze podle soudů nižších stupňů považovat ani skutečnost, že žalovaná 2) nesprávně pochopila data uvedená na výzvě zanechané doručujícím orgánem. Soudy přitom vycházely ze skutkových zjištění, kdy z obsahu doručenky k zásilce, která má povahu veřejné listiny dle § 50f odst. 3 o. s. ř., jasně vyplývá, že jelikož nebyla žalovaná 2) doručujícím orgánem zastižena, byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 3. 6. 2022 a adresátce byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla (srov. bod 8 napadeného usnesení).
Dle ustálené judikatury dovolacího soudu nevyzvedne-li si adresát nebo oprávněný příjemce uloženou písemnost do 10 dnů ode dne, v němž byla připravena k vyzvednutí (tzn. v projednávané věci dne 3. 6. 2022), nastává posledním dnem lhůty (úložní doby) náhradní doručení písemnosti. Tato právní skutečnost vyplývá přímo ze zákona a nezmění na ní nic ani následné vhození (či nevhození) písemnosti do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ani pozdější vyvěšení (či nevyvěšení) sdělení o tom, že zásilka byla vrácena soudu, na jeho úřední desce.
Těmito postupy se sleduje pouze to, aby se adresát mohl alespoň dodatečně seznámit s obsahem doručené listiny a aby bylo možné stanovit okamžik, kdy došlo k doručení listiny bez ohledu na to, zda se její adresát seznámil s jejím obsahem či nikoliv (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002, uveřejněné pod číslem 42/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1002/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018). V projednávané věci nebyla žalovaná 2) podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů ode dne 3. 6. 2022, kdy byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí, v přístupu k ní nijak omezena, pouze jí byla ze strany doručujícího orgánu poskytnuta doba do dne 16.
6. 2022, po kterou bylo možné zásilku vyzvednout a seznámit se s jejím obsahem. Odvolací soud v odůvodnění napadaného usnesení dále konstatoval, že žalovaná 2) sice žádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, důvody, které uváděla, však byly námitkami vůči závěru o řádném doručení rozsudku, proti němuž odvolání směřovalo, když tvrdila, že jí zásilka byla chybou doručujícího orgánu doručena až dne 16. 6. 2022, kdy si ji osobně převzala a nikoli dne 13. 6. 2022, kdy dle skutkových zjištění soudu nastaly účinky náhradního doručení písemnosti.
Takové odůvodnění však nemá při úvaze o omluvitelnosti důvodu zmeškání podání odvolání svůj význam, neboť úkon, jehož včasnost je vázána na lhůtu počítanou od doručení rozhodnutí, nelze zmeškat, jestliže k účinnému doručení takového rozhodnutí nedošlo. Tento závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1270/1997, či ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2638/2021). Konečně odkazuje-li žalovaná 2) v dovolání na sdělení doručujícího orgánu ze dne 8.
11. 2022, jedná se o nový důkaz žalovanou 2) předložený až v dovolacím řízení. V dovolacím řízení jsou nové důkazy nepřípustné a dovolacímu soudu je zapovězeno k nim přihlížet (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.). K závěru, že v dovolacím řízení platí zákaz skutkových novot srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1051/2016, nebo ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1015/2017, či ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 2423/2017, nebo ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2752/2019. Uvedené závěry shledává Nejvyšší soud souladnými s výše citovanou judikaturou k výkladu § 58 odst. 1 o.
s. ř. a není důvod, aby tato právní otázka byla
posouzena jinak. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované 2) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu