24 Cdo 1805/2024-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci řízení o pozůstalosti po zůstaviteli J. Z., zemřelém dne 23. prosince 2022, za účasti 1) E. Z., zastoupené Mgr. Šárkou Zelenkovou, advokátkou se sídlem v Krnsku č. 155, 2) J. Z., zastoupeného zmocněncem T. Z., 3) P. Z., zastoupeného JUDr. Petrou Zaoralovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, I. P. Pavlova č. 1785/3, a 4) E. Z., zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Ostrava – Úřad městského obvodu Poruba, se sídlem v Ostravě, Klimkovická č. 55/28, o vypořádání společného jmění manželů a rozdělení pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 D 17/2023, o dovolání 3) P. Z. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2024, č. j. 7 Co 1395/2023-170, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2024, č. j. 7 Co 1395/2023-170, a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. 9. 2023, č. j. 8 D 17/2023-79, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení.
1. Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 13. 9. 2023, č. j. 8 D 17/2023-79, výrokem I. určil hodnotu majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění manželů ke dni úmrtí zůstavitele částkou 371 997,80 Kč a schválil dohodu dědiců s pozůstalou manželkou (účastnicí 1/) o vypořádání majetku patřícího do zaniklého společného jmění manželů ke dni úmrtí ve znění, že do aktiv dědictví připadá pohledávka za pozůstalou manželkou z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 185 998,90 Kč, a pozůstalé manželce připadá ze zaniklého společného jmění ve výroku specifikovaný automobil, práva a povinnosti majitele ve výroku specifikovaných účtů a specifikovaný investiční produkt.
Výrokem II. stanovil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 185 998,90 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 14 040 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 171 958, 90 Kč. Výrokem III. schválil dědickou dohodu a potvrdil nabytí dědictví podle této dohody, podle níž veškerý majetek náležející do pozůstalosti, tj. pohledávku za sebou samou z titulu vypořádání společného jmění manželů nabývá pozůstalá manželka proti povinnosti odpovídat za zjištěné dluhy v částce 14 040 Kč s tím, že je povinna vyplatit účastníkům 3) a 4) každému z nich 42 990 Kč, a není povinna ničeho vyplácet účastníkovi 2), který z pozůstalosti ničeho nepožadoval.
Výrokem V. rozhodl o povinnosti dědiců zaplatit odměnu notáře. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud vyložil, že do společného jmění manželů nezařadil družstevní podíl ve stavebním družstvu se spojenými právy a povinnostmi, neboť dědici se s pozůstalou manželkou neshodli na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů. Podle dědiců družstevní podíl nespadá do společného jmění, když se manželka stala členkou družstva před uzavřením manželství, proto k němu soud nepřihlížel.
2. K odvolání účastníka 3) Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 3. 2024, č. j. 7 Co 1395/2023-170, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolatel namítal, že pozůstalá manželka tvrdila, že družstevní podíl nemá být projednán, když se na jeho získání zůstavitel finančně nepodílel, a dědici se shodli, že má toto tvrzení prokázat rozsudkem, shoda se nevztahovala k tomu, že dědické řízení bude uzavřeno bez projednání tohoto sporného majetku.
Podle odvolatele z listin od stavebního družstva vyplývá, že podíl přešel na zůstavitele nikoli přihlášením k trvalému pobytu, jak dědicům měla tvrdit pozůstalá manželka, ale na základě smlouvy z roku 2001, tímto tvrzením měla manželka uvést dědice v omyl nepravdivou informací. Odvolací soud uvedl, že dohoda o vypořádání SJM byla uzavřena do protokolu a byla účastníky podepsána. V protokolu prohlásili, že rozsah majetku náležejícího do SJM uvedený v protokolu je úplný a nesporný. Vědomě vyřadili z majetku náležejícího do SJM pro jeho spornost družstevní podíl (resp. právo na vyrovnání hodnoty podílu), neboť se neshodli na tom, kdy a komu vzniklo právo na uzavření smlouvy o nájmu a členství v bytovém družstvu.
Není proto oprávněná námitka, že se dohoda netýkala toho, že pozůstalostní řízení bude uzavřeno bez vyřešení „sporného majetku“. Nelze dospět k závěru o omylu odvolatele, když věděl, že družstevní podíl v dohodě zohledněn není. Ani po předložení dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne 1. 10. 2001 mezi převodcem a pozůstalou manželkou jako nabyvatelkou, a smlouvy o převodu týchž členských práv s prohlášením o vzájemném majetkovém vypořádání ze dne 12. 11. 2001 mezi pozůstalou manželkou jako převodkyní a zůstavitelem jako nabyvatelem nebyla odstraněna mezi účastníky sporná otázka vzhledem k námitce pozůstalé manželky, že smlouvou ze dne 12.
11. 2001 neměla v úmyslu převést svůj výlučný majetek na zůstavitele. Pozůstalá manželka má současně za to, že k rozšíření SJM by mohlo dojít pouze postupem podle § 143 obč. zák. ve formě notářského zápisu. Dále zdůrazňovala, že členská práva nabyla před uzavřením manželství za své výlučné prostředky. Odvolatel namítal, že z listin vyplývá, že zůstavitel členský podíl nabyl smlouvou ze dne 12. 11. 2001, tj. za trvání manželství. Pozůstalá manželka však převod zpochybňuje s tím, že nebylo jejím úmyslem převést svůj výlučný majetek, mezi účastníky je též sporné, zda pozůstalá manželka nabyla členská práva původně za své výlučné finanční prostředky, a zda došlo k vypořádání mezi manželi v souvislosti s tvrzeným převodem členských práv na zůstavitele.
Vzhledem k trvající spornosti skutečností rozhodných pro zohlednění případného práva na vyrovnání hodnoty podílu z vypořádání SJM zůstavitele a pozůstalé manželky není požadavek na projednání „družstevního podílu“ oprávněný.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník 3) dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání dovolatel namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5136/2014 a 24 Cdo 1359/2021 v otázce, zda je možné prohlásit za neplatnou dohodu o vypořádání SJM uzavřenou podle § 162 odst. 1. z. ř. s. z důvodu omylu. Dále předkládá otázku, zda může být dohoda o vypořádání SJM podle § 162 odst. 1. z. ř. s. uzavřena k újmě třetích osob, zejména věřitelů či nepominutelných dědiců. K této otázce namítá odchýlení od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1763/2019. Konečně předkládá otázku, zda je soudní komisař povinen právně posoudit, zda je majetková hodnota sporná, panuje-li mezi účastníky pozůstalostního řízení pouze rozdílný právní názor, zda určitá majetková hodnota patřila zůstaviteli, resp. že se v takovém případě nemůže soud omezit na zjištění spornosti aktiva. K tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 24 Cdo 1375/2023 a 21 Cdo 5455/2007. Dovolatel argumentuje, že soudní komisař byl družstvem informován o existenci družstevního podílu zůstavitele a pozůstalé manželky, resp. o zániku společného členství v družstvu ve vztahu k zůstaviteli v důsledku jeho smrti. Spor ohledně družstevního podílu byl proto podle něj sporem právním, nikoli skutkovým. Pakliže tuto skutečnost z listin neseznal, měl soudní komisař objasnit tuto skutečnost dalším šetřením. Dále uvádí, že k dohodě o vypořádání SJM došlo na základě lživých informací pozůstalé manželky, která tvrdila, že zůstavitel se v bytě pouze přihlásil k trvalému pobytu, dohoda je proto neplatná podle § 583 a násl. o. z. Soudní komisař měl informovat účastníky, že družstevní podíl byl součástí zaniklého SJM. Jde o omyl vyvolaný lstí, protože pozůstalá manželka si musela být vědoma převodu členských práv ze dne 12. 11. 2001 a úmyslně tuto skutečnost zatajila, výslovně uvedla nepravdivou skutečnost, čímž uvedla dovolatele v omyl a chtěla se tím obohatit o družstevní podíl. Dovolatel má za to, že jej v omyl uvedl i soudní komisař, když jej nijak nepoučil, že podle sdělení družstva by měl být družstevní podíl považován za součást zaniklého SJM. K ochraně třetích osob potom uvádí, že jestliže družstevní podíl nebyl projednán a dědici učinili výhradu soupisu, je podle něj dohoda v rozporu se zákonem. Podle dovolatele soudy schválením dohody pominuly i ochranu nepominutelných dědiců.
4. K dovolání se vyjádřila účastnice 1) (pozůstalá manželka). Uvádí, že veškeré relevantní skutečnosti, které v řízení uvedla, měl dovolatel k dispozici před uzavřením dohody, a že proto nebyl v omylu. Tvrdí, že ji dovolatel křivě obviňuje z podvodného jednání, aniž by předložil důkaz takového jednání. Je vyloučeno, že by byl zkrácen na právech nepominutelného dědice, když podle dohody nabyl ? projednané pozůstalosti. Dovolatel podle ní v zásadě neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. III. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. V projednávané věci záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soud na vyřešení právní otázky, jaká rozporná skutková tvrzení účastníků jsou způsobilá zapříčinit nepřihlížení k majetku ve smyslu ustanovení § 162 odst. 2 z. ř. s. Protože se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. IV. Důvodnost dovolání
9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
10. Podle ustanovení § 162 z. ř. s. zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě se zákonem (odst. 1). Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, soud usnesením podle zásad uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku, potřebnou k vypořádání majetku ze společného jmění. Neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží (odst. 2). Ukáže-li se dříve, než je řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno, že zůstavitel měl s pozůstalým manželem ve společném jmění ještě další majetek, vypořádá se dodatečně podle odstavce 1 nebo 2; soud přitom vychází z původního usnesení (odst. 3).
11. Podle ustanovení § 10 z. ř. s. pokud je mezi účastníky uzavřena dohoda o předmětu řízení, sepíše soud o takovém úkonu protokol. Dokud není protokol podepsán všemi účastníky, soud k dohodě nepřihlíží (odst. 1). Jestliže se dohoda podle odstavce 1 schvaluje formou usnesení a účastníci se vzdali práva na odvolání, nemusí usnesení obsahovat odůvodnění (odst. 2).
12. K otázce spornosti aktiv, pasiv, popř. jmění náležejícího do SJM zůstavitele a přeživšího manžela se již judikatura Nejvyššího soudu (např. v rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022-II) vyjádřila tak, že sporností aktiv (popř. pasiv nebo majetku, jež má náležet do SJM) je míněna situace, kdy v rámci řízení o pozůstalosti některý z dědiců (popř. pozůstalý manžel, jde-li o majetek, jež má tvořit společné jmění manželů) uplatní rozdílná (rozporná) tvrzení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, popř. do společného jmění manželů.
13. Při zjišťování, které věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřily do společného jmění, jaké měli manželé společné závazky, co každý z manželů vynaložil ze svého na společný majetek nebo co bylo ze společného majetku vynaloženo na jejich ostatní majetek, soud vychází nejen ze shodných tvrzení účastníků (dědiců a pozůstalého manžela). Zůstala-li některá z těchto okolností mezi pozůstalým manželem a dědici nebo mezi dědici po skutkové stránce sporná, postupuje soud (soudní komisař) podle ustanovení § 162 odst. 2, věta druhá z. ř. s., tj. omezí se jen na zjištění jejich spornosti a při vypořádání společného jmění ke spornému majetku nepřihlíží. Účastníci (dědici nebo pozůstalý manžel) se pak mohou domáhat svých práv k tomuto majetku nebo ohledně těchto dluhů žalobou mimo řízení o dědictví (§ 189 odst. 1 z. ř. s.).
14. Sporností aktiv nebo pasiv dědictví, případně sporností aktiv nebo pasiv společného jmění manželů, se ve smyslu citovaných ustanovení rozumí rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (do společného jmění manželů). Jsou-li údaje účastníků shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví (společného jmění manželů). V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (do společného jmění manželů), nemůže se soud omezit na „zjištění spornosti“; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5455/2007, jehož závěry se přiměřeně uplatní i za současné právní úpravy).
15. Vyjádří-li některý z účastníků pouhý nesouhlas se zařazením majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví (nyní pozůstalosti), aniž by vůbec uvedl skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví (pozůstalosti); (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1305/2010).
16. V projednávané věci odvolací soud vystavěl svůj závěr o tom, že spornost ohledně toho, komu náležel předmětný družstevní podíl, byla založena tím, že zde byla rozdílná skutková tvrzení o tom, zda bylo úmyslem pozůstalé manželky převést družstevní podíl na zůstavitele, zda jej pozůstalá manželka nabyla za své výlučné finanční prostředky a zda došlo k vypořádání mezi manželi v souvislosti s tvrzeným převodem členských práv na zůstavitele.
17. Samotné tvrzení pozůstalé manželky, že dohodou z roku 2001 neměla v úmyslu převést družstevní podíl na zůstavitele, však není určující a samo o sobě nepostačuje pro závěr, že o tomto majetku nelze rozhodnout na základě právního posouzení ostatních nesporných skutkových okolností. Podle § 49a věty první obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.), je právní úkon neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Takové skutkové tvrzení, že by případný omyl pozůstalé manželky vyvolal, nebo o něm věděl zůstavitel, se však z rozhodnutí
odvolacího soudu nepodává. Odvolací soud neučinil ani žádné jiné právní posouzení předmětného tvrzení pozůstalé manželky. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu lze dovozovat, že se patrně ztotožnil s právní námitkou pozůstalé manželky, že pro absenci formy notářského zápisu předmětné dohody se družstevní podíl nestal součástí společného jmění manželů. Odvolací soud již ale neučinil právní závěry stran toho, jaké právní následky předmětné dohody v důsledku toho nastaly, nebo na základě jakého právního posouzení nevyvolala dohoda žádné následky ohledně členství v bytovém družstvu, když nesprávně vycházel z názoru, že samotné tvrzení pozůstalé manželky, že neměla v úmyslu převést družstevní podíl na zůstavitele, považoval za rozhodné pro právní posouzení režimu tohoto družstevního podílu.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dále není patrné, jak jsou pro takové posouzení rozhodující tvrzení účastníků, zda pozůstalá manželka nabyla družstevní podíl za své výlučné finanční prostředky, když jej nabyla ještě před uzavřením manželství - již na základě právního posouzení je proto patrné, že se nejednalo o finanční prostředky náležející do SJM zůstavitele a pozůstalé manželky, když manželství bylo uzavřeno až později. Soudy zatím ani nevyložily, zda se mělo jednat o převod úplatný, nebo bezúplatný, aby s ohledem na to mohly zaměřit své právní posouzení.
Je přitom zjevné, že smluvní prohlášení, že zůstatkovou hodnotu členského podílu ve výši zhruba 20 000 Kč si nabyvatel a převádějící vyrovnají přímo mezi sebou (kdy na tuto skutkovou spornost vyrovnání odvolací soud rovněž poukázal) není právním důvodem (kauzou) předmětné dohody; ostatně z obsahu spisu je patrné, že čl. II. bod 1 předmětné dohody (či spíše vzorového formuláře bytového družstva) předkládané bytovému družstvu, který je určen k uvedení důvodu převodu členských práv, zůstal nevyplněn.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu proto nevyplývá, proč by taková případná rozporná tvrzení znemožňovala posoudit právní režim družstevního podílu.
18. Nebudou-li zde sporná skutková tvrzení o takových relevantních vadách vůle, která by znemožnila věc po právní stránce posoudit (a učinila tak majetek sporným ve smyslu § 162 odst. 2 nebo § 172 odst. 2 z. ř. s., v důsledku čehož by se k němu v pozůstalostním řízení nepřihlíželo), bude úkolem odvolacího soudu právně posoudit, jaké právní následky vyvolala či nevyvolala předmětná dohoda, která je součástí žádosti o souhlas s převodem členských práv. Jestliže odvolací soud učinil právní posouzení, že se družstevní podíl pro absenci formy notářského zápisu převodní smlouvy nestal součástí SJM, měl by při dalším projednání věci v odůvodnění rozhodnutí zřetelněji formulovat, že se jedná o jeho právní závěr, než jen v podobě zrekapitulování, že takovou námitku uvedl účastník, a krom toho by se v takovém případě měl blíže zabývat též § 703 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb., vzhledem k době převodu před 1.
1. 2014, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3089/2022). Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3421/2017, vysvětlil, že „v případě podílu v bytovém družstvu platí, že společné členství manželů v bytovém družstvu a následně i společný nájem manželů k družstevnímu bytu vzniká ze zákona, jakmile jsou naplněny předpoklady podle ustanovení § 703 odst. 2 a odst. 3 obč. zák. Vznik, existenci a zánik společného členství i společného nájmu družstevního bytu upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze je smluvně ovlivnit.
Tento závěr je potom třeba přijmout i v případě, kdy před nabytím členství v družstvu došlo ke smluvnímu zúžení společného jmění manželů.“ Uvedené by proto znamenalo, že by bylo zapotřebí zkoumat naplnění podmínek § 703 odst. 2 a 3 obč. zák. Konkrétněji řečeno, zda na převod členských práv (nabytých výlučně pozůstalou manželkou před uzavřením manželství) na zůstavitele v době společného nájmu manželi při eventualitě bezúplatnosti převodu, srov. § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. (rozuměj darování z výlučného vlastnictví jednoho manžela do výlučného vlastnictví druhého manžela, nevyžadující formu notářského zápisu), lze nahlížet jako na vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jednomu z manželů (zůstaviteli) za trvání manželství, s nímž by se pojilo společné členství manželů v družstvu (byť za současně trvající existence společného nájmu, který by se stal odvozeným již od jiné skutečnosti než od původně výlučného členství pozůstalé manželky), nebo zda takový následek nenastal.
Potřeba posouzení této varianty však může odviset od toho, jak budou případně účastníky dolíčena rozhodná skutková tvrzení, eventuálně na právních závěrech o vůli pozůstalé manželky, které odvolací soud podrobněji odůvodní.
19. Jelikož závěr odvolacího soudu, že k družstevnímu podílu (resp. k právu na zohlednění jeho hodnoty) nelze v pozůstalostním řízení přihlížet, spočívá na neúplném právním posouzení, je (alespoň) prozatím předčasný, a proto i nesprávný.
20. Protože soudy zatím neučinily úplné právní posouzení otázky, zda mají předmětný družstevní podíl (resp. právo na zohlednění jeho hodnoty ve smyslu § 737 odst. 2 z. o. k.) v pozůstalostním řízení vypořádat, nebo zda jsou splněny podmínky, za nichž se k němu v pozůstalostním řízení nepřihlíží, nejsou za tohoto stavu splněny předpoklady pro to, aby soudy schválily dohodu účastníků o vypořádání majetku patřícího do zaniklého SJM a dědickou dohodu, neboť by tyto dohody mohly být v rozporu s § 162 odst. 2 nebo § 172 odst. 2 z.
ř. s. Již v usnesení ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5136/2014, Nejvyšší soud vyložil, že pro rozpor se zákonem může být neplatná také dohoda o vypořádání dědictví. Není přitom důvod, aby uvedené neplatilo i pro dohodu pozůstalého manžela a dědiců o vypořádání majetku patřícího do zaniklého SJM v pozůstalostním řízení. Vzhledem k neúplnému právnímu posouzení je schválení dohody účastníků o vypořádání majetku patřícího do zaniklého SJM a dědické dohody (alespoň) prozatím předčasné, a tudíž i nesprávné.
21. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Prachaticích) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
22. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu