24 Cdo 2596/2024-562
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) P. K., zastoupeného Mgr. Dianou Koťovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Kollárova č. 1879/11, a b) M. K., proti žalovaným 1) T. S. a 2) M. N., o určení dědiců, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 C 193/2020, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2023, č. j. 21 Co 258/2023-431, takto:
I. Dovolání žalobce a) se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 12. 2023, č. j. 21 Co 258/2023
-431, potvrdil (vyjma odvoláním nenapadených výroků II. a III.) rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 27. 3. 2023, č. j. 3 C 193/2020-353, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce a) a žalobce b) jsou zákonnými dědici po zůstavitelce H. H., zemřelé dne XY. V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že „okresní soud v souzené věci provedl ty účastníky navržené důkazy, jichž bylo třeba pro náležité posouzení věci, provedené důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud po doplnění dokazování doplňkem znaleckého posudku zpracovaného znalcem prof.
MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D., ztotožňuje“, že „po provedení tohoto důkazu uzavírá, že i právní závěry okresního soudu jsou správné“ a že „s ohledem na doplněné zjištění znalce odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že zůstavitelka byla dne 10. 5. 2019 způsobilá k sepsání závěti a toto právní jednání není neplatné z důvodu, že by byly omezeny její rozpoznávací či ovládací schopnosti“. Odvolací soud rovněž ve svém rozhodnutí dovodil, že „závěry znaleckého posudku vyhotoveného znalcem prof. MUDr.
Ladislavem Hosákem, Ph.D., po doplnění provedeném v odvolacím řízení jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení“, a proto „neshledal důvody pro přezkum tohoto posudku revizním znaleckým posudkem“ a „nebylo třeba ani důkazu výpovědí navržených svědků, kteří měli svědčit o zdravotním stavu zůstavitelky, když ten byl vyčerpávajícím způsobem zjištěn znalcem“.
Dále odvolací soud konstatoval, že „posuzovaná závěť vůbec nevzbuzuje pochybnosti o tom, že by byla činěna jen na oko nebo že by zůstavitelka neměla vůli takový úkon činit“, že „zůstavitelka bez pochyb jednala na základě své pravé a vážné vůle, o čemž svědčí i to, že pro projev vůle zvolila závěť sepsanou notářským zápisem, který má povahu veřejné listiny“, když „je zřejmé, že cílem zůstavitelky bylo zvolit pro závěť v podstatě nezpochybnitelnou formu“.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) prostřednictvím své právní zástupkyně včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje jednak v dosud Nejvyšším soudem neřešené otázce, a to otázce „postupu soudu podle § 127 odst. 2 o. s. ř.“, a jednak ve skutečnosti, že se odvolací soud při řešení otázky „porušení zásady volného hodnocení důkazů soudem v případě znaleckého posudku“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Domnívá se především, že „soudy prvého i druhého stupně pochybily, když nesprávně právně posoudily a zhodnotily provedené důkazy, z provedených důkazů si udělaly nesprávné právní závěry a návrhy na další dokazování ze strany žalobce a) zamítly“, že „původní znalecký posudek byl vypracován ledabyle a nepřesně“ a že „znalec nevycházel ze všech dostupných údajů a nevyžádal si zdravotní dokumentaci z bezprostředního období před sepisem závěti“, když „nebyl zejména zhodnocen vliv smrti syna zůstavitelky a vliv vážné smrtelné diagnózy zůstavitelky na její psychický stav a na její ovládací a rozpoznávací schopnosti“. Má za to, že „odvolací soud měl nařídit vypracování revizního znaleckého posudku“ a že „došlo k zásahu práva žalobce a) na spravedlivý proces“. Navrhuje proto, aby „Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2023, č. j. 21 Co 258/2023-431 ve výroku I., a aby mu vrátil věc k dalšímu řízení“.
3. Žalovaní ani žalobce b) se k dovolání nevyjádřili.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
5. Z obsahu dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je zcela zřejmé, že dovolatel především nesouhlasí se soudy zjištěným skutkovým stavem o schopnosti zůstavitelky pořídit závěť sepsanou ve formě notářského zápisu dne 10. 5. 2019 (a to s ohledem na její zdravotní stav).
6. Takový nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který je výsledkem volného hodnocení důkazů a není neodůvodněný ani rozporný s obsahem spisu, přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 551/2007; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016). Jde zcela zjevně o vyslovení nesouhlasu se způsobem, jakým odvolací soud (resp. soud prvního stupně) prováděl dokazování [zejména nesouhlasí-li dovolatel se závěry znalce prof. MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D., a navrhuje-li, aby byl vypracován revizní znalecký posudek ohledně zdravotního stavu zůstavitelky v den sepsání závěti, a aby byl proveden jako důkaz výpis z centrální evidence exekucí žalovaného 1) a vyslechnuti navrhovaní svědci ohledně psychického stavu zůstavitelky] ohledně platnosti závěti sepsané zůstavitelkou ve formě notářského zápisu dne 10. 5. 2019 pod sp. zn. NZ 574/2019, N 556/2019. Skutková zjištění odvolacího soudu však přezkumu dovolacím soudem nepodléhají, stejně jako dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup soudu při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů, jak je zřejmé z ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
7. Nadto, zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011; k problematice hodnocení znaleckého posudku a závěrů z něj vyplývajících srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007), o kterýžto případ se však v posuzované věci nejedná, když odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti závěrů již vypracovaného znaleckého posudku.
8. Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud postupoval podle ustálené judikatury, podle níž se soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývá tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Věcnou správnost odborných závěrů znalce soud přezkoumávat nemůže, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 472/2020).
9. K dovolatelem namítanému rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009), spatřovanému zejména v tom, že „soud zcela rezignoval nad zhodnocením znaleckého posudku jako každého jiného důkazu, když i v případě znaleckého posudku se uplatňuje zásada volného hodnocení důkazů a soud by měl posoudit, zda znalec ohodnotil vše, k čemu je třeba přihlédnout a zda odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení“, dovolací soud dodává, že dovolatel přehlíží, že v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud náležitě znalecký posudek zhodnotil, když uvedl, že „závěry znaleckého posudku vyhotoveného znalcem prof. MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D., po doplnění provedeném v odvolacím řízení jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení“.
10. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobce a) směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2023, č. j. 21 Co 258/2023-431, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť – jak výše uvedeno – v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2024
JUDr. Roman Fiala předseda senátu