24 Nd 127/2025-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Albert Česká republika, s.r.o., identifikační číslo osoby 44012373, se sídlem Praha 5, Jinonice, Radlická 520/117, zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, proti žalovanému L. J., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 20/2016, o námitce podjatosti uplatněné žalovaným v odvolacím řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 9/2025, takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 9/2025.
Podáním ze dne 26. 1. 2025, doplněným na výzvu soudu navazujícím podáním ze dne 1. 3. 2025, žalovaný uplatnil námitku podjatosti vůči soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiřímu Čurdovi. Námitka podjatosti je odůvodněna tím, že soudce vrchního soudu Mgr. Jiří Čurda (citováno doslovně): „straní protistrany“, postupuje procesně nesprávně, ignoruje žalovaným specifikovaná pochybení soudu prvního stupně, diskriminuje žalovaného, zanedbává zákonnou poučovací povinnost, v důsledku čehož mají být pošlapávána základní práva žalovaného, právo na spravedlivý proces nevyjímaje, kdy rovněž námitkou dotčený soudce nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení.
Žalovaný proto žádá, aby byl „soudní senát 3 Cmo označen za podjatý a věc přidělena jinému senátu“. K námitce podjatosti se vyjádřil soudce Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah a není mu ani známa žádná skutečnost, pro kterou by měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci. Obdobně se vyjádřila i předsedkyně odvolacího senátu JUDr. Gabriela Kučerová a další člen senátu Mgr. Michal Výtisk. Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3).
Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl.
38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 30.
8. 2017, sp. zn. 27 Nd 256/2017 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 11. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3049/17/) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci.
Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Přitom „důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. je dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 11.
12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014, či z 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Nd 211/2020). Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) nadto plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 141/12). O žádný ze shora uvedených případů však v posuzované věci nejde. Pochybnost o nepodjatosti soudce Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiřího Čurdy je v uplatněné námitce odvozována výlučně od jeho postupu v řízení, resp. ze způsobu rozhodování v projednávané věci.
Tato okolnost, jak vyplývá z jednoznačného znění § 14 odst. 4 o. s. ř., však sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v projednávané věci. V poměrech právě projednávané věci tak nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označeného soudce Vrchního soudu v Praze. Důvod pro vyloučení soudce přitom nelze – objektivně nahlíženo – rozumně dovodit ani z vlastních údajů v podání žalovaného.
Jeho nesouhlas s procesním postupem odvolacího soudu není v zásadě důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti, nýbrž může být instančně přezkoumán v řízení o (mimo)řádném opravném prostředku, pokud jej zákon připouští. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudce Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda, není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci. Nejvyšší soud konečně nerozhodoval o tom, zda jsou či nejsou z projednávání a rozhodování vyloučeni také další členové odvolacího senátu, jenž je rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze povolán věc projednat a rozhodnout.
Vzal totiž na zřetel, že podrobněji neodůvodněná námitka podjatosti směřovala výslovně vůči soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiřímu Čurdovi, žalovaný byl odvolacím soudem (v usnesení ze dne 13. 2. 2025, č. j.
3 Cmo 9/2025-246) instruktivně poučen, aby chybějící náležitosti námitky podjatosti doplnil, ve stanovené lhůtě tak žalovaný sice učinil, nicméně konkrétní doplnění se vztahovalo opět jen k osobě soudce Mgr. Jiřího Čurdy. Ve vztahu ke zbývajícím členům odvolacího senátu žalovaný žádný důvod podjatosti neoznačil, v tomu odpovídajícím rozsahu tak nelze k námitce podjatosti přihlížet (§ 43 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Jen se zřetelem na dosavadní průběh řízení je možno připomenout, že soud má v zásadě postupovat tak, aby ochrana práv jeho účastníků byla rychlá a účinná (§ 6 o.
s. ř.) přičemž zásadně nepřihlíží k úkonům účastníků, jež jsou za řízení nepřípustné (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), tedy včetně těch, jež představují zneužití práva (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 3. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu