25 Cdo 170/2025-483
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupená JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem Křižíkova 56, Praha 8, proti žalovaným: 1) Královská dražební a.s. v likvidaci, IČO 24811505, se sídlem Anglická 336/21, Praha 2, a 2) Zuzana Property s. r. o., IČO 26476908, se sídlem Valentinská 20/10, Praha 1, zastoupená advokátem Mgr. Michalem Hrnčířem, se sídlem Krakovská 1392/7, Praha 1, o zaplacení 2 563 583 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 187/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 12 Co 134/2024-440 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 12 Co 134/2024-448, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 22 845 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Hrnčíře do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalobkyně a 1. žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 12 Co 134/2024-440, ve spojení s usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 12 Co 134/2024-448, k odvolání žalobkyně potvrdil výroky II, III a IV rozsudku ze dne 30. 10. 2023, č. j. 37 C 187/2019-374, kterými Obvodní soud pro Prahu 2 uložil 1. žalované zaplatit žalobkyni 895 600 Kč s příslušenstvím (výrok I), v částce 1 667 983 Kč s příslušenstvím ve vztahu k 1. žalované (výrok II) a v částce 2 563 583 Kč s příslušenstvím ve vztahu k 2. žalované (výrok III) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V řízení o náhradu škody se žalobkyně domáhala proti oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplacení částky 895 600 Kč s příslušenstvím, které zaplatila na úrocích za zapůjčení peněz na zaplacení kupní ceny za byt, a dále částky 1 667 983 Kč s příslušenstvím odpovídající 7 % ročně z částky 9 860 000 Kč. Tuto cenu zaplatila ve veřejné nedobrovolné dražbě bytové jednotky v Praze 1 (dále jen „byt“) ve vlastnictví 2. žalované, organizované 1. žalovanou jako dražebníkem v exekučním řízení. Žalobkyně byt vydražila, zaplatila za něj, ale jeho vlastnicí se nestala, protože dražba byla shledána neplatnou.
Žalobkyně pak od 13. 4. 2017 do 13. 9. 2019 s částkou zaplacenou v dražbě nemohla nakládat, a tím jí ušel zisk ve výši 7 % z uvedené částky ročně. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že Obvodní soud pro Prahu 1
rozsudkem pro uznání ze dne 15. 10. 2014, č. j. 21 C 74/2014-14, uložil 2. žalované zaplatit J.
V. částku 17 842 Kč s úrokem 7,5 % za každý den prodlení. K návrhu J. V. ze dne 11. 11. 2015 Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 11. 12. 2015, č. j. 34 E 42/2015-13, nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k bytu 2. žalované; usnesení bylo 2. žalované doručeno náhradním doručením (fikcí) dne 26. 12. 2015 a nabylo právní moci dne 14. 1. 2016. K odvolání 2. žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 20 Co 428/2016, změnil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 1 tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, neboť požadovaný úrok z prodlení ve výši 7,5 % za každý den prodlení byl v rozporu s právními předpisy, tedy zde nebyly předpoklady pro uzavření a schválení smíru (pro rozpor s § 99 odst. 2 o. s. ř.), a proto nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Následně Obvodní soud pro Prahu 1
rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 21 C 74/2011-192, žalobu J. V. proti 2. žalované zamítl a řízení bylo ke dni 19. 7. 2017 pravomocně skončeno. Dne 13. 7. 2016 uzavřela J. V. s 1. žalovanou smlouvu o provedení nedobrovolné dražby. Dne 23. 9. 2016 se na návrh J. V. jako dražební věřitelky konala veřejná elektronická dražba bytu 2. žalované za účelem vymožení pohledávky 17 842 Kč s úrokem cca 2,8 mil. Kč přiznané výše označeným rozsudkem pro uznání. Žalobkyně učinila nejvyšší podání a vydražila byt za 9 860 000 Kč. Na zaplacení této částky si půjčila dne 4. 10. 2016 od B. M. 11 500 000 Kč, které se zavázala vrátit do 4. 4. 2017 s úrokem 0,04 % denně.
Druhá žalovaná svůj závazek
zajištěný zástavním právem (jistinu 17 842 Kč se zákonným úrokem 2 676 Kč) J. V. splatila ještě před konáním dražby. Následně podala žalobu o neplatnost nedobrovolné dražby, které Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 14. 3. 2019, č. j. 27 C 29/2017-490, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č. j. 28 C 276/2019-607, (právní moci nabyl dne 11. 12. 2019) vyhověl pro nedostatek podmínky § 36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném ode dne 19.
9. 2016 (dále jen „zákon o veřejných dražbách”). Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) věc právně posoudil zejména podle § 2910 a § 2952 o. z., § 8 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a podle § 46a zákona o veřejných dražbách. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006, podle něhož ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.
Pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu nepostačuje, neboť musí být najisto postaveno (důkazní břemeno tíží poškozeného), že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti), majetkový stav poškozeného by se zvýšil. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci nebyla
prokázána příčinná souvislost (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015, nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 312/05) mezi žalobkyní tvrzenou škodou a porušením povinnosti 2. žalované podle § 2901, § 2904 o. z., ani podle § 2910 o. z. Odvolací soud se také ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní (ač byla soudem řádně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř.), neboť se jí nepodařilo prokázat vznik škody v podobě ušlého zisku 1 667 983 Kč z důvodu nemožnosti zainvestovat či zúročit částku 9 860 000 Kč v období od 13.
4. 2017 do 13. 9. 2019, kdy měla peníze vázány v neplatné dražbě. Žalobkyni se taktéž nepodařilo prokázat existenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti 2. žalovanou a tvrzenou škodou představovanou úroky zaplacenými za zápůjčku B. M. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že příčinami zmaření nedobrovolné dražby (jež se konala na návrh J. V.) nebylo porušení povinností žalovanými, nýbrž to, že J. V. podala proti 2. žalované žalobu o zaplacení nemravně vysokého úroku z prodlení a Obvodní soud pro Prahu 1 její žalobě v rozporu s § 99 o.
s. ř. vyhověl rozsudkem pro uznání, který byl posléze zrušen a tím zanikl exekuční titul pro nedobrovolnou dražbu.
2. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly dovolacím soudem dosud řešeny nebo se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: „1) kdo vůči třetím osobám nese odpovědnost za dlouhodobou hrubou nedbalost s. r. o. (tuzemské obchodní společnosti) při provozování (užívání) její datové schránky včetně neseznamování se (ignorování) s řádně doručenými úředními písemnostmi, zda samotná obchodní společnost (s.
r. o.) anebo jen její jednatel (právní otázka řešená v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, případně doposud nevyřešená právní otázka), 2) způsob zjišťování příčinné souvislosti vzniku škody porušením povinnosti zakročit na ochranu jiného dle § 2901 o. z. s rozhodnými skutečnostmi (dosud nevyřešená otázka dovolacím soudem), 3) zda neplatnost veřejné dražby – a s tím vznik újmy (škody) – pro neexistenci pravomocného a vykonatelného exekučního titulu ke dni zahájení dražby (vydražení) – vyvolávají devolutivní účinky prominutí zmeškání řádné odvolací lhůty proti exekučnímu titulu anebo i) vydání nesprávné kvalifikované výzvy dle § 114b o.s.ř.
a ii) na jejím základě vydání vadného pravomocného rozsudku pro uznání, který byl až po vydražení na základě žádosti o prominutí zmeškání řádné odvolací lhůty v navazujícím řízení již jako nepravomocný zrušen (rozpor se závazným rozsudkem dovolacího soudu o neplatnosti dražby, případně dosud nevyřešená otázka dovolacím soudem), 4) zda dlouhodobé a opakované neseznamování se s. r. o. (tuzemské obchodní společnosti) s řádně doručenými úředními písemnostmi (např. žaloby, kvalifikované výzvy dle § 114b o.
s. ř., předvolání na jednání, rozsudku, usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva, oznámení o provedení dražby) může vytvářet nebezpečnou situaci dle § 2901 o. z. tím, že po vydražení věci (převodu vlastnictví) bude veřejná dražba (právní jednání) pravomocně určena za neplatnou na základě zaviněného zmeškání řádné odvolací lhůty proti exekučnímu titulu, která byla škůdci až po veřejné dražbě prominuta (nevyřešená otázka dovolacím soudem), 5) zda povinnost zakročit na ochranu jiného tím, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo má nad ní kontrolu, ve smyslu ustanovení § 2901 o.
z., splňuje podání k tomu zvlášť určených preventivních právních podání, tj. v případě veřejných dražeb žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy dle § 46b zákona o veřejných dražbách, návrh na vydání předběžného opatření zdržení se konání veřejné dražby dle § 46b zákona o veřejných dražbách a písemnou žádost o odložení konání dražby§ 46 odst. 1 zákona o veřejných dražbách (dosud nevyřešená právní otázka), 6) zda zaviněné zmeškání odvolací lhůty proti rozsudku (exekučnímu titulu) může založit odpovědnost ve smyslu ustanovení § 2904 o.
z.
za náhodu, k níž dal škůdce podnět porušením příkazu účastníka řízení, pokud se tím (zaviněným zmeškáním odvolací lhůty s jejím prominutím) stala veřejná dražba ztrátou účinků právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu s účinky ex tunc neplatnou (dosud nevyřešená otázka dovolacím soudem), 7) k rozsahu prokazování ušlého zisku vydražitele (nabyvatele) po dobu trvání domněnky platnosti dražby (od vydražení do právní moci rozsudku o určení neplatnosti veřejné dražby) v důsledku neplatné veřejné dražby, pokud jí vydražitel prokazatelně pořizoval jen jako svou investici (vyloučení prokazování další investice z objektivně „blokovaných“ peněz) (nevyřešená právní otázka dovolacím soudem), 8) zda je soud povinen k námitce žalobce se vypořádat se stanovením výše ušlého zisku dle § 2955 o.
z. soudem podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností v případě neplatné dražby k věci pořizované vydražitelem jen jako investice (investiční byt) (nevyřešená právní otázka dovolacím soudem)“. Upozornila též na skutečnost, že jí 1. žalovaná dosud nevrátila část kupní ceny za vydražený byt ve výši 4 131 090,70 Kč. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Druhá žalovaná uvedla, že vznik škody nebyl v dané věci prokázán, a argumentace odvolacího soudu je tudíž správná. Okolnost, že 2. žalovaná nepřebírala písemnosti z datové schránky nebyla příčinou tvrzené újmy žalobkyně, 2. žalovaná nijak nezasáhla do práv žalobkyně. Proto 2. žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), není však přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Pro dovození přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je klíčové, zda je dovolatelem vymezená právní otázka (tímto vymezením je dovolací soud vázán v rámci tzv. kvalitativního rozsahu dovolacího přezkumu podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.) pro napadené rozhodnutí určující, či nikoliv (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit v dovolání předestřené teoretické (hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020).
7. V daném případě odvolací soud uzavřel shodně se soudem prvního stupně, že žalobkyní nebyla prokázána existence škody v podobě ušlého zisku a že neexistuje vztah příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaných a tvrzenou škodou, protože neplatnost dražby, v níž žalobkyně zaplatila cenu, byla důsledkem nesprávného postupu nalézacího soudu při vydání exekučního titulu.
8. Dovolatelka pokládá dovolacímu soudu řadu obecně formulovaných otázek bez vazby na důvody, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí [otázky ad 1) a 3) až 6)]. Otázka pod bodem 2) je obecně formulovaným prohlášením, nikoli otázkou. Ani otázky pod bodem 7) a 8) nemají pro rozhodnutí ve věci žádný význam. Je bezpředmětné zabývat se způsobem, jímž by měla být stanovena výše ušlého zisku, jestliže odvolacím soudem nebyla shledána existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným ušlým ziskem žalobkyně a protiprávním jednáním žalovaných, které ostatně též podle odvolacího soudu prokázáno nebylo.
Na dovolatelkou obecně kladených otázkách (k odpovědnosti společnosti s ručením omezeným za správu její datové schránky, k zakročovací povinnosti, případně k odpovědnosti za zmeškání lhůty pro podání odvolání) se napadené rozhodnutí nezakládá, proto nemohou založit ani přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Jestliže jejich prostřednictvím dovolatelka brojila proti závěru odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace 2. žalované, pak neuvedla, jak by měly být dané otázky vyřešeny a jakým způsobem by se v poměrech dané věci mělo toto řešení projevit.
9. Dovolatelka tak zčásti napadla rozsudek odvolacího soudu otázkami, jež nesměřují proti právním závěrům, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a zčásti hypotetickými otázkami, bez vazby na konkrétní okolnosti věci, jež jsou založeny na jejím nesouhlasu se skutkovými zjištěními nebo s rozsahem dokazování odvolacího soudu, a nikoli s jeho právními závěry. Výše rozebrané námitky žalobkyně přípustnost dovolání založit nemohou, neboť odvolací soud se ve svém rozhodnutí neodchýlil od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani nepředstavují otázky dovolacím soudem dosud neřešené (ve věci týchž účastníků v otázce neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby meritorně rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16.
3. 2021, č. j. 21 Cdo 898/2020, srov. dále také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 822/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, nebo ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2321/2023). Vyplývá-li navíc řešení otázky přímo ze zákona (např. u otázky, zda může někdo těžit ze svého nepoctivého jednání), nelze ji v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, ze dne 29.
7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, a ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 713/2020) pokládat za způsobilou založit přípustnost dovolání.
10. K příčinné souvislosti, na závěru o jejíž absenci je napadené rozhodnutí založeno, lze dodat, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo – škoda by nebyla nastala bez této příčiny. Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015, nebo ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012). Pokud se v řízení o náhradu škody zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce (popř. právem kvalifikovaná okolnost) a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění, která přezkoumání dovolacím soudem nepodléhá (§ 241 odst. 1 a 6 o. s. ř.). V daném případě se odvolací soud neodchýlil od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, uzavřel-li, že neexistuje vztah příčinné souvislosti mezi jednáním 2. žalované a tvrzenou škodou žalobkyně, ale že příčinou toho, že dražba byla prohlášena za neplatnou (a v důsledku toho se žalobkyně nestala vlastnicí bytu, za který v dražbě zaplatila), byl zejména nesprávný procesní postup soudu, jenž v rozporu se zákonem vydal rozsudek pro uznání.
11. Konečně namítla-li žalobkyně, že jí 1. žalovaná dosud nevrátila část kupní ceny za vydražený byt ve výši 4 131 090,70 Kč, pak nárok na zaplacení uvedené částky nebyl předmětem tohoto řízení.
12. Jelikož rozsudek odvolacího soudu je v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, dovolání nebylo shledáno přípustným, a dovolací soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně v části směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 12. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu