5 Cdo 2088/2024-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, proti žalovaným: 1. V. P., zastoupený JUDr. Václavem Vladařem, advokátem se sídlem Borská 588/13, 301 00 Plzeň a 2. Nadace pozemního vojska AČR, IČO 62935721, se sídlem Nad Jezerem 323, 252 46 Vrané nad Vltavou, zastoupená JUDr. Miroslavem Chupáčem, advokátem se sídlem Klatovská třída 340/25, 301 00 Plzeň, o 1 074 182 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 184/2022, o dovolání 2. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2024, č. j. 18 Co 6/2024-141, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných náhrady nákladů, které vynaložila na hrazené služby zdravotního pojištění podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
2. Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 5 C 184/2022-113, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a
nerozdílně 1 074 182 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že 1. žalovaný dne 17. 7. 2019 při návštěvě XY zanedbal dohled nad nezletilým, kterého mu jako rodinnému příteli svěřili rodiče nezletilého, když jej v rozporu s návštěvním řádem muzea vysadil na vystavený exponát protiletadlového děla a později tím, že když jej nehlídal, umožnil mu vylézt na kanon znovu a shodit oj, která o něj byla opřena a která nezletilého při pádu těžce zranila na hlavě. Obvykle bývá oj položena v bezpečné poloze na zemi, ale v daném případě byla nezajištěna opřena o dělo v téměř svislé poloze.
Ten den nebyla provedena ani kontrola exponátů, ačkoliv bylo 2. žalované známo, že návštěvníci na exponáty sahají a prostor kolem děla, které se nacházelo asi metr od cesty určené pro návštěvníky, nebyl vymezen viditelnou páskou. Za své jednání byl 1. žalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 1 T 9/2021, pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Povinnost k náhradě soud kvalifikoval v případě 1. žalovaného podle § 2921 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.
z.“) a v případě 2. žalované podle § 2924 o. z., jako újmu způsobenou provozní činností, za niž odpovídají ve smyslu § 2915 o. z. solidárně oba žalovaní. První žalovaný zanedbal dohled nad nezletilým, který mu byl svěřen jeho rodiči, 2. žalovaná před zahájením výstavy nezajistila, aby exponáty nemohly způsobit újmu. K naplnění zákonné povinnosti provozovatele nepostačuje ani paušální zákaz 2. žalované sahat na exponáty. Dovodil, že podíl obou žalovaných je rovnocenný a žádný z nich není nemajetný, aby pro něj bylo uložení náhrady likvidační.
3. K odvolání 2. žalované (vůči 1. žalovanému nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci) Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 18 Co 6/2024-141, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I v části, v níž byla 2. žalované uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s 1. žalovaným žalobkyni 1 074 182 Kč s příslušenstvím tak, že uložil 2. žalované povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s 1. žalovaným, kterému byla povinnost nahradit škodu uložena rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 8.
11. 2023, č. j. 5 C 184/2022-113, částku 537 091 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu co do zaplacení 537 091 Kč s příslušenstvím vůči 2. žalované zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi 2. žalovanou a žalobkyní před soudem prvního stupně (výrok II) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po doplnění dokazování se ztotožnil i s jeho právním posouzením. Dovodil, že oba žalovaní v řízení vystupují v postavení samostatných společníků, a oba za újmu odpovídají, a to 1.
žalovaný podle § 2921 odst. 1 o. z., neboť zanedbal dohled nad nezletilým poškozeným a 2. žalovaná podle § 2924 o. z., neboť k výdělečné činnosti provozuje muzeum s vojenskými exponáty, z nichž jeden (jeho nezajištěná část) pádem způsobila úraz nezletilého poškozeného. Druhá žalovaná se pak povinnosti k náhradě škody způsobené provozní činností nezprostila, protože neprokázala, že při provozování si počínala s opatrností, která odpovídá úrovni poznání v daném oboru a obecné zkušenosti. Této odpovědnosti se nelze zprostit vyvěšením cedulí s návštěvním řádem a zákazem dotýkání se exponátů, které ale byly porušovány i dalšími návštěvníky muzea, jak bylo v řízení prokázáno.
Shledal rovněž solidární odpovědnost obou žalovaných podle § 2915 o. z. Po rozhodnutí soudu prvního stupně zaplatil 1. žalovaný polovinu žalované částky, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.
4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla 2. žalovaná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 1) Zda jde ve vztahu k 2. žalované o újmu způsobenou její provozní činností. Škoda podle dovolatelky nevznikla v souvislosti s provozní činností, neboť vystavené exponáty nebyly určeny k tomu, aby po nich návštěvníci lezli, sedali na ně, prolézali a ani k žádné podobné činnosti a z tohoto důvodu byly také umístěny metr od cesty určené pro návštěvníky.
První žalovaný byl s těmito pravidly seznámen při vstupu do areálu muzea, ve kterém byly rozmístěny i informační cedule. Je přesvědčena, že užije- li návštěvník vystavený exponát zakázaným způsobem, tedy v rozporu s návštěvním řádem, s nímž byl seznámen, nemůže být tato okolnost důvodem pro aplikaci § 2924 o. z. Kanón byl sice vystaven v areálu muzea, ovšem nejde o věc použitou při této činnosti ve smyslu § 2924 o. z. (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4691/2010, 25 Cdo 2726/2022, 25 Cdo 1552/2021, 25 Cdo 2595/2019, 25 Cdo 2429/2007 a 25 Cdo 573/2009).
Pokud by škoda skutečně vznikla zaviněním dovolatelky, pak se mohlo jednat spíše o porušení obecné prevenční povinnosti (25 Cdo 4691/2010 nebo 25 Cdo 1664/2014). 2) Dále dovolatelka předkládá otázku existence příčinné souvislosti spojené s otázkou vlivu porušení povinností na vznik újmy (škody). Má za to, že soudy chybně dovodily příčinnou souvislost mezi škodlivým následkem, zaviněním žalovaných ve stejné míře a vznikem škody. V jejím případě není příčinná souvislost dána v poměru, v jakém ke škodlivému následku došlo vlivem opakovaného, vědomého a protiprávního jednání 1.
žalovaného, ale i nezletilého. Oproti jejich jednání dovolatelka pouze ponechala oj kanónu ve svislé poloze, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by v této poloze byla oj sama o sobě někomu nebezpečná. Podílem samotného nezletilého na vzniku škodlivého následku a jeho zaviněním ani časovou osou nehody, se navíc soudy nezabývaly vůbec (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 300/2001, 25 Cdo 3334/2006, 32 Cdo 1733/2008, 25 Cdo 2360/2003, 25 Cdo 4626/2015, 21 Cdo 3706/2019, 21 Cdo 447/2022, 25 Cdo 65/2005, 28 Cdo 4921/2008, 23 Cdo 202/2020, 23 Cdo 202/2020, 25 Cdo 3434/2009, 25 Cdo 4286/2011).
V tomto směru namítla také extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem spisu. 3) Konečně předkládá otázku pasivní solidarity žalovaných spojenou s otázkou dělení odpovědnosti. Odklon od judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 4691/2010, 25 Cdo 1668/2014, 21 Cdo 447/2022, 25 Cdo 2891/2012) spatřuje v posouzení podmínek pro vznik pasivní solidarity. Domnívá se, že nebyly splněny a bylo by spravedlivé uvažovat o rozdělení odpovědnosti podle míry zavinění. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání s tím, že se odvolací soud vypořádal se všemi důkazy, náležitě posoudil veškeré okolnosti a ve věci rozhodl správně.
6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání 2 žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je provozní činnost vykládána jako činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou fyzická nebo právnická osoba vyvíjí ve formě tzv. provozu, tedy zpravidla opakovaně za použití určitých organizačních opatření, někdy s využitím různých technologií či postupů, včetně věcí, jimiž je místo činnosti (provozovna) vybaveno (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2492/2014, ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 227/2024, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1552/2021). Provozní činností je v tomto smyslu i provoz muzea, neboť ji 2. žalovaná vyvíjí opakovaně za použití určitých organizačních opatření a věcí, tedy i exponátů, kterými je muzeum vybaveno a bez nichž by takový provoz nebyl možný (smysluplný). Právní závěr odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to včetně většiny rozhodnutí na něž odkazuje dovolatelka. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2726/2022 pak není na daný případ přiléhavý, neboť žaloba směřující proti provozovateli penzionu byla zamítnuta proto, že újmu žalobci způsobily třetí osoby (hosté penzionu). Odkazuje-li dovolatelka na věc sp. zn. 25 Cdo 1552/2021, kde provozní činnost nebyla shledána, je třeba zdůraznit, že soudem byl posuzován charakter činnosti provozovatele tzv. nákupní galerie (vlastníka a pronajímatele jednotlivých prostor), která obvykle ve vztahu k zákazníkům jednotlivých obchodů postrádá znaky provozní činnosti vyžadované § 2924 o. z., což je skutkově zcela odlišná situace oproti posuzované věci.
9. O vztah příčinné souvislosti v případě náhrady újmy způsobené provozní činností nebo věcí při ní použitou se jedná, je-li prokázáno, že konkrétní újma poškozeného byla vyvolána účinky nebo vlivem provozu na okolí nebo věcí při této činnosti použitou. Byla-li by příčinou vzniku škody jiná skutečnost, povinnost k náhradě škody podle § 2924 o. z. nenastává (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 227/2024 a judikaturu v něm odkazovanou). V posuzované věci byla újma na zdraví nezletilého způsobena tím, že na něj spadla nezajištěná těžká oj muzejního exponátu, tedy nepochybně věc použitá k provozu muzea.
Námitka dovolatelky, že příčinná souvislost mezi její provozní činností a vznikem újmy není dána, neboť 1. žalovaný porušil pokyny 2. žalované k provozu muzea, a za újmu tak odpovídá výhradně on, není důvodná. Dovolací soud v rozsudku ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2128/2020, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, pod č. 36/2022, vysvětlil, kdy nastává tzv. kumulativní kauzalita. Je tomu tak v situacích, kdy následek nastane pouze tehdy, když více událostí (jednání) působí společně.
Tak je tomu v posuzované věci, neboť i když 1. žalovaný zanedbal nad nezletilým dohled (na tom nic nemění, že nejde o dohled ve smyslu § 2921 o. z., jak nepřesně uvedly soudy nižších stupňů, ale o porušení povinnosti dohledu nad svěřenou nezletilou osobou podle § 881 a § 2910 o. z.) a nerespektoval zákazy týkající se exponátů, k újmě by nedošlo, pokud by oj kanónu byla bezpečně uložena na zemi (jak tomu správně mělo být a jak bývala uložena). Je tedy nepochybné, že provozní činnost 2. žalované byla jednou z příčin vzniku škody, tedy nutnou podmínkou pro vznik následku, bez níž by nevznikl.
Lze tak uzavřít, že příčinná souvislost mezi provozní činností 2. žalované (věcí při ní použitou) a vznikem újmy je dána.
Závěr odvolacího soudu, že je dána příčinná souvislost mezi provozní činností 2. žalované a vznikem újmy, je tedy zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
10. K dalším námitkám týkajícím se poměru účasti žalovaných na vzniklé újmě, je třeba poznamenat, že nemají na posouzení existence příčinné souvislosti mezi provozní činností 2. žalované a újmou žádný vliv, nejsou pro posouzení příčinné souvislosti rozhodné. Nedůvodná je rovněž výtka, že soud shledal stejný poměr účasti žalovaných na vzniklé újmě, neboť touto otázkou se odvolací soud nezabýval a stejný poměr účasti na vzniklé újmě neshledal. Rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že jsou žalovaní povinni plnit společně a nerozdílně, se odvíjí od § 2915 odst. 1 o.
z., přičemž soud neshledal důvody pro postup podle § 2915 odst. 2 o. z. Spatřovala-li dovolatelka pochybení v tom, že soudy nezkoumaly podíl nezletilého na vzniku újmy (z hlediska spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě ve smyslu § 2918 o. z.), ani tato námitka není důvodná, neboť odpovědnost za jednání šestiletého chlapce nese 1. žalovaný, který nad ním zanedbal dohled. Vzhledem k tomu se dovolací soud nezabýval tvrzeným extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními a obsahem spisu, který dovolatelka namítala v souvislosti s výše uvedeným tvrzeným pochybením.
11. Dovolatelka má dále za to, že se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu při řešení solidární odpovědnosti žalovaných, neboť měl postupovat podle § 2915 odst. 2 o. z. V rozsudku ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3333/2019, publikovaném pod č. 7/2021 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud vyložil, že i v nové úpravě, jež vychází i přes rozdíly ve formulaci ustanovení § 2915 o. z. a § 438 obč. zák. z obdobných principů, lze přiměřeně vycházet z dosavadní judikatury a platí, že společná odpovědnost vzniká jako výsledek spoluzavinění či souběžné (na sobě nezávislé) činnosti, případně nečinnosti nebo opomenutí, vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.
8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 11/2004). I odborná literatura jednotně potvrzuje, že ustanovení § 2915 o. z. se vztahuje i na případy samostatně jednajících škůdců (Hrádek in Švestka J., Dvořák J., Fiala J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI. Wolters Kluwer, 2. vydání, 2021, s. 943; Melzer in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. Praha: Leges, 2018, s. 376; Pašek in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s.
2841). Společná odpovědnost není přitom vyloučena tím, že nelze jednoznačně určit podíl jednotlivých škůdců na dosažení celkového výsledku – na vzniku škody (srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 11/2004). Solidární odpovědnost více škůdců za újmu je pravidlem odůvodněným účinnou ochranou poškozeného a dělená odpovědnost ve smyslu § 2915 odst. 2 o. z. je výjimkou z tohoto pravidla, která je v neprospěch poškozeného, a proto se uplatní jen ve výjimečných odůvodněných případech.
I v případě, kdy samostatně jednající škůdce o ostatních škůdcích třeba ani nevěděl, uplatní se solidarita ve smyslu § 2915 odst. 1 o. z. a v takovém případě je celou škodu povinen zaplatit ten škůdce, ve vztahu k němuž bylo prokázáno, že jeho protiprávní jednání bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, i když se na jejím vzniku podíleli i jiní nezjištění škůdci (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2128/2020). Je-li primárním účelem ustanovení § 2915 o.
z. ochránit poškozeného, potom není na místě řízení prodlužovat dokazováním týkajícím se pouze určení podílů jednotlivých škůdců na vzniku újmy. I když žalobkyně v posuzované věci není poškozenou v pravém slova smyslu, újma jí vznikla, a proto se shora uvedený výklad vztahuje i na ni. Navíc v dané věci nebyly zjištěny žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle § 2915 odst. 2 o. z. Namítá-li dovolatelka, že se na celkové škodě podílela jen v nepatrné míře, mohla by být tato okolnost (byla-li by prokázána) zohledněna pouze při následném vyrovnání mezi škůdci (§ 2916 o.
z.). Ani v řešení otázky solidarity žalovaných se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy neodchýlil.
12. Dovoláním 2. žalované byl výslovně napaden rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích, tedy i v části, jíž odvolací soud žalobu vůči dovolatelce částečně zamítl (výrok I 2 rozsudku odvolacího soudu). V tomto rozsahu bylo 2. žalované rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, nevznikla jí tak žádná újma, a proto není dovolání 2. žalované podle § 243b, 218 písm. b) o. s. ř. subjektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, nebo ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000).
13. Napadeny byly i výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Avšak přípustnost dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
14. Z uvedených důvodů vyplývá, že dovolání není přípustné, a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 24. 9. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu