25 Cdo 2295/2025-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: nezletilý AAAAA (pseudonym), zastoupený Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou se sídlem Školská 694/32, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1) Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2, 2) Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 00 Praha 2, 3) Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 168/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 Co 179/2025-118, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 4. 2025, č. j. 47 C 168/2022-108, bylo výrokem I rozhodnuto o pokračování v řízení, které bylo přerušeno usnesením téhož soudu ze dne 6. 9. 2022, č. j. 47 C 168/2022-64, výrokem II bylo řízení zastaveno, neboť rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 6. 2024, č. j. 42 P 502/2012-2943, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, č.j. 101 Co 233/2024-2996, bylo pravomocně neschváleno podání žaloby na ochranu osobnosti za nezletilého žalobce jeho
2. Městský soud v Praze k odvolání žalobce zastoupeného otcem usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 Co 179/2025-118, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že otec nedisponuje rozhodnutím opatrovnického soudu, které by schvalovalo podání žaloby za nezletilého, a proto je správný postup soudu prvního stupně, který zastavil řízení pro nedostatek podmínek řízení podle § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
3. Usnesení odvolacího soudu napadl včasným dovoláním žalobce. Nesouhlasí se závěrem, že pravomocné rozhodnutí opatrovnického soudu je neodstranitelnou vadou řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř., jestliže byla proti tomuto rozhodnutí podána žaloba pro zmatečnost. Názor o neodstranitelné vadě řízení je v rozporu se zněním zákona a je také předčasný, jestliže soud nevyčkal rozhodnutí o podaných mimořádných opravných prostředcích. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že mezi specifické náležitosti žaloby pro zmatečnost patří i vylíčení skutečností svědčících o tom, že byla podána opodstatněně či důvodně. Soud nebyl v tomto řízení oprávněn předjímat výsledek řízení o mimořádném opravném prostředku a nemohl vědět, zda se nepodaří nedostatek podmínek řízení odstranit. Nebyla reflektována ani citlivost celé věci, v níž jde o nezletilého žalobce, jehož zájmy by měly být zvláště chráněny. Opatrovnické řízení je sice pravomocně skončeno, ale nejedná se o rozhodnutí definitivní. Nebylo tedy možno situaci vykládat jako odpadnutí překážky, pro kterou bylo dočasně přerušeno řízení na ochranu osobnosti a toto řízení současně pro nedostatek podmínek zastavit. Zastavením řízení může nezletilému žalobci vzniknout újma, zatímco vyčkáním rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích žádnému z účastníků újma nehrozí. Žalobce předkládá dovolacímu soudu jako dosud neřešené otázky, zda 1) je soud za situace, kdy v souvisejícím soudním řízení, ve kterém byla řešena otázka naplnění podmínek vedení řízení dle § 104 o. s. ř. probíhá po jeho pravomocném skončení řízení o mimořádném opravném prostředku, povinen vyčkat definitivního rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku, 2) je soud v rámci probíhajícího řízení oprávněn posoudit oprávněnost podaného mimořádného opravného prostředku v jiném soudním řízení či dokonce předpoklad o tom, jak bude o tomto opravném prostředku rozhodnuto a 3) je podaná žaloba pro zmatečnost schopná zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu vydané v předcházejícím soudním řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným ustanoveným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání není přípustné.
5. První žalobcem předložená otázka, kterou označuje jako dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu, tedy zda je soud za situace, kdy v souvisejícím soudním řízení, ve kterém byla řešena otázka naplnění podmínek řízení podle § 104 o. s. ř., probíhá po jeho pravomocném skončení řízení o mimořádném opravném prostředku, povinen vyčkat definitivního rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku, neřešenou otázkou není. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1889/2024, že podáním mimořádného opravného prostředku nedochází k suspenzi právní moci napadeného rozhodnutí, znamená to mimo jiné, že řízení se pokládá dnem právní moci rozhodnutí za skončené, i když rozhodnutí má být (v budoucnu) přezkoumáno soudem cestou mimořádného opravného prostředku.
Lze proto poukazovat na to, že občanské soudní řízení (navzdory podanému mimořádnému opravnému prostředku) již neprobíhá, že pravomocné soudní rozhodnutí je (i když bylo napadeno mimořádným opravným prostředkem) závazné pro účastníky řízení, popřípadě též pro další osoby, stanoví-li to zákon, a v tomu odpovídajícím rozsahu též pro všechny orgány (§ 159a o. s. ř.), a že v jiném řízení je možné z něho vycházet; kdyby bylo cestou mimořádného opravného prostředku zrušeno a kdyby věc byla v novém rozhodnutí vyřešena jinak, může být v jiném řízení, v němž z něho soud nebo jiný orgán vycházel a v němž na něm založil své rozhodnutí, zjednána náprava pomocí žaloby na obnovu řízení [§ 228 odst. 1 písm. a) o.
s. ř.]; k tomu srov. například též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, uveřejněného pod č. 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1585/2023. První žalobcem předložená otázka tedy přípustnost dovolání nezakládá.
6. Žalobce předkládá dovolacímu soudu jako druhou dosud neřešenou otázku, zda je soud v rámci probíhajícího řízení oprávněn posoudit oprávněnost podaného mimořádného opravného prostředku v jiném soudním řízení či dokonce dovodit, jak bude o tomto opravném prostředku rozhodnuto. Na posouzení oprávněnosti anebo předpokládaného výsledku řízení o mimořádném opravném prostředku však rozhodnutí odvolacího soudu založeno není. Důvod, pro který bylo řízení zastaveno, spočívá ve skutečnosti, že rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 6. 2024, č. j. 42 P 502/2012-2943, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, č.j. 101 Co 233/2024-2996, bylo pravomocně neschváleno podání žaloby na ochranu osobnosti za nezletilého žalobce jeho otcem. Řízení tedy bylo zastaveno, neboť se odstranitelný nedostatek podmínek řízení nepodařilo odstranit. Pokud se odvolací soud vyjadřoval k podanému mimořádnému opravnému prostředku, činil tak pouze „pro úplnost“ (srov. bod 12 odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí) a bez jakéhokoliv významu pro rozhodnutí ve věci. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolatelem předestřené teoretické (hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). Pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020).
7. Jestliže žalobce jako třetí dosud neřešenou předkládá otázku, zda je podaná žaloba pro zmatečnost schopná zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu vydané v předcházejícím soudním řízení, tak podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 713/2020, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 286/2020, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5387/2016). Odpověď na otázku žalobce vyplývá z § 235e odst. 2 o. s. ř., ostatně sám žalobce předkládá tuto otázku s dodatkem, že odpověď podle jeho názoru jednoznačně vyplývá z dikce zákona. Třetí žalobcem předložená otázka tak rovněž přípustnost dovolání založit nemůže.
8. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu