25 Cdo 2349/2024-596
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. V., Brno, zastoupený Mgr. Bc. Martinem Kotrbáčkem, advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o zaplacení 289 020 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 76/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2024, č. j. 15 Co 28/2024-557, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2024, č. j. 15 Co 28/2024-557, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 30 C 76/2019-521, zamítl žalobu na zaplacení 289 020 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II) a státu (výrok III). V řízení o zaplacení pojistného plnění z pojistné události představované poškozením nemovité věci vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu o pojištění majetku odkazující na pojistné podmínky VPPMO-O-01/2014 (dále jen „pojistné podmínky“), pojištěným objektem byla (mimo jiné) hospodářská budova včetně sklípku z klenutého zdiva, který se nachází zčásti pod budovou, částečně též vně budovy, pod nádvořím.
Část klenby tohoto sklepa ve dvorním traktu se 20. 4. 2017 propadla. Nad klenbou ve dvoře vedl rozvod vody a kanalizace, obojí bylo při zřícení klenby poškozeno. K příčině pádu (kterou podle prvotních žalobních tvrzení měla být srážková voda z porušeného kanalizačního svodu) vedl soud prvního stupně rozsáhlé dokazování včetně několika znaleckých posudků a uzavřel, že hlavní příčinou pravděpodobně byla porucha (havárie) vodovodního potrubí v místě napojení původního ocelového potrubí na plastovou část, čímž spolu s nadměrnými srážkami došlo k přílišnému nasycení zeminy vodou a jejímu vyplavení; vedlejšími příčinami byl stavebně technicky stav klenby a možný pokles její podpory.
Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle § 2758, § 2774 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že není důvodný. Ačkoli by se mohlo jednat o realizaci smluveného pojistného rizika ve smyslu čl. 22 bodu 32 pojistných podmínek [vodou vytékající z vodovodních zařízení se rozumí pod písmenem a) voda unikající mimo místo určené z pevně a řádně instalovaných vodovodních potrubí uvnitř stavby], žalobci se nepodařilo prokázat, že škoda vznikla v důsledku vody vytékající z vodovodního potrubí.
Žádný ze znalců totiž nebyl schopen jednoznačně určit příčinu vzniklé škody. ,
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, č. j. 15 Co 28/2024-557, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Žalobce v reakci na závěry znalců změnil svá skutková tvrzení tak, že poškození klenby bylo způsobeno únikem vody z vodovodního potrubí nad sklepem na dvoře. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a doplnil dokazování přílohovou částí znaleckého posudku znalecké kanceláře STATIKUM s. r. o. a pojistnými podmínkami.
Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobci nárok na pojistné plnění nevznikl. Na rozdíl od soudu prvního stupně však své rozhodnutí primárně neopřel o závěr, že nebyla jednoznačně prokázána příčina pádu klenby sklepa, ale dospěl k závěru, že nebyla naplněna žádná ze situací předpokládaných všeobecnými pojistnými podmínkami. Podle skutkových tvrzení žalobce (byla-li by prokázána) měla k pádu klenby sklepa vést vada vodovodního potrubí uloženého mimo budovu ve dvorním traktu, jímž žalobce vedl užitkovou vodu ze studny do zahrady a do technické místnosti.
Porušení potrubí rozvádějícího užitkovou vodu ze studny však není únikem vody, na který pamatuje článek 22 bod 32 písm. a) ani písm. c) pojistných podmínek. Podle písm. a), o kterém uvažoval soud prvního stupně, musí jít o potrubí uvnitř stavby, avšak zde se jednalo o potrubí vně stavby – uložené v zemi ve dvorním traktu, nikoli uvnitř pojištěné hospodářské budovy či jiné stavby. Podle písm. c) pak musí škoda vzniknout vodou unikající mimo místo určení z vodovodních, teplovodních, horkovodních, parovodních nebo kanalizačních řadů a přípojek na ně.
Vodovodním řadem se však podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, rozumí přiváděcí potrubí pro veřejnou potřebu určené k dodávání pitné vody k místům odběru vody, a vodovodní přípojkou samostatná stavba tvořená úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, popř. k vnitřnímu uzávěru připojeného pozemku či stavby; takto jsou tyto pojmy podle odvolacího soudu běžně používány. Podle přesvědčení odvolacího soudu by takový význam těmto pojmům zpravidla přikládala osoba v postavení toho, komu je projev vůle určen, tj. osobě v postavení klienta pojistitele (§ 556 odst. 1 o.
z.). Žalobcův rozvod užitkové vody tedy není ani vodovodním řadem ani vodovodní přípojkou. Proto žalobci podle pojistné smlouvy a pojistných podmínek právo na pojistné plnění nevzniklo.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky hmotného práva, konkrétně výkladu právního jednání, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4637/2009, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, či ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017). Odvolací soud měl nejdříve podle § 556 o. z. zkoumat, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění veškerých v úvahu přicházejících okolností. Namísto toho však rezignoval na zjišťování skutečné vůle a bez dalšího uzavřel, jaký význam by užitým pojmům v pojistné smlouvě, resp. pojistných podmínkách, přikládala osoba v postavení toho, komu je projev vůle určen [tedy že by za vodovodní řad podle čl. 22 bodu 32 písm. c) pojistných podmínek pokládala jen vodovod a přípojku přivádějící pitnou vodu]. Odvolací soud se nijak nevypořádal s aplikací dalších interpretačních pravidel podle § 557 a § 558 o. z. Tohoto pochybení se odvolací soud dopustil jak při výkladu čl. 22 bodu 32 písm. a) pojistných podmínek, když z pojmu „uvnitř stavby“ automaticky vyloučil všechna potrubí mimo budovu, tak i čl. 22 bodu 32 písm. c) pojistných podmínek, když z pojmu vodovodního řadu a vodovodní přípojky vyloučil veškerá vodovodní potrubí napojená na studnu, a jakýkoli jiný vodovodní rozvod, jestliže v něm není vedena pitná voda. Konečně odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí je překvapivé, neboť ačkoli při jednání odvolací soud seznámil účastníky řízení se svým předběžným právním názorem, nevyhověl žádosti žalobce o odročení jednání. Odvolací soud tedy pochybil, jestliže při výkladu pojistných podmínek nezkoumal skutečnou vůli účastníků řízení při uzavírání smlouvy, neaplikoval princip ochrany dobré víry, legitimního očekávání žalobce jako slabší smluvní strany pojistné smlouvy a neuplatnil princip contra proferentem. Důsledkem tohoto odchýlení od rozhodovací praxe dovolacího soudu při výkladu právních jednání byl nesprávný závěr odvolacího soudu o neprokázání vzniku pojistné události. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), je podle § 237 o. s. ř. přípustné a je rovněž důvodné, neboť se odvolací soud při výkladu právního jednání odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.
5. Podle § 555 odst. 1 o. z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
6. Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
7. Nejvyšší soud vychází ve své rozhodovací praxi z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se však odvolací soud může odchýlit v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního jednání, dospěl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 764/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019).
8. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musel-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3359/2018).
9. Odvolací soud se neřídil principy výkladu právních jednání vymezenými výše uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu, nepřistoupil k výkladu projevu vůle obsaženého v pojistných podmínkách tak, že by se snažil zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajících, a to při zohlednění všech v ,úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Naopak bez dalšího zvažoval, jaký význam by projevu vůle zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž byl projev vůle určen. Jeho procesní postup navíc nebyl zcela korektní, pokud (jak vyplývá z obsahu spisu) žalobci při jednání odvolacího soudu předestřel svůj názor na význam pojmů pojistných podmínek, avšak poté mu odmítl poskytnout lhůtu pro vyjádření a předložení argumentů na podporu žalobcova pohledu na způsob, jímž by měly být sporné výrazy vyloženy. Rozhodnutí odvolacího soudu následující po
zmíněné procesní vadě, jež mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, je tak neúplné, a tudíž nesprávné.
10. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je tedy důvodné. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
11. V něm bude odvolací soud postupovat podle shora uvedených výkladových pravidel a pokusí se postavit najisto, co smluvní strany mínily jednotlivými pojmy pojistných podmínek. Jestliže v dalším řízení nebude možné pochybnosti o obsahu právního jednání odstranit ani za použití výkladových metod shora popsaných, teprve pak bude namístě podle § 557 o. z. zvážit i výklad contra proferentem, tedy vyložit sporný výraz k tíži toho, kdo jej použil první (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 505/2018, či ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 23 Cdo 468/2021.) Závěrem dovolací soud zdůrazňuje, že nikterak nepředjímá, k jakému výsledku by měl výklad pojistných podmínek dospět; to mu ostatně v dané procesní situaci nepřísluší.
12. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude nalézacím soudem rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci samé. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu