25 Cdo 373/2025-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Hátle s.r.o., IČO 25952005, se sídlem Červená Třemešná 56, zastoupená Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Nové Město, Praha 1, o zaplacení 129 455 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 308/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024, č. j. 13 Co 294/2024-170, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2024, č. j. 13 Co 294/2024-170, potvrdil rozsudek ze dne 13. 6. 2024, č. j. 25 C 308/2021-144, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu na zaplacení 129 455 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o nároku na pojistné plnění vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že účastnice řízení uzavřely pojistnou smlouvu pro případ poškození zemědělských strojů. Po poškození pojištěného nakladače se žalobkyně obrátila na žalovanou s nárokem na zaplacení pojistného plnění.
Ta odmítla pojistné plnění poskytnout s tím, že nakladač byl poškozen v důsledku vnitřní poruchy, která není kryta pojištěním. Žalobkyně předložila znalecký posudek Ing. Brádlera, který potvrzoval její skutkovou verzi, podle níž byl nakladač poškozen, když zapadl na poli a narazil spodní částí nápravy do kamene. K žádosti žalované se ke znaleckému posudku v odborném stanovisku vyjádřil Ing. Hosák, podle kterého posudek vykazoval nedostatky. Soud prvního stupně proto zadal zpracování revizního posudku znalci Ing.
Jírovci, který se v posudku i při svém výslechu vypořádal se závěry znalce Ing. Brádlera i odborným závěrem Ing. Hosáka a jednoznačně vyloučil vznik poškození nakladače způsobem popsaným žalobkyní. Jako důvod vzniku škody uvedl dlouhodobé a větší provozní opotřebení a nedostatečné servisní kontroly. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť škoda na nakladači vznikla v důsledku vnitřní mechanické poruchy, která není podle pojistných podmínek kryta pojištěním.
Ztotožnil se s postupem soudu prvního stupně, který neprovedl žalobkyní navrhovaný výslech znalce Ing. Brádlera. Odvolací soud sice shledal pochybení soudu prvního stupně v zadání revizního znaleckého posudku před provedením znaleckého posudku Ing. Brádlera a jeho výslechem, avšak s ohledem na všechny okolnosti uzavřel, že se nejedná o pochybení, které by zakládalo důvod ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Závěry znaleckého posudku Ing. Brádlera byly vyvráceny jak odbornou zprávou Ing. Hosáka, tak revizním znaleckým posudkem Ing.
Jírovce a jeho výslechem. Absence výslechu Ing. Brádlera před zadáním revizního znaleckého posudku by na těchto závěrech nic nezměnila. Navíc soudu bylo z jeho činnosti známo, že mezi týmiž účastníky probíhal téměř identický spor ohledně jiného zemědělského stroje, v němž závěry znaleckého posudku Ing. Brádlera ohledně nehodového děje byly rovněž vyvráceny, a to revizním znaleckým posudkem vypracovaným Vysokým učením technickým v Brně – Ústavem soudního inženýrství.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud řešena. Odvolací soud pochybil, jestliže bez dalšího zamítl návrh žalobkyně na provedení výslechu znalce Ing. Brádlera, jehož závěry byly v rozporu se závěry revizního znaleckého posudku, a místo toho, aby provedením výslechů obou znalců odstranil rozpory v závěrech znaleckých posudků, vyslechl pouze zpracovatele revizního znaleckého posudku (v této souvislosti odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). To vše navíc nejen před provedením znaleckého posudku Ing. Brádlera a jeho výslechem, ale dokonce i před zahájením prvního jednání. Podle žalobkyně je toto pochybení soudu prvního stupně vadou řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pro kterou měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Protože se odvolací soud nevypořádal s veškerými námitkami a argumentací obsaženou v odvolání, považuje žalobkyně jeho rozsudek za nepřezkoumatelný. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe jiného senátu téhož soudu, je jeho rozsudek rovněž překvapivý. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání zamítnout, popř. odmítnout, a přiznat jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
5. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010). Soud však nemůže nahradit odborné závěry znalce vlastním názorem. Má-li soud v tomto směru pochybnosti, může znalce podle § 127 odst. 2 o. s. ř. požádat o vysvětlení, popř. mu může uložit, aby neúplný posudek doplnil, či aby odstranil nejasnosti nebo jiné nedostatky znaleckého posudku, popř. vypracoval posudek nový. Pokud by to nevedlo k výsledku, může soud nechat znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
6. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu, které se dovolává žalobkyně, lze v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007), respektive že přezkoumání závěrů znaleckého posudku dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro tyto rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001). V rozsudcích ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, a ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, pak Nejvyšší soud dodal, že má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3416/2020).
7. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterých se žalobkyně dovolává, na projednávanou věc nedopadají. V nyní projednávané věci totiž soud neměl k dispozici dva znalecké posudky, které by byly ve svých závěrech rozdílné. V takovém případě by skutečně musel vyslechnout oba znalce a pokud by ani to nevedlo k odstranění rozporu, zadat zpracování revizního znaleckého posudku. Avšak v řízení před soudem prvního stupně byl žalobkyní předložen k důkazu pouze jeden znalecký posudek Ing.
Brádlera, o jehož věcné správnosti měl soud prvního stupně pochybnosti, a to i s ohledem na odborné vyjádření Ing. Hosáka. Proto ustanovil ve věci znalce, kterému zadal zpracování znaleckého posudku, jehož úkolem bylo vypořádat se se znaleckým posudkem Ing. Brádlera a jeho závěry. Jinak řečeno, shora citovaná judikatura se týká vnitřních rozporů v závěrech dvou „běžných“ znaleckých posudků, nikoli rozporů znaleckého posudku a revizního znaleckého posudku, jehož účelem právě je vypořádat se se závěry zkoumaného znaleckého posudku.
Jestliže za takové situace, po provedení revizního znaleckého posudku Ing. Jírovce a výslechu tohoto znalce, dospěly nalézací soudy k závěru, že již disponují dostatečnými skutkovými závěry pro posouzení věci, a výslech Ing. Brádlera proto považovaly za nadbytečný, nelze jim v tomto směru ničeho vytknout.
8. Vytýká-li dále dovolatelka odvolacímu soudu, že se nezabýval všemi odvolacími námitkami, že jeho rozhodnutí je překvapivé a že soud před prvním jednáním, a tedy před provedením znaleckého posudku Ing. Brádlera a jeho výslechem, zadal zpracování jiného znaleckého posudku, jde o námitku vad řízení, ke kterým však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ. Dovolací soud se navíc ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, že byť bylo možno označit za vadný postup zadání zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem aniž byl vyslechnut znalec o správnosti jehož posudku měl soud pochybnosti, v projednávané věci nešlo o vadu, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je sice pravdou, že § 127 odst. 2 o. s. ř. ukládá soudu, aby v případě pochybností či nejasnosti nebo neúplnosti znaleckého posudku požádal znalce o vysvětlení, a až v případě, že by výslechem znalce nebyl rozpor odstraněn, nechal rozporný či nejasný znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 625/2013). Tato vada však nemohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí, neboť následně byl zadán znalecký posudek, jehož zpracovatel byl v řízení vyslechnut, načež soud prvního stupně náležitě, přesvědčivě a srozumitelně vyložil, jak dospěl ke skutkovému závěru, na němž rozhodnutí založil, vypořádal se se závěry znaleckého posudku předloženého žalobkyní a vysvětlil, proč považuje výslech jeho zpracovatele za nadbytečný. Postupem soudu prvního stupně nebyla žalobkyně krácena na svých právech a ani ve svém dovolání sama netvrdí, jakým způsobem by tato vada mohla mít vliv na správnost rozhodnutí nalézacích soudů. Ostatně postup soudů v tomto konkrétním případě odpovídal zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, jestliže jim z jejich rozhodovací činnosti bylo známo, že v obdobném sporu týchž účastníků týkajícím se jiného zemědělského stroje byla správnost závěrů znaleckého posudku Ing. Brádlera ohledně nehodového děje rovněž vyvrácena jiným znaleckým posudkem. Z toho bylo možné usuzovat, že výslech tohoto znalce nepovede k odstranění rozporů v takové míře, aby nebylo nutné zadat zpracování revizního znaleckého posudku.
9. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 10. 12. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu