USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) A.
J., narozený XY, bytem XY, b) V. Ch., narozená XY, bytem XY, oba zastoupeni
Mgr. Tomášem Hrstkou, advokátem se sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice, proti
žalovanému: J. D., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Zdeňkou
Fibichovou, advokátkou se sídlem Bartolomějská 90, 530 02 Pardubice, o uložení
povinnosti odstranit vady stavby, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod
sp. zn. 10 C 80/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 1. 2020, č. j. 27 Co
324/2019-586, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího
řízení 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky
Mgr. Zdeňky Fibichové.
Původní žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost odstranit
vady stavby. Tvrdila, že žalovaný při rekonstrukci svého domu č. p. XY bez
povolení zvýšil podlahy v prvním nadzemním podlaží nad úroveň chodníku, a to
cca o 40 cm. Po provedení těchto stavebních úprav se na štítové zdi nacházející
se v průjezdu domu č. p. XY ve vlastnictví původní žalobkyně, který přímo
sousedí se zdí domu č. p. XY, začala projevovat vlhkost a následně plíseň.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
rozsudkem ze dne ze dne 15. 1. 2020, č. j. 27 Co 324/2019-586, připustil změnu
žaloby následujícího znění: „Žalobkyně se po žalovaném domáhá uložení
povinnosti podříznout stávající zdivo a provést izolaci proti zemní vlhkosti ve
štítové zdi stavby budovy č. p. XY, která je součástí pozemku vedeném jako
parcela č. XY v k. ú. XY, část obce a obec XY, mezující se štítovou zdí stavby
budovy č. p. XY, jež je součástí pozemku vedeném jako parcela č. XY v k. ú. XY,
část obce a obec XY, a dále uložení povinnosti provést opravu štítové zdi
stavby budovy č. p. XY, jež je součástí pozemku vedeném jako parcela č. XY v k.
ú. XY, část obce a obec XY, mezující se štítovou zdí stavby budovy č. p. XY,
jež je součástí pozemku vedeném jako parcela č. XY v k. ú. XY, část obce a obec
XY, poškozené vlhkostí a plísní, a to vše do 90 dnů od právní moci
rozsudku.“ (výrok I), změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2.
7. 2019, č. j. 10 C 80/2013-549, tak, že se žaloba ve změněném znění zamítá
(výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení (výroky III až V). Vyšel
ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho
posouzením právním. Mezi účastníky bylo nesporné, že původní žalobkyně
vlastnila rodinný dům č. p. XY a žalovaný rodinný dům č. p. XY na adrese XY. Za
účelem prokázání příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním
žalovaného a vlhnutím zdi provedl soud k důkazu znalecké posudky znalce Ing.
Zdeňka Teufla č. 2/57/10 ze dne 18. 8. 2010 předložený žalobkyní, jenž ale
neobsahoval doložku podle § 127a o. s. ř., soudem ustanoveného znalce Ing.
Zdeňka Šmejkala č. 684-06/2014 ze dne 10. 6. 2014 včetně jeho dodatků a
revizním znaleckým posudkem rovněž soudem ustanoveného znalce Ing. Marka
Novotného, Ph.D., č. 30/2017 ze dne 20. 9. 2017. Protože si závěry Ing.
Šmejkala a Ing. Novotného odporovaly, soud prvního stupně oba znalce vyslechl a
přistoupil i k jejich konfrontaci, při které oba znalci setrvali na svých
závěrech. Nakonec se přiklonil k závěru obsaženému v revizním znaleckém posudku
Ing. Novotného, který vyloučil příčinnou souvislost mezi provedením
rekonstrukce podlahy v budově č. p. XY a výskytem vlhkosti v mezující zdi.
Závěr o neprokázání příčinné souvislosti učinily soudy i v kontextu dalších
skutkových zjištění – oba domy jsou starší než 100 let, nacházejí se za hranicí
své životnosti, jsou bez izolace proti zemní vlhkosti, nadměrná vlhkost
předmětné zdi se začala projevovat až po mnoha letech od provedení stavebních
úprav a pochybnosti o jejich vlivu na zvýšení vlhkosti zdi vyslovili i
pracovníci Městského úřadu v XY. Původní žalobkyni se dále nepodařilo prokázat
ani její tvrzení, že zeď byla před provedením stavebních úprav na domě
žalovaného suchá. Po právní stránce posoudily soudy věc podle § 417 zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku, a protože původní žalobkyně neprokázala
příčinnou souvislost mezi tvrzeným jednáním žalovaného a vznikem škody, žalobu
zamítly.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků II a III napadla původní žalobkyně
dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího
soudu závisí na řešení dvou otázek procesního práva, a to konkrétně: a) může se
soud při zjištění zásadního rozporu mezi závěry znalců přiklonit k jednomu z
nich na základě výslechu a konfrontace daných znalců, aniž by rozpor v závěrech
fakticky odstranil; a b) kdy jsou splněny předpoklady pro vypracování revizního
znaleckého posudku, obzvláště pak za situace, kdy je soudu jako listinný důkaz
předložen posudek znalce vypracovaný mimo rámec soudního řízení, jejž soud
nehodlá zohlednit; přičemž při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a částečně je ve druhé otázce
obsažena též podotázka procesního práva dosavadní rozhodovací praxí dovolacího
soudu neřešená. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní
posouzení věci. Soud podle ní nepostupoval správně při odstraňování rozporů
mezi znaleckými posudky Ing. Šmejkala a Ing. Novotného. Dovolatelka cituje
judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, 32 Cdo
2197/2016, 25 Cdo 4712/2016, 32 Cdo 1120/2017) a dovozuje z ní, že měl nechat
oba znalecké posudky přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou
institucí, když rozpor mezi nimi ani po slyšení obou znalců neodstranil. Soudy
tak na základě vlastní úvahy rozhodly, který ze znaleckých posudků považují za
„správný“, aniž by k tomu měly dostatečné odborné znalosti, což jim nepřísluší.
Dále dovolatelka namítá, že nebyly naplněny judikaturou dovozené předpoklady
pro vypracování revizního znaleckého posudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.
zn. 22 Cdo 1290/2007, 21 Cdo 2824/2011, 25 Cdo 259/2012 a další). Soud navíc
opomenul znalecký posudek Ing. Teufla. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení,
případně aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu
řízení jemu.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za
správné. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto nebo zamítnuto a byla mu přiznána
náhrada nákladů řízení.
Protože původní žalobkyně v průběhu dovolacího řízení zemřela, rozhodl Okresní
soud v Pardubicích usnesením ze dne 26. 6. 2020, č. j. 10 C 80/2013-641, že se
bude dále v řízení pokračovat s žalobcem a) a žalobkyní b). Rozhodnutí nabylo
právní moci dne 23. 7. 2020.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „o. s. ř.“), a jako
soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas,
osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobců
není přípustné.
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.),
který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných
se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem
podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho
úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s
ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá
v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy
obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo
třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních
důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení
(např. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo
1561/2010). Soud však nemůže nahradit odborné závěry znalce vlastním názorem.
Nejvyšší soud již dříve ve svých rozhodnutích vysvětlil, že v případě rozporu
mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků
dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento
rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (usnesení sp. zn. 22 Cdo 1290/2007),
respektive že přezkoumání závěrů znaleckého posudku dalším posudkem jiného
znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání)
je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny
skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí,
popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o
stejné otázce a pro tyto rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit,
nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí (rozsudek sp. zn. 25
Cdo 583/2001). V rozsudcích ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, a ze
dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, pak Nejvyšší soud dodal, že má-li
soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o
stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů
vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého
znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by
ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je
třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou
institucí.
Z výše uvedeného vyplývá, že soudy postupovaly správně a otázku formulovanou
pod písmenem a) vyřešily v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího
soudu. Po zjištění rozporů mezi znaleckými posudky Ing. Šmejkala a Ing.
Novotného soud oba znalce vyslechl a přistoupil k jejich vzájemné konfrontaci.
Ve svém rozhodnutí následně srozumitelně vysvětlil, proč se přiklonil k
argumentaci znalce Ing. Novotného. Ten podle soudu přesvědčivě popsal fyzikální
zákonitosti vzlínání vlhkosti a dospěl k jednoznačnému závěru, že provedení
izolace domu žalovaného č. p. XY by naopak mělo negativní vliv na zatížení zdi
domu č. p. XY vlhkostí, neboť by nahromaděná vlhkost pod domem č. p. XY hledala
cestu „úniku“, kterou by nalezla v neodizolovaném domě č. p. XY. Přitom názor
soudu o tom, který ze znaleckých posudků je přesvědčivější, není názorem
právním, nýbrž skutkovým (jde o hodnocení důkazů; srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1783/2017). Dovolací soud je proto
tímto zjištěním v dovolacím řízení vázán (srov. § 241a o. s. ř.). Navíc jak
přiléhavě uvedl odvolací soud, závěr o absenci příčinné souvislosti mezi
jednáním žalovaného a vlhnutím zdi nevyplýval pouze ze znaleckého posudku Ing.
Novotného, ale rovněž z dalších skutkových zjištění učiněných soudem a
reprodukovaných výše. Pokud tedy odvolací soud po skončení dokazování přestal
mít pochybnosti o správnosti posudku Ing. Novotného a přiklonil se k jeho
závěru o absenci příčinné souvislosti, postupoval v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nic na tom nemohou změnit subjektivní
pochybnosti dovolatelů, které pro výsledné posouzení věci nejsou podstatné.
Druhá dovolateli formulovaná otázka [otázka b)] týkající se splnění podmínek
pro vypracování revizního znaleckého posudku není způsobilá založit přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř. Tato námitka nepředstavuje totiž žádnou právní
otázku, na které by bylo napadené rozhodnutí založeno, ale jde o námitku vady
řízení, k níž však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení
přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což není tento případ. Proto
se dovolací soud nezabýval se ani dalšími dovolateli namítanými vadami řízení.
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné
vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako
nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu
nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč podle § 1 odst. 2,
§ 6 odst. 1, § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č.
177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), a z náhrady
hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č.
177/1996 Sb., celkem tedy 1 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu