USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci oprávněné: MIRAFRA s.r.o., IČO 04041054, se sídlem Jeremiášova 2722/2a, Praha 5, proti povinné: P. B., zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1571/2020, o dovolání povinné a spolku „HABEAS CORPUS“, IČO 70108102, se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 55 Co 203/2023-776,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
203/2023-776, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Odvolací soud zdůraznil, že dle § 254 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nelze podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř. Z uvedeného ustanovení vyplývá nemožnost podání žaloby na obnovu řízení, a to generálně pro celé vykonávací (exekuční) řízení. V usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4299/2018, Nejvyšší soud výslovně uvedl, že tatáž nemožnost podání žaloby na obnovu řízení se uplatní i v rámci dílčího řízení o návrhu na zastavení exekuce.
Žalobu pro zmatečnost pak povinná nepodala z důvodu dle § 229 odst. 4 o. s. ř., neboť jí nenapadla usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, ani usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti povinné, neboť její žádost o odročení jednání neshledal důvodnou, a konstatoval rovněž, že spolek „HABEAS CORPUS“ nevstoupil do řízení ve smyslu § 93 odst. 1 věty první o.
s. ř, neboť v exekučním řízení je vedlejší účastenství dle ustálené judikatury i komentářové literatury vyloučeno.
3. Proti usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala povinná (stejně jako spolek „HABEAS CORPUS“) obsáhlé dovolání, v němž zrekapitulovala dosavadní řízení a doslovně citovala svá dřívější podání. Mimo jiné v něm uvedla, že je „jednou z obětí organizované zlodějské skupiny, která sahá jako chobotnice do vysokých pater a vesele krade dál“, a že česká justice selhala v „debolševizaci“, z čehož dovodila přípustnost dovolání. Je přesvědčena, že spolek „HABEAS CORPUS“ se stal vedlejším účastníkem řízení a odvolací soud pochybil, jestliže o tom, že jeho účast na řízení nepřipustil, nevydal rozhodnutí, které mělo být tomuto spolku doručeno. Dovolatelka je rovněž přesvědčena, že odvolací soud zatížil řízení vadou, když neodročil jednání s ohledem na její omluvu a nesdělil jí složení rozhodujícího senátu, který považuje za podjatý. Upozornila rovněž, že soudy neprovedly jí navržené důkazy. Odkázala na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, aniž by specifikovala, jak se jejich závěry dotýkají posuzované věci. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání dále v tom, že exekuce měla být zastavena, neboť nepodepsala notářský zápis, který je „nesoudním exekučním titulem“. Předestřela otázku, zda je možný soudní přezkum takového exekučního titulu v rámci řízení o zastavení exekuce či v rámci řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
4. Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, v případě povinné osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř.
6. Spolek „HABEAS CORPUS“ není subjektem, který by byl v této věci oprávněn podat dovolání. Nestal se účastníkem řízení před soudy nižších stupňů, neboť vedlejší účastenství je v exekučním řízení vyloučeno, jak Nejvyšší soud judikoval ve svém usnesení ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 20 Cdo 91/99. I kdyby pak vedlejším účastníkem byl, nebyl by oprávněn podat dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). S ohledem na to Nejvyšší soud dovolání spolku „HABEAS CORPUS“ podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
7. Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že dle § 254 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nelze podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí, žalobu pro zmatečnost pak lze v rámci vykonávacího řízení podat pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř. Obdobně pak dle § 35 odst. 5 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), nelze podat návrh na obnovu exekučního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4128/2014). V usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4299/2018, Nejvyšší soud vyložil, že nemožnost podání žaloby na obnovu řízení se uplatní i v rámci dílčího řízení o návrhu na zastavení exekuce. O důvod dle § 229 odst. 4 o. s. ř. se v posuzované věci nejedná, takže ani žaloba pro zmatečnost zde nepřichází v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (viz např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, či ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2484/2019).
8. Dovolatelka brojí povětšinou proti průběhu exekučního řízení, zpochybňuje například platnost exekučního titulu a táže se na možnosti jeho přezkumu v rámci řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, což však nejsou otázky, kterými by se odvolací soud zabýval. Nelze podrobit dovolacímu přezkumu správnost (neexistujícího) právního názoru odvolacího soudu, na němž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a není tak splněna jedna ze základních podmínek přípustnosti dovolání stanovených v § 237 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sb. rozh. obč.). Na celou řadu právních otázek obsažených v dovolání pak Nejvyšší soud v této věci reagoval již v usnesení ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2715/2022, které se vztahovalo k samotnému návrhu povinné na zastavení exekuce. Ústavní stížnost proti němu byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 3420/22, pro zjevnou neopodstatněnost. Povinná tak nepředložila dovolacímu soudu žádnou otázku, jež by v souladu s ustanovením § 237 o. s. ř. mohla založit přípustnost dovolání.
9. Způsobilým dovolacím důvodem není ani poukaz na vady řízení (uplatněné výtkami týkajícími se absence rozhodnutí o nepřipuštění spolku „HABEAS CORPUS“ jako vedlejšího účastníka, neakceptování omluvy povinné z jednání odvolacího soudu, nesdělení složení rozhodujícího senátu, či neprovedení navrhovaných důkazů), neboť k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Procesní vada může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní jen tehdy, je-li provázána s dovolatelem formulovanou otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1995/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1136/2021, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1429/2020, či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1750/2022), kterou však v dané věci dovolatelka nevymezuje.
10. Dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
11. Jelikož dovolání povinné směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání povinné a spolku „HABEAS CORPUS“ bylo odmítnuto a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Robert Waltr předseda senátu