ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně P. P., zastoupené JUDr. Vladimírou Smetanovou, advokátkou se sídlem
Praha 1, Vodičkova 20, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s.,
Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Praha 4, Budějovická 5, o
náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 71/2008, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2011,
č.j. 17 Co 409/2011-237, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se na žalované domáhala náhrady škody na zdraví, způsobené při
dopravní nehodě (sražena osobním automobilem) dne 30. 12. 2005, jejíž viník je
pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
pojištěn u žalované a při níž utrpěla těžká zranění, která vedla k zásadnímu
negativnímu ovlivnění kvality jejího dosavadního života, spočívajícímu zejména
v upoutání na invalidní vozík.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. 5. 2011, č.j. 28 C 71/2008-209,
uložil žalované povinnost zaplatit na bolestném 93.600,- Kč s 10,75% úrokem z
prodlení z částky 54.000,- Kč od 17. 10. 2006 do zaplacení a s úrokem z
prodlení ve výši 7,75% z částky 39.600,- Kč od 3. 11. 2010 do zaplacení. Na
náhradě za ztížení společenského uplatnění přiznal žalobkyni 9.684.600,- Kč s
10,75% úrokem z prodlení z částky 349.000,- Kč od 17. 10. 2006 do zaplacení a s
7,75% úrokem z prodlení z částky 109.800,- Kč od 3. 11. 2010 do zaplacení a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okolnosti vzniku škody zakládající
odpovědnost pojištěnce žalované byly mezi účastníky nesporné. Bolestné bylo
znaleckými posudky z oboru zdravotnictví ohodnoceno na 3.135 bodů se zvýšením
podle § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a
ztížení společenského uplatnění, na dvojnásobek, tedy na 6.270 bodů, což
představuje částku 752.400,- Kč. Po odečtení plateb již žalovanou zaplacených
proto soud uložil žalované na bolestném žalobkyni zaplatit požadovanou částku
93.600,- Kč. Ztížení společenského uplatnění znalci ohodnotili 9.640 body a
uvedli, že jsou rovněž splněna kritéria pro zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c)
vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 50 %, tj. na 14.415 bodů, což představuje částku
1.729.800,- Kč. Soud prvního stupně při určení výše odškodnění ztížení
společenského uplatnění vyšel ze zjištění, že žalobkyně škodu na zdraví utrpěla
ve svých třiceti letech a v jejím důsledku se jí negativně změnil život ve
všech oblastech. V důsledku úrazu nemůže vykonávat zaměstnání v cestovní
kanceláři, v níž podnikala zahraniční pracovní cesty. Nemůže se věnovat ani
dosavadním volnočasovým aktivitám jako je turistika, horolezectví a jízda na
koni, kterého vlastní a doposud se o něj starala. Sama si neobstará ani nákupy,
potřebuje pomoc s většinou činností spojených s chodem domácnosti; pomáhají jí
příbuzní a známí. Před úrazem měla známost, kterou již nemá. V současné době je
pouze doma a absolvuje dvakrát týdně rehabilitace. Dříve vedla plnohodnotný
aktivní život jak v oblasti pracovní, tak společenské, kulturní a sportovní.
Odškodnění žalobkyně v základní výměře, byť zvýšené znaleckým posudkem, tak
soud hodnotil jako nedostatečné, neboť možnosti uplatnění žalobkyně ve všech
oblastech života jsou v důsledku zranění výrazně omezeny. Při úvaze o výši
náhrady za ztížení společenského uplatnění přihlédl k § 7 odst. 3 vyhlášky č.
440/2001 Sb. a dospěl k závěru, že se jedná o případ hodný mimořádného zřetele.
Požadavek žalobkyně na zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění o
osminásobek shledal důvodným a přiznal jí (nad rámec již vyplacené náhrady
1.270.800,- Kč) částku 9.684.600,- Kč.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2011, č.j. 17
Co 409/2011-237, zrušil ve výroku o bolestném část ohledně úroku z prodlení ve
výši 10,75% z částky 54.000,- Kč za dobu od 17. 10. 2006 do 24. 2. 2008 a v
tomto rozsahu řízení zastavil, jinak tento výrok potvrdil, ve výroku o ztížení
společenského uplatnění zrušil část ohledně úroku z prodlení ve výši 10,75% z
částky 349.000 Kč za dobu od 17. 10. 2006 do 24. 2. 2008 a v tomto rozsahu
řízení zastavil, jinak co do částky 4.495.200 Kč s úrokem z prodlení z částky
349.000 Kč od 25. 2. 2008 do zaplacení potvrdil, co do částky 5.189.400 Kč
rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl; rozhodl též o náhradě nákladů řízení
před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně, že jsou dány podmínky pro zvýšení odškodnění za ztížení společenského
uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť škoda na zdraví
žalobkyně vedla ke zvláště těžkým následkům, podstatně omezila a změnila
možnost jejího uplatnění v profesním, zájmovém i osobním životě. Odvolací soud
však nesouhlasil se závěrem, že je na místě základní bodovou výměru 9.610 bodů
zvýšit o další osminásobek; při svých úvahách zohlednil výši odškodnění v
obdobných případech, na které ve stručnosti odkázal, a dovodil, že následkům
poškození zdraví žalobkyně odpovídá zvýšení o pětinásobek základní bodové
výměry, tj. odškodnění v celkové výši 5.766.000,- Kč. Jelikož na náhradě za
ztížení společenského uplatnění žalobkyně již obdržela 1.270.800,- Kč, odvolací
soud rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se náhrady za ztížení
společenského uplatnění co do částky 4.495.000,- Kč potvrdil včetně úroku z
prodlení, co do zbývající částky 5.189.400,- Kč odvoláním napadený rozsudek
změnil a žalobu zamítl.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně
změněn tak, že se do částky 5.189.400,- Kč žaloba zamítá, podala žalobkyně
dovolání, jehož důvodnost opírá o nesprávné právní posouzení věci. Popisuje
následky zranění na svém zdraví a zdůrazňuje závažnost a trvalost omezení v
běžném život jako je invalidita, ztráta možnosti mít vlastní děti či
nesamostatnost při obstarávání základních potřeb. Dovolatelka je přesvědčena,
že každý případ se musí posuzovat s ohledem na jedinečnost a konkrétní
okolnosti věci bez zevšeobecňování. Upozorňuje na skutečnost, že k úrazu u ní
došlo ve věku necelých 30 let, kdy měla perspektivu dalšího vysokého
pracovního, společenského i rodinného uplatnění. Poukazuje na své aktuální
bolesti (křeče) dolních končetin, které ji zcela vyřazují z běžného života, ale
i z již tak omezeného běžného života vozíčkáře. Má za to, že pro posouzení
přiměřenosti odškodnění je důležitá reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být
kompenzovány imateriální požitky, a nikoli samotný matematický postup. Odvolací
soud podle dovolatelky nesprávně hodnotil zásadní změnu jejího dosavadního
života a omezení, se kterými se musí potýkat. Je přesvědčena, že mimořádné
zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění v rozsahu stanoveném
rozhodnutím odvolacího soudu je s ohledem na následky pro její život
nedostatečné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním
napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s.
ř.) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst.
1 a 4 o. s. ř.). Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., neboť dovoláním napadenou částí rozsudku odvolacího soudu bylo
změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se odškodnění ztížení společenského
uplatnění určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a
4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a
mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve
společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb,
včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího
vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a
sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví
(dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být
přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v
jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.
Podle § 7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského
uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském
posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných
případech hodných mimořádného zřetele odškodnění stanovené podle této vyhlášky
přiměřeně zvýšit.
Podle této úpravy představuje odškodnění ztížení společenského uplatnění již v
základní výměře samo ve své podstatě náhradu za nepříznivé důsledky pro životní
úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro
plnění jeho společenských úkolů. Již přiznání základního odškodnění tedy
předpokládá, že dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve
společnosti jsou v důsledku poškození zdraví objektivně omezeny. Při určení
základního ohodnocení ztížení společenského uplatnění je v rámci sazby
zohledňován i věk poškozeného v době vzniku škody, jak to výslovně stanoví § 3
odst. 1 vyhlášky. Zvýšení odškodnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky
přichází v úvahu ve výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy
možnosti poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela
ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v
době před vznikem škody (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, publikované pod č. 50/2011
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Úsudek soudu o přiměřenosti zvýšení
odškodnění vychází jednak z konkrétních, individuálně určených okolností
posuzované věci, jednak z obecné zkušenosti soudu s přihlédnutím k jiným
případům podobného druhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010,
sp. zn. 25 Cdo 1106/2008).
Výhrady dovolatelky směřují zejména k tomu, že odvolacím soudem přiznané
odškodnění je nepřiměřeně nízké s ohledem na těžké zdravotní následky žalobkyně
po dopravní nehodě, její věk a nepříznivou prognózu dalšího vývoje zdravotního
stavu. Odvolací soud podle dovolatelky ne zcela správně hodnotil zásadní změnu
režimu života dovolatelky, nedostatečně zohlednil její věk a ztrátu možnosti
mateřství a rodičovství.
Vzhledem k tomu, že § 7 odst. 3 vyhlášky je normou s relativně neurčitou
hypotézou umožňující posoudit s ohledem na okolnosti každého jednotlivého
případu, jaké zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je v
konkrétním případě „přiměřené“, opírá se hodnocení závažnosti trvalých
zdravotních následků především o srovnání aktivit a způsobu života poškozeného
před poškozením zdraví a po ustálení zdravotního stavu po jeho poškození (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005,
publikovaný pod C 4277 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
I rozsah mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění musí
být diferencován; rozdíly v závažnosti poškození zdraví a v intenzitě omezení,
jež toto poškození zdraví vyvolalo, se pochopitelně musí projevit i v rozdílné
míře zvýšení náhrady (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006,
sp. zn. 21 Cdo 2510/2005, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, a ze
dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008). Zvyšování odškodnění musí mít
jisté hranice, zachovat si racionální vztah k úrovni bodového ohodnocení
jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžnímu vyjádření, respektovat
požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem
libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné,
přičemž není zásadně (s výjimkou případné moderace dle § 450 obč. zák.)
významné, zda škodu hradí sám škůdce nebo pojišťovna (rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5223/2009).
Lze sice souhlasit s názorem, že zvyšování náhrady za ztížení společenského
uplatnění pomocí násobků není výslovně upraveno v právním předpise a že
podstatná je přiměřenost celkové částky odškodnění; na druhé straně jsou
násobky užitečnou a vžitou pomůckou, která přispívá ke sjednocování rozhodovací
praxe soudů.
Základem pro určení výše odškodnění ztížení společenského uplatnění je
objektivní bodové ohodnocení poškození zdraví stanovené znaleckým posudkem z
oboru zdravotnictví. Již tedy sama okolnost, že v daném případě bylo poškození
zdraví žalobkyně ohodnoceno 9.610 body, vyjadřuje jeho závažnost a při úvaze o
zvýšení odškodnění je nutno zachovat rozumný poměr k částkám odškodnění v
případech, kdy bodové ohodnocení je několikanásobně vyšší, což je však podle
ustálené judikatury dovolacího soudu vyhrazeno především těm případům, kdy pro
následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k
uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, není schopen se sám
obsloužit apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25
Cdo 847/2004, publikovaný v Souboru pod C 3129).
Projednávanou věc lze srovnávat (s vědomím rozdílného věku poškozených) např. s
případem rozhodovaným Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 1491/2009, v němž
dovolací soud dospěl k závěru, že utrpěl-li poškozený ve věku sedmnácti let
nevratné poškození páteře a omezení hybnosti v dolní polovině těla, v jehož
důsledku je na počátku produktivního věku vyřazen z pracovního života, je
omezen v kulturním a společenském zapojení, velmi výrazně omezen v partnerském
životě a zcela ztratil možnost mít vlastní rodinu, nelze dospět k závěru, že by
byl zcela vyloučen z běžného života a limitován natolik, aby to odpovídalo
obvyklým důvodům pro zvýšení náhrady kolem desetinásobku základního bodového
ohodnocení, jestliže se poškozenému zároveň nesnížil intelekt, gnostické ani
komunikační schopnosti, a je tedy schopen se zapojovat do života, byť přes
fyzický handicap a nutnost určité pomoci druhých osob. Ve srovnávaném případě
dovolací soud považoval za přiměřené zvýšení základního bodového ohodnocení
9.000 body na sedminásobek, což představovalo v absolutní částce 7.560.000,-
Kč.
Hlediska, která odvolací soud při své úvaze zohlednil, proto i z pohledu
dovolacího soudu respektují požadavky zákona a zásadu přiměřenosti. Nejde tedy
o úvahu nepodloženou nebo nesprávnou, pokud odvolací soud na základě zjištěných
skutkových okolností případu považoval za přiměřenou celkovou částku náhrady za
ztížení společenského uplatnění 5.766.000,- Kč. Je zároveň zřejmé, že další
zvýšení odškodnění by odpovídalo ještě těžším následkům (srov. odvolacím soudem
zmiňovaný případ řešený pod sp. zn. 25 Cdo 759/2005) či ztrátě výjimečných
schopností životního uplatnění v oblasti pracovní, sportovní, kulturní apod.
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4670/2007,
publikovaný pod č. 46/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ačkoliv odvolací soud při rozhodování o výši náhrady za základ zvýšení náhrady
o pětinásobek považoval bodové ohodnocení stanovené lékařem podle § 3 odst. 1
vyhlášky (9.640 bodů), nikoli ohodnocení zvýšené o 50 % podle § 6 odst. 1 písm.
c) vyhlášky (14.415 bodů), což není v souladu se závěry stanoviska Nejvyššího
soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010 (publikovaného pod č. 50/2011 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), tato okolnost sama o sobě neměla vliv na
přiměřenost celkové částky odškodnění. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svých
rozsudcích ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, nebo ze dne 17. 7.
2012, sp. zn. 25 Cdo 2288/2011, pro posouzení přiměřenosti odškodnění není
rozhodující matematický postup, jímž soud ke stanovení výše náhrady za ztížení
společenského uplatnění dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají
být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození
zdraví přišel.
Uplatňovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl naplněn,
proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl podle § 243b
odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů právo
a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
V Brně dne 30. listopadu 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu