26 Cdo 1785/2024-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně handy corp. s. r. o., se sídlem v Napajedlech, Pod Kalvárií 126, IČO 26931109, zastoupené Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124/11, proti žalované KUNICK Group Czech republic, s. r. o., se sídlem v Nižboru – Žloukovicích č. p. 35, IČO 25661230, zastoupené JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Viničních horách 1834/24, o zaplacení částky 220 220 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 113 C 34/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2024, č. j. 23 Co 244/2023-260, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 519,20 Kč, k rukám Mgr. Markéty Vojtáškové, advokátky se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
2. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, č. j. 23 Co 244/2023-260, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a odvolacího řízení (výrok III).
3. Nejvyšší soud dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
4. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že – jak
avizovala dovolatelka – napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, která otázka hmotného práva je tímto soudem rozhodována rozdílně (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a specifikována rozhodnutí, v nichž k rozdílnému posouzení této otázky došlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 115/2016, a ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5237/2015). Takové údaje v dovolání uvedeny nejsou.
5. Měla-li snad dovolatelka na mysli (s přihlédnutím k obsahu dovolání), že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3575/2021, když nárok žalobkyně neshledal v rozporu s dobrými mravy, nebylo by dovolání ani tak přípustné podle § 237 o. s. ř.
6. Podle ustálené soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 559/2018 a v něm uvedenou judikaturu) není
právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska dobrých mravů za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo. 7. Okolnost, že pronajímatelka neudržovala předmět nájmu ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nemůže sama o sobě odůvodnit závěr o rozporu výkonu práva (na úhradu dlužného nájemného) s dobrými mravy, neboť tím by byl popřen smysl ustanovení § 2208 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Jestliže tedy nájemce nevyužil žádné ze svých práv z tohoto ustanovení, resp. jejich uplatnění neprokázal, je povinen podle smlouvy plnit, tj. zaplatit nájemné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1531/2014, a v něm uvedenou judikaturu). 8. Odvolacímu soudu proto nelze úspěšně vytýkat, že se nezabýval otázkou zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., nevyšly-li najevo žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly uvedenou zásadu prolomit. 9. Pro úplnost lze dodat, že odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3575/2021 je nepřípadný, neboť v něm dovolací soud posuzoval nárok na náhradu platu za období přesahující prvních šest měsíců po uzavření neplatné dohody o rozvázání pracovního poměru, který žalobkyně uplatnila poté, co oznámila žalované, že trvá na tom, aby ji nadále zaměstnávala, a co jí žalovaná přes toto oznámení neumožnila pokračovat v práci. Nešlo tedy o srovnatelnou skutkovou situaci. 10. Namítá-li dovolatelka, že žalobkyně „svým jednáním záměrně vyvolala situaci, ze které se žalovaná důvodně domnívala, že taková dohoda (o sjednání slevy z nájemného, resp. ukončení nájmu bez výpovědní doby) byla sjednána platně a že byla žalobkyní akceptována; a následně žalobkyně záměrně udržovala takový stav, že bylo legitimním očekáváním žalované, že jejich vzájemné vztahy jsou narovnány“, vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Skutkovým stavem, který zjistily soudy nižších stupňů, je Nejvyšší soud vázán. 11. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017. 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 24. 9. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu