26 Cdo 242/2025-916
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce B. V., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Nad Štolou 936/3, a 2) České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Staroměstské náměstí 932/6, o 371 542,76 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost podané žalobcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 78/2007, o dovolání žalobce proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2024, č. j. 24 C 78/2007-903, a Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 28 Co 277/2024-908, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2024, č. j. 24 C 78/2007-903, se zastavuje. II. Dovolání proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 28 Co 277/2024-908, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2024, č. j. 24 C 78/2007-903, ve výrocích II, III a IV, a proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 28 Co 277/2024-908, se odmítá. III. Řízení o dovolání proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 28 Co 277/2024-908, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2024, č. j. 24 C 78/2007-903, ve výroku I, se zastavuje. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. 24 C 78/2007-903, odmítl podání žalobce ze dne 10. 7. 2023, doplněné podáním ze dne 3. 1. 2024, označené jako žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost (výrok I), nepřiznal žalobci osvobození soud soudních poplatků (výrok II), zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 15. 8. 2024, č. j. 28 Co 277/2024-908, usnesení soudu prvního stupně
3. Proti citovaným usnesením soudů obou stupňů podal žalobce – nezastoupen advokátem – včasné dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
5. Řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§ 104 odst. 1, ve spojení s § 243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Dovolání proti výroku I usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV, a proti výroku II usnesení odvolacího soudu není přípustné, neboť těmito částmi usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, o žádosti účastníka o ustanovení zástupce a o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h), i) a j) o. s. ř.]. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního advokátního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
7. Ve zbylé části dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu (proti jeho výroku I v rozsahu, v němž jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I) se Nejvyšší soud zabýval splněním podmínek vymezených v § 241 o. s. ř.
8. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
9. Podle § 241b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.
10. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
11. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá – rozhodnutí, jímž se řízení končí.
12. Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává množství většinou neodůvodněných procesních podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2760/2023).
13. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž „vyvolání procesních obtíží“ vůči soudu i ostatním účastníkům. Takový zneužívající procesní úkon žalobce však podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3467/2022, a ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 25 Cdo 426/2024, jež byla vydána ve věcech žalobce). I kdyby dovolací soud uvedený závěr neučinil, žalobce nepředložil žádné skutečnosti dokládající jeho nemajetnost, a s přihlédnutím k výše řečenému jde v daném případě o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva; osvobození od soudních poplatků by tudíž žalobci přiznáno být nemohlo.
14. Žalobce není v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem a netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení tedy nesplnil, a v řízení o jeho dovolání tudíž nelze pro tento nedostatek podmínky řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti výroku I usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
15. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani okolnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Povinnosti být v dovolacím řízení zastoupen si totiž musí být vědom z jiných probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, či ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
16. Žalobce nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě jej k zaplacení soudního poplatku již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020, či ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 274/2023).
17. Pro úplnost zbývá dodat, že žalobce v dovolání vznesl „požadavek dle § 243 o. s. ř. na odkladný účinek“, tedy žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zčásti zastaveno a zčásti bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu