Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 2816/2025

ze dne 2026-02-24
ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.2816.2025.1

26 Cdo 2816/2025-346

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a

soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci

navrhovatele F. M., za účasti Společenství vlastníků pro XY, zastoupené Mgr.

Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, o

zrušení, in eventum o neplatnost usnesení shromáždění ze dne 30. 12. 2022,

vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 70/2023, o dovolání

navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2025, č. j. 9

Cmo 173/2024-318, t a k t o:

I. Dovolání navrhovatele se odmítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů

dovolacího řízení částku 7.345 Kč k rukám Mgr. Libora Buchty, advokáta se

sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, do tří dnů od právní moci tohoto

usnesení.

1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové dne 28. 3. 2023 se

navrhovatel vůči účastníkovi domáhal, aby soud zrušil usnesení shromáždění

účastníka ze dne 30. 12. 2022, kterým shromáždění schválilo pronájem 6

parkovacích stání od pana Š. za 6.000 Kč měsíčně pod podmínkou, že společenství

bude oprávněno smlouvu uzavřít, nebo aby soud rozhodl, že uvedené usnesení je

neplatné.

2. Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne

3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením

25. 4. 2025, č. j. 9 Cmo 173/2024-318, usnesení soudu prvního stupně potvrdil

(výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Odvolací soud s odkazem na judikaturu dovolacího soudu uzavřel, že

přezkoumání napadeného usnesení shromáždění se včas podaným návrhem může

domáhat přehlasovaný vlastník, má-li pro to důležitý důvod. V této věci není

dán důležitý důvod pro přezkum rozhodnutí, jelikož pronájem parkovacích stání

na sousedním pozemku lze zařadit pod předmět činnosti (a účel existence)

společenství, kterými jsou správa domu a pozemku, a ztotožnil se se závěrem

soudu prvního stupně, že pronájem parkovacích stání, který zatíží vlastníky

jednotek v hodnotě několika milionů korun příspěvkem na správu objektu vyšším o

nižší stokoruny měsíčně, nijak nezasahuje ani do právního postavení vlastníků

jednotek, ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho

využití (obzvláště pak v situaci, kdy se jedná o nemovitost rekreačního

charakteru, tj. vlastníci vlastnictvím jednotek nenaplňují své bytové potřeby,

nýbrž potřeby rekreační). Dále uzavřel, že spadá-li pod pojem správy domu a

pozemku vše, co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou

péči o dům a pozemek jako funkční celek, spadá pod tento pojem i pronájem

nezbytného počtu parkovacích míst na sousedním pozemku, mají-li tato místa

užívat subjekty zajišťující péči o dům nebo pozemek.

5. Usnesení odvolacího soudu napadl navrhovatel dovoláním. Jeho

přípustnost dovozuje z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve

znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené

rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud

odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Jednak považuje za

nesprávný názor odvolacího soudu, že se zřetelem k hodnotě bytových jednotek a

jejich rekreačního využití nedojde uzavřenou smlouvou k navýšení nákladů na

správu nemovitosti a má za to, že je dán důležitý důvod pro přezkum rozhodnutí

společenství, a jednak se domnívá, že uzavření nájemní smlouvy nelze podřadit

pod pojem správy domu a pozemku.

6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k

závěru, že dovolání není z dále vyložených důvodů přípustné.

7. Ve vztahu k dovolatelem předkládané otázce, zda uzavření nájemní

smlouvy lze podřadit pod pojem správy domu a pozemku, neobsahuje dovolání údaj,

v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - §

238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2

o. s. ř.). Dovolatel ve vztahu k uvedené otázce pouze obecně uvádí, že se při

jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího

soudu, aniž takové rozhodovací praxi dovolacího soudu identifikuje. Dovolatel

sice odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo

5024/2015, a ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4386/2015, avšak takové vymezení

předpokladů přípustnosti dovolání není způsobilé založit přípustnost dovolání,

neboť uvedená rozhodnutí se týkají vymezení důležité záležitosti (důvodu) pro

přezkum rozhodnutí společenství.

8. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky (ne)existence

důležitého ve smyslu § 1209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve

znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť odvolací soud posoudil tuto

otázku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod,

aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

9. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází z toho, že soudní

ochranu (přehlasovaného) vlastníka ve vztahu k rozhodnutí shromáždění vlastníků

jednotek upravenou v § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit výjimečně. Právo

obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je

proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného.

Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze

do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí

dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to

důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení

přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo

rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního

postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z

hlediska účelu jeho využití (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne

15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo

2657/2016, či ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy

omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je

minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto

připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a

výjimečných případech [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp.

zn. 26 Cdo 3196/2022 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze

dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1065/23)]. Takovým usnesením zásadně není

rozhodnutí o zvýšení plateb příspěvků na správu domu a pozemku (nejde-li o

zvýšení extrémní), ani rozhodnutí o schválení účetní uzávěrky, zprávy o

hospodaření, schválení rozpočtu nebo výše záloh na služby (srov. např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 26 Cdo 406/2023, nebo již

citovaná usnesení ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022, nebo ze dne 15.

3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016).

10. Uzavřel-li v projednávané věci odvolací soud, že pronájem

parkovacích míst za uvedených podmínek nijak nezasahuje do právního postavení

vlastníků jednotek a ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví, je jeho závěr

o nedostatku důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. s rozhodovací

praxí Nejvyššího soudu v souladu.

11. Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatele podle § 243c odst. 1 o. s.

ř. odmítl.

12. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu.

Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.

s. ř.)] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve

skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání

jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné

[§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů

dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 24. 2. 2026

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu