26 Cdo 2816/2025-346
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a
soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci
navrhovatele F. M., za účasti Společenství vlastníků pro XY, zastoupené Mgr.
Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, o
zrušení, in eventum o neplatnost usnesení shromáždění ze dne 30. 12. 2022,
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 70/2023, o dovolání
navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2025, č. j. 9
Cmo 173/2024-318, t a k t o:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 7.345 Kč k rukám Mgr. Libora Buchty, advokáta se
sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení.
1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové dne 28. 3. 2023 se
navrhovatel vůči účastníkovi domáhal, aby soud zrušil usnesení shromáždění
účastníka ze dne 30. 12. 2022, kterým shromáždění schválilo pronájem 6
parkovacích stání od pana Š. za 6.000 Kč měsíčně pod podmínkou, že společenství
bude oprávněno smlouvu uzavřít, nebo aby soud rozhodl, že uvedené usnesení je
neplatné.
2. Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne
3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením
25. 4. 2025, č. j. 9 Cmo 173/2024-318, usnesení soudu prvního stupně potvrdil
(výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Odvolací soud s odkazem na judikaturu dovolacího soudu uzavřel, že
přezkoumání napadeného usnesení shromáždění se včas podaným návrhem může
domáhat přehlasovaný vlastník, má-li pro to důležitý důvod. V této věci není
dán důležitý důvod pro přezkum rozhodnutí, jelikož pronájem parkovacích stání
na sousedním pozemku lze zařadit pod předmět činnosti (a účel existence)
společenství, kterými jsou správa domu a pozemku, a ztotožnil se se závěrem
soudu prvního stupně, že pronájem parkovacích stání, který zatíží vlastníky
jednotek v hodnotě několika milionů korun příspěvkem na správu objektu vyšším o
nižší stokoruny měsíčně, nijak nezasahuje ani do právního postavení vlastníků
jednotek, ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho
využití (obzvláště pak v situaci, kdy se jedná o nemovitost rekreačního
charakteru, tj. vlastníci vlastnictvím jednotek nenaplňují své bytové potřeby,
nýbrž potřeby rekreační). Dále uzavřel, že spadá-li pod pojem správy domu a
pozemku vše, co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou
péči o dům a pozemek jako funkční celek, spadá pod tento pojem i pronájem
nezbytného počtu parkovacích míst na sousedním pozemku, mají-li tato místa
užívat subjekty zajišťující péči o dům nebo pozemek.
5. Usnesení odvolacího soudu napadl navrhovatel dovoláním. Jeho
přípustnost dovozuje z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Jednak považuje za
nesprávný názor odvolacího soudu, že se zřetelem k hodnotě bytových jednotek a
jejich rekreačního využití nedojde uzavřenou smlouvou k navýšení nákladů na
správu nemovitosti a má za to, že je dán důležitý důvod pro přezkum rozhodnutí
společenství, a jednak se domnívá, že uzavření nájemní smlouvy nelze podřadit
pod pojem správy domu a pozemku.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k
závěru, že dovolání není z dále vyložených důvodů přípustné.
7. Ve vztahu k dovolatelem předkládané otázce, zda uzavření nájemní
smlouvy lze podřadit pod pojem správy domu a pozemku, neobsahuje dovolání údaj,
v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - §
238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2
o. s. ř.). Dovolatel ve vztahu k uvedené otázce pouze obecně uvádí, že se při
jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, aniž takové rozhodovací praxi dovolacího soudu identifikuje. Dovolatel
sice odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo
5024/2015, a ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4386/2015, avšak takové vymezení
předpokladů přípustnosti dovolání není způsobilé založit přípustnost dovolání,
neboť uvedená rozhodnutí se týkají vymezení důležité záležitosti (důvodu) pro
přezkum rozhodnutí společenství.
8. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky (ne)existence
důležitého ve smyslu § 1209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť odvolací soud posoudil tuto
otázku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod,
aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
9. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází z toho, že soudní
ochranu (přehlasovaného) vlastníka ve vztahu k rozhodnutí shromáždění vlastníků
jednotek upravenou v § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit výjimečně. Právo
obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je
proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného.
Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze
do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí
dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to
důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení
přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo
rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního
postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z
hlediska účelu jeho využití (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo
2657/2016, či ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy
omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je
minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto
připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a
výjimečných případech [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp.
zn. 26 Cdo 3196/2022 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze
dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1065/23)]. Takovým usnesením zásadně není
rozhodnutí o zvýšení plateb příspěvků na správu domu a pozemku (nejde-li o
zvýšení extrémní), ani rozhodnutí o schválení účetní uzávěrky, zprávy o
hospodaření, schválení rozpočtu nebo výše záloh na služby (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 26 Cdo 406/2023, nebo již
citovaná usnesení ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022, nebo ze dne 15.
3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016).
10. Uzavřel-li v projednávané věci odvolací soud, že pronájem
parkovacích míst za uvedených podmínek nijak nezasahuje do právního postavení
vlastníků jednotek a ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví, je jeho závěr
o nedostatku důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. s rozhodovací
praxí Nejvyššího soudu v souladu.
11. Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatele podle § 243c odst. 1 o. s.
ř. odmítl.
12. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu.
Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.
s. ř.)] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve
skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání
jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné
[§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 24. 2. 2026
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu