26 Cdo 3135/2023 4 3
26 Cdo 3135/2023-341
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce T. S., zastoupeného Mgr. Terezou Spálovskou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Kollárova 634/6, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupenému JUDr. Miroslavou Kočárovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Moravcova 259/9, o uložení povinnosti provést opravu a zaplacení 8.626 Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 159/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 6. 2023, č. j. 58 Co 145/2022-320, takto:
Rozsudky Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 6. 2023, č. j. 58 Co 145/2022-320, a Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 5. 2022, č. j. 16 C 159/2021-301, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.
1. Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, č. j. 16 C 159/2021-301, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný provedl na své náklady opravy terasy přiléhající k bytové jednotce č. 4487/7 ve vlastnictví V. V., nacházející se v budově č. p. XY na pozemku p. č. st. XY, k. ú. XY (dále též jen „Terasa“), a to v rozsahu, v jakém byly popsány znaleckým posudkem zpracovaným Ing. Ivo Rudolfem, CSc., ze dne 19. 2. 2021, tedy „výměnou celých souvrství terasy až na nosnou betonovou vrstvu s novým položením tepelné izolace, hydroizolace a pochůzné vrstvy“ do 6 měsíců od právní moci rozsudku a nahradit žalobci účelně vynaložené náklady na opravu jednotky v částce 8.626 Kč (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 26.136 Kč (výrok II).
2. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 58 Co 145/2022-320, potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně, ve výroku II jej změnil tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 15.681,60 Kč, a uložil mu zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 2.613,60 Kč.
3. Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce se domáhá ochrany svého vlastnictví vůči jinému subjektu s tvrzením, že do jeho bytu zatéká z důvodu chybné konstrukce terasy, která tvoří střechu nad částí jeho bytu. S odkazem na § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“, popř. „občanský zákoník“), dospěl k závěru, že vlastník věci se může bránit tzv. negatorní žalobou, musí však žalovat na zdržení se konkrétních, žalobou specifikovaných, rušivých zásahů, nelze se domáhat konkrétního jednání, kterým se takové „zdržení“ má provést. Domáhal-li se žalobce, aby žalovaný na své náklady provedl opravy Terasy v konkrétním rozsahu a konkrétním způsobem, je žaloba sice projednatelná (a proto nebyl důvod poučovat žalobce o přeformulování petitu), nemůže však být úspěšná. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Protože jednotky vznikly před účinností občanského zákoníku, při posouzení, zda Terasa je společnou částí domu, postupoval podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“ (§ 3063 o. z.). Zdůraznil, že byť rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 886/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. IV.ÚS 3230/14), na který odkázal soud prvního stupně, se týkal lodžií a nikoli teras, otázkou, kdy jsou okna, lodžie a balkony součástí jednotky a kdy společnou částí budovy, se Nejvyšší soud (i Ústavní soud) zabýval ve své judikatuře opakovaně a uzavřel, že významný je zejména účel jejich užívání a jejich určení v prohlášení vlastníka budovy. Stejný závěr pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1511/2019, zaujal i ohledně teras. Vyplývá-li z prohlášení vlastníka budovy podle § 4 zákona č. 72/1994 Sb., že Terasa je vymezena jako součást jednotky ve vlastnictví V. V., nejedná se o společnou část domu, ačkoliv některé její prvky mohou být součástí hlavních svislých a vodorovných konstrukcí. Závěr soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace proto považoval za souladný s judikaturou Nejvyššího soudu. Jelikož žalovaný není ve sporu o ochranu vlastnictví pasivně legitimován, nemůže být žaloba úspěšná ani v části týkající se zaplacení částky 8.626 Kč představující náklady na odstranění škod vzniklých zatékáním do jednotky žalobce.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v řešení otázky posouzení terasy jako společné části domu, o níž měl za to, že doposud nebyla v rozhodnutích Nejvyššího soudu ve všech souvislostech
vyřešena. Vytýkal odvolacímu soudu, že jeho právní posouzení odporuje výkladu § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., podle něhož je pro určení, zda se jedná o společnou část domu, významný zejména účel užívání a určení. Zdůraznil, že ze žaloby jednoznačně vyplývá, čeho se domáhá – aby nedocházelo k zatékání do jeho bytové jednotky, v petitu navrhl způsob provedení zamezení dalšímu zatékání; není pochyb, co je cílem žaloby a co po žalovaném žádá. Poukázal na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021, že žalobní návrh je třeba posuzovat podle celého obsahu žalobního podání, nejen podle části označené jako petit. Zdůraznil, že dům, v němž se nachází jeho jednotka, je postaven atypicky, jako kaskádovitý terasový dům, v němž „terasa“ je také vodorovnou a svislou konstrukcí obsahující termoizolační a hydroizolační vrstvy, účelově charakteristické pro každou střešní konstrukci, stropem vlastníka jednotky nacházející se pod ní a střechou vlastníků ostatních jednotek (což také vyplývá ze znaleckého posudku, kterým však důkaz proveden nebyl).
Na terasu je třeba nahlížet pouze jako na stavební prvek plnící více funkcí; v předmětném domě supluje podstatnou část střechy (38 % z celkové plochy střechy). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž odkázal odvolací soud, nelze podle něj bez dalšího aplikovat v projednávané věci, neboť v nich terasa neplnila zásadní funkci střechy, proto by tato judikatura měla být doplněna o další souvislosti. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky zastoupení advokátkou (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť otázku vázanosti žalobním petitem, stejně jako otázku, zda části Terasy, které jsou součástí hlavních svislých či vodorovných konstrukcí budovy, mohou být součástí jednotky a tedy ve vlastnictví vlastníka jednotky, posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
6. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad v dovolání tvrzena nebyla a nevyplynula ani z obsahu spisu.
7. Protože jednotky byly v předmětném domě vymezeny prohlášením vlastníka budovy podle zákona č. 72/1994 Sb. v roce 2008, kdy také bylo prohlášení vloženo do katastru nemovitostí, je třeba vymezení jednotky a společných částí posoudit podle předcházejících právních předpisů (§ 3063 o. z.), zejména podle zákona č. 72/1994 Sb. Při řešení otázky, zda a jak lze odstranit žalobcem tvrzené vady, je třeba postupovat podle současné právní úpravy, zejména podle občanského zákoníku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. V době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu bylo předmětem řízení jednak nepeněžité plnění (odstranění vad Terasy) a jednak peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč (nárok na náhradu škody vzniklé těmito vadami), jedná se o samostatné nároky, které však mají původ v téže události. Protože se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení je těmto nárokům společné (otázka věcné pasivní legitimace žalovaného), omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se neuplatní (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněný pod číslem 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 417/24).
9. Závěr odvolacího soudu, že žalobce se žalobou domáhá ochrany svého vlastnického práva tzv. negatorní žalobou, neodpovídá žalobnímu žádání.
10. Domáhá-li se dovolatel, aby Společenství byla uložena povinnost provést opravu Terasy, která (jak vyplývá z obsahu žaloby) měla vést i k tomu, aby nadále nedocházelo k zatékání vody (zejména při dešti) do jeho jednotky, nejde o vlastnickou žalobu. Negatorní žalobou se lze domáhat toho, aby se žalovaný zdržel přesně vymezeného rušení, takový požadavek dovolatel v žalobě nevznáší, navrhuje, aby žalovanému byla uložena povinnost něco konat, požaduje tedy po žalovaném aktivní jednání (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3230/2023, ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4143/2013).
11. Nejvyšší soud v mnoha svých rozhodnutích (viz např. usnesení ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, rozsudek ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1509/2019, nebo ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněný pod číslem 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zdůraznil, že požadavek § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., aby z žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu § 80 o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není), soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí však musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal.
12. Žalobce v žalobě formuluje výrok, kterým by měl podle jeho mínění soud ve věci rozhodnout, jímž navrhuje, aby uložil žalovanému provést opravu Terasy konkrétním způsobem a v konkrétním rozsahu. To sice zpravidla u nároku na odstranění vad (tedy zastupitelného nepeněžitého plnění) není nutné a většinou ani vhodné, nicméně z obsahu žaloby je zřejmé (a při svém posouzení z toho vychází i odvolací soud), že žalobce se domáhá odstranění vad (opravy) Terasy, a to tak, aby mu již Terasou nezatékalo do jeho jednotky (bytu). Je-li z obsahu žaloby zřejmé, čeho se žalobce domáhá, pak soudu nic nebránilo, aby si v případě pochybností o správnosti žalobcem formulovaného návrhu výroku rozhodnutí, správně petit formuloval sám; případně ho upřesnil ve spolupráci s žalobcem.
13. Neobstojí ani závěr odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného.
14. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že otázkou, kdy jsou okna, balkony, lodžie či terasy, vymezené v prohlášení vlastníka učiněném podle zákona č. 72/1994 Sb., společnou částí domu a kdy jsou součástí jednotky, se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (kromě již výše citovaného rozsudku sp. zn. 26 Cdo 886/2013, srovnej dále např. rozsudek ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 413/2013) a uzavřel v nich, že pro závěr, které části domu jsou společné ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 72/1994 Sb. [resp. po novele provedené zákonem č. 103/2000 Sb. § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb.] je významný zejména účel jejich užívání a jejich určení v prohlášení vlastníka budovy, jen stavebně technické hledisko z pohledu zákona č. 72/1994 Sb. určující není. Vždy tak záleží na tom, zda prohlášení vlastníka budovy podle § 4 zákona č. 72/1994 Sb., případně smlouva o výstavbě (§ 17 zákona č. 72/1994 Sb.), balkóny či lodžie vymezí jako součást jednotky, nebo jako společnou část budovy. Rovněž lze odvolacímu soudu přisvědčit, že tyto právní závěry je třeba (mutatis mutandis) aplikovat i v případě teras, které jsou – stejně jako balkóny a lodžie – uvedeny také v demonstrativním výčtu společných částí budovy (domu) v § 2 písm. e), resp. g) zákona č. 72/1994 Sb., a to i přesto, že některé prvky teras mohou být součástí hlavních svislých a vodorovných konstrukcí.
15. Protože v projednávané věci byly terasy v prohlášení vlastníka uvedeny jako součásti bytových jednotek, není Terasa společnou částí domu, ale součástí jednotky (k níž patří) ve vlastnictví V. V.
16. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu však rovněž vyplývá, že některé stavební prvky lodžií mohou být součástí také hlavních svislých a vodorovných konstrukcí budovy (viz např. výše citovaný rozsudek sp. zn. 26 Cdo 886/2013). Tento závěr se uplatní i u balkonů a teras. Hlavní konstrukce budovy musí být vždy společnými částmi domu, jedná se o části nezbytné pro zachování domu, mezi společné části je také řadil § 2 písm. g) [dříve písm. e)] zákona č. 72/1994 Sb. Kromě hlavních (vodorovných a svislých) konstrukcí je v tomto ustanovení uvedena také střecha. V rozsudku ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3434/2023, Nejvyšší soud také uvedl, že zákon sice pojem „hlavní svislé a vodorovné konstrukce“ blíže nedefinuje, nepochybně mezi ně patří vnější (obvodové) zdi, které vymezují stavbu v prostoru a oddělují ji od vnějšího prostředí, a stejně tak i stropy, které ji rozdělují na jednotlivá podlaží. I když tedy balkony, lodžie či terasy mohou být součástí jednotky (vymezilo-li je tak prohlášení vlastníka budovy), neznamená to, že by hlavní konstrukce nebo střecha – jsou-li tyto stavební prvky jejich součástí – ztratily charakter společných částí a o jejich správě (opravách, údržbě, odstraňování vad atd.) rozhodoval jen vlastník jednotky, a nikoliv osoba odpovědná za správu domu (kterou je zpravidla společenství vlastníků).
17. Žalobce od počátku řízení tvrdí, že dům, v němž se nachází jeho jednotka a jednotka V. V., včetně Terasy, je atypický a terasy, které sice byly v prohlášení vymezeny jako součásti jednotek, mají také funkci střechy a tvoří cca 38 % celkové plochy střechy domu. Z žaloby a jeho tvrzení také vyplývá, že vady, jejichž odstranění se domáhá, se mají týkat (také) hlavních konstrukcí budovy, které jsou součástí Terasy, popř. části představující střechu. Tím se však odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nezabýval a ani k těmto tvrzením neprovedl žalobcem navržené důkazy. Přitom týkají-li se vady vskutku stavebních prvků představujících společné části, pak by byl ve sporu věcně pasivně legitimovaný žalovaný.
18. Ten je totiž osobou odpovědnou za správu domu (§ 1190 o. z.). Do správy domu pak § 1189 odst. 1 o. z. zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu a pozemku zahrnuje i činnosti spojené s údržbou a opravou společných částí, přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu. V odstavci 2 pak výslovně stanoví, že se správa vztahuje i na společné části, které slouží výlučně k užívání jen některému spoluvlastníku.
19. Právní posouzení odvolacího soudu je tak neúplné a tedy nesprávné. Protože rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný a nejsou podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud ho podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu