U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve
věci žalobkyně R. M. M., zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem se sídlem
v Jablonci nad Nisou, Komenského 926/19, proti žalované SOLOX s.r.o., se sídlem
v Liberci XXX – Vratislavicích nad Nisou, Tanvaldská 41, IČO: 63148757,
zastoupené Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém
Městě, Petrská 1136/12, o zaplacení částky 650.000,- Kč, vedené u Okresního
soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 297/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. října 2015, č.
j. 83 Co 166/2015-358, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 13.552,- Kč k rukám Mgr. Štěpána Brunclíka, advokáta se sídlem v Praze 1
– Novém Městě, Petrská 1136/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci jako soudu odvolacího ze
dne 7. října 2015, č. j. 83 Co 166/2015-358 (k němuž se žalovaná
prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila), odmítl podle § 243c odst. 1
o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.
prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ –
dále opět jen „o.s.ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem
dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a
o.s.ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas
(po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). K
projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237
o.s.ř. (resp. jeho části), jak to učinila dovolatelka konstatováním (nadto
zcela obecným), že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu a částečně která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena“. Z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být – v
zájmu náležitého vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání – zřejmé, která
konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího
soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého)
řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací
praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013).
Dovolatelka však zejména výslovně neuvedla, kterou konkrétní otázku hmotného
(či procesního) práva má v tomto směru na mysli, a tuto otázku nelze
(jednoznačně) identifikovat ani z celkového obsahu dovolání. Dovolací soud však
přesto v tomto případě výjimečně dodává následující. Měla-li na mysli –
především vzhledem k odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 25
Cdo 2145/2004 a 32 Cdo 389/2008 – (pouze) otázku bezdůvodného obohacení, resp. že podle názoru odvolacího soudu nejde požadovanou částku přiznat ani z titulu
bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. (zákona č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále opět jen „obč. zák.“), neboť vydání bezdůvodného obohacení za zhodnocení předmětu nájmu by se
mohla domáhat pouze v případě, kdy by provedenými stavebními úpravami
zhodnotila pronajatý byt bez souhlasu (původního) pronajímatele (o takový
případ zde evidentně nejde). Ani v takovém případě by se však vydání
bezdůvodného obohacení nemohla úspěšně domoci vůči novému pronajímateli (zde
vůči žalované), který později nabyl nemovitost, v níž se dotčený byt nachází
(srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu z 30. října 2002, sp. zn. 25
Cdo 2877/2000, uveřejněný pod č. C 1513 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V
této souvislosti však nelze ani přehlédnout, že dovolatelka se v dovolání snad
pokusila zpochybnit rovněž správnost právního názoru, jejž odvolací soud ve
skutečnosti neučinil (námitkou, že nepřiznat jí uplatněný nárok se příčí dobrým
mravům). Měla-li však na mysli rovněž otázku protihodnoty toho, o co se zvýšila
hodnota věci (§ 667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák.), pak jde-li o náklady
rekonstrukce původního bytu 2+1 učiněné v letech 1992 a 1993, nemohl být
uplatněný nárok na peněžité plnění podřazen – podle zjištěných okolností
případu – pod citované ustanovení už proto, že dotčenou rekonstrukci provedla
dovolatelka dříve, než jí byl předmětný byt přenechán do nájmu (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2004, sp. zn. 26 Cdo 449/2003). I kdyby tomu
tak nebylo, nelze ztratit ze zřetele, že následnou přestavbou daného bytu (na
byt 3+1), byť uskutečněnou za trvání nájemního poměru, nájem původního bytu 2+1
zanikl (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 1. září 2005, sp. zn. 26
Cdo 2669/2004, uveřejněné pod C 3754 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 21. března 2007, sp. zn. 26 Cdo 1766/2006, či nejnověji z 26. srpna 2016, sp. zn. 26 Cdo 1265/2016), přičemž žalovaná není subjektem, jenž byl pronajímatelem ke
dni skončení nájmu bytu 2+1 a jenž by tak měl vypořádat investice dovolatelky
do pronajaté věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. listopadu 2010, sp. zn. 26 Cdo 410/2010, uveřejněný pod č. 92/2012 časopisu Soudní judikatura). Z
titulu práv zakotvených v § 667 odst. 1 obč. zák.
pak dovolatelka nemůže po
žalované požadovat nárokované peněžité plnění ani za zmíněnou přestavbu
původního bytu 2+1, neboť o změny předmětu nájmu ve smyslu citovaného
ustanovení nejde v případě, kdy v důsledku provedených změn vznikl nový
předmět, typicky věc – v tomto případě stavební úpravou (nově) vzniklý (a takto
i kolaudovaný) byt 3+1 (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. září
2016, sp. zn. 26 Cdo 879/2016).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. listopadu 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu