ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce
Z. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem, se
sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, PSČ 186 00, proti žalovaným 1) W. Q.,
narozenému XY, bytem XY, a 2) J. Š., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným
JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská
třída 15/16, PSČ 500 02, o nahrazení projevu vůle, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 65/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2019, č. j. 14 Cmo 320/2018-794, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 3.182,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k
rukám jeho zástupce.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 3.182,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k
rukám jeho zástupce.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne
17. 5. 2016 domáhá nahrazení projevu vůle žalovaných k uzavření smlouvy o
úplatném převodu 24 akcií společnosti S. V. o. (dále též jen „společnost“) mezi
žalobcem (jako prodávajícím) a žalovanými (jako kupujícími), neboť mu vzniklo
právo na odkup jeho akcií podle § 89 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních
společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“]. [2] Žalobce v žalobě tvrdí, že dnem 22. 1. 2016 (kdy se konala valná
hromada společnosti) došlo k podstatnému zhoršení jeho postavení jako akcionáře
ve společnosti a také k podstatnému poškození jeho oprávněných zájmů. Podle
žalobce tomu nasvědčují skutečnosti, že žalovaní jakožto ovládající osoby
společnosti jemu a jeho bratrovi (minoritním akcionářům) neumožnili stát se
členy představenstva a dozorčí rady společnosti. Oproti žalovaným, kteří jsou
členy představenstva, má tak žalobce nedostatečný přístup k informacím o
společnosti, týkajícím se reálných ekonomických výsledků, smluvních vztahů
společnosti s majetkově a personálně propojenou společností Q. S. (dále jen
„společnost Q+S“), poklesu tržeb, tvorby výsledku hospodaření za roky 2014 a
2015. Společnost také odmítla poskytnout žalobci informace související s
programem valné hromady konané dne 22. 1. 2016. Žalovaní dále blokují výplaty
dividend za období, kdy společnost vykazovala zisk. A konečně, společnost
učinila nevýhodné investice (LED technologie, nákup domu v Nové Pace). [3] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 6. 2018, č. j. 38
Cm 65/2016-675, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok
II.). [4] Vyšel přitom z toho, že:
1/ Základní kapitál společnosti činí 72.000.000 Kč a je rozvržen na 144
kmenových akcií na jméno o jmenovité hodnotě 500.000 Kč. 2/ Společnost má čtyři akcionáře, a to oba žalované (každý z nich vlastní 48
akcií), žalobce a bratra žalobce (každý z nich vlastní 24 akcií). 3/ Žalobce a jeho bratr nabyli akcie ve společnosti z titulu dědictví po jejich
otci, Z. Š. starším, na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 2. 2014, č. j. 34 D 1422/2013-80, jímž byla schválena dohoda dědiců. Cena 24
akcií společnosti činila podle tohoto usnesení 12.000.000 Kč. 4/ Oba žalovaní jménem společnosti nabídli dne 19. 2. 2014 žalobci odkup 24 ks
akcií za cenu 12.000.000 Kč. Žalobce tuto nabídku odmítl. 5/ Podle znaleckého posudku předloženého žalobcem činila přiměřená cena za 24
akcií společnosti ke dni 22. 1. 2016 39.253.344 Kč. Podle znaleckého posudku
zpracovaného znalcem ustanoveným Okresním soudem v Jičíně činila „střední
hodnota oceňovaných akcií“ 29.300.000 Kč. 6/ Oba žalovaní jsou členy představenstva společnosti. V minulosti byl členem
představenstva i Z. Š. starší, otec žalobce. 7/ Žalobce (i jeho bratr) měli zájem stát se členy představenstva a dozorčí
rady společnosti, na valné hromadě nezískali potřebný počet hlasů pro své
zvolení. 8/ Žalobce pracoval ve společnosti jako programátor až do 31. 7. 2015, kdy
ukončil pracovní poměr dohodou. Nebyl odborníkem na vláknovou optiku.
9/ Ze zprávy o vztazích za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 se podává, že
společnost je ovládanou osobou a ovládajícími osobami jsou první a druhý
žalovaný. Zpráva dále uvádí přehled smluv na služby uzavřených mezi propojenými
osobami a také, že z těchto vztahů nemá zpracovatel žádné výhody. 10/ Společnost prodává výrobky společnosti Q+S za ceny mírně vyšší než ostatním
odběratelům, prodaný objem představuje cca 4 – 6 % z obratu. 11/ Valná hromada společnosti projednávala dne 22. 1. 2016 aktuální ekonomickou
situaci společnosti. Neschválila protinávrh žalobce na usnesení, že mu nebyly
poskytnuty potřebné informace a že předložené doklady byly nedostatečné, dále
neschválila návrhy na odvolání členů představenstva a dozorčí rady. Proti
přijetí všech těchto návrhů byli žalovaní (96 hlasů). O návrzích na zvolení
žalobce do funkce člena představenstva a dozorčí rady hlasováno nebylo. Žalobce
jako ověřovatel zápisu z jednání valné hromady jej odmítl podepsat, neboť podle
něj zápis neodrážel správně a úplně průběh jednání valné hromady. 12/ Žalobce (v zastoupení) požádal představenstvo společnosti o svolání valné
hromady na den 13. 3. 2017 s programem „volba orgánů valné hromady a projednání
strategie a dlouhodobé koncepce pro období 2017 až 2021“. Žalobce požádal
představenstvo o předložení podkladů týkajících se projednávané strategie. 13/ Valná hromada společnosti konaná dne 13. 3. 2017 schválila strategii a
dlouhodobou koncepci společnosti pro období 2017 až 2021. Pro přijetí usnesení
hlasovali oba žalovaní (96 hlasů) a proti žalobce a jeho bratr (48 hlasů),
neboť dle jejich názoru neměli dostatek relevantních podkladů. 14/ Další žádost žalobce ze dne 16. 5. 2017 o svolání valné hromady na den 20. 6. 2017 byla zamítnuta představenstvem dne 22. 5. 2017. 15/ Valná hromada společnosti konaná dne 29. 6. 2017 schválila účetní závěrku
za rok 2016 a rozhodla o úhradě ztráty za poslední účetní období z fondu
nerozděleného zisku z minulých let. Pro přijetí usnesení hlasovali oba žalovaní
(96 hlasů). Akcionářům byla předložena účetní závěrka za rok 2016 spolu s
výroční zprávou obsahující zprávu auditora. Žalobce se zdržel hlasování, neboť
dle jeho názoru neobdržel podklady nutné pro hlasování. 16/ M. P. jako svědek vypověděl, že byl zaměstnancem společnosti a členem její
dozorčí rady, a že na něj jak první žalovaný, tak i žalobce a jeho bratr
vyvíjeli tlak ohledně nahlížení do dokladů týkajících se společnosti. Žalobce a
jeho bratr chtěli, aby jim umožnil do dokladů nahlížet, první žalovaný pak
požadoval, aby jim informace neposkytoval. 17/ Valná hromada společnosti konaná dne 5. 4. 2018 usnesením změnila stanovy
společnosti tak, že se snížil počet členů dozorčí rady ze tří na jednoho, a
zvolila jediným členem dozorčí rady M. S. Pro přijetí těchto usnesení hlasovali
oba žalovaní (96 hlasů), žalobce a jeho bratr hlasovali proti (48 hlasů). 18/ Žalobci byly doručovány pozvánky na valné hromady spolu s příslušnými
podkladovými materiály k projednávání jednotlivých bodů programu (např.
roční
účetní závěrky, zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, informace o
obchodních vztazích společnosti se společností Q+S). 19/ Do konání valné hromady dne 22. 1. 2016 dostával žalobce průběžné informace
o hospodaření společnosti, poté mu byly zasílány toliko auditované výsledky
hospodaření a finanční plány. [5] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že dle
skutečností zjištěných v řízení nedošlo ze strany žalovaných jako ovládajících
osob společnosti v důsledku využití jejich vlivu k podstatnému zhoršení
postavení žalobce jako minoritního akcionáře nebo k podstatnému poškození jeho
oprávněných zájmů ve smyslu § 89 z. o. k., tudíž žalobci nevzniklo právo na
odkup jeho podílu podle označeného ustanovení. [6] Soud prvního stupně současně poukázal i na to, že se žalobce nikdy
proti tvrzeným zásahům do jeho práv nebránil soudní cestou, například návrhy na
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady či návrhem na jmenování znalce k
přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami. [7] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu
prvního stupně k odvolání žalobce potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). [8] Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně,
které doplnil o následující:
1/ Výplata dividend nebyla ve společnosti pravidlem. V minulosti byly dividendy
7x vyplaceny a 14x nikoliv. 2/ Společnost vyplatila dividendy za rok 2013. Za rok 2014 dividendy z důvodu
očekávaného ukončení spolupráce s významným obchodním partnerem nevyplatila. Za
roky 2015 a 2016 společnost dividendy nevyplatila, neboť hospodařila se ztrátou
několika milionů Kč. Z důvodu ztráty významného partnera se tržby propadly o
100 mil. Kč. Za rok 2018 společnost dividendy opět vyplatila. 3/ Žalobce doplnil žalobu tak, že skutečností podle § 89 z. o. k. je i souběh
funkcí (člena statutárního orgánu a zaměstnance) u prvního žalovaného s ohledem
na jemu vyplácené finanční odměny. [9] Odvolací soud předně uvedl, že předpokladem úspěšnosti žaloby je
předložení návrhu smlouvy (§ 329 odst. 1 z. o. k.) se všemi náležitostmi,
včetně výše přiměřeného protiplnění, přičemž cena nemusí být doložena znaleckým
posudkem. Pokud návrh na uzavření smlouvy ze dne 20. 4. 2016 neobsahoval
konkrétní výši protiplnění (článek IV. odst. 1 návrhu), žaloba nemohla být již
z tohoto důvodu úspěšná. [10] Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že
žalobcem tvrzené skutečnosti nezpůsobují podstatné zhoršení postavení žalobce
ve společnosti nebo jiné podstatné poškození jeho oprávněných zájmů. [11] Postavení žalobce jako akcionáře se nemohlo zhoršit tím, že nebyl
zvolen za člena představenstva či dozorčí rady. Akcionář nemá na funkci v
některém z těchto orgánů právní nárok. Právě účastí na valné hromadě (která
tyto členy volí) akcionář vykonává své právo podílet se na řízení společnosti. V řízení navíc ani nebyla prokázána žalobcem tvrzená dohoda akcionářů – s
odkazem na předchozí členství jeho otce v představenstvu – že každý akcionář má
být členem představenstva (a má v dozorčí radě svého nominanta).
[12] Ani změna stanov učiněná valnou hromadou v rámci její působnosti,
spočívající ve snížení členů dozorčí rady, neměla vliv na postavení žalobce. Valná hromada tak učinila především z důvodu, že dva členové dozorčí rady (z
důvodu konfliktu mezi akcionáři) odstoupili. Žalobce platnost uvedeného
usnesení nenapadl a v tomto řízení již jeho platnost přezkoumat nelze. [13] Jde-li o přístup k informacím, odvolací soud, odkazuje na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2850/2008, zdůraznil, že
akciová společnost je povinna poskytnout akcionáři pouze informace potřebné pro
posouzení předmětu jednání valné hromady. Akcionář se nemůže domáhat poskytnutí
informací, které s projednávanými záležitostmi nesouvisí, popřípadě které se
netýkají společnosti nebo jí ovládaných osob. Společnost není povinna takové
informace poskytnout. [14] Odvolací soud poukázal na to, že žalobce měl k dispozici informace
související se záležitostmi projednávanými valnou hromadou (informace o stavu a
hospodaření společnosti, auditované výsledky hospodaření, účetní závěrky, z
nichž se podávají informace o odměňování členů volených orgánů, zprávy o
vztazích, finanční plány, investiční plán, dlouhodobou koncepci společnosti,
informace o vývoji počtu zaměstnanců). Drobná pochybení v účetních dokladech
společnost napravila. Měl-li žalobce za to, že mu vysvětlení nebylo poskytnuto
či bylo bezdůvodně odmítnuto, mohl postupovat podle § 360 z. o. k. Tohoto práva
ovšem žalobce nevyužil. [15] Ve vztahu k informacím ohledně společnosti Q+S odvolací soud uvedl,
že žalobce měl možnost seznámit se s obsahem zprávy o vztazích a nevyužil
přezkumu této zprávy soudem jmenovaným znalcem podle § 85 z. o. k. Dále
neakceptoval ani návrh žalovaných ze dne 2. 5. 2016 na provedení nezávislého
auditu. Navíc obchodní bilance s touto společností je v řádu několik procent (4
– 6 %). [16] K namítané skutečnosti, že valná hromada rozhodla o nerozdělení
zisku, odvolací soud dodal, že žalobce ani u těchto rozhodnutí nenapadl jejich
platnost. Přitom výplata dividend nebyla ve společnosti pravidlem, neboť v
minulosti byly dividendy vypláceny 7 krát a naopak k jejich vyplacení nedošlo
ve 14 případech. Společnost k nevyplacení dividend měla důvod, neboť v letech
2015 a 2016 hospodařila se ztrátou, když v roce 2015 došlo k propadu tržeb o
zhruba 100 mil. Kč z důvodu ztráty významného obchodního partnera. V roce 2018
již dividendy byly vyplaceny. [17] Podle odvolacího soudu investice společnosti do LED technologií a
prodeje nemovitosti v Nové Pace nemohly postavení žalobce ovlivnit, neboť k nim
došlo ještě před tím, než se stal akcionářem společnosti. Totéž platí i pro
pracovní smlouvu prvního žalovaného, uzavřenou před tím, než se žalobce stal
akcionářem společnosti.
[18] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za
přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), k řešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nezodpovězených)
otázek výkladu § 89 z. o. k., podrobněji rozepsaných v dovolání. [19] Současně dovolatel považuje dovolání za přípustné k řešení (v
judikatuře Nejvyššího soudu dosud nezodpovězených) otázek procesního práva,
souvisejících s hodnocením důkazů soudy nižšího stupně. [20] Dovolatel považuje rozhodnutí odvolacího soudu za „hrubě nesprávné
a nespravedlivé“, maje za to, že vychází z chybné interpretace a aplikace § 89
z. o. k. Předestírá svůj pohled na výklad označeného ustanovení, zdůrazňuje, že
jeho smyslem a účelem je efektivní ochrana menšinového akcionáře před útlakem
ovládajících osob a zajištění práva na exit v situaci, kdy v důsledku jednání
většinového akcionáře nemá žádnou možnost, jak na trhu své akcie prodat za
přiměřenou cenu, a dovozuje, že kterákoliv z jím předestíraných skutečností
sama o sobě opodstatňuje postup podle § 89 z. o. k. [21] Dovolatel tvrdí, že mezi žalovanými a jejich otcem existovala
nepsaná akcionářská dohoda, podle které každý z akcionářů bude členem
představenstva a bude mít svého nominanta v dozorčí radě. Po smrti otce a poté,
kdy se stali akcionáři, začali společně s bratrem uplatňovat své požadavky na
podíl na řízení a kontrole společnosti, který měl jejich zemřelý otec, a
opakovaně se dožadovali vstupu do orgánů. Předpokládali, že jejich postavení ve
společnosti bude po ukončení dědického řízení obdobné tomu, jaké měl jejich
zesnulý otec – jeden post v představenstvu a jeden nominant v dozorčí radě. [22] Existence této nepsané akcionářské dohody je podle dovolatele
„zjevná a prokázaná z historických skutečností“, jež jsou „součástí skutkového
stavu ověřovaného“ odvolacím soudem. Názor odvolacího soudu, podle něhož nebylo
uzavření akcionářské dohody prokázáno, odporuje provedeným důkazům. [23] Skutečnost, že žalovaní opakovaně odmítají umožnit dovolateli a
jeho bratrovi přímou účast v představenstvu a dozorčí radě společnosti, sama o
sobě působí podstatné zhoršení postavení dovolatele nebo jiné podstatné
poškození jeho oprávněných zájmů, a není možné po něm spravedlivě požadovat,
aby setrval v pozici menšinového akcionáře. [24] Totéž pak platí i pro nevyplácení dividend, resp. pro vyplácení
nepřiměřeně nízkých dividend. Právo na podíl na zisku patří mezi základní práva
akcionáře. Pokud žalovaní vahou svých hlasů prosadili, že dividendy nebudou
vypláceny, ačkoliv ekonomická situace společnosti umožňovala vyplácení 20-40 %
zisku, a současně opakovaně nabízejí odkoupení akcií dovolatele za nepřiměřeně
nízkou cenu (12.000.000 Kč), „zjevně zneužili postavení ovládajících osob s
cílem fakticky poškodit menšinové akcionáře (…) neodůvodněným limitováním
jejich peněžních příjmů z držby akcií společnosti“. [25] Podle dovolatele nejsou rozhodnutí o „výši vyplácených dividend“
nezákonná, valná hromada je přijala potřebnou většinou a nemělo tudíž smyslu je
napadat návrhy na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.
Šlo by o
„neefektivní/neúčinnou obranu před útlakem žalovaných spočívajícím ve
zneužívání jejich většinového postavení“. [26] Dovolatel považuje za nesprávný názor odvolacího soudu, že
investice do LED technologií, prodej nemovitostí v Nové Pace a uzavření
pracovní smlouvy s prvním žalovaným nemohl mít vliv na postavení dovolatele,
neboť k těmto skutečnostem došlo před tím, než se stal akcionářem. Negativní
dopad těchto investic (ztrátovost), resp. smluv, nastal v době, kdy již byl
akcionářem společnosti, a proto odůvodňuje uplatnění práva na exit podle § 89
z. o. k. [27] Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že
společnost není povinna poskytnout akcionáři informace nesouvisející se
záležitostmi projednávanými valnou hromadou. Podle dovolatele měl soud
přihlédnout k tomu, že žalovaní (na rozdíl od dovolatele) jsou zároveň členy
orgánu, a k zásadě rovnosti akcionářů, která je jedním ze základních principů
korporátního práva. Pokud má akcionář důvodné podezření, že ovládající osoby
společnost poškozují, nemohou mu být odepřeny ovládajícími osobami informace a
podklady, které si u společnosti vyžádá k vytvoření úsudku, zda dochází k
poškozování společnosti, a ke zvážení dalších kroků na obranu svého postavení a
oprávněných zájmů. [28] Domáhat se získání těchto informací soudní cestou by přitom bylo
podle dovolatele neefektivní a neúčinnou obranou. [29] Za nesprávný pak dovolatel považuje i názor odvolacího soudu, podle
něhož měl využít k obraně svých práv jiné nástroje, např. návrh na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady. Tento názor nemá podle dovolatele oporu v
zákoně a jedná se o projev libovůle odvolacího soudu. Ustanovení § 89 z. o. k. nevyžaduje, aby minoritní akcionář nejprve uplatnil jinou obranu. Navíc
usnesení, ve kterých většinoví akcionáři často přehlasují menšinové, nemá znaky
nezákonnosti. [30] Dovolatel shrnuje, že žalovaní svým jednáním způsobili tzv. freeze
out, tj. připravili (s využitím převahy svých hlasů) dovolatele o jeho roli ve
společnosti, stejně jako o ekonomické efekty z vlastnictví akcií (dividendy), a
nepřímo jej nutí prodat jeho akcie žalovaným za nepřiměřeně nízkou cenu. [31] Žalovaní považují napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné,
podrobně vyvracejí jednotlivé námitky dovolatele a navrhují, aby Nejvyšší soud
dovolání odmítl, případně zamítl.
III. Přípustnost dovolání
[32] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[33] Dovolání nečiní přípustným námitky, podle nichž odvolací soud
„překrucuje a dezinterpretuje výpovědi svědků“ a činí nesprávná skutková
zjištění (jde-li o existenci akcionářské dohody a zjištění popsaná na str. 45
až 47 dovolání), a to již proto, že těmito námitkami dovolatel toliko
zpochybňuje hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Hodnocení důkazů (opírající
se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) přitom nelze
úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například rozsudek
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.
10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, a tam citovaná rozhodnutí Nejvyššího a
Ústavního soudu).
[34] Jde-li o dovolatelem zdůrazňovanou skutečnost, že mezi původními
akcionáři byla uzavřena akcionářská dohoda, podle které bude každý ze tří
původních akcionářů společnosti (tj. žalovaní a otec dovolatele) členem
představenstva, Nejvyšší soud podotýká, že i kdyby byla tato skutečnost v
řízení prokázána (jak se domnívá dovolatel), neměla by pro posouzení věci žádný
význam. Případná akcionářská dohoda se totiž měla týkat osobně toliko původních
akcionářů. Jinými slovy, z případné dohody, podle které se každý z původních
akcionářů měl stát členem představenstva, by nebylo možné dovozovat, že stejné
„právo“ (na zvolení členem představenstva) svědčí i dědicům původního
akcionáře.
[35] K ostatním výtkám směřujícím k hodnocení důkazů (popsaným na str.
45 až 47 dovolání) pak Nejvyšší soud dodává, že ani kdyby zde kritizovaná
skutková zjištění nebyla správná, neměla by tato okolnost vliv na rozhodnutí ve
věci z důvodů dále vyložených.
[36] Dovolání je však přípustné k řešení dovolatelem otevíraných otázek
výkladu § 89 z. o. k., Nejvyšším soudem doposud neřešených.
IV. Důvodnost dovolání
[37] Úvodem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolací přezkum je v § 241a
odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním. Ke zpochybnění skutkových
zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod,
a skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze
dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Z řečeného pak plyne, že při
posuzování přípustnosti i důvodnosti dovolání Nejvyšší soud vychází (musí
vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, nikoli z těch skutkových
závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje
sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). [38] Ve svých dalších úvahách proto Nejvyšší soud nemohl přihlížet k těm
částem dovolání, při jejichž formulaci dovolatel vychází z jiného skutkového
stavu, než jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů. K výkladu § 89 z. o. k. [39] S ohledem na okolnosti projednávané věci je pro její posouzení
rozhodný zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o
obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020. [40] Podle § 89 z. o. k., v případě, že ovládající osoba využívá svého
vlivu v ovládané osobě způsobem, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení
postavení společníků ovládané osoby nebo k jinému podstatnému poškození jejich
oprávněných zájmů, a není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v
ovládané osobě setrvali, je každý společník, který není ovládající osobou nebo
osobou jí ovládanou, oprávněn požadovat, aby od něj ovládající osoba jeho podíl
odkoupila za přiměřenou cenu; ustanovení § 328 a 329 se použijí obdobně. [41] Ustanovení § 89 z. o. k. je jedním z pravidel upravujících právo
společníka na „fair exit“. Právo domoci se ukončení účasti ve společnosti
(cestou odkoupení podílů ovládající osobou) mu vzniká tehdy, jsou-li
kumulativně splněny všechny zde vypočtené podmínky: 1) společnost je ovládanou
osobou (§ 74 odst. 1 z. o. k.), 2) ovládající osoba využije svého vlivu
(uplatní jej), 3) postavení společníka se podstatně zhorší nebo dojde k jinému
podstatnému poškození jeho oprávněných zájmů, 4) mezi jednáním ovládající osoby
(využitím vlivu) a následky uvedenými v předchozím bodu je dána příčinná
souvislost a 5) po dotčeném společníku nelze spravedlivě požadovat, aby v
ovládané osobě setrval. [42] Jako i v řadě jiných případů práva na „fair exit“, tj. práva
ukončit za spravedlivých podmínek účast ve společnosti, je možné právo na odkup
podle § 89 z. o. k. využít jen tehdy, je-li to přiměřené konkrétním okolnostem. V této souvislosti je třeba vzít v potaz, že právo na odkup zasahuje do
právních poměrů ovládající osoby, jež je nucena převzít podíl (podíly)
dotčeného společníka a vynaložit prostředky na zaplacení přiměřené ceny (§ 89
z. o. k.
ukládá ovládající osobě smluvní přímus). [43] Princip proporcionality se v § 89 z. o. k. výslovně promítá v
podmínkách uvedených shora v odst. 41 pod body 3 a 5. Ne každé zhoršení
postavení společníka a ne každé poškození jeho oprávněných zájmů ospravedlňuje
právo na odkup; právo na odkup může vzniknout pouze tehdy, lze-li takové
zhoršení či poškození považovat za podstatné. Ani tehdy, je-li zhoršení
postavení společníka či poškození jeho oprávněných zájmů podstatné, nevznikne
právo na odkup, není-li naplněna poslední zákonem stanovená podmínka, podle
které po společníku nelze spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrval. [44] Z řečeného vyplývá, že právo odkupu představuje krajní řešení
(ultima ratio), a lze je uplatnit zpravidla až tehdy, není-li možné nápravy
dosáhnout využitím jiných institutů, anebo není-li s ohledem na okolnosti
konkrétního případu spravedlivé požadovat po dotčeném společníkovi, aby k
ochraně svých práv využil jiných institutů. [45] Taktéž odborná literatura považuje právo odkupu za „prostředek
poslední volby“ (srov. Doležil, T. in Lasák, J., Dědič, J., Pokorná, J., Čáp,
Z. a kol.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters
Kluwer, 2021, s. 550). [46] V poměrech akciové společnosti nelze přehlížet, že postavení
akcionáře a z něj plynoucí vliv na správu společnosti jsou do značné míry
určeny velikostí akciového podílu, který akcionář vlastní; od něj se obvykle
odvíjí jak „velikost“ řady jeho práv (počtu hlasů, podílu na zisku či jiných
vlastních zdrojích atd.), tak i velikost rizika, které dotčený akcionář (s
ohledem na výši své investice) nese. Rozhodování nejvyššího orgánu společnosti
je založeno nikoliv na jednomyslnosti, nýbrž na dosažení (dostatečné, zákonem
či stanovami určené) většiny. Je logické, že menšinový akcionář zpravidla
nemůže legitimně očekávat, že (sám) prosadí svou koncepci správy společnosti,
resp. svůj pohled na to, jak má valná hromada v jednotlivých případech
rozhodovat. Proto např. nebude možné obvykle dovozovat, že nepřijetí jeho
návrhů (samo o sobě) představuje podstatné zhoršení postavení společníka či
podstatné poškození jeho oprávněných zájmů ve smyslu § 89 z. o. k. [47] Může-li dotčený společník dosáhnout ochrany svých práv
prostřednictvím jiného institutu, nebude zpravidla splněna poslední výše
vypočtená podmínka práva na odkup (po společníku bude možné spravedlivě
požadovat, aby setrval ve společnosti a aby svá dotčená práva hájil jinými
nástroji). To platí především v případě společníků s významným (nikoliv
zanedbatelným) menšinovým podílem. Bude-li mít např. takový společník za to, že
rozhodnutím valné hromady bylo zasaženo do jeho práv, bude obvykle na místě,
aby podal návrh podle § 428 z. o. k., nikoliv aby postupoval podle § 89 z. o. k. (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo
1950/2017). [48] Dovolateli lze (v obecné rovině) přisvědčit, že např. dlouhodobé
nerozdělování zisku, pro které nejsou ospravedlnitelné důvody (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn.
27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod
číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 9/2020“) a
jež je prosazeno vahou hlasů ovládající osoby (případně osob jí ovládaných),
může představovat podstatné poškození oprávněných zájmů akcionáře ve smyslu §
89 z. o. k., pro které (zpravidla tehdy, nezmění-li společnost přístup ani
poté, kdy akcionář uspěje s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné
hromady podle § 428 z. o. k.) nelze po akcionáři spravedlivě požadovat, aby ve
společnosti setrval. [49] I porušení uzavřené akcionářské dohody může být – podle okolností
případu – důvodem vzniku práva na odkup podle § 89 z. o. k. Totéž pak platí pro
dlouhodobé neposkytování informací, na které má akcionář právo (srov. obdobně
výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, či rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 368/2019). [50] Také prosazení takových kroků, které vedou k obdobným důsledkům,
jako podstatná změna práv spojených s akcií (srov. § 335 odst. 1 z. o. k., ve
znění účinném od 1. 1. 2021), může naplnit předpoklady pro postup podle § 89 z. o. k. [51] V každém jednotlivém případě je však třeba posuzovat konkrétní
okolnosti. [52] Otázkou, zda společník musí v návrhu na uzavření smlouvy o převodu
svého podílu na ovládající osobu výslovně uvést konkrétní částku (cenu), za niž
má k převodu dojít, již Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 27. 4. 2021,
sp. zn. 27 Cdo 2451/2019 (přijatém po vydání napadeného rozsudku). V něm
uzavřel (shodně s názorem dovolatele vyjádřeným v projednávané věci), že
společník může v návrhu na uzavření smlouvy o převodu svého podílu na
ovládající osobu toliko odkázat na cenu, která bude určena znalcem, aniž by
specifikoval (konkrétní) částku, za kterou má k převodu podílu dojít. Opačný
(dílčí) závěr odvolacího soudu není správný. K posouzení, zda dovolateli v projednávané věci vzniklo právo na odkup. 1) K nezvolení dovolatele členem představenstva a jím určené osoby členem
dozorčí rady. [53] Tím, že dovolatel nebyl zvolen členem představenstva a jím
nominovaná osoba členem dozorčí rady, nedošlo k zásahu do práv či postavení
dovolatele coby akcionáře společnosti. Dovolateli (jakožto akcionáři
společnosti) právo na zvolení členem představenstva (či na zvolení jím
nominované osoby členem dozorčí rady) nesvědčí. [54] Zcela bez významu je pak dovolatelem zdůrazňovaná akcionářská
dohoda, jež měla být uzavřena mezi žalovanými a otcem dovolatele (což soudy
nepovažovaly za prokázané). Srov. výše odst. 34. [55] Dovolatel tak mohl být (tím, že nebyl zvolen členem představenstva
a jeho bratr členem dozorčí rady) zklamán ve svých očekáváních (vycházejících z
nesprávného přesvědčení o jeho právním postavení plynoucím z nabytí akcií),
nicméně k podstatnému zhoršení jeho postavení či k jinému podstatnému zásahu do
jeho oprávněných zájmů ve smyslu § 89 z. o. k. tím nedošlo. [56] Z řečeného se podává, že do práv dovolatele nemohlo zasáhnout ani
rozhodnutí valné hromady o změně stanov, spočívající ve snížení počtu členů
dozorčí rady.
2) K (ne)poskytování informací o společnosti a dalších osobách
[57] Akcionář akciové společnosti (coby typické kapitálové společnosti)
má ex lege užší právo na informace, než společník společnosti s ručením
omezeným (společnosti smíšené povahy s prvky osobních společností). Společníci
společnosti s ručením omezeným je mohou (na rozdíl od akcionářů) vykonávat i
mimo zasedání valné hromady a nejsou vázáni pořadem jednání takového zasedání
(srov. § 155 z. o. k.). Oproti tomu akcionář má právo na vysvětlení toliko v
souvislosti se zasedáním (rozhodováním) valné hromady a toliko v rozsahu § 357
odst. 1 z. o. k. [58] Důvodem odlišného rozsahu práva na informace je především
skutečnost, že ve společnosti s ručením omezeným (jež nemá kontrolní orgán,
neukládá-li jí výjimečně zvláštní zákon, aby povinně zřídila dozorčí radu,
popř. nezřizuje-li dozorčí radu dobrovolně společenská smlouva – srov. § 201
odst. 1 z. o. k.) je to právě (každý) společník, kdo (bez ohledu na výši svého
podílu) vykonává kontrolu nad tím, jak je společnost řízena a jak jsou
spravovány její záležitosti (tedy kontrolu nad činností statutárního orgánu). V
akciové společnosti plní kontrolní funkci zásadně dozorčí (§ 446 a § 447 z. o. k.) či správní rada (§ 460 z. o. k.). [59] Z uvedeného plyne, že účelem práva akcionáře na vysvětlení podle §
357 až § 360 z. o. k. je zajištění informovanosti akcionáře pro výkon jeho práv
na valné hromadě, resp. umožnění akcionáři kvalifikovaně a se znalostí věci
posoudit záležitosti projednávané valnou hromadou. [60] Srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo
2708/2018, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3812/2019). [61] Uvedené závěry se prosadí i ve společnostech, v nichž funkci člena
voleného orgánu vykonává některý z akcionářů, v důsledku čehož má podrobnější
(širší) informace o společnosti než akcionáři, kteří členy voleného orgánu
nejsou. K informacím nad rámec § 357 z. o. k. se taková osoba nedostává z
titulu postavení akcionáře, ale proto, že je členem voleného orgánu společnosti
(bez přístupu k těmto informacím by nemohla řádně vykonávat svoji funkci). Při
„nakládání“ s nimi je pak povinována jednat s péčí řádného hospodáře (§ 159 o. z.). [62] Chtějí-li si akcionáři pro tyto případy zajistit širší přístup k
informacím o společnosti (či jí ovládaným osobám), mohou tak učinit úpravou ve
stanovách, jež rozšíří právo akcionářů na vysvětlení nad zákonný rámec. Ex
lege, bez odpovídající úpravy ve stanovách, však akcionář právo na poskytování
informací nad zákonný rámec nemá. [63] Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů byly dovolateli
informace vymezené v § 357 z. o. k. poskytovány. Na další informace (nad rámec
§ 357 z. o. k.) dovolatel právo nemá; jejich neposkytnutí proto nemůže
představovat podstatné zhoršení postavení společníka či podstatný zásah do
oprávněných zájmů dovolatele, odůvodňující postup podle § 89 z. o. k. 3) K rozhodování o rozdělení zisku. [64] Právo podílet se na zisku společnosti je jedním ze základních práv
akcionáře (srov. § 256 odst. 1 z. o.
k.); vytvoří-li akciová společnost zisk,
může valná hromada rozhodnout o tom, že zisk nebude rozdělen mezi akcionáře,
pouze z důležitých důvodů a při respektování zákazu zneužití většiny hlasů (§
212 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen „o. z.“); v
podrobnostech srov. R 9/2020. [65] Rozhodnutí valné hromady o tom, že zisk nebude rozdělen, prosazené
hlasy ovládající osoby (či osob jí ovládaných), pro které nejsou žádné důležité
(ospravedlnitelné) důvody, odporuje zákonu a představuje zásah do práv
(menšinových) akcionářů. Jak se podává z R 9/2020 (a judikatury v něm
citované), dotčení akcionáři se mohou proti takovému jednání bránit návrhem na
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o (ne)rozdělení zisku podle § 428
z. o. k. a návrhem na přiznání přiměřeného zadostiučinění podle § 430 odst. 2
z. o. k. V řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady by
pak soud posuzoval, zda je rozhodnutí o (ne)rozdělení zisku v souladu se
zákonem a stanovami. [66] Teprve v situaci, kdy by valná hromada opakovaně rozhodovala (vahou
hlasů ovládající osoby, popř. osob jí ovládaných) o (ne)rozdělení zisku v
rozporu se zákonem a stanovami, a kdy by bylo zjevné, že institut upravený v §
428 a § 430 odst. 2 z. o. k. nevede v poměrech konkrétní společnosti k
dostatečné ochraně práv menšinových akcionářů, mohla by taková skutečnost
představovat podstatné poškození práv akcionáře ve smyslu § 89 z. o. k.,
odůvodňující postup podle označeného ustanovení. [67] Dovolatel se ani nepokusil bránit svá práva návrhem na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady o (ne)rozdělení zisku. Přitom v těchto
řízeních by soud posuzoval, zda tato usnesení byla přijata v souladu se zákonem
a stanovami společnosti (tedy zejména, zda pro nevyplacení zisku byly dány
důležité důvody). V projednávané věci je tak třeba vycházet z toho, že vytýkaná
usnesení valné hromady jsou platná (jejich neplatnost soud nevyslovil) a
nepředstavují (sama o sobě) zásah do postavení dovolatele či jeho oprávněných
zájmů, jenž by odůvodňoval postup podle § 89 z. o. k. 4) K investicím do LED technologie, dispozicím s nemovitostmi ve Staré Pace a k
pracovní smlouvě prvního žalovaného. [68] Dovolateli lze přisvědčit, že obecně není vyloučeno, aby akcionář
uplatnil právo na odkup i pro takové jednání ovládající osoby, k němuž došlo
předtím, než nabyl akcie. Spolu s akciemi totiž nabývá práva (a povinnosti)
akcionáře, spojená s nabývanými akciemi (§ 31 z. o. k.), a to „v tom stavu“, v
jakém svědčila jeho právnímu předchůdci (např. převodci či zůstaviteli); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1499/2017. Může proto (teoreticky) uplatnit i právo na odkup, jež vzniklo již jeho
právnímu předchůdci. V tomto směru tudíž nejsou závěry odvolacího soudu
správné. [69] Nicméně vždy je třeba posuzovat, zda jsou splněny všechny podmínky
pro vznik práva na odkup. Nabude-li např.
někdo akcie na základě smlouvy o
jejich převodu poté, kdy ovládající osoba využila svého vlivu (v důsledku čehož
došlo k podstatnému zásahu do postavení převodce či do jeho oprávněných zájmů),
je třeba zvažovat, zda po tom, kdo akcie za takové situace dobrovolně nabyl,
nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti (do níž za dané situace ze své
vůle vstoupil) setrval. [70] V poměrech projednávané věci je zjevné, že i kdyby dovolatelem
vytýkaná jednání měla negativní vliv na hospodaření společnosti, nelze dovodit,
že by v jejich důsledku bylo postavení dovolatele podstatně zhoršeno či bylo
podstatně zasaženo do oprávněných zájmů dovolatele. Jak vyplývá z obsahu
samotného dovolání, společnost je „významně ziskovým subjektem“ a má „nízké
zadlužení a vysokou běžnou i peněžní likviditu“. Případný negativní efekt
vytýkaných jednání žalovaných tedy neměl za následek takový zásah do postavení
či oprávněných zájmů dovolatele, který by ospravedlňoval postup podle § 89 z. o. k. [71] Navíc, dovolatel (jako kvalifikovaný akcionář vlastnící šestinu
akcií emitovaných společností) nevyužil žádnou z možností, jež mu právní úprava
dává k ochraně jeho práv, a bez dalšího rovnou uplatnil právo na odkup podle §
89 z. o. k., jež by mělo být – jak výše vyloženo – až „prostředkem poslední
volby“. Přitom měl-li dovolatel za to, že žalovaní při jím vytýkaných jednáních
nepostupovali s péčí řádného hospodáře a způsobili společnosti škodu, mohl za
společnost podat akcionářskou žalobu podle § 371 a násl. z. o. k., popř. mohl
prosadit jejich odvolání z funkce členů představenstva pro porušení povinností
při výkonu funkce (viz § 426 písm. c/ z. o. k.). Měl-li pak za to, že žalovaní
(jakožto vlivné osoby) způsobili společnosti újmu a tuto nenahradili a že v
důsledku toho vznikla újma i jemu (jakožto společníku ovlivněné osoby), mohl se
domáhat její náhrady podle § 71 odst. 2 z. o. k. [72] S ohledem na uvedené tak nelze mít za to, že by po dovolateli
nebylo možné spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. [73] Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu
a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady řízení, k jejichž
existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
[74] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání
žalobce bylo zamítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů dovolacího řízení.
[75] Ty sestávají z odměny zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby
(vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) a § 12 odst. 4
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 3.100 Kč za každého z
žalovaných, a dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního
tarifu ve výši 300 Kč. U každého z žalovaných Nejvyšší soud snížil mimosmluvní
odměnu o 20%, neboť se jedná o společný úkon dvou účastníků, zastoupených týmž
advokátem, dále k odměně každého z žalovaných byla přičtena polovina z paušální
náhrady hotových výdajů ve výši 150 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve
výši 21 %, tj. 552,3 Kč za každého z žalovaných. Dovolací soud tak přiznal k
tíži dovolatele každému z žalovaných 3.182,30 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. ledna 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu