27 Cdo 2741/2025-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu, Hannover Building, Windmill Lane, Irsko, zahraniční osoby registrované pod č. 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 79/2024, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2025, č. j. 9 Cmo 37/2025-22, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Usnesením ze dne 3. 1. 2025, č. j. 16 C 79/2024-10, Krajský soud v Hradci Králové odmítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podanou povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2024, č. j. 4 Cmo 101/2024-66. Tímto usnesením Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zamítl návrh povinných na opravu odůvodnění usnesení ze dne 30. 5. 2024, č. j. 4 Cmo 101/2024-47, kterým potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2023, č. j. 4 Cmo 159/2023-15, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 13. 2. 2024, č. j. 16 C 49/2023-29.
2. Učinil tak proto, že podání povinných neobsahovala náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost podle § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Vrchní soud v Praze k odvolání povinných usnesení soudu prvního
stupně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které neobsahují náležitosti podle § 232 odst. 1 o. s. ř. a § 241a odst. 2 o. s. ř. Povinní při jejich podání nebyli zastoupeni advokátem, ani nedoložili, že mají odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.).
5. Nejvyššímu soudu je ze své činnosti známo (a plyne to i z obsahu spisu), že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, nebo ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022.
6. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za nepochybné, že záměrem dovolatelů při podání žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, jakož i navazujících opravných prostředků (včetně projednávaného dovolání), je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní úkony dovolatelů podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemohou požívat právní ochrany, pročež k nim Nejvyšší soud podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
7. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že dovolatelé nebyli v tomto dovolacím řízení vyzváni, aby si zvolili zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podali řádné dovolání. Dovolatelé si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni vědomi, jelikož je jim známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byli mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýváni (včetně poučení o následcích nevyhovění výzvě).
8. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byli stěžovatelé v minulosti opakovaně poučováni o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, nebo ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016].
9. Jelikož dovolatelé nesplnili zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jejich dovolání, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. řízení o jejich dovolání zastavil.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu