27 Cdo 375/2018-476
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
Společenství vlastníků jednotek v domě č. p. 406 v Praze 4, Dvorecké náměstí 5,
se sídlem v Praze 4, Dvorecké náměstí 5, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby
27444660, zastoupeného JUDr. Jakubem Sýkorou, advokátem, se sídlem v Praze 8,
Prvního pluku 320/17, PSČ 186 00, proti žalované J. S., zastoupené JUDr.
Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17,
PSČ 120 00, o zaplacení 6.576 Kč s příslušenstvím, o žalobách pro zmatečnost a
na obnovu řízení podaných žalovanou proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 1. října 2015, č. j. 33 Cm 83/2014-163, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 33 Cm 83/2014, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 31. července 2017, č. j. 11 Cmo 30/2017-400, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2017, č. j. 33 Cm 83/2014-381,
zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti žalobami pro zmatečnost a na
obnovu řízení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2015,
č. j. 33 Cm 83/2014-163, kterým soud uložil žalované zaplatit žalobci 6.576 Kč
s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení a zamítl žalobu v části úroků z
prodlení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 31. července 2017, č.
j. 11 Cmo 30/2017-400, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Přípustnost dovolání je upravena v § 237 o. s. ř., avšak podle § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž
dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní
vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v případě
dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na odklad vykonatelnosti žalobami pro
zmatečnost a na obnovu řízení napadeného rozhodnutí v řízení ohledně peněžitého
plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (srov. v poměrech žaloby na obnovu řízení
závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo
1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30.
července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. července 2016, sp. zn. 26
Cdo 93/2016, jež se prosadí obdobně i v poměrech řízení o žalobě pro zmatečnost
– k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo
2085/2014, ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. listopadu
2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, ze dne 15. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo
1848/2017, a ze dne 20. prosince 2017, sp. zn. 27 Cdo 2090/2017).
V projednávané věci dovolatelka podala žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení
proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení 6.576 Kč s příslušenstvím.
Uvedená částka nepřevyšuje 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek
upravených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům
odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání
je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září
2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002,
uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
ze dne 4. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze
dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. března 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu