27 Cdo 746/2021-549
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně B. Š., narozené XY, bytem XY, proti žalovanému Stavební bytové družstvo Frýdlant nad Ostravicí, se sídlem ve Frýdlantě nad Ostravicí, Janáčkova 1238, PSČ 739 11, identifikační číslo osoby 00035394, zastoupenému Mgr. Pavlou Běčákovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Vítkovická 3083/1, PSČ 702 00, o zaplacení 24.600 Kč, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané žalobkyní proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 7. 2013, č. j. 15 C 131/2011-109, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2013, č. j. 11 Co 656/2013-144, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 C 131/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2018, č. j. 11 Co 362/2017-411, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
částce 21.600 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[3] K odvolání žalobkyně (které směřovalo proti výrokům II. a III. rozhodnutí soudu prvního stupně) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 12. 2013, č. j. 11 Co 656/2013-144, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Oba označené rozsudky žalobkyně napadla žalobami pro zmatečnost a na obnovu řízení, jež Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 16. 8. 2017, č. j. 15 C 131/2011-380, zamítl (výrok I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[5] K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 4. 2018, č. j. 11 Co 362/2017-411, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. co do výše náhrady nákladů řízení změnil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[6] Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.
[7] Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
[8] Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (srov. v poměrech žaloby na obnovu řízení závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16.
12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016, jež se prosadí obdobně i v poměrech řízení o žalobě pro zmatečnost – k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, či ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2090/2017, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 375/2018, a ze dne 24.
4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4734/2018).
[9] V projednávané věci dovolatelka podala žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení proti rozsudkům, jimiž bylo rozhodnuto o zaplacení částky v celkové výši 24.600 Kč. Uvedená částka nepřevyšuje 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. [10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Filip Cileček předseda senátu