27 Cdo 772/2025-591
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalované ČSOB Asset Management, a. s., investiční společnost, se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 25677888, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o zaplacení 3.290.930 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 74/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. 12 Cmo 25/2024-567, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 26.559,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 7 Cm 74/2018-543, ve znění usnesení ze dne 5. 1. 2024, č. j. 7 Cm 74/2018-553, zamítl žalobu o zaplacení 3.290.930 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když první (potvrzující) rozsudek odvolacího soudu ze dne 24. 6. 2021, č. j. 12 Cmo 261/2020-343, Nejvyšší soud k dovolání žalobce zrušil rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 27 Cdo 3175/2021-390, ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou (nynější žalovanou), a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, a druhým rozhodnutím ze dne 28. 11. 2022, č. j. 12 Cmo 261/2020-417, odvolací soud zrušil (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 5. 2020, č. j. 7 Cm 74/2018-259, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. 7. 2020, č. j. 7 Cm 74/2018-275, ve výrocích I. a IV. ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou (nynější žalovanou).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Dovolatel se domnívá, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek:
1) „postačí k naplnění povinnosti obhospodařovatele obhospodařovat cenné papíry klienta s odbornou péčí, jestliže se obhospodařovatel při obhospodařování cenných papíru svého klienta spoléhá pouze na analýzy provedené třetími osobami“, která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, a
2) „jestliže strana zatížená důkazním břemenem, která z objektivních důvodů nemůže mít dostatek informací, které pro svůj úspěch ve sporu musí znát, přednese alespoň ‚opěrné body‘ skutkového stavu, má soud protistraně uložit tzv. vysvětlovací povinnost, jejíž uložení daná strana navrhne“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
6. Prostřednictvím první dovolací otázky dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že dospěl k závěru, podle něhož žalovaná neporušila svou povinnost jednat s odbornou péčí, na základě posouzení informací, které byly „veřejně dostupné odborné veřejnosti“, přičemž dovolatel poukazuje na to, že „z některých provedených důkazů ostatně vyplynulo, že některé relevantní třetí osoby islandskou krizi již v rozhodné době předvídaly“, a „je proto třeba se ptát, proč k závěru, že islandské banky svým závazkům nedostojí, nedospěl žalovaný“.
7. Tato otázka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť ve skutečnosti představuje polemiku s hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů, přičemž samotné hodnocení důkazů (jehož „prostřednictvím“ soudy dovodily, že žalovaná nemohla předvídat, že islandská banka Kaupthing bank hf nebude schopna dostát svým závazkům z jí emitovaných dluhopisů) nelze – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. – úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
8. Dovolání není přípustné ani k řešení druhé dovolatelem vymezené otázky uložení tzv. vysvětlovací povinnosti, neboť odvolací soud, resp. soud prvního stupně, při jejím řešení postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici.
Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti má za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila.
9. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1202/2019, nebo rozsudek ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2564/2019, či ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1238/2019.
10. V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že žalovaná nákupem dluhopisů vydaných islandskou bankou Kaupthing bank hf a jejich správou v portfoliu žalobce svou povinnost jednat s odbornou péčí neporušila. Dovolatel naproti tomu má za to, že žalovaná – s ohledem na ztrátovou investici – nejednala s odbornou péčí; k tomuto tvrzení nicméně již neuvádí žádné další skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné (tvrzené) porušení dovodit. Předkládá- li dovolatel soudu výčet obecných povinností obchodníka s cennými papíry, jež žalovaná mohla hypoteticky porušit, aniž by zároveň uváděl skutkové okolnosti, které na možnost jejich porušení (byť i nepatrně) poukazují, nelze jeho návrhu na uložení vysvětlovací povinnosti ve vztahu k těmto obecným tvrzením vyhovět.
Odmítl-li odvolací soud dovolatelem navrhovaný procesní postup, jednal v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť dovolatel nepřednáší ani „opěrné body“ skutkového stavu, z nichž by bylo možné usuzovat na porušení ze strany žalované v dovolatelem zmiňovaných oblastech; pouhá povšechná tvrzení strany zatížené důkazním břemenem přitom k uložení vysvětlovací povinnosti nedostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1711/2016).
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalované tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. 12. Ty sestávají z odměny zástupce žalované za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání (ze dne 6. 3. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – jejíž výše podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 21.500 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 4.609,50 Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem částku 26.559,50 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu