27 ICdo 152/2023

KSBR 26 INS 433/2019 73 ICm 3174/2021 27 ICdo 152/2023-277

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyněTP Insolvence, v. o. s., se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 03296636, jako insolvenční správkyně dlužnice ORNIDES, s. r. o., se sídlem v Brně, Lacinova 1848/1, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 64507122, zastoupené JUDr. Klárou Tomaierovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 110 00, proti žalované Institutu pro řešení úpadku v. o. s., se sídlem Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 01781448, jako insolvenční správkyni dlužníka R. S., zastoupené Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 3174/2021 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka R. S., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 433/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2023, č. j. 73 ICm 3174/2021, 14 VSOL 77/2023-251 (KSBR 26 INS 433/2019), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2023, č. j. 73 ICm 3174/2021, 14 VSOL 77/2023-251 (KSBR 26 INS 433/2019), se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

ve výši 4.597.173,97 Kč je po právu (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti je od 1. 4. 1996 doposud R. S. společníkem společnosti (od 20. 4. 2006 s podílem ve výši 100 %). V období od 1. 4. 1996 do 24. 10. 2019 byl R. S. též jediným jednatelem společnosti. Ode dne 24. 10. 2019 doposud je jediným jednatelem společnosti Mgr. Martin Melišek (dále též jen „M. M.“). 2) Podle notářského zápisu ze dne 24. 10. 2019, NZ 506/2019, sepsaného Mgr. Karlem Uhlířem, notářem, společnost CORE CAPITAL SICAV, a.

s., identifikační číslo osoby 04995589, prohlásila, že vykonává hlasovací práva, která jsou spojena s podílem o velikosti 100 % ve společnosti, odvolala R. S. z funkce jednatele společnosti a novým jednatelem společnosti jmenovala M. M. 3) Usnesením ze dne 13. 1. 2020, č. j. KSBR 32 INS 29550/2019-A-11, Krajský soud v Brně zjistil úpadek společnosti a ustanovil insolvenční správkyní žalobkyni. 4) R. S. jako jednatel společnosti přebíral na adrese provozovny společnosti v Brně, Vážného 10, hotovost sváženou z jednotlivých ordinací společnosti, pokud ji sám nepřivezl.

Část hotovosti vkládal na účet společnosti, část použil na provozní náklady a zbývající část dával do pokladny, což byla archivační krabice umístěná na šuplíkovém kontejneru u jeho pracovního stolu. Na krabici nebyl žádný zámek, ke dni odvolání R. S. z funkce jednatele společnosti se v pokladně nacházela částka 4.514.721 Kč. Pokladna nebyla nijak zajištěna, zaměstnanci společnosti, kteří v provozovně pracovali, o ní nevěděli. R. S. po skončení své funkce pokladnu společnosti nepředal ani se o ni nezajímal a není známo, kde se pokladna nachází.

5) Výzvou ze dne 6. 10. 2020 žalobkyně vyzvala R. S. k úhradě dlužné částky ve výši 4.514.721 Kč, „která představuje rozdíl v pokladnách společnosti“. 6) Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021, č. j. KSBR 26 INS 433/2019-A-52, ve znění usnesení ze dne 18. 6. 2021, č. j. KSBR 26 INS

433/2019-A-64, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, č. j. KSBR 26 INS 433/2019, 2 VSOL 135/2021-A-62, byl zjištěn úpadek R. S. a insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná.

[3] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že „žalobkyně prokázala své tvrzení, že na straně R. S. vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4.514.721 Kč. Tato částka byla plně v dispozici R. S., tuto skutečnost vypověděl sám R. S., R. S. nijak nezajistil pokladní hotovost proti odcizení, o skutečnost, zda byla odcizena, se nikterak nezajímal“. Podle soudu tak „skutečnost, že R. S. neví, kde se nyní pokladní hotovost nachází, jde z cela k tíži R. S. a … je osobou, která měla pokladní hotovost ve své dispozici naposledy, a … odpovídá za její vydání společnosti“.

[4] Námitka R. S., podle níž nebyla fyzicky provedena inventarizace, neobstojí, neboť pokladnu měl k dispozici pouze on a nikdo jiný o její fyzické existenci nevěděl. Podle skutkových zjištění soudu pokladna „převzata nebyla“.

Jako důvodnou soud neshledal ani námitku, že R. S. byl po převzetí společnosti přístup do sídla společnosti zamezen, neboť R. S. se po svém odvolání z funkce jednatele o „osud“ pokladny nezajímal a M. M. na její existenci neupozornil.

[5] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (třetí výrok).

[6] Odvolací soud doplnil a zopakoval dokazování a uzavřel, že se žalobkyni ani přes poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nepodařilo prokázat vznik škody ani příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním R. S.

[7] Podle odvolacího soudu bylo v řízení prokázáno, že R. S. nejednal s péčí řádného hospodáře, když účetnictví společnosti nebylo řádně vedeno a způsob, jakým podle „vlastních tvrzení R. S. nakládal s hotovostí společnosti, nelze považovat za odpovídající péči řádného hospodáře“.

[8] Vzhledem k tomu, že žádná inventura pokladny v průběhu existence společnosti nebyla prováděna a nebyla provedena ani při předání funkce jednatele, „nebyl vůbec prokázán vznik škody“. R. S. nebylo umožněno tuto funkci předat a být přítomen převzetí společnosti novým jednatelem. Způsob, jakým byla stanovena M. M. výše schodku v pokladně, podle odvolacího soudu neprokazuje vznik škody či její výši.

[9] Nebyla prokázána ani „příčinná souvislost mezi tím, že R. S. nepostupoval s péčí řádného hospodáře a uvedenou škodou“, neboť k převzetí funkce jednatele M. M. došlo až s časovým odstupem přibližně 14 dní, v nichž nebyl R. S. umožněn vstup do prostor společnosti a v jeho kanceláři se v tomto mezidobí pohybovaly jiné osoby.

[10] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda „nese důkazní břemeno ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou žalobkyně žalující bývalý statutární orgán poškozené společnosti i v případě, kdy porušení povinnosti statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře bylo v řízení prokázáno, konkrétně bylo prokázáno porušení povinnosti řádně vést účetnictví společnosti, a toto porušení povinnosti řádně vést účetnictví společnosti vytváří překážku pro unesení důkazního břemene žalobkyní“, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, případně při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

[11] Dovolatelka poukázala na to, že v řízení bylo prokázáno, že R. S. nejednal s péčí řádného hospodáře, když řádně nevedl účetnictví společnosti, nebyla prováděna inventarizace pokladny a pokladní hotovost byla uložena v nezabezpečené archivační krabici. Má tak za to, že vznik škody i příčinnou souvislost „prokázala maximálním možným způsobem, … a to na základě rekonstrukce účetnictví. Nelze po dovolatelce spravedlivě požadovat, aby škodu doložila jinak než právě účetnictvím, které může být stiženo vadami ze zavinění bývalého jednatele společnosti“.

[12] Podle dovolatelky je třeba nezákonné jednání R. S. spočívající v rezignaci na řádné vedení účetnictví hodnotit k jeho tíži. Závěr odvolacího soudu, že dovolatelka vznik škody odkazem na účetnictví neprokázala, je pak v rozporu s „elementární“ zásadou soukromého práva vyjádřenou v § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), podle níž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu.

[13] Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož neprokázala příčinnou souvislost mezi škodou a jednáním R. S. Dovolatelka má za to, že právě v řízení prokázaná skutečnost, že jedinou osobou, která o existenci pokladny věděla, byl R. S., zakládá „kauzalitu“ mezi porušením povinnosti R. S. jednat s péčí řádného hospodáře a vznikem škody. Nadto R. S., který věděl, že se v jeho bývalé kanceláři hotovost nachází, na tuto skutečnost dovolatelku neupozornil, a nezabránil tak vzniku škody.

[14] Podle dovolatelky odvolací soud pochybil, pokud uzavřel, že neunesla důkazní břemeno ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti, aniž by uložil žalované vysvětlovací povinnost.

[15] Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně aby je jako nedůvodné zamítl.

[16] Dovolání je přípustné pro řešení dovolatelkou otevřené otázky nesení důkazního břemene ohledně jednání s péčí řádného hospodáře v řízení o náhradu škody způsobené jednatelem společnosti s ručením omezeným při výkonu funkce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. [17] Podle § 159 odst. 1 o. z. kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. [18] Podle § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou. [19] Podle § 52 z. o. k. při posouzení, zda člen voleného orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace (odstavec 1). Je-li v řízení před soudem posuzováno, zda člen voleného orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tento člen, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat (odstavec 2). [20] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným (jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu. 2) Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, předpokládá, že jednatel uvede okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné skutečnosti), a k nim označí důkazy, jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti prokázány. Netvrdí-li účastník řízení rozhodné skutečnosti, nemůže z povahy věci ani označit k těmto neexistujícím tvrzením důkazy. Z § 194 odst. 5 věty druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), tudíž plyne, že jednatel nese i břemeno tvrzení ohledně skutečností, svědčících ve prospěch závěru, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře. 3) Nepodaří-li se jednateli prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá jej neúspěch ve sporu (za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním jednatele a vznikem škody). Naproti tomu, nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži žalobci. 4) Jestliže žalující společnost s ručením omezeným tvrdí a prokáže, že žalovaný jakožto jednatel společnosti vybral z jejího účtu či z pokladny postupně peněžní prostředky, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto prostředky využity, je žalovaný jednatel podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti. Dokazování toho, že žalovaný peněžní prostředky využil pro společnost, totiž není důkazem vzniku škody. Jde o otázku jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný. 5) Uvedené závěry, ač přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, se prosadí i při výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, a to i v případě, že žalobu podal insolvenční správce poškozené společnosti s ručením omezeným. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1659/2022, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2293/2021, a v nich citovanou judikaturu. 6) Při zkoumání příčinné souvislosti jako právní kategorie jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. 7) Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny. 8) O vztah příčinné souvislosti se jedná, je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nenastal. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. 9) Rovněž škodlivý následek nemusí vzniknout jen z jedné příčiny. Rozhodující je, zda – nebýt této skutečnosti – by ke škodě nedošlo, nebo naopak zda škodlivý následek by nastal i bez této skutečnosti. Srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006, ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2142/2007, ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 4495/2007, ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3168/2013, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2539/2016, ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 446/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3266/2016, a v nich citovanou judikaturu. [21] V poměrech projednávané věci ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že v době, kdy byl R. S. odvolán z funkce jednatele a novým jednatelem byl jmenován M. M., se v pokladně nacházelo „cca 4.500.000 Kč“ (vyjádření R. S.), resp. 4.597.173,97 Kč (výpočet M. M). Tedy stav pokladny vyčíslený M. M. v zásadě odpovídal stavu pokladny uváděnému R. S. [22] Jestliže R. S. po skončení své funkce jednatele pokladnu s hotovostí společnosti nepředal, je na žalované, aby tvrdila a prokázala, jak (na co) R. S. tyto prostředky použil, resp. zda je použil ve prospěch společnosti. [23] Ani závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi (případným) vznikem škody a jednáním R. S. v rozporu s péčí řádného hospodáře nemůže obstát. R. S. měl jako jediný jednatel společnosti při vynaložení péče řádného hospodáře vhodným způsobem zajistit majetek společnosti tak, aby k němu neměly přístup neoprávněné osoby (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 29 Cdo 1598/2017). Ponecháním hotovosti v řádech milionů korun českých v pouhé archivační krabici ve své kanceláři tuto svou povinnost porušil. Jednání R. S. je tak v příčinné souvislosti s (případným) odcizením či neoprávněným odčerpáním těchto finančních prostředků jinou osobou. [24] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyl prokázán vznik škody a příčinná souvislost mezi škodou a jednáním R. S. v rozporu s péčí řádného hospodáře, je tak vzhledem k výše uvedenému nesprávný. [25] Žalovanou tvrzená skutečnost, že společnost znemožnila R. S. po skončení funkce jednatele vstup do prostor společnosti a (případné) předání pokladny, může být okolností, pro kterou lze náhradu škody snížit, popř. nepřiznat, za podmínek uvedených v § 2918 o. z. Při posouzení těchto podmínek však bude významné i to, zda a kdy R. S. společnosti sdělil, že se v jeho bývalé kanceláři nachází nezajištěná pokladna s hotovostí v řádech milionů korun českých, popř. z jakého důvodu tak bez zbytečného odkladu neučinil. [26] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). [27] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [28] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 7. 2024

JUDr. Marek Doležal předseda senátu