27 Cdo 2293/2021-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové věci
žalobkyně S. f. c. O., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené
Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem, se sídlem v Brně, Anenská 58/26, PSČ 602 00,
proti žalovanému M. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ondřejem
Zaorálkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy 3046/2, PSČ 700 30, o
zaplacení 349.751 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 15 Cm 56/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 10. 3. 2021, č. j. 8 Cmo 189/2020-261, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího
řízení 12.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího
zástupce.
[1] Rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 15 Cm 56/2020-67, Krajský soud v
Ostravě uložil žalovanému, aby žalobkyni (dále jen „společnost“) zaplatil
349.751 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok
II.). [2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 3. 2021, č. j. 8 Cmo 189/2020-261, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první
výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které
Nejvyšší soud odmítl § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí
vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovoláním vymezená otázka (posuzováno podle obsahu dovolání), zda je
přípustné, aby odvolací soud poté, kdy nastala koncentrace řízení podle § 118b
odst. 1 o. s. ř., provedl na návrh účastníka důkaz soudním spisem vedeným v
řízení s „totožným“ předmětem, není způsobilá založit přípustnost dovolání (§
237 o. s. ř.). [5] Je tomu tak proto, že na posouzení této otázky napadené rozhodnutí
nespočívá, a její řešení se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele
založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016). [6] Dovolatel při její formulaci přehlíží, že odvolací soud nevyhověl
jeho návrhu na provedení důkazu soudním spisem z řízení vedeného Krajským
soudem v Ostravě pod sp. zn. 46 Cm 149/2019 (resp. Vrchním soudem v Olomouci
pod sp. zn. 5 Cmo 223/2020) nikoli proto, že jej dovolatel učinil (až) poté,
kdy nastala koncentrace řízení, nýbrž proto, že jeho provedení považoval za
nadbytečné. Tuto procesní situaci podle odvolacího soudu způsobil dovolatel
tím, že rozhodná skutková tvrzení (týkající se otázky, zda jednal s péčí
řádného hospodáře) – která měla být důkazem soudním spisem prokázána – učinil
až v odvolacím řízení, tj. poté, kdy nastala koncentrace řízení podle § 118b
odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud k opožděně uplatněným skutkovým tvrzením
dovolatele již přihlédnout nemohl. [7] Otázku, zda dovolatel vykonával funkci předsedy statutárního orgánu
s péčí řádného hospodáře, pak odvolací soud – s ohledem na procesní situaci v
projednávané věci – posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího
soudu, z níž se podává, že:
1) Je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným
(jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením
povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel
důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného
hospodáře. 2) Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu
způsobenou společnosti – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné
souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i
břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu.
3) Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře,
předpokládá, že jednatel uvede okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním
případě jednal s péčí řádného hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné
skutečnosti), a k nim označí důkazy, jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti
prokázány. Netvrdí-li účastník řízení rozhodné skutečnosti, nemůže z povahy
věci ani označit k těmto neexistujícím tvrzením důkazy. Z § 194 odst. 5 věty
druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“),
tudíž plyne, že jednatel nese i břemeno tvrzení ohledně skutečností, svědčících
ve prospěch závěru, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře. 4) Nepodaří-li se jednateli prokázat, že jednal s péčí řádného
hospodáře, stíhá jej neúspěch ve sporu (za předpokladu, že je prokázán vznik
škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním jednatele a vznikem
škody). Naproti tomu, nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou
souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní
nejistota přičtena k tíži žalobci. 5) Jestliže žalující společnost s ručením omezeným tvrdí a prokáže, že
žalovaný jakožto jednatel společnosti vybral z jejího účtu či z pokladny
postupně peněžní prostředky, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto
prostředky využity, je žalovaný jednatel podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194
odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly
využity ve prospěch společnosti. Dokazování toho, že žalovaný peněžní
prostředky využil pro společnost, totiž není důkazem vzniku škody. Jde o otázku
jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný. [8] K tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3775/2008, ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 250/2015,
ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4590/2016, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo
4163/2017, ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3553/2018, a nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1238/2019. [9] Uvedené závěry, ač přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, se prosadí i při výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. [10] V projednávané věci soudy uzavřely, že dovolatel porušil povinnost
vykonávat funkci předsedy představenstva s péčí řádného hospodáře, neboť za
společnost uzavřel smlouvu, na základě které společnosti vznikla povinnost
uhradit advokátní kanceláři Brož & Sokol & Novák s. r. o. odměnu za právní
služby poskytnuté nikoli společnosti, nýbrž třetím osobám, ve výši 297.721 Kč. Tomuto závěru soudů obou stupňů nelze – v poměrech projednávané věci – ničeho
vytknout. [11] Ani námitka dovolatele, podle níž v době splatnosti části
pohledávky vůči společnosti Fotbalový klub Pardubice a. s. ve výši 600.000 Kč
(31. 1.
2019), již nepůsobil ve funkci člena orgánu společnosti, a nemůže tak
nést odpovědnost za to, že tuto část pohledávky společnost nesplnila,
přípustnost dovolání nezakládá, neboť v souvislosti s ní dovolatel Nejvyššímu
soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž
posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v
§ 237 o. s. ř. [12] V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatel
neodstranil v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší
soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení
(případných) otázek hmotného či procesního práva touto námitkou otevíranou;
proto se jí nezabýval (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo
3931/2013, uveřejněný pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). [13] Dovolání nečiní přípustným ani výhrada, podle níž dovolateli jeho
„nepříznivý zdravotní stav neumožnil účastnit se jednání před soudem prvního
stupně, ani omluvit svou neúčast u tohoto jednání a požádat o odročení tohoto
jednání“. Dovolatel totiž při její formulaci vychází z opačného než odvolacím
soudem zjištěného skutkového stavu, neboť podle skutkových zjištění soudu
„pracovní neschopnost ani krátkodobá hospitalizace nebyly (…) způsobilé
zabránit dovolateli, aby se ve věci vyjádřil“. [14] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy
obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od
1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího
soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo
2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). [15] A konečně, zpochybňuje-li dovolatel doručení předvolání k jednání
soudu prvního stupně, vystihuje tím (údajnou) zmatečnostní vadu řízení podle §
229 odst. 3 o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím
důvodem ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., neboť k jejich prověření slouží
žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 11. 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014,
uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže zmatečnostní vady řízení jako způsobilý dovolací důvod výslovně
vylučuje § 241a odst. 1 věta druhé o. s. ř., nelze pro jejich projednání
připustit dovolání.
[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3
větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného
bylo odmítnuto, a tak společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů.
[17] Náklady dovolacího řízení vzniklé společnosti sestávají z odměny
zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované
27. 7. 2021) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k)
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši
9.700 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve
výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.100 Kč
podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži
žalovaného celkem 12.100 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu