Judikát 28 Cdo 119/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07.04.2026
Spisová značka:28 Cdo 119/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.119.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Bezdůvodné obohacení
Dotčené předpisy:§ 2994 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C 28 Cdo 119/2026-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. H., zastoupený Mgr. Bc. Tomášem Mravcem, advokátem se sídlem ve Zlíně – Malenovicích, Hřebíčkova 1320, proti žalovanému: T. Ú., zastoupený Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, o zaplacení 440 665,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 134/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2025, č. j. 29 Co 147/2025-233, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 765,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Bc. Tomáše Mravce. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 29 Co 147/2025-233, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 7. 2024, č. j. 13 C 134/2022-168, potvrdil ve výroku I, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 379 855,04 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení jdoucím od 30. 12. 2021 do zaplacení, a ve výroku III, jímž byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci 60 810 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení jdoucím od 30. 12. 2021 do zaplacení, a změnil jej ve výroku V tak, že se žaloba o zaplacení dalších 53 906,20 Kč s 8,5% úrokem z prodlení jdoucím od 23. 12. 2021 do zaplacení zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech státu (výroky II, III a IV rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný podal dovolání. Předestřel otázku, zda je pasivně věcně legitimován ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení (korespondujícího obvyklému nájemnému a úhradám za služby spojené s užíváním bytu) vzniklého poté, co jeho vlastnické právo k bytové jednotce přešlo na žalobce, v důsledku protiprávního užití cizí hodnoty (užívání bytu bez odpovídajícího právního titulu) třetí osobou. Měl za to, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Odkazoval přitom též na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1519/2021, ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 493/2021, ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1592/2021, ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1145/2017, a ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 428/2016, či usnesení téhož soudu ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 443/2014.
3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s.
ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, že protiprávním užitím cizí hodnoty (srov. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. z.“) je i stav, kdy je cizí nemovitost užívána subjektem odlišným od jejího vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1519/2021, uveřejněný pod číslem 25/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1644/2019, a ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016).
6. Rozhodovací praxe dovolacího soudu reflektující právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013 zdůrazňovala, že při přenechání cizí nemovité věci k užívání jinému neoprávněnou osobou nezískává na úkor vlastníka bezdůvodné obohacení přímo faktický uživatel věci, ale subjekt, který tuto nemovitost (či její část) přenechává třetí osobě k užívání (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3382/2014, a ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4753/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 16/2012). V poměrech nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se však předestřené závěry neuplatní bezezbytku, neboť dle § 2994 o. z. platí, že dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Vlastník věci tedy může požadovat vydání bezdůvodného obohacení také po třetí osobě, nebyla-li v dobré víře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 493/2021, publikovaný pod č. 8/2022 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 12.
9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1028/2018). K obdobným závěrům dospívá i komentářová literatura – srov. Petrov, J. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník: komentář.
VI. Závazkové právo: zvláštní část (§ 2055–3014). Praha: C. H. Beck, 2014. s. 1928; Melzer, F., Csach, K. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018. s. 1410, a Brim, L., Eliáš, J., Adamová, H. In: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J., a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521–3081). 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2021. s. 1278; nebo Bílková, J. Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 340-346.
Soudní praxe je rovněž ustálena v názoru, že pokračujícím užíváním nemovité věci je již i její nevyklizení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014).
7. Podle rozhodovací praxe dovolacího soudu § 2994 o. z. (se zřetelem na jeho smysl a jím sledovaný účel) jest vztáhnout jak na případy, v nichž oprávnění nakládat s cizí věcí disponentovi již v době přenechání nesvědčilo, tak i na situace, v nichž právo přenechat věc jinému disponent v době nakládání měl, avšak toto právo posléze zaniklo, přičemž disponentem založený titul, na základě něhož faktický uživatel s věcí hospodařil, současně pozbyl účinků (typicky skončení podnájemního vztahu při zániku nájmu). Podstatné je, že se užívání věci faktickým uživatelem odvíjí od souhlasu disponenta; je-li uživatel v dobré víře ohledně trvající existence dispozičního práva na straně subjektu, jenž mu dal věc do užívání, nemá vlastník věci vůči uživateli právo na náhradu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2290/2021, či ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1687/2023).
8. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. V situaci, kdy žalovaný na základě nájemní smlouvy přenechal předmětný byt do užívání třetí osobě (R. M.), následně však pozbyl vlastnického práva k bytu (na základě usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Struminského o příklepu ze dne 3. 7. 2019, č. j. 201 EX 01862/17-379) a jím založený užívací titul pro třetí osobu pozbyl účinků (§ 336l odst. 5 písm. a/ o. s. ř.), může totiž v souladu s uvedenou judikaturou žalobce (aktuální vlastník bytu) požadovat vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku protiprávního užití cizí hodnoty (užívání bytu bez odpovídajícího právního titulu), potažmo vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že hradil služby spojené s užíváním bytu, vždy po subjektu (disponentu), jenž byt třetí osobě přenechal k užívání a od jehož souhlasu tato osoba (faktický uživatel) odvozuje svá domnělá užívací práva k bytu.
Závěry odvolacího soudu o pasivní věcné legitimaci žalovaného (disponenta, jenž byt přenechal k užívání třetí osobě) ve sporu o vydání posuzovaného bezdůvodného obohacení tedy s ustálenou judikaturou dovolacího soudu nekolidují. Vydání bezdůvodného obohacení také po třetí osobě (faktickém uživateli – § 2994 o. z.) mohl by vlastník věci požadovat pouze tehdy, nebyla-li v dobré víře. V projednávané věci však otázku dobré víry faktického uživatele není třeba řešit, uplatňuje-li žalobce v souladu s ustálenou judikaturou nárok na vydání bezdůvodného obohacení toliko po žalovaném disponentovi.
9. Z uvedeného je zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. v projednávané věci naplněny nebyly.
10. Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst.
3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce, který podal vyjádření k dovolání patří odměna advokáta ve výši 10 100 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 12 765,50 Kč.
13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. 4. 2026 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu