USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci oprávněné: Apston Capital Ltd., IČO 00408579, se sídlem 4th Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupená Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným: 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 60/2023, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2024, č. j. 3 Co 97/2023-19, t a k t o:
Řízení o dovolání povinných se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Shora označeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 10. 2023, č. j. 16 C 60/2023-6, jímž byla odmítnuta žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost směřující vůči usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 6 Cmo 66/2022-543.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní, aniž byli zastoupeni advokátem, dovolání.
3. S dovoláním povinní spojili rovněž námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Michala Mědílka, JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska. Povinní ve vztahu k dané námitce jen citují text zákona, aniž by jakkoliv specifikovali (či alespoň naznačili) důvody, pro které by měli být řečení soudci vyloučeni z projednávání věci. Nejvyšší soud k ní nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle § 2 o. s. ř. (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, i ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, nebo ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3738/2022). Uvedené plyne z dosavadního postupu dovolatelů v projednávané věci (v níž opakovaně, mechanicky na každé rozhodnutí soudu reagují odvoláním, žalobou pro zmatečnost, žalobou na obnovu řízení a dovoláním, včetně námitek podjatosti a podávají tytéž žádosti a shodné návrhy), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatelé v zásadě stále dokola s drobnými úpravami kopírují svá předchozí podání, v žádosti neuvádějí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly jejich důvodnost). Nejvyššímu soudu je přitom z úřední činnosti známo, že obdobně postupují též v mnoha dalších řízeních, v nichž byl alespoň jeden z povinných účastníkem (např. ve věcech, jež byly u Nejvyššího soudu vedeny pod sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, sp. zn. 29 Cdo 458/2023, sp. zn. 21 Cdo 3738/2022, sp. zn. 21 Cdo 3072/2022 atd.). Jednání dovolatelů lze tedy považovat za obstrukční, a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jejich názoru neoprávněně zasaženo.
4. Dovolací soud nadto upozorňuje, že i když povinní nebyli vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení dle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní práva, neboť byli o nutnosti splnění této podmínky (mimo jiné) pro pokračování v dovolacím řízení poučeni i v jiných řízeních, v nichž byli účastníky, tudíž jsou s následky nesplnění řečené podmínky dostatečně obeznámeni (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4136/2019, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, či ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22).
5. Je-li dovolatelem, jako je tomu i v posuzovaném případě, fyzická osoba, je nezbytné, aby (nemá-li právnické vzdělání) byla zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno [srov. § 241 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 o. s. ř.].
6. Při podání dovolání (jak je již uvedeno výše) povinní nebyli zákonem stanoveným způsobem zastoupeni. Z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by měli právnické vzdělání (takovou okolnost nedokládají, ba ani netvrdí).
7. Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 3, věty třetí, o. s. ř. zastavil.
8. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že dovolatelé nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou dané povinnosti vědomi, platit jej však nehodlají, a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 9. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu