28 Cdo 18/2024-373
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: Balanga Invest s.r.o., IČO 144 45 972, se sídlem v Ostravě, Čelakovského 2055/4, zastoupené Mgr. Alešem Vejrem, advokátem se sídlem v Ostravě, Umělecká 305/1, proti žalovanému: G. F., zastoupenému Mgr. Lucií Ocelíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, o 800.000 Kč a 900.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 80/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2023, č. j. 8 Co 153/2023-315, t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2023, č. j. 8 Co 153/2023-315, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 10 C 80/2021-283, zamítl žalobu, jíž bylo žádáno, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit původní žalobkyni (společnosti Croft s.r.o.) 800.000 Kč a 900.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a současně uložil původní žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 264.515,68 Kč (výrok II).
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla původní žalobkyně odvoláním.
3. Po předložení věci s odvoláním odvolacímu soudu původní žalobkyně navrhla, aby do řízení vstoupila na její místo společnost Balanga Invest s.r.o., jíž měla v tomto řízení uplatňovanou pohledávku z bezdůvodného obohacení postoupit smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2023, kterou k tomuto návrhu přiložila. Z řečeného podání rovněž vyplývá souhlas označené společnosti s jejím vstupem do řízení.
4. Usnesením ze dne 25. 9. 2023, č. j. 8 Co 153/2023-315, Krajský soud v Ostravě podanému návrhu na změnu účastníka na straně žalující v odvolacím řízení vyhověl, vycházeje ze zjištění, že po podání odvolání byla mezi původní žalobkyní a společností Balanga Invest s.r.o. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jejímž obsahem je právo, o něž v tomto řízení jde, a v níž je i uveden souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení na žalující straně, pročež jsou splněny podmínky procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal žalovaný dovolání, v němž předně vytýká, že odvolací soud věc posoudil toliko formalisticky, a nikoliv i z toho pohledu, zda původní žalobkyní navrhovaná změna účastenství na její straně není zneužitím procesní úpravy. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávky považuje žalovaný za účelové, vedené snahou jej poškodit a učinit případnou pohledávku na náhradu nákladů řízení nedobytnou, čemuž by také odpovídaly údaje uvedené v účetní závěrce postupníka, časové souvislosti postoupení, absence dohody o ceně za postoupení, jakož i důvody pro zamítnutí žaloby soudem prvního stupně. Dodává, že ze soudní praxe Ústavního i Nejvyššího soudu vyplývá, že obecné soudy nesmí k rozhodnutí o procesním nástupnictví přistupovat formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití práva (viz namátkou nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016).
6. Z naznačených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrh na vstup společnosti Balanga Invest s.r.o. na místo původní žalobkyně do předmětného řízení zamítá. Současně požaduje též odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním zpochybněného rozhodnutí.
7. K dovolání se vyjádřila žalobkyně, jež doplnila údaje o úplatnosti postoupení pohledávky a svých majetkových poměrech.
8. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení – a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání žalovaného je přípustné podle § 238a o. s. ř. a též důvodné.
10. Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
11. Podle ustanovení § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětluje, že ve výjimečných případech může soud založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., a dále usnesení ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2823/2017, či ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 653/2020).
13. V ústavní rovině přijal obdobný závěr i Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, uvedl, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde při postoupení pohledávky pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2823/2017).
14. V usnesení ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, Nejvyšší soud shrnul dosavadní vývoj vlastní judikatury, z níž vyplývá, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle ustanovení § 107a o. s. ř. mohou podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. příkladmo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř., dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013). Dále lze přihlédnout k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (srov. za všechny usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015).
15. Na řečené právní závěry potom navázal Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, v němž deklaroval, že k možnosti soudu uzavřít, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Naplnění obou těchto předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich nemůže ani být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., se v budoucnosti stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2868/2019).
16. V posuzovaném případě odvolací soud dovodil, že formální podmínky pro vyhovění návrhu původní žalobkyně na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. byly splněny, jelikož spolu s návrhem na procesní nástupnictví předložila smlouvu o postoupení pohledávky, jež je předmětem řízení, a je rovněž dán souhlas žalobkyně se svým vstupem do řízení. Na tomto základě podanému návrhu vyhověl. Odvolací soud se však již vůbec nezabýval otázkou, zda lze považovat návrh původní žalobkyně na procesní nástupnictví za zneužití procesní úpravy ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. Měl přitom zvážit podstatná kritéria, vymezená shora označenou judikaturou dovolacího soudu, jež je třeba při posuzování návrhu podle § 107a o. s. ř. zohlednit z úřední povinnosti (srov. za všechny usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018). Odvolací soud tak zejména nepřihlédl k předchozímu průběhu řízení a shora zmíněné časové souvislosti. Zcela bez posouzení odvolacím soudem zůstaly také okolnosti týkající se bonity postupníka.
17. Omezil-li se tedy odvolací soud toliko na zkoumání formálních předpokladů pro vyhovění návrhu na procesní nástupnictví podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř., aniž by se zabýval tím, zda podaný návrh není zneužitím
práva ve smyslu § 2 o. s. ř., je jeho právní posouzení neúplné, a tím i nesprávné.
18. Poněvadž nejsou podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu [srov. § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) napadené usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle § 243e odst. 2, věty první, o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
19. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
20. V rozhodnutí, jímž se řízení končí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 151 odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř.). 21. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k projednání dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem současně podaném návrhu ve smyslu § 243 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 5. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu