28 Cdo 489/2025-885
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) I. S., b) M. K., c) E. K., a d) O. Š., všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, za účasti V. J., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 13 C 1/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. října 2024, č. j. 8 Co 1041/2024-819, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. října 2024, č. j. 8 Co 1041/2024-836, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení ve výši 32.955,56 Kč k rukám jejich zástupce, JUDr. Jiřího Hartmanna, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2024, č. j. 13 C 1/2022-724, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku I. konkretizovaných pozemků v katastrálním území XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“ (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku II.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců proti výroku III. a žalované proti výrokům I., III., IV. a V. rozsudkem ze dne 8. 10. 2024, č. j. 8 Co 1041/2024-819, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 8 Co 1041/2024-836, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla převzata část žalobního petitu vyjadřující podpis smlouvy o nahrazení projevu vůle, změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, v části výroku I. týkající se hodnoty pozemků, ohledně nichž bylo žalobě vyhověno, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že hodnota pozemků činí 1.808.861,58 Kč namísto 1.910.820,72 Kč, a v části výroku I. ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Dále žalované uložil povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů, a to žalobkyni a) ve výši 271.160,69 Kč a každému z žalobců b), c) a d) ve výši 209.828,21 Kč (výrok II.). Rozhodl rovněž, že ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobcům liknavým a svévolným, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobců mimo zákonem předpokládaný postup. Jelikož hodnota pozemků vybraných žalobci jako pozemků náhradních, jež jsou ve vlastnictví státu, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců, uložily žalované povinnost uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu těch žalobou vymezených pozemků, u nichž neshledaly překážku jejich převoditelnosti na oprávněnou osobu, respektive u nichž nedošlo ke zpětvzetí žaloby.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY) podala žalovaná dovolání. Domnívá se, že odvolací soud se v rozporu s judikaturou dovolacího soudu nezabýval ve všech souvislostech otázkou, zda jsou shora specifikované pozemky vhodné k převodu oprávněným osobám jako pozemky náhradní. Namítá, že pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, oba v katastrálním území XY, jsou funkčně propojeny s okolními nemovitostmi. Dále má za to, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, akcentuje, že jejich využití k zemědělské činnosti nepředpokládá územní plán. Vyzdvihuje rovněž veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc dovoláním napadeného rozsudku.
5. Žalobci se k dovolání žalované vyjádřili nesouhlasně, přičemž poukázali na řadu rozhodnutí dovolacího soudu, s nimiž je dle jejich názoru napadený rozsudek zcela v souladu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), za niž jedná pověřený zaměstnanec, jenž má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.).
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolání žalované není pro žádnou z jí vymezených právních otázek přípustné.
9. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015 – uvedená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ).
10. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a v ustanovení § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.
1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.
11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
Tedy ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (žalovaná) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle ustanovení § 11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (a ve správě Státního pozemkového úřadu). V rozsudku ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o.
s. ř.).
11. Zákonnou překážkou vydání pozemků podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (potažmo i jejich poskytnutí oprávněné osobě jako pozemků náhradních) může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že „pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.
10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014). Proto je nezbytné přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti nárokovaných pozemků s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit ucelený soubor pozemků a staveb. Pro konkluzi o funkční souvislosti pozemků a stavby a potažmo o existenci areálu není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015).
12. Odvolací soud se výše rozvedených judikatorních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat, zjevně přidržel, jestliže ve vztahu ke spornému pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, se zřetelem k tvrzeným skutečnostem a v řízení zjištěným individuálním skutkovým okolnostem, uzavřel, že jde o pozemek vhodný k převodu na žalobce jako náhradní. Vycházeje ze soudy zjištěného skutkového stavu (jenž nelze revidovat v dovolacím řízení, v němž je rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu omezen výlučně na otázky právní – k tomu srovnej dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) lze dovodit, že označený pozemek netvoří nedělitelný celek (areál) s jinými pozemky a stavbami, konkrétně že by šlo o pozemek funkčně nerozlučně spojený se stavbou rodinného domu na nedalekém pozemku ve vlastnictví jiné osoby. Odvolací soud se zabýval tím, nakolik a jak efektivně je uvedený pozemek využíván coby zázemí daného rodinného domu a v jaké míře by odnětí zmíněného pozemku ovlivnilo kvalitu bydlení v předmětném domě v širším slova smyslu, přičemž z hlediska skutkového bylo postaveno najisto, že dotčený pozemek není funkčně spjat se stavbou, tj. že by bez předmětného pozemku bylo užívání rodinného domu znemožněno či podstatně ztíženo, a shodně že by bez stavby byla ohrožena či znemožněna exploatace nárokovaného pozemku.
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu se rovněž – oproti mínění žalované – nepodává, že by požadovaný pozemek byl nezbytný pro zajištění přístupu ke zmíněnému rodinnému domu. Pokud jde o dovolatelkou tvrzenou okolnost, že sporný pozemek byl vlastníkem rodinného domu užíván na základě práva nájmu, sluší se upozornit, že právo nájmu není tím právem, jež by zatěžovalo pozemek ve prospěch třetí osoby a znamenalo jeho nevhodnost převodu na oprávněnou osobu; obecně platí, že práva a povinnosti z nájemního poměru přecházejí na nabyvatele pronajaté věci (k tomu blíže srovnej zejména např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.
4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 270/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020, jakož i § 2221 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 25 odst. 1 zákona o půdě).
13. Výtka dovolatelky o nevhodnosti převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY na žalobce jako pozemku náhradního je taktéž lichá. V řízení totiž nebyla prokázána funkční souvislost požadovaného pozemku s jakoukoli nemovitostí. K námitce žalované, že označený pozemek „tvoří funkční celek s ostatními pozemky ve vlastnictví třetí osoby“ je třeba nadto podotknout, že žalovaná s touto okolností přichází až v dovolacím řízení, pročež jde o nepřípustnou skutkovou novotu, k níž je Nejvyššímu soudu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. zapovězeno přihlížet (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1079/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2113/2019). V nalézacím řízení, jakož ani v řízení před odvolacím soudem, žalovaná žádnou takovouto argumentaci týkající se využití pozemku coby součásti funkčního celku neuplatnila. Ostatně ani z dovolací argumentace se ve vztahu k tomuto pozemku nijak nepodává přítomnost nezbytného znaku funkční spjatosti pozemku s jinou nemovitostí. Závěr odvolacího soudu, dle něhož se zřetelem ke konkrétním skutkovým okolnostem případu je namístě vydání dotčeného pozemku, tak nikterak neodporuje právní úpravě a ani citované rozhodovací praxi dovolacího soudu.
14. Přisvědčit nelze ani námitce dovolatelky o nevhodnosti pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY k převodu na žalobce. Okolnost, že na sousedním pozemku obec plánuje stavební úpravy a dostavbu objektu pro sociální bydlení a z důvodu realizace tohoto stavebního záměru požádala o uzavření nájemní smlouvy k označenému pozemku, nepředstavuje některou ze zákonem předvídaných či judikatorně dovozených překážek vydání pozemku oprávněné osobě jako pozemku náhradního. Převodu uvedeného pozemku na žalobce nebrání ani stanovisko obce, dle něhož je převod pozemku na oprávněné osoby s ohledem na připravované stavební činnosti na přilehlém pozemku vyloučen.
15. Polemika dovolatelky se závěrem odvolacího soudu o vhodnosti pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, k převodu jako pozemků náhradních (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) také postrádá přiléhavost, jelikož skutečnost, že jsou tyto pozemky územním plánem obce zařazeny mezi plochy smíšené obytné, nereprezentuje žádnou zákonem předpokládanou či judikatorně dovozenou překážku vydání pozemku oprávněné osobě jako pozemku náhradního (k tomu srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2067/2020).
16. K dovolatelkou naznačené okolnosti, že v přítomné věci převažuje nad restitučním nárokem žalobců na vydání pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, veřejný zájem na zachování stávajících vlastnických poměrů, jeví se vhodným připomenout, že veřejný zájem na nevydání některého z uvedených pozemků v řízení nebyl shledán.
17. Závěry odvolacího soudu se přitom neodchylují od dovolatelkou odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, neboť v projednávané věci nebyla – oproti věci odkazované – zjištěna plánovaná konkrétní (bytová) výstavba v blízkém časovém horizontu (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2658/2022, či ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2125/2023).
18. Rozhodnutí odvolacího soudu nekoliduje ani s dalšími dovolatelkou poukazovanými rozhodnutími (konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1131/2022), jelikož vzpomínaná rozhodnutí se otázkou vhodnosti pozemků nárokovaných jako náhradních k uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů.
19. Do poměrů projednávané věci se neprosadí konkluze vyslovené v dovolatelkou současně citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4323/2019, v němž byla řešena otázka existence překážky naturální restituce podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb., nikoli otázka uspokojení restitučního nároku oprávněných osob převodem náhradního pozemku v režimu zákona o půdě.
20. Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. V souladu s ustanovením § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.
22. V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. b) o. s. ř.], jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej zejména nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, jenž je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 24. března 2025
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu