28 Cdo 500/2025-1061 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) K. H., b) M. L., c) J. M., d) V. P., e) Z. Ch., a f) M. M., všech zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o převodu zemědělských pozemků oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 7 C 137/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2024, č. j. 61 Co 63/2023-1005, 61 Co 64/2023, 61 Co 65/2023, 61 Co 66/2023, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 32 217 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Mládka, advokáta se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5.
1. Rozsudkem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 7 C 137/2019-749 (ve znění opravných usnesení ze dne 10. 1. 2023, č. j. 7 C 137/2019-762, ze dne 20. 1. 2023, č. j. 7 C 137/2019-768, a ze dne 13. 2. 2023, č. j. 7 C 137/2019-785), Okresní soud v Domažlicích (dále i jen „soud prvního stupně“) nahradil projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobci (nabyvateli, oprávněnými osobami) smlouvu o převodu specifikovaných náhradních pozemků (výroky I až IV), v části o převodu dalších označených pozemků žalobu zamítl (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení včetně nákladů státu (výroky VI a VII).
2. O odvolání žalované rozhodl Krajský soud v Plzni (dále i jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 11. 2024, č. j. 61 Co 63/2023-1005, 61 Co 64/2023, 61 Co 65/2023, a 61 Co 66/2023, jímž rozsudek soudu prvního stupně – pro částečné zpětvzetí žaloby – zrušil v jeho výrocích I až IV v části, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I rozsudku odvolacího soudu); v dále napadeném rozsahu – výrocích I až IV, po přechozím částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení a připuštění změny žaloby tam označenými usneseními – změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území Nemanice (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů včetně nákladů státu (výroky III a IV).
3. Rozhodováno bylo o žalobci (jejich předchůdci, jde-li o žalobkyně a/ a b/, jež jsou procesními nástupkyněmi původního žalobce V. M., a žalobkyni a/ coby procesní nástupkyni původní žalobkyně I. Ř.) uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud měl za prokázané, že restituční nárok žalobců (jejich předchůdců) coby oprávněných osob nebyl plně uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované a jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky, že žalobcům přiřknuté pozemky nejsou k danému účelu nevhodné (z vlastnictví státu nepřevoditelné) a že jejich cena nepřevyšuje hodnotu uplatněného neuspokojeného restitučního nároku (cenu odňatých pozemků, s odkazem na § 28a zákona č. 229/1991 Sb. určenou za pomoci znaleckého posudku podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., dle stavu pozemků v době jejich odnětí státem).
4. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II napadla dovoláním žalovaná (dále i jen „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) vymezuje argumentem, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; co do důvodu má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1, věta první o. s. ř.). Kladenými otázkami a k nim se připínajícími námitkami dovolatelka cílí na soudy přijatý závěr o stavební povaze odňatých (oprávněným osobám pro zákonem stanovené překážky nevydaných) pozemků, potažmo jejich ocenění pro účely poskytované naturální náhrady, jsouc přesvědčena, že jako stavební nelze ocenit ty pozemky, jež nejsou přímo zastavěné a na nichž se nachází kupř. hřiště či jiná sportovní zařízení; současně namítá, že odvolací soud nezohlednil, že znalkyně při stanovení ceny odňatých pozemků vycházela ze směrných plánů z 30. let minulého století, že k výstavbě na pozemcích došlo se značným časovým odstupem a nadto i jiným než původně plánovým druhem staveb. Rozhodnutí odvolacího soudu má dovolatelka za rozporné s ustálenou rozhodovací praxí i v otázce aplikace cenových srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., namítajíc, že soud vycházel nedůvodně ze znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., ačkoliv za jedině správné lze podle dovolatelky považovat závěry konkurenčního posudku Ing. Pavla Pelce. V důsledku vytýkaných pochybení při ocenění pozemků pak soudy podle mínění dovolatelky nesprávně dovodily, že restituční nároky opravněných osob nebyly doposud uspokojeny a že vydáním dalších náhradních pozemků žalobcům v přítomném řízení nedojde k přečerpání jejich restitučních nároků. K tomu dovolatelka namítá, že naposled uvedený závěr odvolací soud učinil, aniž by přesně určil výši restitučních nároků. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně, jemuž má být věc vrácena k dalšímu řízení. Vedle dovolacího návrhu učinila i návrh na odložení právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
5. Žalobci podali k dovolání a v něm obsaženému návrhu na odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nesouhlasné vyjádření.
6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
7. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř.
8. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
10. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
11. V dovoláním dotčeném výroku II rozsudku odvolacího soudu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v meritorních výrocích I až IV, jimiž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků (jako náhradních, k uspokojení žalobci uplatňovaného
restitučního nároku) Nejvyšší soud shledává odvolacím soudem učiněné právní posouzení – jde-li o dovoláním vytčené právní otázky – souladným s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (jak bude rozvedeno níže), aniž by byly dány důvody k jinému posouzení těchto v rozhodování dovolacího soudu již vyřešených otázek (což sebou nese i závěr o nepřípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.).
12. K otázce kvantifikace restitučního nároku (ve vazbě na ocenění odňatých, pro zákonnou překážku nevydaných pozemků) lze odkázat na konstantní judikaturu dovolacího soudu, podle níž v situaci, kdy byly odňaté pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.
11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020). Dovolací soud ve své rozhodovací praxi (i se zřetelem na východiska restitučního zákonodárství, akcentovaná i rozhodovací praxí Ústavního soudu) aprobuje flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést.
Na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze tedy usuzovat na základě různorodých (shora označených) kritérií (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, a ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2984/2022, jakož i judikaturu v nich citovanou, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 280/23, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost).
13. Odvolací soud se výše citované nerozporné judikatuře (judikaturou předestřená kritéria, za nichž jest odňatý pozemek ocenit jako stavební, byla vždy formulována příkladmo) nikterak nezpronevěřil, jestliže své závěry o potřebě ocenit odňaté pozemky podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jako stavební opírá o zjištění, že pozemky byly určeny k zastavění souvislou obytnou zástavbou a komunikacemi nebo sportovišti (v souladu s návrhem regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy Smíchov a Košíře ze 30.
let 20. století) a stavební činnost na nich byla po přechodu na stát dle uvedeného návrhu vzdor nové právní úpravě (zákon č. 84/1958 Sb.) i nadále plánována a (byť s jistým časovým odstupem a v modifikované podobě) též realizována. Odvolací soud tedy v souladu s judikaturou akcentoval účel, pro nějž byly pozemky státem odňaty, aniž pro ocenění odňatých pozemků jako stavebních rigidně vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace; ke shodnému závěru (o vlivu změny právní úpravy realizované zákonem č. 84/1958 Sb. na oceňování odňatých pozemků stavebního charakteru) dospěl pak dovolací soud i v jiných řízeních, jejichž předmětem bylo ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k.
ú. XY (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2984/2022, proti němu směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 280/23, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 454/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 223/2024); ve vztahu k pozemkům v k. ú. XY pak přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2125/2023. Na ocenění odňatých pozemků jako stavebních přitom ničeho nemění okolnost, že na nich bylo vybudováno tenisové, ragbyové, dětské či fotbalové hřiště (srov. k tomu kupř.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3134/2020) či zastavění pozemku dočasnou stavbou (krom již shora označených rozhodnutí – srov. např. i usnesení ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, usnesení ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2108/2022, usnesení ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1494/2023, či usnesení ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2457/2023).
14. Nadto lze také připomenout, že úsudek akcentovaný soudy nižšího stupně o tom, že původní pozemky přešly na stát již se stavebním záměrem, je svou povahou závěrem skutkovým a jeho přezkum ze strany dovolacího soudu je tak limitován, kdy uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, kdy samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „R 4/2014“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10 odůvodnění].
15. Jestliže pak dovolatelka vyjadřuje nesouhlas i se závěrem odvolacího soudu o absenci předpokladů pro aplikaci cenových srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., nese se i tato její argumentace zejména v rovině zpochybnění skutkových zjištění (dovolatelka argumentačně směřuje i k soudy převzatým znaleckým závěrům prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D.), jakož i způsobu hodnocení důkazů, jež ovšem předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3808/2016, a shora odkazované rozhodnutí R 4/2014). Pokud odvolací soud – se zřetelem ke svým individuálním skutkovým závěrům (že řada odňatých pozemků byla napojena na vodovod, kanalizaci, rozvod elektřiny a byly v přiměřené docházkové vzdálenosti) – neměl podmínky užití ustanovení cenového předpisu o dovolatelkou uplatňovaných srážkách ceny za naplněné, nelze jeho závěrům (jimiž se v tomto směru přiklonil i k závěrům soudu prvního stupně) ničeho vytknout (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018).
16. Soudy nižších stupňů (viz bod 13 rozsudku odvolacího soudu, podpůrně pak body 21 a 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) pak přesvědčivě a logicky vysvětlily, z jakého důvodu čerpají své závěry o ceně odňatých pozemků (odpovídající jejich zjištěnému stavu a charakteru ke dni odnětí státem) ze znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., a nikoli z oponentního posudku Ing. Pavla Pelce, jemuž soud prvního stupně (s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) vytkl, že svůj postup při ocenění pozemků logicky nevysvětlil, při svém výslechu řadu uváděných závěrů korigoval a při aplikaci srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. byl veden subjektivním nijak nepodloženým náhledem.
17. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu se v otázce aplikace cenových srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. – vzdor přesvědčení dovolatelky – nepříčí ani závěrům vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3037/2021, jestliže konkluze vyjádřené v citovaném rozsudku byly formulovány se zřetelem k individuálním skutkovým zjištěním, odlišným od skutkových poměrů zjištěných v přítomné věci (bylo-li v naposled odkazované věci prokázáno, že v době odnětí státem pozemky nebyly srostlé s územím města Brna, byl na ně přístup pouze po nezpevněné komunikaci a nebyly napojeny na kanalizaci, vodovod a zdroj elektřiny, a takto byly pozemky oceněny i ve věci podanými znaleckými posudky).
18. Odvolacím soudem přijaté závěry o stavební povaze těch kterých pozemků, potažmo jejich ocenění pro účely poskytované naturální náhrady, nejsou v rozporu ani s dovolatelkou odkazovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1444/2019, je-li soudy nižších stupňů určení charakteru odňatých pozemků jako pozemků stavebních v nyní projednávané věci založeno právě na komplexním posouzení všech v řízení prokázaných skutečností (že pozemky byly odňaty za účelem plánované výstavby, v souladu s územně plánovací dokumentací a že k zástavbě pozemků následně došlo). Relevantní pak není ani odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1623/2019, či usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3459/19, připouštějí-li citovaná rozhodnutí v obecné rovině zohlednění případných specifik pozemků použitím korektivu a kritérií uvedených v příloze č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (a jež – oproti věci nyní projednávané – také pak vycházejí z odlišných skutkových reálií).
19. S odkazem na konkluze vyslovené bodech 19 a 20 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2545/2022 (vydané ve skutkově a právně podobné věci týchž účastníků, resp. jejich předchůdců), pak dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že si nevyřešil předběžnou otázku, v jaké výši je restituční nárok oprávněných osob již uspokojen a s tím související otázku, v jakém rozsahu lze oprávněným osobám případně vydat náhradní zemědělské pozemky. Ani tyto námitky dovolatelky však nelze považovat za opodstatněné. Odvolací soud (jehož závěry o ocenění odňatých pozemků pro účely poskytované naturální náhrady, a to i co do aplikace cenových srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., obstály v dovolacím přezkumu, jak výše vysvětleno) měl za zjištěnou výši restitučních nároků jednotlivých žalobců (oprávněných osob) jakož i rozsah, v jakém byly restituční nároky oprávněných osob (žalobců) doposud uspokojeny. Měl proto za prokázanou aktuální výši doposud neuspokojených restitučních nároků jednotlivých žalobců (viz bod 18 odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku) i cenu oprávněnými osobami nárokovaných (a odvolacím soudem přiřknutých) náhradních pozemků (viz bod 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), jež jsou mimo jiné (otázka vhodnosti náhradních pozemků však dovoláním nastolena není) rozhodující pro úspěch žaloby na uložení povinnosti převést oprávněné osobě jiné (náhradní) zemědělské pozemky. S ohledem na výše uvedené závěry odvolacího soudu, které se dovolatelce nepodařilo relevantním způsobem zpochybnit, proto nelze přitakat těm jejím námitkám, že restituční nároky žalobců již byly v plném rozsahu uspokojeny, že přiřknutím náhradních pozemků v nyní projednávané věci by mělo vést k přečerpání restitučních nároků oprávněných osob a že tak nebyly splněny podmínky pro vyhovění žalobě v nyní projednávané věci.
20. Jestliže dovolatelka v souvislosti s předběžnou otázkou určení hodnoty restitučního nároku oprávněných osob, resp. jeho neuspokojené části opět zpochybňuje ocenění náhradního zemědělského pozemku vydaného žalobcům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 245/2020 (a tím i výši doposud neuspokojených restitučních nároků oprávněných osob), kritizujíc v daném řízení vypracovaný znalecký posudek prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., nelze než dodat, že již v usnesení ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1328/2023, Nejvyšší soud dovolatelku upozornil, že touto polemikou napadá skutkové a nikoli právní závěry odvolacího soudu. A jak vysvětleno již shora, polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.) a jejím prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze.
21. Z uvedeného vyplývá, že zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nejsou splněny. (Napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena anebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).
22. V situaci, kdy bylo v přiměřené lhůtě rozhodnuto o podaném dovolání, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 243 o. s. ř.), jenž se tím stal bezpředmětným a sdílí osud nepřípustného, meritorně neprojednatelného dovolání (k tomu srov. též nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
23. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věta první o. s. ř. za současného použití ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněných) žalobců patří odměna za zastupování advokátem v dovolacím řízení (za společné vyjádření k dovolání, učiněné po 31. 12. 2024) určená z tarifní hodnoty 176 253,56 Kč (cena pozemků) částkou 26 176 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 5 591 Kč, tj. celkem 32 217 Kč, které žalovaná zaplatí k rukám zástupce žalobců z řad advokátů (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonem zásadně stanovené třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem a § 167 odst. 2 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2025 Mgr. Petr Kraus předseda senátu