28 Cdo 1328/2023-1261
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců: a) V. M., nar. XY, bytem v XY, b) J. M., nar. XY, bytem v XY, c) V. P., nar. XY, bytem v XY, d) I. Ř., nar. XY, bytem v XY, e) M. M., nar. XY, bytem v XY, všichni zastoupeni Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 15 C 127/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. ledna 2023, č. j. 30 Co 38/2022-1190, takto:
Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 1. 2023, č. j. 30 Co 38/2022-1190, rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 10. 2021, č. j. 15 C 127/2019-808, zrušil v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a st. p. č. XY v k. ú. XY, a v části výroku II., v níž byla zamítnuta žaloba o bezúplatný převod pozemků parc.
č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), současně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY a XY v k. ú. XY (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), a v části výroku II., v níž byla zamítnuta žaloba o bezúplatný převod pozemků parc.
č. XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok III. rozsudku odvolacího soudu), změnil jej v části výroku II. tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY a XY v k. ú. XY (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu), a ve zbývajících částech výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, jimiž byly bezúplatně převedeny další pozemky, respektive byla žaloba o jejich převod zamítnuta, zrušil a věc v příslušném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok V.
rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti výrokům II. a IV. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda lze oprávněným osobám vydat náhradní zemědělské pozemky vyšší hodnoty, než jaké dosahují jejich restituční nároky, případně, zda za účelem odpovídajícího vypořádání restitučních nároků mohou být žalujícím oprávněným osobám přisouzeny pozemky v jiných, než jimi požadovaných spoluvlastnických podílech. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, a ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018, a na usnesení téhož soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3787/2020, ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1185/2022, a ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4207/2019, a na nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 386/12. Vytýkala dále, že odvolací soud za účelem ocenění náhradního zemědělského pozemku vydaného žalobcům již v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 vedeném pod sp. zn. 15 C 245/2020 neprovedl v projednávané věci označený důkaz znaleckým posudkem Ing. Zdeňka Tomíčka. Za odporující ustálené judikatuře Nejvyššího soudu měla též závěr odvolacího soudu o převoditelnosti (vhodnosti k bezúplatnému převodu na oprávněné osoby) pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, argumentujíc, že coby pozemek evidovaný jako ostatní plocha se způsobem využití neplodná půda netvoří součást zemědělského půdního fondu. Nevhodnost uvedeného pozemku k bezúplatnému převodu na oprávněné osoby je dle názoru dovolatelky dána též jeho funkční provázaností se stavbami a pozemky, tvořícími součást lyžařského areálu XY – XY. Upozorňovala přitom na kolizi závěrů odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, odkazujíc na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 220/2014, ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení téhož soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 108/2021, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1831/2016, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3076/2016, ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2244/2021, a na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14. Poukazujíc na funkční provázanost pozemků a staveb měla dovolatelka za odporující ustálené judikatuře též konkluze odvolacího soudu o vhodnosti bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY na žalobce. Zmiňovala přitom rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015.
3. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu je pro úspěch žaloby o uložení povinnosti vydat náhradní pozemky rozhodující mimo jiné otázka stávající výše nároku oprávněné osoby a hodnoty požadovaného náhradního pozemku; tyto otázky soud řeší jako otázky předběžné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4949/2007).
6. Není-li zde přitom právní normy, jež by v souvislosti s jejich oceněním ukládala posuzovat charakter náhradních pozemků dle určitého historického stavu (jak je tomu kupříkladu v případě odňatých pozemků dle § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen „zákon o půdě“), nezbývá než dovodit, že náhradní pozemky jest nutno oceňovat v souladu s pravidlem zakotveným v ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., tedy dle jejich stavu v době vyhlášení rozhodnutí soudem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017). Zatímco fixace hladiny cen ke dni účinnosti zákona o půdě (viz § 11a odst. 13 zákona o půdě) má svou logiku, neboť zajišťuje, že jsou odňaté nemovitosti i náhradní pozemky oceňovány dle stejných cenových měřítek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016, popřípadě nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12, bod 14), posuzování charakteru náhradních pozemků dle stavu ke dni 24. 6. 1991 a z toho plynoucí fingování od současné reality odlišných vlastností vydávaných nemovitostí by mohlo vést, ať již k distorzi nebo naopak k nadhodnocení výše naturální náhrady, jež by však v souladu s principy restitučního procesu měla být v zásadě ekvivalentní hodnotě restitučního nároku odvíjející se od ceny oprávněnou osobou nebo jejími právními předchůdci pozbytých statků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017). Z uvedených důvodů je proto zcela na místě oceňovat náhradní pozemky dle cenových předpisů účinných ke dni 24. 6. 1991, avšak dle stavu, jaký mají v okamžiku jejich vydání oprávněné osobě.
7. Z předběžného charakteru otázek ocenění náhradních pozemků či stanovení zbývající výše restitučního nároku, řešených v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků za pozemky podle zákona o půdě nevydané, pak vyplývá, že závěry o těchto otázkách vyslovené v pravomocných rozhodnutích o uvedených typech žalob nejsou pro jejich účastníky v jiném řízení (týkajícím se uspokojení téhož restitučního nároku, resp. jeho zbývající části) závazné (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3619/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1462/2016). Z uvedeného důvodu může dle ustálené rozhodovací praxe na straně oprávněné osoby vzniknout bezdůvodné obohacení též tehdy, budou-li na ni (bez ohledu na výsledky předcházejících řízení o vydání náhradních pozemků) v rámci restitučního řízení převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než odpovídající skutečné hodnotě jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3388/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4401/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017). Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku pak soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4271/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2400/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3284/2011).
8. Jestliže tedy odvolací soud (zohledňuje i dovolatelkou evidovanou výši restitučních nároků žalobců odpovídající celkové částce 1 551 162,56 Kč) ze závěru o tom, že restituční nároky žalobců byly dosud uspokojeny toliko co do částky 715 372,81 Kč, dovodil, že je namístě vydat žalujícím oprávněným osobám ve výrocích II. a IV. rozsudku odvolacího soudu označené náhradní zemědělské pozemky oceněné v souladu s citovanou judikaturou částkou nepřevyšující 835 789,75 Kč, nikterak se tím výše citované judikatuře (na níž není důvodu čehokoliv měnit) nezpronevěřil.
9. Na vyřešení otázky, zda lze oprávněným osobám vydat náhradní zemědělské pozemky v jiných, než jimi požadovaných spoluvlastnických podílech, pak rozsudek odvolacího soudu nezávisí v situaci, kdy odvolací soud uvedenou otázku neřešil a řešit ani nemusel, vyhověl-li žalobnímu požadavku na vydání náhradních zemědělských pozemků ve spoluvlastnických podílech určených žalobci.
10. Zpochybňuje-li dovolatelka ocenění náhradního zemědělského pozemku vydaného žalobcům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 245/2020, kritizujíc v daném řízení vypracovaný znalecký posudek prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., dlužno uvést, že tím napadá skutkové a nikoli právní závěry odvolacího soudu. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17). Jakkoliv přitom dovolatelka vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – výše řečenými výtkami zpochybňuje právě závěry skutkové, neboť jimi brojí proti hodnocení důkazů, k čemuž však nemá s účinností od 1. 1. 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry odvolacího soudu tudíž ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. na přípustnost dovolání usuzovat nelze.
11. Výtky dovolatelky, že v projednávaném řízení nebyl proveden označený důkaz znaleckým posudkem Ing. Zdeňka Tomíčka, vystihují pak vady řízení, jež nejsou způsobilým dovolacím důvodem a nemohou založit přípustnost dovolání; ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné; srov. § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.
12. Závěry odvolacího soudu o ceně náhradního zemědělského pozemku vydaného žalobcům v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 245/2020, opírající se o znalecké ocenění prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., korespondují ostatně konkluzím, jež při posuzování diskrepancí mezi znaleckými posudky prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., a Ing. Zdeňka Tomíčka obstály i v dovolacím přezkumu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2545/2022).
13. Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či svévolném) postupu žalované mohou oprávněné osoby domáhat převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), pak nebyly popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě náhradní zemědělský pozemek za pozemek jí nevydaný požadují, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“, tedy zemědělský pozemek ve vlastnictví České republiky, správě Státního pozemkového úřadu, jenž by byl – nebýt liknavého postupu žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014).
14. Ve světle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se přitom za zemědělský považuje i ten pozemek, který fakticky slouží zemědělské výrobě, i když je v evidenci nemovitostí veden jako pozemek nezemědělský (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5610/2017), přičemž k zemědělskému půdnímu fondu náleží i pozemky nepostradatelné pro zemědělskou výrobu, bezprostředně jí však nesloužící, u nichž nelze vždy garantovat, že jsou v evidenci nemovitostí vedeny jako některá z kategorií zemědělské půdy, jež však přesto podléhají režimu zemědělského půdního fondu a zákonu o půdě (srov. z judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3325/2018, usnesení ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4070/2018, usnesení ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4077/2018, usnesení ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4621/2018, nebo usnesení ze dne 21. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1515/2019).
15. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je pak nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.
1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14.
11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Tedy ani oprávněná osoba, vůči níž žalovaná postupovala liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (a ve správě Státního pozemkového úřadu).
V rozsudku ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).
16. Zákon o půdě pak výslovně za zastavěnou část pozemku považuje i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěna není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Překážkou vydání pozemku podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (potažmo i jeho poskytnutí oprávněné osobě jako pozemku náhradního) může být i funkční souvislost pozemků se stavbou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014); i u pozemku požadovaného jako náhradní je tedy nutno zvažovat i jeho případnou funkční provázanost s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014).
17. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, nebo ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní (přiměřeně srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015). Shodný názor o nedělitelnosti areálů tvořících se stavbou jeden funkční celek zastává i právní teorie (srovnej Průchová, I.: Restituce majetku podle zákona o půdě, C. H. Beck, Praha 1997, str. 186) a Nejvyšší soud se k němu přihlásil i v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, nebo v usnesení ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 67/2009.
18. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
19. Odvolací soud se výše citované judikatuře nikterak nezprotivil, posoudil-li pozemek parc. č. XY v k. ú. XY jako pozemek zemědělský, vycházeje ze zjištění, že je pokryt křovinami a stromy, nenachází se na něm žádné stavby, není užíván k provozu přilehlých lyžařských vleků a sjezdařských tratí a je propachtován k zemědělské výrobě. Se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu (charakteru a lokalizaci pozemku a způsobu jeho užití) nejsou pak nikterak nepřiměřené ani odporující judikatuře konkluze odvolacího soudu, dle nichž předmětný pozemek netvoří funkční celek se sousedícím lyžařským areálem XY – XY. Závěry odvolacího soudu o vhodnosti převodu tohoto pozemku na oprávněné osoby za účelem uspokojení jejich restitučního nároku se tudíž ustálené rozhodovací praxi nevymykají.
20. Nikterak excesivní ani odporující ustálené judikatuře nejeví se konečně ani závěry odvolacího soudu o tom, že vhodné náhradní zemědělské pozemky jsou též pozemky parc. č. XY a XY v k. ú. XY, sousedící coby plochy pokryté trvalým travním porostem se stavbami řadových garáží, k nimž je zajištěn přístup z veřejné komunikace a jež s uvedenými pozemky nejsou nijak funkčně provázány.
21. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nejsou (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
22. V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě rozhodl o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. b) o. s. ř.], jenž tak sdílí osud nepřípustného dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
23. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
24. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2023
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu