ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce S. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem,
advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, za účasti
1/ P. D., narozeného XY, a 2/ J. D., narozené XY, obou bytem XY, obou
zastoupených JUDr. Luďkem Lisse, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 7,
Jablonského 640/2, PSČ 170 00, o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 5/2013, o dovolání žalobce
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2017, č. j. 4 Co
46/2016-137, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2017, č. j. 4 Co 46/2016-137,
s výjimkou prvního výroku a té části druhého výroku, kterou odvolací soud
nepřipustil účast vedlejšího účastníka v řízení, a rozsudek Městského soudu v
Praze ze dne 15. října 2015, č. j. 27 C 5/2013-100, s výjimkou bodů I. a II.
výroku, se zrušují a věc se ve zrušeném rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též jen „soud“) dne 2. prosince 2013 se žalobce (S. M.) domáhal povolení vkladu vlastnického práva k
označeným nemovitostem (dále též jen „nemovitosti“) v jeho prospěch podle kupní
smlouvy ze dne 4. února 2009, a nahrazení rozhodnutí ze dne 30. října 2013, č. j. V-28227/2013-101, kterým Katastrální úřad pro hlavní město Prahu,
Katastrální pracoviště XY (dále jen „katastrální úřad“) zamítl jeho návrh ze
dne 18. června 2013 na vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru
nemovitostí. Jako další účastníky řízení označil v žalobě P. D., (dále též jen
„P. D.“) a J. D. (dále jen „J. D.“) a jako vedlejšího účastníka řízení pak
insolvenčního správce P. D. (pod jeho tehdejší obchodní firmou ZILVAROVÁ CTIBOR
HLADKÝ v. o. s.). [2] Podáním došlým soudu 13. února 2014 se k věci vyjádřil insolvenční správce,
jenž se rovněž označil jako vedlejší účastník. [3] Usnesením ze dne 30. července 2014, č. j. 27 C 5/2013-56, soud rozhodl, že
místo P. D. bude v řízení jednat s jeho insolvenčním správcem, dovolávaje se
potud ustanovení § 250a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), a ustanovení § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). [4] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usneseními ze dne 26. března 2015,
č. j. 4 Co 166/2014-70, zrušil usnesení ze dne 30. července 2014 a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení maje na základě ustanovení § 250a odst. 1
o. s. ř. a § 246 odst. 1 insolvenčního zákona za to, že:
1/ Postavení P. D. jako účastníka řízení plyne z toho, že byl účastníkem
vkladového řízení. 2/ Žalobce v žalobě označil správně všechny účastníky řízení, včetně označení
insolvenčního správce jako vedlejšího účastníka řízení, přičemž z vyjádření
insolvenčního správce je zřejmé, že ten je se svým procesním postavením
srozuměn. [5] Rozsudkem ze dne 15. října 2015, č. j. 27 C 5/2013-100, soud:
1/ Zamítl návrh žalobce na přerušení řízení do pravomocného skončení věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 176 ICm 4050/2013 (bod I. výroku). 2/ Zamítl návrh žalobce na vyloučení insolvenčního správce z řízení (bod II. výroku). 3/ Zamítl žalobu (bod III. výroku). 4/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku). [6] Soud v záhlaví rozsudku označil insolvenčního správce co do jeho procesního
postavení stejně jako další účastníky P. D. a J. D. a jako účastníka řízení jej
označuje i v důvodech rozhodnutí. [7] Soud – vycházeje z § 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem, § 217 odst. 1 a § 246 odst. 1 insolvenčního
zákona, § 47 odst. 4 a § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů –
dospěl k těmto závěrům:
[8] Prohlášením konkursu na majetek P. D. (usnesením insolvenčního soudu ze dne
3. listopadu 2011, č. j. MSPH 76 INS 8540/2011-B-9, zveřejněným v insolvenčním
rejstříku dne 4.
listopadu 2011) přešlo na insolvenčního správce právo nakládat
s majetkovou podstatou, jejíž součástí byly i nemovitosti. [9] Vkladu vlastnického práva k nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 4. února 2009 [na níž prodávající (P. D. a J. D.) uznali 4. června 2013 své
podpisy za vlastní] ve prospěch žalobce jako kupujícího, bránilo jejich
postižení exekučním příkazem JUDr. Jana Fendrycha ze dne 8. října 2010, č. j. 132 EX 6328/10-4/Fe, k provedení exekuce prodejem nemovitostí, kterým došlo k
omezení s jejich nakládáním (s účinky k 11. říjnu 2010). [10] Ke dni, kdy žalobce podal návrh na vklad (18. červen 2013), byl P. D. omezen v nakládání s nemovitostmi. Proto nebyly splněny podmínky § 5 odst. 1
písm. e/ a f/ zákona č. 265/1992 Sb. pro povolení vkladu vlastnického práva k
nemovitostem a katastrální úřad návrh na vklad správně zamítl. [11] Důvodem zamítnutí žalobcova návrhu na vyloučení insolvenčního správce z
řízení je okolnost, že na insolvenčního správce přešlo prohlášením konkursu na
majetek P. D. právo nakládat s nemovitostmi, takže jeho role v řízení nespočívá
v podpoře P. D. [12] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. ledna 2017,
č. j. 4 Co 46/2016-137:
1/ Odmítl odvolání proti bodu I. výroku rozsudku soudu prvního stupně (první
výrok). 2/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku tak, že účast Z/C/H
Legal v. o. s., advokátní kancelář (nová obchodní firma insolvenčního správce
P. D.), jako vedlejšího účastníka na straně prvního účastníka, se nepřipouští;
ve zbývajícím rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok). 3/ Určil, že žalobce, první a druhý účastník a vedlejší účastník nemají vůči
sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). [13] Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry
soudu prvního stupně. Doplnil, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2016, č. j. 176 ICm 4050/2013, 104 VSPH 919/2015-128, bylo postaveno
najisto, že vlastníkem (spoluvlastníkem) nemovitostí je stále dlužník, nikoliv
žalobce. V této souvislosti odmítl argumentaci žalobce opírající se o článek 4
odst. 2 dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Spolkovou
republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 2. října 1990,
uveřejněné pod č. 573/1992 Sb. (dále jen „dohoda o ochraně investic“), s tím,
že je pojmově vyloučeno uvažovat o investici do majetku, k němuž žalobce
nenabyl vlastnické právo. [14] Odvolací soud dospěl k závěru, že katastrální úřad správně nevyhověl
návrhu žalobce na vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru
nemovitostí, a to z důvodu omezení účastníka řízení právními předpisy (§ 5
odst. 1 písm. f/ zákona č. 265/1992 Sb.). Dovodil, že omezení dlužníka v
nakládání s nemovitostmi plyne z § 246 insolvenčního zákona. Uvedl rovněž, že
ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka nenastaly věcné účinky kupní
smlouvy, které jsou podmíněny vkladem vlastnického práva k nemovitostem do
katastru nemovitostí.
V souladu s dohodou smluvních stran nebyl návrh na vklad
podán ihned po uzavření kupní smlouvy a z jinak platné kupní smlouvy „vyplývaly
jen účinky obligační, které však insolvenčního správce nezavazují“. Bylo jen na
úvaze insolvenčního správce, zda sám podá návrh na vklad nebo se k němu připojí. [15] Nepřipuštění účasti vedlejšího účastníka v řízení odůvodnil odvolací soud
tím, že P. D. s vedlejším účastenstvím insolvenčního správce v řízení na jeho
straně již nesouhlasí (svůj souhlas odvolal). [16] Proti rozsudku odvolacího soudu (poměřováno obsahem dovolání proti té
části druhého výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
v bodech III. a IV. výroku) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje
ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právní otázky, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací
důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku potvrzujícím rozsudek soudu prvního
stupně. [17] Za dovolacím soudem neřešenou má dovolatel otázku výkladu článku 4 odst. 2
dohody o ochraně investic. Potud namítá, že finanční půjčka dlužníku ve výši 21
000 000 Kč, kapitalizovaná 4. února 2009 formou „novace závazku“, je podle
článku 1 odst. 1 písm. a/ dohody o ochraně investic jeho investicí na pořízení
nemovitosti v České republice. Proto jeho investice v České republice formou
koupě nemovitostí na základě kupní smlouvy podléhá ochraně podle článku 4 odst. 2 dohody o ochraně investic. Tím, že insolvenční správce dlužníka odmítl
dokončit proces nabytí vlastnictví žalobce k nemovitostem podle kupní smlouvy
(tak, že odmítl udělit souhlas se vkladem vlastnického práva kupujícího do
katastru nemovitostí), jednal v rozporu s článkem 4 odst. 2 dohody o ochraně
investic, která je pro Českou republiku závazná a má přednost před použitím §
205 odst. 2, ve spojení s § 206 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. [18] Odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vytýká dovolatel
odvolacímu soudu při posouzení právní otázky, zda obligační účinky smlouvy
zanikají omezením dispozičních práv určité osoby, respektive zda obligační
účinky smlouvy o převodu nemovitosti trvají i po prohlášení konkursu na majetek
prodávajícího. Závěry odvolacího soudu v dotčeném ohledu má dovolatel za
rozporné se závěry obsaženými jednak v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003, uveřejněném pod číslem 57/2007 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2007“), který je (stejně jako
další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových
stránkách Nejvyššího soudu, jednak v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 21 Cdo 993/2009. [19] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bodu 2., článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [20] Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně
neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v
posouzení dovoláním předestřených právních otázek jde zčásti o věc dovolacím
soudem v insolvenčních souvislostech neřešenou.
[21] Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním –
zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[22] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval. [23] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl
(ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. [24] Pro právní posouzení věci jsou rozhodná především následující skutková
zjištění (z nichž vyšly oba soudy):
1/ P. D. a J. D. (jako prodávající) uzavřeli s dovolatelem (jako kupujícím) dne
4. února 2009 kupní smlouvu o převodu nemovitostí, přičemž předmětem výkladu
před oběma soudy byla následující ustanovení kupní smlouvy:
„II. Touto smlouvou prodává prodávající nemovitosti uvedené v čl. I této smlouvy s
veškerými právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím kupujícímu a kupující
je do svého vlastnictví přijímá a kupuje za dohodnutou kupní cenu 21.000.000 Kč
(…). Kupní cena bude podle shodné vůle účastníků smlouvy uhrazena způsobem a ve
lhůtách „uvedeným“ (správně uvedených) v čl. IX této smlouvy. (…)
VIII. Prodávající s kupujícím se dohodli, že návrh na vklad do katastru nemovitostí
Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, bude
podán v rozsahu potřebném k podání návrhu na zahájení řízení na vklad
vlastnického práva k prodávaným nemovitostem uvedeným v čl. I. Katastrálnímu
úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště Praha, kupujícím, a to ne
dříve než 31. března 2013, s ohledem na nutnost odstranění závad uvedených v
části ,C? listu vlastnictví. (…)
IX. Účastníci této smlouvy prohlašují, že byla sepsána podle jejich skutečné a
svobodné vůle, nebyla uzavřena v tísni, ani za nápadně nevýhodných podmínek. Smlouvu přečetli, s jejím obsahem souhlasí, což stvrzují svými vlastnoručními
podpisy. Smluvní strany shodně prohlašují, že kupující poskytl prodávajícímu
půjčky ve výši dohodnuté kupní ceny za převod nemovitostí sjednaný touto
smlouvou, sloužící především k pořízení převáděných nemovitosti. Smluvní strany se dohodly, že dosavadní závazek prodávajícího vrátit půjčené
peníze kupujícímu zaniká a nahrazuje se novým závazkem, jehož obsahem je, že
prodávající přijal zálohu na kupní cenu převáděných nemovitostí ve výši jejich
sjednané ceny a prohlašuje, že mu kupní cena převáděných nemovitostí byla plně
uhrazena. Strany sjednávají odkládací podmínku, s tím, že právní účinky této
smlouvy nenastanou dříve, nežli dne 1. března 2013. Strany berou na vědomí, že
smlouva o převodu nemovitostí nabývá účinnosti vkladem vlastnického právo
nabyvatele do katastru nemovitostí, a proto sjednávají odkládací podmínku v té
podobě, že návrh na vklad vlastnického práva kupujícího do katastru
nemovitostí, který má být podán kupujícím, může být podán nejdříve 1. března
2013.
(…)
Smluvní strany sjednávají, že kupující se zavazuje převést na prodávajícího
vlastnické právo ke stavbám a pozemkům, které jsou v této smlouvě vymezeny jako
nemovitosti (…), a to za sjednanou kupní cenu ve výši 110 % kupní ceny sjednané
touto smlouvou jako cena za převod nemovitostí, tj. za částku 23.100.000 Kč, a
to za předpokladu, že kupní cena mu bude uhrazena zálohově před podpisem této
budoucí smlouvy. Smluvní strany sjednávají, že závazek kupujícího převést na
požádání nemovitosti, tvořící předmět převodu podle této smlouvy, vzniká dnem
2. března 2013 a trvá do dne 31. října 2013. Půlnocí ze dne 31. října 2013 na
den 1. listopad 2013 tento závazek kupujícího zaniká.“
(…)
Podle ověřovací doložky notáře pak P. D. a J. D. uznali dne 4. června 2013 své
podpisy na kupní smlouvě za vlastní. 2/ Insolvenční řízení na majetek P. D. bylo zahájeno (na základě věřitelského
insolvenčního návrhu z 16. května 2011) u insolvenčního soudu 19. května 2011. 3/ Usnesením ze dne 22. září 2011, č. j. MSPH 76 INS 8540/2011-A-23
(zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), zjistil insolvenční soud
úpadek P. D. a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní
společnost ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v. o. s. 4/ Podle soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 27. října 2011,
zveřejněného v insolvenčním rejstříku 31. října 2011 (B-3), sepsal insolvenční
správce P. D. nemovitosti do majetkové podstaty P. D. jako nemovitosti ve
vlastnictví P. D. 5/ Usnesením ze dne 3. listopadu 2011, č. j. MSPH 76 INS 8540/2011-B-9
(zveřejněným v insolvenčním rejstříku 4. listopadu 2011), prohlásil insolvenční
soud konkurs na majetek P. D. 6/ Dovolatel podal dne 18. června 2013 návrh na vklad vlastnického práva k
nemovitostem podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí, který příslušný
katastrální úřad zamítl. [25] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
občanského soudního řádu, insolvenčního zákona, zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 265/1992 Sb. a dohody o ochraně
investic:
§ 244 (o. s. ř.)
(1) Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán
zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle
zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona
o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních,
rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního
orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním
řízení. (…)
§ 246 (o. s. ř.)
(1) K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech
rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena,
změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou. (2) Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst.
4) obsahovat
označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán
rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o
tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl
rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by
měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být
spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo
jiná právní věc soudem rozhodnuta. (…)
§ 250a (o. s. ř.)
(1) Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před
správním orgánem. (2) Jakmile soud zjistí, že se řízení neúčastní někdo, kdo je podle odstavce 1
jeho účastníkem, přibere jej usnesením do řízení. Proti tomuto usnesení není
odvolání přípustné. § 205 (insolvenčního zákona)
(…)
(2) Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek,
který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné
opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho
majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal
rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu
insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí. (3) Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do
majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a
2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a
jeho manžela. (…)
§ 206 (insolvenčního zákona)
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205
tvoří zejména
(…)
b/ věci movité a nemovité,
(…)
§ 246 (insolvenčního zákona)
(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s
majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší
dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává
zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty,
rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým
zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení
účetnictví a plnění daňových povinností. (2) Právní úkony podle odstavce 1, které dlužník učinil poté, co oprávnění
nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti
jeho věřitelům neúčinné. (…)
§ 133 (obč. zák.)
(…)
(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon
nestanoví jinak. (3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem
evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této
smlouvy. § 588 (obč. zák.)
Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu
odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj
prodávajícímu dohodnutou cenu. § 3028 (o. z.)
(1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho
účinnosti.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní
poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i
práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé,
včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání
stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne
nabytí jeho účinnosti. § 3054 (o. z.)
Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na
němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou
věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona
vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba. § 4 (zákona č. 265/1992 Sb.)
(1) Účastníky řízení o povolení vkladu (dále jen „účastníci řízení“) jsou
účastníci toho právního úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do
katastru. (…)
§ 5 (zákona č. 265/1992 Sb.)
(1) Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá,
zda
(…)
e/ účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu,
f/ účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo
rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je
předmětem právního úkonu,
(…)
Katastrální úřad tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na
vklad. Článek 4 (dohody o ochraně investic)
(…)
2. Investice investorů jedné smluvní strany nesmějí být na území druhé smluvní
strany vyvlastněny, znárodněny nebo podřízeny jakémukoliv jinému opatření,
jehož výsledek je stejný jako vyvlastnění nebo znárodnění, s výjimkou případů
provedených ve veřejném zájmu a zaručující odškodnění. Odškodnění musí
odpovídat hodnotě vyvlastněné investice bezprostředně před dobou, kdy skutečné
nebo hrozící vyvlastnění, znárodnění nebo jiné podobné opatření bylo veřejně
vyhlášeno. Odškodnění musí být vyplaceno bezodkladně a musí zahrnovat obvyklý
bankovní úrok až do doby splatnosti; musí být skutečně zhodnotitelné a volně
převoditelné. Opatření ke stanovení a výplatě odškodnění musí být provedeno
vhodným způsobem nejpozději v době vyvlastnění, znárodnění nebo podobného
opatření. Platnost vyvlastnění, znárodnění nebo podobného opatření a výše
odškodnění musí být přezkoumatelná v řádném soudním řízení. [26] V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení občanského
soudního řádu v době zahájení řízení (2. prosince 2013). Ke dni vydání
napadeného rozhodnutí (12. ledna 2017) doznalo změny (s účinností od 1. ledna
2014, po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb.) ustanovení § 244 o. s. ř. v
tom smyslu, že v § 244 odst. 1 o. s. ř. byla slova „z občanskoprávních,
pracovních, rodinných a obchodních vztahů“ nahrazena slovy „ze vztahů
soukromého práva“.
[27] Citovaná ustanovení insolvenčního zákona platila již v době zahájení
insolvenčního řízení na majetek P. D. (19. května 2011). Ke dni vydání
napadeného rozhodnutí doznala změny (s účinností od 1. ledna 2014, po novele
provedené zákonem č. 294/2013 Sb.) pouze ustanovení § 205 odst. 2 a § 246 odst. 2 insolvenčního zákona. V § 205 odst. 2 insolvenčního zákona byla slova „v
době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým“ nahrazena slovy
„k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud“,
slova „v době, kdy insolvenční soud vydal“ byla nahrazena slovy „k okamžiku,
kdy nastaly účinky“ a slova „po vydání“ byla nahrazena slovy „poté, co nastaly
účinky“. V § 246 odst. 2 insolvenčního zákona byla na konci odstavce doplněna
slova „ze zákona; § 235 odst. 2 se nepoužije“. Žádná z těchto změn však nemá
pro poměry dané věci vliv na její následné právní posouzení. [28] Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platila v citované
podobě již v době uzavření kupní smlouvy a do 1. ledna 2014, kdy byl tento
zákon zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, změn nedoznala. Ustanovení zákona č. 265/1992 Sb. platila v citované podobě rovněž již v době
uzavření kupní smlouvy a do 1. ledna 2014, kdy byl tento zákon zrušen zákonem
č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrálním zákonem), změn nedoznala. [29] Ustanovení § 3028 a § 3054 o. z. platí v citované podobě od 1. ledna 2014
a článek 4 odst. 2 dohody o ochraně investic se od uzavření kupní smlouvy
nezměnil. [30] V takto ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným
právním otázkám následující závěry:
[31] Co do řešení právní otázky týkající se aplikace dohody o ochraně investic
Nejvyšší soud odkazuje na závěry, které k výkladu této dohody přijal (v řízení
o vylučovací žalobě dovolatele ohledně stejných nemovitostí) v rozsudku ze dne
30. září 2019, sen. zn. 29 ICdo 12/2018. Tam Nejvyšší soud uzavřel, že nebyl-li
v důsledku sjednaného odkladu návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitostem
podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí řádně (v souladu s § 133 odst. 2
obč. zák.) dokončen proces změny vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch
kupujícího, pak v situaci, kdy nemovitosti zůstaly ve společném jmění P. D. a
jeho manželky, je vyloučeno pokládat soupis nemovitostí do majetkové podstaty
za vyvlastnění nebo znárodnění investice kupujícího (předem uhrazené kupní
ceny) nebo za jakékoliv jiné opatření, jehož výsledek je stejný jako
vyvlastnění nebo znárodnění ve smyslu dohody o ochraně investic. Srov. mutatis
mutandis při výkladu téže dohody o ochraně investic např. již důvody usnesení
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 1387/2009, uveřejněné pod číslem 79/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam použitých odkazů na judikaturu
Ústavního soudu. Otázku, zda je insolvenční správce P. D. povinen dokončit
proces převodu vlastnického práva k nemovitostem na dovolatele, pak (jak bude
podrobněji vysvětleno níže) nelze řešit ve sporu, jehož se insolvenční správce
P.
D. neúčastní. [32] Projednání věci soudem v řízení podle části páté občanského soudního řádu
nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního
orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z
bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí
téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto
správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku
řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem
řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního
orgánu, umožňuje, aby – bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené
vytvořenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu – požadoval nové projednání
sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud
k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na
řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá,
že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo
před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a že
nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo
1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2015, sp. zn. 21 Cdo
3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. 21 Cdo
5046/2014). [33] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu též vyplývá, že katastrální úřad v
řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, a stejně tak i soud v
řízení podle části páté občanského soudního řádu, zkoumá právní úkon, na jehož
podkladě má být zapsáno právo do katastru nemovitosti, jen z hledisek taxativně
vypočtených v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.; předmětem zkoumání
katastrálního úřadu (a stejně tak i soudu v řízení podle části páté občanského
soudního řádu) proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního
úkonu, ale jen ty z nich, které jsou uvedeny v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992
Sb. [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze
dne 28. června 2000, Cpjn 38/98, uveřejněného pod číslem 44/2000 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, článek II., str. 243 (417), rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. 21 Cdo 4044/2010,
uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročníku 2013, pod číslem 15,
nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 21 Cdo
2580/2011]. [34] Pro posouzení role insolvenčního správce P. D. v katastrálním řízení
zahájeném (po prohlášení konkursu na majetek P. D.) návrhem dovolatele na vklad
vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí ze dne 18. června
2013 je rozhodné především znění ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.,
jež jako účastníky takového (vkladového) řízení označuje (definuje) účastníky
toho právního úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru. V
daném případě je oním právním úkonem kupní smlouva ze dne 4.
února 2009,
jejímiž účastníky v době uzavření kupní smlouvy byli P. D. a J. D. jako
prodávající a dovolatel jako kupující. [35] Při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru
nemovitostí na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí
vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus
adquirendi). Smlouva o převodu nemovitostí (zde kupní smlouva) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a
povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává
(modus adquirendi) až vkladem (intabulací) vlastnického práva do katastru
nemovitostí (srov. § 133 odst. 2 obč. zák.). Jinak řečeno, kupní smlouva,
kterou se převádí nemovitost, jež je předmětem evidence v katastru nemovitostí,
nemá účinek převodní, ale pouze účinek obligační. Zavazuje zcizitele
(prodávajícího) k tomu, aby vlastnictví věci převedl na nabyvatele (kupujícího)
dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví (srov. již dovolatelem zmíněné R 57/2007, jež potud vychází ze závěrů obsažených v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97,
uveřejněného pod číslem 17/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož
i rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 12/2018). [36] V době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku P. D. (22. září
2011), působily (mohly působit) pouze obligační účinky kupní smlouvy, což ve
shodě s ustanovením § 133 odst. 2 obč. zák. (šlo o nemovité věci, které byly
předmětem evidence v katastru nemovitostí) znamenalo, že dovolatel vlastnické
právo k převáděným nemovitostem nenabyl. Nemovitosti se tudíž ke dni rozhodnutí
o úpadku P. D. stále nacházely ve společném jmění P. D. a J. D., takže v
souladu s ustanovením § 205 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona a ve
spojení s ustanovením § 206 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona náležely do
majetkové podstaty P. D., do které je insolvenční správce P. D. správně a
důvodně sepsal (podle § 217 a násl. insolvenčního zákona); jiný postup
nepřicházel v úvahu bez zřetele k tomu, zda na základě obligačních účinků kupní
smlouvy dovolateli trvalo právo, aby na něj prodávající dalším úkonem (návrhem
na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí) převedli vlastnické právo
(srov. shodně opět i důvody rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 12/2018). [37] Prohlášením konkursu na majetek P. D. (s účinky od 4. listopadu 2011) pak
přešlo na insolvenčního správce P. D. v souladu s ustanovením § 246 odst. 1
insolvenčního zákona též oprávnění nakládat s majetkovou podstatou P. D. (včetně práva nakládat se sepsanými nemovitostmi), s omezením daným potřebou
vypořádat prohlášením konkursu zaniklé společné jmění manželů (P. D. a J. D.);
srov. § 268 odst. 1 insolvenčního zákona. [38] Již v R 57/2007, jehož aplikaci na danou věc dovolatel sám prosazuje, a
jež se pro poměry upravené zákonem č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
(dále jen „ZKV“), zabývalo otázkou dalšího pokračování řízení o návrhu na vklad
vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch kupujícího poté, co byl prohlášen
konkurs na majetek prodávajícího, Nejvyšší soud vysvětlil, že prohlášení
konkursu (podle § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV) na majetek jednoho z prodávajících
samo o sobě nemá vliv na platnost sjednané kupní smlouvy ani na její obligační
účinky. Tamtéž dodal, že nedošlo-li po prohlášení konkursu k odstoupení od
kupní smlouvy, nebo nezanikla-li tato smlouva po prohlášení konkursu jiným
způsobem a nejde-li současně o právní úkon neúčinný, stíhá správce konkursní
podstaty (na nějž v rozsahu sepsaného majetku přešlo prohlášením konkursu právo
úpadkyně s tímto majetkem nakládat) i nadále závazek převést vlastnické právo k
předmětu koupě na kupujícího. Byl-li návrh na vklad vlastnického práva do
katastru nemovitostí podán kupujícím až po prohlášení konkursu na majetek
prodávajícího, není zde překážka, jež by katastrálnímu úřadu bránila v takovém
řízení pokračovat, s tím, že „řízení se namísto prodávajícího účastní správce
jeho konkursní podstaty“. [39] Bez ohledu na zčásti odlišné pojetí účinků prohlášení konkursu na majetek
dlužníka v řízení vedeném podle insolvenčního zákona (jemuž mimo jiné předchází
rozhodnutí o úpadku), je zjevné, že základní východisko úvah promítnutých v R
57/2007 je i v insolvenčních poměrech shodné v tom, že prohlášením konkursu na
majetek prodávajícího přechází na jeho insolvenčního správce v rozsahu majetku
náležejícího do majetkové podstaty a do ní sepsaného právo s tímto majetkem
nakládat (srov. § 246 odst. 1 insolvenčního zákona i § 14 odst. 1 písm. a/
ZKV). Ve shodě s R 57/2007 pak i pro insolvenční poměry platí, že:
„Byl-li návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem náležejícím do
majetkové podstaty prodávajícího do katastru nemovitostí podán kupujícím až po
prohlášení konkursu na majetek prodávajícího, účastní se řízení o povolení
vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí (je účastníkem
vkladového řízení) namísto takového prodávajícího (insolvenčního dlužníka) v
souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. insolvenční správce
prodávajícího (jednoho z prodávajících).“
[40] Pro poměry dané věci z výše uvedeného plyne, že ke dni podání návrhu na
vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (18. června 2013) byli (měli a
museli být) účastníky řízení o povolení vkladu vlastnického práva k
nemovitostem ve prospěch dovolatele do katastru nemovitostí jako účastníci
kupní smlouvy ze dne 4. února 2009 dovolatel (jako kupující), J. D. (jako jedna
z prodávajících) a insolvenční správce P. D. (v postavení dalšího prodávajícího
místo P. D., jenž od 4. listopadu 2011 o toto postavení přišel). P. D. účastníkem řízení o povolení vkladu být neměl a naopak jím v každém případě měl
být (musel být) insolvenční správce P. D. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. tu ve spojení s účinky prohlášení konkursu na majetek P. D.,
předjímanými ustanovením § 246 odst.
1 insolvenčního zákona, nedává „na výběr“
ani katastrálnímu úřadu, ani dovolateli coby osobě, která návrh na zahájení
řízení o povolení vkladu podala. [41] Judikatura Nejvyššího soudu k účastenství v řízení podle části páté
občanského soudního řádu je pak ustálena (ve vazbě na ustanovení § 246 odst. 2
o. s. ř.) v tom, že účastníci řízení, jakož i jejich zástupci či zmocněnci musí
být v žalobě označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo se má řízení účastnit, aby
s nimi soud mohl jednat. Označení účastníků v žalobě nesměřuje k založení
jejich účasti na řízení, ale především k podchycení osob, které byly účastníky
řízení před správním orgánem a které se proto budou účastnit projednávání téže
věci před soudem. Žalobce je vždy účastníkem řízení, a to i tehdy, kdyby nebyl
účastníkem řízení před správním orgánem. K žalobě je žalobce legitimován, jen
jestliže byl podle svého tvrzení dotčen na svých právech rozhodnutím správního
orgánu, kterým byly jeho práva a povinnosti založeny, změněny, zrušeny, určeny
nebo zamítnuty, a že újma na jeho právech může být odstraněna projednáním a
rozhodnutím věci soudem. Ti, kdo byli jinak účastníky řízení před správním
orgánem a kteří nepodali žalobu, jsou ze zákona účastníky řízení podle části
páté. Není přitom významné, zda je žalobce v žalobě označil za účastníky;
účastníky se stávají bez ohledu na to, koho žalobce za účastníka v žalobě
označil. Ten, kdo nebyl účastníkem řízení před správním orgánem, není ani
účastníkem řízení (kromě žalobce) před soudem podle části páté občanského
soudního řádu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5046/2014). [42] Okruh účastníků řízení podle části páté občanského soudního řádu není
určován tím, s kým správní orgán jako s účastníkem skutečně jednal. Významné je
jen to, kdo se stal v souladu se zákonem účastníkem řízení před správním
orgánem, tedy s kým mělo být v řízení před správním orgánem opravdu jednáno
jako s účastníkem řízení. Ukáže-li se, že účastníkem řízení před správním
orgánem byla (podle zákona) osoba, která se dosud neúčastní řízení před soudem,
soud ji usnesením přibere do řízení (§ 250a odst. 2 o. s. ř.), usnesení doručí
této osobě a všem ostatním známým účastníkům; to platí i tehdy, jestliže s ní
správní orgán nejednal, ačkoliv byla účastníkem správního řízení. Zjistí-li
soud, že žalobce označil za účastníka řízení někoho, kdo nebyl (neměl být)
účastníkem řízení před správním orgánem, přestane s ním jako s účastníkem
jednat. V případě, že žalobce (v řízení podle části páté) navrhne přistoupení
dalšího účastníka do řízení nebo záměnu účastníka, jde o nepřípustný úkon, o
němž není třeba rozhodovat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5046/2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2019, sp. zn. 28 Cdo 126/2019).
[43] Z uvedeného je zřejmé, že účastníkem řízení podle části páté občanského
soudního řádu je nejen ten, kdo jím byl v řízení před správním orgánem, ale i
ten, kdo jím sice nebyl, ale podle zákona měl být, v případě, že jeho
účastenství v řízení před správním orgánem je vymezeno právním předpisem, jenž
upravuje netoliko postup správního orgánu při projednání a rozhodnutí právní
věci, ale právě i účastenství, jež je odvozeno od hledisek hmotného práva. Je-li účastenství v řízení vymezeno ohledem na hmotně-právní aspekt, pak s
posouzením, kdo je účastníkem řízení, souvisí i formulace závěru o věcné
legitimaci v řízení, neboť je tím současně dávána odpověď na otázku, kdo je
nositelem práva a povinnosti, o níž v řízení jde (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 126/2019). [44] Z výše shrnutých judikaturních závěrů lze pro danou věc vyjít potud, že
také účastenství v řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí je
vymezeno právním předpisem (v daném případě ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.). Vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše o účincích prohlášení
konkursu na majetek P. D., pak účastníkem předmětného vkladového řízení neměl
být P. D. Jestliže však katastrální úřad s P. D. jako s účastníkem vkladového
řízení (nesprávně) jednal, založil tím jeho povinnou účast v řízení podle částí
páté občanského soudního řádu zahájeném žalobou dovolatele. Rovněž ale platí,
že insolvenční správce P. D., jenž měl být účastníkem vkladového řízení místo
P. D., je (musí být) účastníkem řízení podle části páté občanského soudního
řádu bez ohledu na to, že katastrální úřad s ním jako s účastníkem vkladového
řízení nesprávně nejednal. [45] Vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše o označení účastníků v žalobě podle §
246 odst. 2 o. s. ř., nebylo pro postavení insolvenčního správce P. D. jako
plnoprávného účastníka řízení podle části páté občanského soudního řádu
významné, že dovolatel jej v žalobě nesprávně označil jen jako „vedlejšího
účastníka“ řízení. V situaci, kdy odvolací soud nesprávně rozhodl o ukončení
účasti insolvenčního správce P. D. v řízení (výrokem, jenž nebyl dovoláním
napaden), tak založil procesní stav, podle kterého se řízení podle části páté
občanského soudního řádu neúčastní někdo, kdo je podle § 246 odst. 1 o. s. ř. jeho účastníkem. Tento procesně závadný stav je zhojitelný jen odklizením
napadeného rozhodnutí (a s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně), neboť je
vyloučeno rozhodovat v rovině práva hmotného o právech a povinnostech osoby
(insolvenční správce P. D.), která byla v procesní rovině nesprávně vyloučena z
účasti na řízení. Nápravu pochybení odvolacího soudu je nutné zjednat tím, že
soud prvního stupně následně vydá usnesení podle § 250a odst. 2 o. s. ř., jímž
insolvenčního správce P. D. přibere do řízení a poté věc znovu projedná a
rozhodne při respektu k dosud opomenutým procesním právům insolvenční správce
P. D. [46] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), napadený rozsudek zrušil (s výjimkou prvního výroku a té části druhého
výroku, kterou odvolací soud nepřipustil účast vedlejšího účastníka). Jelikož
důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na
rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud (s výjimkou bodů I. a II. výroku) i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně ve zrušeném rozsahu
k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). [47] V další fázi řízení soudy též nepřehlédnou, že vzhledem k ustanovení §
3054 o. z. se budova č. p. 678 stala v průběhu řízení (k 1. lednu 2014)
součástí pozemku parc. č. 853 (přestala být samostatnou věcí v právním smyslu),
což je nutné zohlednit ve výrokové části rozhodnutí o žalobě (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2017, sp. zn. 22 Cdo 4572/2015, uveřejněný
pod číslem 103/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [48] S přihlédnutím k závěrům formulovaným výše o povaze obligačních účinků
kupní smlouvy bude úkolem soudů v další fázi řízení též výklad pravidla
vyjádřeného v § 253 insolvenčního zákona (ve znění účinném v době, kdy nastaly
účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka), jakož i posouzení toho, jaká
právní jednání (právní úkony) P. D. coby insolvenčního dlužníka (včetně
opomenutí) týkající se převodu nemovitostí na dovolatele, případně odkdy [zda
ještě předtím, než nastanou (mohou nastat) věcněprávní účinky kupní smlouvy)
podléhala v době před prohlášením konkursu na majetek P. D. omezením daným
úpravou obsaženou v § 111 insolvenčního zákona (v rozhodném znění), respektive
pro poměry dané věci podléhají (v době od prohlášení konkursu na majetek P. D.)
omezením daným úpravou obsaženou v § 246 odst. 2 insolvenčního zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 12. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu