29 Cdo
3725/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela ve věci žalobce CORSAIR
(Luxembourg) No 11 S. A., se sídlem L-1115 Luxembourg, Boulevard Konrad
Adenauer 2, Lucemburské velkovévodství, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou,
advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, proti žalované JUDr. H.
K., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Star - Pack, společnost s
ručením omezeným, identifikační číslo 48153583, o určení pravosti a pořadí
pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 212/2005, o
dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna
2008, č. j. 9 Cmo 192/2007-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 6. března 2007, č. j. 12 Cm 212/2005-47, zamítl Krajský soud v
Ostravě žalobu, kterou se žalobce CORSAIR (Luxembourg) No 11 S. A. domáhal vůči
žalované správkyni konkursní podstaty úpadkyně Star - Pack, společnost s
ručením omezeným, určení, že žalobce má za úpadkyní pohledávku ve výši
41.757.427,09 Kč s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení ve výroku
specifikovaných nemovitostí. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §
243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako
nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné
pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud -
jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom žádné otázky, z nichž by
bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu
soudu k řešení nepředkládá. Závěr, podle něhož zástavní právo i podle právní úpravy účinné do 31. srpna
1998 podléhalo promlčení, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze
dne 25. dubna 2007, sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, uveřejněném v časopise Soudní
judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 95 (k témuž závěru se Nejvyšší soud
posléze přihlásil i v rozsudcích ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 21 Cdo
687/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2008, pod
číslem 124, ze dne 15. února 2008, sp. zn. 21 Cdo 888/2007, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2008, pod číslem 123, ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 100/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura
číslo 8, ročník 2009, pod číslem 114, či v usneseních ze dne 29. července 2008,
sp. zn. 29 Odo 1313/2006 a ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3079/2007, jež
jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Zjevně nesprávný je v této souvislosti argument, že uvedená rozhodnutí zde
nebyla v době uzavření zástavní smlouvy (27. října 1995) a aplikace závěrů v
nich formulovaných na zástavní právo zřízené touto smlouvou představuje
porušení zákazu retroaktivity právních předpisů. Judikatura soudů vyšších
stupňů slouží právě ke sjednocení výkladu těch ustanovení zákonů, jež jsou
právní praxí vykládána rozdílně (jež si část právní praxe vykládá chybně). Je
samozřejmé, že taková judikatura vzniká s určitým časovým odstupem a názor, že
dovolatel má být chráněn, protože patřil k těm, kdož si zákon vykládali chybně,
vyznívá absurdně (srov. shodně důvody usnesení Nejvyšších soudu ze dne 12. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1319/2006 či ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Cdo
3637/2008, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího
soudu). V rozsudku sp. zn.
21 Cdo 1918/2005 Nejvyšší soud také vysvětlil, že promlčecí
doba počíná běžet ode dne, kdy zástavní právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy. Způsob, jakým lze realizovat zástavní právo vzniklé podle právní úpravy účinné
do 31. srpna 1998, pak Nejvyšší soud vyložil již v usnesení uveřejněném pod
číslem 46/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proto nemá důvodu
připustit dovolání ani k posouzení námitky, podle níž do 31. srpna 1998 „nebylo
zákonem upraveno, jakým způsobem se lze domoci práva na uspokojení ze zástavy“
a tudíž „neexistovala objektivní možnost realizace zástavního práva“, z čehož
dovolatel dovozuje, že promlčecí doba nemohla začít běžet. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí netkví ani v řešení důsledků
zjištění sporné pohledávky v konkursu, prohlášeném na majetek úpadkyně
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. dubna 1999, sp. zn. 20 K 29/96,
zrušeným k odvolání úpadkyně usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2001, sp. zn. 2 Ko 140/99, na běh promlčecí doby. Napadené rozhodnutí je
v tomto ohledu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem
ze dne 27. září 2006, sp. zn. 29 Odo 961/2006, v rozsudku výslovně zmíněným,
jenž byl uveřejněn pod číslem 72/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jelikož závěr o promlčení sporné pohledávky (jenž, jak vyloženo výše, napadené
rozhodnutí zásadně právně významným nečiní) obstojí jako samostatný důvod pro
zamítnutí žaloby, jsou pro posouzení přípustnosti dovolání bez významu námitky
dovolatele, podle nichž soudy porušily povinnost poskytnout dovolateli poučení
o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání čerpání
poskytnutého úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem
48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, §
224 a § 142 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované
podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432
odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2010
JUDr. Zdeněk K
r č m á ř
předseda senátu