U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze – Podolí, Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, proti žalovanému RsDr. J. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně KJB Komplex s. r. o., identifikační číslo osoby 49903861, zastoupenému JUDr. Janem Menšem, advokátem, se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 2/2, PSČ 405 02, za účasti společnosti W.A.G. minerální paliva, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Vítězné pláni 1719/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26415623, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, PSČ 400 01, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 10/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne18. března 2010, č. j. 15 Cmo 219/2009-222, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 3.060,- Kč, k rukám jeho zástupce. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 3.060,- Kč, k rukám jejího zástupce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nepředkládá. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1553/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2009, pod číslem 133 (k jehož závěrům se posléze přihlásil i v usnesení ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 631/2010, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále označená, na webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že závazek společníka splatit vklad do základního kapitálu (resp. v poměrech právní úpravy účinné do 31.
prosince 2000 základního jmění) společnosti je jeho závazkem ze společenské smlouvy. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. a/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se závazkové vztahy mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, řídí bez ohledu na povahu účastníků, třetí částí obchodního zákoníku. V případě, že zakladatel vklad nesplatí včas, nedochází k zániku závazku splatit vklad, ale závazek trvá dále až do jeho zániku splněním, popř. jiným způsobem (srov. ustanovení § 365 a násl. obch. zák.), a společník jej tudíž může (je povinen) splnit i dodatečně, po vzniku společnosti.
Posouzení této (dovolatelem předestírané) otázky tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Dojde-li ke splacení nepeněžitého vkladu a nabude-li společnost k předmětu vkladu (nemovitosti) vlastnické právo, je z ustanovení § 59, § 60 a § 196a odst. 3 obch. zák. zcela zjevné, že společnost nemůže pozbýt nabyté vlastnické právo na základě „výměny vkladů“ (nepeněžitého za peněžitý); v poměrech projednávané věci přicházela v úvahu pouze kupní smlouva o převodu nemovitostí vložených žalobcem do pozdější úpadkyně, respektující mimo jiné požadavky ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. Nejvyšší soud nevidí důvodu připouštět dovolání k formulování tohoto jednoznačného závěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.
ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005 či ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007). Konečně na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z námitky, podle níž soudy nezohlednily dobrou víru dovolatele, se kterou uzavíral kupní smlouvu.
Jak již Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, dobrá víra sama o sobě (a to ani kdyby byla u dovolatele dána) k nabytí vlastnického práva k nemovitostem nepostačuje (srov. např. rozsudek ze dne 23. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněný pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Odo 1424/2006, uveřejněný pod číslem 56/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudky ze dne 18.
srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1955/2010, sp. zn. 29 Cdo 2015/2011 a sp. zn. 29 Cdo 2018/2011). Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému a vedlejší účastnici vzniklo každému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“).
Podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupci žalovaného i vedlejší účastnice učinili v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o.
s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému a vedlejší účastnici k tíži dovolatele každému celkem 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. března 2012
JUDr. Petr Šuk předseda senátu