29 Cdo 955/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci
úpadce Ing. A. Ch., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 94 K 18/96, o
vydání rozvrhového usnesení, o dovolání úpadce, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem
Jiroutem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, PSČ 162 00, proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2013, č. j. 3 Ko 16/2013-2849,
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 6. února 2013, č. j. 94 K 18/96-2819, rozvrhl Městský soud v
Praze (dále též jen „konkursní soud“) mezi konkursní věřitele druhé třídy
výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce ve výši 6.500.431,60 Kč
(bod I. výroku) a konkursním věřitelům uložil, aby do deseti dnů od doručení
usnesení písemně sdělili správkyni konkursní podstaty bankovní spojení k
poukázání k rozvrhu určených částek (bod II. výroku).
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil
usnesení konkursního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1
insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před
účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o
konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i
občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1
písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolatel však nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku
zásadního právního významu
Již v důvodech usnesení ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 777/2002,
uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (stejně
jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže je toto rozhodnutí dostupné
i na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud vysvětlil, že
nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně
vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva
primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání rozvrhového
usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Závěr, podle kterého
námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud
v rozvrhovém usnesení již nezabývá, formuloval Nejvyšší soud výslovně např. též
v usneseních ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008, ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5372/2007, ze dne 17. února 2010, sp. zn. 29 Cdo
4838/2008, ze dne 26. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1505/2011, ze dne 28. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 1692/2010 a ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo
2694/2010. S těmito závěry je napadené usnesení v souladu a důvod připustit dovolání k
prověření jeho věcné správnosti tak dán není. Dovolací námitky směřují proti
způsobu, jakým bývalý správce konkursní podstaty JUDr. Jan Molík zpeněžoval
konkursní podstatu a nakládal s dosaženým výtěžkem zpeněžení. Jako takové měly
být uplatněny při projednání a schválení konečné zprávy, což však úpadce
neučinil (k tomu srov. jeho vyjádření při jednání dne 17. října 2012 o konečné
zprávě - č. l. 2583). Namítá-li úpadce dále, že konkursní soud měl za účelem projednání rozvrhu
nařídit jednání, z obsahového hlediska vystihuje (jen) tzv. zmatečnostní vadu
řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. (jejímž prostřednictvím lze
napadat pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, na základě
argumentu, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu
odňata možnost jednat před soudem). Zmatečnostní vady řízení však nejsou
způsobilým dovolacím důvodem (k posouzení jejich důvodnosti slouží žaloba pro
zmatečnost), a proto ani jejich prostřednictvím nelze usuzovat na přípustnost
dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn.
29 Odo 523/2002, uveřejněné pod
číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nadto lze přisvědčit
odvolacímu soudu, že k projednání návrhu na rozvrh zákon nařízení jednání
nevyžaduje (viz ustanovení § 66a odst. 2 věta druhá a § 30 zákona o konkursu a
vyrovnání). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 31. března 2014
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu