KSOS 22 INS 6142/2019 11 ICm 2950/2019 29 ICdo 20/2022-126
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce BASIC HOLDING a. s., se sídlem ve Frýdku-Místku, Družstevní 2288, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 28642678, zastoupeného Mgr. Veronikou Lupinskou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702/0, PSČ 738 01, proti žalovanému Mgr. Danielu Siwymu, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka KVADRO, spol. s r. o., zastoupenému JUDr. Oskarem Povetzem, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2950/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka KVADRO, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Hlávkova 428/3, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 42864593, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 6142/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. srpna 2021, č. j. 11 ICm 2950/2019, 11 VSOL 161/2021-107 (KSOS 22 INS 6142/2019), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. srpna 2021, č. j. 11 ICm 2950/2019, 11 VSOL 161/2021-107 (KSOS 22 INS 6142/2019), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Rozsudkem ze dne 23. října 2020, č. j. 11 ICm 2950/2019-52, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu o určení, že žalobce (BASIC HOLDING a. s.) má v insolvenčním řízení dlužníka (KVADRO, spol. s r. o.) vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 6142/2019 nevykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 8 121 586,90 Kč přihlášenou přihláškou pohledávky č. P23, která je celá pohledávkou zajištěnou zástavním právem k nemovitostem dlužníka ve výroku specifikovaným (bod I. výroku), a uložil žalobci zaplatit žalovanému (Mgr. Danielu Siwymu, jako insolvenčnímu správci dlužníka) na náhradě nákladů řízení částku 12 940,93 Kč (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Dne 3. února 2015 uzavřel dlužník jako kupující se společností AŽD Praha s. r. o. (dál jen „společnost A“) jako prodávajícím rámcovou kupní smlouvu č. 08/2015, v níž strany dohodly rámcové podmínky pro uzavírání kupních smluv (dále jen „rámcová kupní smlouva“) a na jejímž základě společnost A dodávala dlužníku „dle jednotlivých objednávek“ zboží, jehož cenu účtovala fakturami.
[2] Společnost A provedla pro dlužníka stavebně montážní práce, a to na základě tří objednávek, konkrétně objednávky č. 410150087 montáž přestavníků na výhybkách v částce 33 148 Kč (faktura č. 15080183 ze dne 17. prosince 2015), dále objednávky č. 410160012 montáž čelisťových závěsů výhybek v částce 147 767 Kč (faktura č. 15080303 ze dne 14. března 2016) a objednávky 410160015 montáž přestavníků v částce 65 170 Kč (faktura č. 15080478 ze dne 23. června 2016). Uvedenými fakturami společnost A dlužníku vyfakturovala za provedené práce celkem částku 246 085 Kč.
[3] Dne 5. října 2016 uzavřel dlužník a společnost A dohodu o úhradě dluhu, v níž dlužník uznal dluh vůči společnosti A ve výši 12 001 966,06 Kč a zavázal se jej uhradit ve specifikovaných splátkách. Přílohou dohody byl seznam faktur.
[4] V notářském zápisu sp. zn. NZ 393/2016, N 356/2016, sepsaném 5. října 2016 dlužník opětovné uznal dluh vůči společnosti A ve výši 12 001 966,06 Kč. Prohlásil, že společnost A mu dodala zboží v celkové ceně 14 440 172,13 Kč včetně DPH a dlužná částka představuje dosud neuhrazenou cenu zboží. Notářský zápis obsahuje svolení k vykonatelnosti a jednotlivé faktury jsou v něm označeny číslem, částkou, datem splatnosti a datem částečné úhrady. Součástí seznamu faktur jsou i tři výše označené faktury za stavebně montážní práce.
[5] Dne 11. října 2016 uzavřel dlužník a společnost A jako zástavní věřitel zástavní smlouvu, podle níž byly zastaveny nemovitosti specifikované ve výroku rozsudku insolvenčního soudu k zajištění dluhu dlužníka ve výši 12 001
966,06 Kč vyplývající z rámcové kupní smlouvy (čl. II smlouvy). [6] Postupní smlouvou ze dne 31. ledna 2018 společnost A postoupila D. B. (dále jen „D. B.“) pohledávky ve výši 6 694 591,25 Kč představující neuhrazenou kupní cenu z kupních smluv uzavíraných v období od 8. července 2015 do 16. září 2016 na základě rámcové kupní smlouvy a neuhrazenou cenu díla na
základě objednávek č. 410150087 ze dne 26. října 2015, č. 410160012 ze dne 12. února 2016 a č. 410160015 ze dne 29. února 2016 (čl. I odst. 2 smlouvy).
[7] Vyhláškou ze dne 29. dubna 2019, č. j. KSOS 22 INS 6142/2019-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Usnesením ze dne 13. května 2019, č. j. KSOS 22 INS 6142/2019-A-7, insolvenční soud mimo jiné rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného.
[8] Dne 12. července 2019 přihlásil D. B. do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávek P23 dílčí pohledávku č. 1 ve výši jistiny 6 694 591,25 Kč jako vykonatelnou, zajištěnou majetkem dlužníka, nepodmíněnou a splatnou.
Pohledávku vymezil takto: „Právním důvodem vzniku pohledávek byla neuhrazená kupní cena z kupních smluv uzavíraných na základě rámcové kupní smlouvy č. 8/2015 uzavřené mezi dlužníkem a společností A ze dne 3. února 2015, kdy na základě této rámcové smlouvy pak byly v období od 8. července 2015 do 16. září 2016 uzavírány jednotlivé kupní smlouvy na základě jednotlivých objednávek. Dne 5. října 2016 byla mezi věřitelem společností A a dlužníkem uzavřena dohoda o úhradě dluhu. Dlužník však danou dohodu neplnil řádně, a proto byl následně uzavřen notářský zápis se svolením vykonatelnosti. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. ledna 2018 byly pohledávky postoupeny na věřitele. Po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek nebylo na postoupenou pohledávku uhrazeno ničeho“.
[9] K přihlášce pohledávek P23 věřitel D. B. připojil rámcovou kupní smlouvu, notářský zápis sp. zn. NZ 393/2016, N 356/2016, sepsaný 5. října 2016, dohodu o úhradě dluhu ze dne 5. října 2016, zástavní smlouvu ze dne 11. října 2016, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 31. ledna 2018, výpočet úroků z prodlení, 79 ks daňových dokladů – faktur, k nim příslušné dodací listy a objednávky dle rámcové kupní smlouvy a 3 ks daňových dokladů – faktur, k nim příslušné zjišťovací protokoly o provedených dodávkách strojů, zařízení a montážních prací, rekapitulace rozpočtu a objednávky stavebních a montážních prací.
[10] Smlouvou ze dne 17. září 2019 D. B. postoupil na BASIC HOLDING a. s. (žalobce) dílčí pohledávku č. P23-1 specifikovanou jako pohledávka z neuhrazené kupní ceny z kupních smluv uzavíraných na základě rámcové kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a společností A. Usnesením ze dne 19. září
2019, č. j. KSOS 22 INS 6142/2019-P23-3, insolvenční soud na návrh D. B. připustil, aby na jeho místo do insolvenčního řízení vstoupil žalobce.
[11] Na přezkumném jednání konaném dne 24. září 2019 žalovaný popřel částečně pořadí pohledávky evidované pod číslem P23/1 co do částky 292 415,97 Kč. V přezkumném listu ze dne 26. července 2019 insolvenční správce uvedl, že popírá pořadí pohledávky P23/1 co do částky 292 415,97 Kč, a to z důvodu, že „na věřitele byla postoupena jistina ve výši 6 694 591,25 Kč. Právním důvodem vzniku postoupených pohledávek je rámcová kupní smlouva č. 8/2015 a dále tři smlouvy o dílo dle objednávek č. 410150087, 410160012 a 410160015. Dle předložené zástavní smlouvy jsou však zajištěnými dluhy jen dluhy z předmětné rámcové kupní smlouvy. Proto insolvenční správce popírá pořadí u tří pohledávek v souhrnné výši 292 415,97 Kč, jedná se o částku včetně příslušenství, jejichž právním důvodem vzniku jsou smlouvy o dílo, neboť tyto pohledávky nejsou zajištěny“.
3. Insolvenční soud uzavřel, že zajištěnými pohledávkami jsou pohledávky z rámcové kupní smlouvy. Část přihlášených pohledávek představují nezajištěné pohledávky, které tvoří cenu díla dle objednávek č. 410150087, č. 410160012 a č. 410160015. Tyto pohledávky v rozsahu částky 292 415,97 Kč nejsou zajištěny zástavním právem dle zástavní smlouvy ze dne 11. října 2016. U těchto pohledávek, které D. B. nabyl z jiného právního důvodu než z rámcové kupní smlouvy, ale zahrnul je do pohledávek zajištěných a „celkovou výši pohledávek“ postoupil na žalobce není dáno právo na přednostní uspokojení ze zajištění. Postoupení pohledávek ze smluv o dílo dle objednávek č. 410150087, č. 410160012 a č. 410160015 nebylo prokázáno.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozhodnutím změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žaloba o určení, že žalobce má v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 6142/2019 zajištěnou i část pohledávky č. 1 ve výši 292 415,97 Kč, evidovanou pod č. P23, se pro předčasnost zamítá (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
5. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování přihláškou č. P23, protokolem o přezkumném jednání ze dne 24. září 2019 a přezkumným listem k přihlášce č. P23 – cituje ustanovení § 7, § 174 odst. 2, § 192 odst. 4 věty první, § 193, § 195, § 201 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na blíže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – na rozdíl od insolvenčního soudu dospěl k závěru, že přihláška pohledávky č. P23 je ohledně pohledávky č. 1 vadná, neboť v přihlášce nebyl dostatečně určitě vymezen skutek, na němž se pohledávka č. P23/1 zakládá, tj. nebyl dostatečně určitě vymezen důvod jejího vzniku. Žalovaný měl proto postupovat dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona a vyzvat věřitele k odstranění vady přihlášky, což neučinil. Pohledávka č. 1 byla zjištěna co do pravosti a výše z důvodu uvedeného v přihlášce.
6. Dále odvolací soud konstatoval, že přihlášené a zjištěné pohledávky byly skutkově vymezeny jako pohledávky z titulu dlužných kupních cen dle jednotlivých kupních smluv, nikoliv jako pohledávky z titulu dlužných cen dle smluv o dílo. Přezkum pohledávky č. P23/1 ohledně zajištění částky 292 415,97 Kč tedy nebyl řádný, neboť popěrný úkon žalovaného byl v rozporu s obsahem přihlášky pohledávky i v rozporu s obsahem přezkumného listu, „pokud se týká důvodu vzniku přihlašované pohledávky i v rozporu s výsledkem přezkumu co do pravosti a výše pohledávky“.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti měnícímu výroku ve věci samé) podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jakož i otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
9. Jako vyřešené v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyšší soudu dovolatel předkládá tyto otázky: [1] Je přihláška pohledávky do insolvenčního řízení vadná, když právní důvod vzniku pohledávky není ve formuláři pro přihlášení pohledávky uveden zcela přesně, ale z obsahu příloh připojených k přihlášce je právní důvod vzniku pohledávky jasný? [2] Je přihláška pohledávky do insolvenčního řízení vadná, když je ve formuláři popsán jeden právní důvod vzniku přihlašovaných pohledávek, ale z připojených příloh je jasné, že jde o více různých důvodů vzniku (konkrétně kupní smlouvy a smlouvy o dílo)? [3] Je soud ve sporu o pořadí pohledávky vázán právním posouzením důvodu vzniku pohledávky provedeným věřitelem nebo právním posouzením insolvenčního správce?
10. Při řešení otázek č. 1 a 2 se dle dovolatele odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015 [jde o usnesení uveřejněné pod č. 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“)]. Dovolatel namítá, že skutkové okolnosti lze vylíčit i prostřednictvím odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce. Tento závěr je třeba aplikovat i na tři pohledávky vzniklé z titulu smluv o dílo.
11. Při řešení otázky č. 3 se měl odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2010, sp. zn. 25 Cdo 210/2008, dále od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2019, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, a od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 93/2019.
12. Jako dosud neřešené dovolatel předkládá následující otázky: [1] Je při přezkumu pohledávky rozhodující text uvedený insolvenčním správcem v části A přezkumného listu označené jako „Právní důvod vzniku pohledávky“ nebo je třeba přezkumný list vykládat jako celek? Jinými slovy, má insolvenční správce do uvedené části zapsat své právní hodnocení nebo uvést „právní důvod“ v podobě, jakou uvedl věřitel v přihlášce pohledávky? [2] Lze s ohledem na neurčitost přezkumného listu, respektive úkonu, dospět k závěru, že neurčitě přezkoumaná pohledávka byla zjištěna? [3] Brání zjištění pohledávky z určitého titulu popření jejího pořadí z důvodu, že skutečným (hmotněprávním) důvodem vzniku je jiný důvod a zajištění se nevztahuje na pohledávky ze „skutečného důvodu“?
13. Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nebylo možné popřít pořadí sporných pohledávek z důvodu, že jejich skutečným důvodem vzniku jsou smlouvy o dílo, přičemž pohledávky ze smlouvy o dílo nebyly zjištěny. Má za to, že přezkum pohledávek je procesním úkonem, který nemůže nic změnit na hmotněprávní povaze přezkoumávané pohledávky. V situaci, kdy není sporná existence a výše pohledávky, ale insolvenční správce nesdílí názor věřitele na právní důvod vzniku pohledávky (a tudíž i to, že jde o pohledávku zajištěnou), neexistuje rozumný důvod, proč by insolvenční správce nemohl popřít pouze pořadí.
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
15. Nejvyšší soud přisvědčuje dovolateli v tom, že jakkoli byla žaloba vůči němu (žalovanému) zamítnuta, je i tak (se zřetelem k tomu, že šlo o „zamítnutí pro předčasnost“) subjektivně legitimován k podání dovolání. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2018, sen. zn. 29 ICdo 117/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2018.
16. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř.), neboť právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno (k náležitostem přihlášky pohledávky a k přezkumu přihlášené pohledávky), je rozporné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona [ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 31. května 2019, pro věc rozhodném, vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (13. května 2019) podle článku II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]:
Podle ustanovení § 174 odst. 1 insolvenčního zákona přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci. Dle odstavce 2 přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Dle odstavce 3 jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Dle odstavce 4 jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá.
Z ustanovení § 177 odst. 1 insolvenčního zákona plyne, že k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou. Dle ustanovení § 188 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.
Dle odstavce 2 nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen. Podle ustanovení § 190 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumání přihlášených pohledávek se děje, není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.
Z ustanovení § 195 insolvenčního zákona vyplývá, že o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena. Dle ustanovení § 197 odst. 1 insolvenčního zákona výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.
20. Přihláška pohledávky je podáním majícím charakter žaloby, a proto musí obsahovat, v rozsahu, ve kterém nestanoví jinak insolvenční zákon (§ 174 odst. 2), náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 4 o. s. ř. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 5/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 ICdo 31/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 ICdo 79/2015, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2022, sen. zn. 29 ICdo 142/2021.
21. I zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 39/2014, uveřejněné pod číslem 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
22. Každý procesní úkon nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv. K tomu srov. odstavec 53. stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněného pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
23. Důvodem vzniku popřené pohledávky (§ 174 odst. 2 a § 198 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, nebo R 155/2018.
24. Obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního řízení, ale insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Uvede-li insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené insolvenčním správcem vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí, kladených jeho žalobním tvrzením ustanovením § 198 odst. 2 insolvenčního zákona. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 88/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 50/2017.
25. Pro odporové spory platí, že dospěje-li insolvenční soud ve sporu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky k závěru, že smlouva, o kterou se přihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nebo že vůbec nevznikla, musí zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce a v incidenční žalobě dovoluje učinit závěr, že přihlášený nárok je dán z jiného titulu (např. z titulu bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody). Jiná právní kvalifikace téhož skutku (totiž) není změnou právního důvodu přihlášené pohledávky; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 93/2019.
26. Podstata dovolací argumentace spočívá v tvrzení dovolatele, že přihláška pohledávky P23 nebyla vadná (jelikož skutek lze vymezit i odkazem na listiny připojené k přihlášce), z čehož (i) dovozuje, že přezkum pohledávky byl řádný a popření pořadí pohledávky č. 1 co do pohledávek ve výši 292 415,97 Kč určité.
27. Poměřováno závěry výše zmíněné judikatury se Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem dovolatele, že odvolací soud při zkoumání důvodu vzniku pohledávky v přihlášce pominul, že skutkové okolnosti lze vylíčit i prostřednictvím odkazu na připojené listiny. Tak tomu bylo i v případě vymezení pohledávky č. 1 v přihlášce P23. Jakkoli D. B. vymezil právní důvod vzniku pohledávek jako neuhrazenou kupní cenu z kupních smluv uzavíraných na základě rámcové kupní smlouvy č. 8/2015, k přihlášce též připojil všechny listiny označené v příloze přihlášky (viz zjištění uvedená v bodu 2. [9]). Jelikož vylíčení skutkových okolností může mít (zprostředkovaně) původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sen. zn. 29 ICdo 1/2012 nebo R 155/2018), dovolatel po posouzení obsahu listin tvořících přílohu přihlášky správně dovodil, že tři faktury a jim odpovídající zjišťovací protokoly o provedených dodávkách strojů, zařízení a montážních prací, rekapitulace rozpočtu a objednávky stavebních a montážních prací, dokládají pohledávky žalobce z neuhrazených cen za dílo (nikoli z neuhrazených kupních cen).
28. Při přezkumu přihlášených pohledávek (pro účely posouzení, zda má důvod popřít jejich pravost, výše nebo pořadí) postupuje (má postupovat) insolvenční správce dlužníka v témže duchu jako insolvenční soud při zkoumání věci v rámci odporového sporu (srov. odstavec 25. odůvodnění shora). Dospěje-li insolvenční správce při přezkoumání přihlášené pohledávky (v režimu § 188 insolvenčního zákona) k závěru, že důvod vzniku přihlašované pohledávky (skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá; srov. § 174 odst. 2 větu druhou insolvenčního zákona) dovoluje uzavřít, že přihlášený věřitele má pohledávku za dlužníkem (a ta je uplatněna ve správné výši), není (nemůže být) opodstatněným důvodem popření pohledávky co do její pravosti nebo výše pouhá skutečnost, že přihlašovatel pohledávky v přihlášce pohledávku neprávně kvalifikoval po stránce právní (např. že ji označil jako nárok z kupní smlouvy, ač šlo o nárok ze smlouvy o dílo).
29. Má-li otázka, zda jde o pohledávku jiné právní kvalifikace, vliv na posouzení pořadí pohledávky (např. na posouzení, zda jde o pohledávku zajištěnou smluvním zástavním právem tam, kde se zástavní právo má týkat pouze zajištění pohledávek určitého druhu) je insolvenční správce oprávněn popřít pořadí pohledávky na základě argumentu, že její právní kvalifikace je jiná (než jakou uvedl v přihlášce věřitel), bez zřetele k tomu, že ji předtím nepopřel (z příčin popsaných v předchozím odstavci ani nemohl popřít) co do pravosti nebo výše.
30. Lze shrnout, že přihláška pohledávky č. P23/1 je – z hlediska vymezení důvodu vzniku přihlašované pohledávky – určitá (bezvadná), když z jejího obsahu (včetně listin k ní připojených) je zřejmé, jaký nárok právní předchůdce žalobce v insolvenčním řízení dlužníka uplatnil. Dospěl-li dovolatel k závěru, že co do částky 292 415,97 Kč jsou přihlášené pohledávky pohledávkami ze smlouvy o dílo, nezměnil důvod vzniku přihlášené pohledávky, neboť pohledávky v uvedené výši jinak právně kvalifikoval. Přihláška pohledávky P23/1 byla způsobilá přezkumu a věřitele D. B. nebylo nutné vyzývat k doplnění a opravě přihlášky pohledávky (§ 188 odst. 2 insolvenčního zákona). Odtud plyne, že rovněž nebyl dán důvod zamítnout žalobu pro předčasnost.
31. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a které byly dovoláním zpochybněny, není správné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
32. V dalším řízení odvolací soud znovu posoudí popěrný úkon insolvenčního správce. Přihlédne přitom ke stanovisku insolvenčního správce vyjádřenému v přezkumném listu ze dne 26. července 2019. Potud nepřehlédne závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 716/2012, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 39/2016, uveřejněného pod číslem 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2020, sen. zn. 29 ICdo 21/2018, včetně tam zmíněné judikatury k vymezení sporů o pořadí pohledávky.
33. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí
bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2024
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu