KSOL 10 INS 15659/2013
10 ICm 3335/2013
29 ICdo 88/2016-190
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce
IDC servis s. r. o., se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00,
identifikační číslo osoby 24712264, zastoupeného Mgr. Martinem Krechlerem,
LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 10, Srbínská 1867/1, PSČ 100 00, proti
žalovanému Mgr. Radoslavu Lavičkovi, se sídlem v Olomouci, Hodolanská 413/32,
PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka MORA – TOP s. r. o.,
zastoupenému JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem, se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka
1447/10, PSČ 750 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v
Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm 3335/2013, jako incidenční spor
v insolvenční věci dlužníka MORA – TOP s. r. o., se sídlem v Uničově, Šumperská
1349, PSČ 783 91, identifikační číslo osoby 25869001, vedené u Krajského soudu
v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 15659/2013, o dovolání
žalobce proti rozsudku proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.
března 2016, č. j. 10 ICm 3335/2013, 13 VSOL 170/2015-163 (KSOL 10 INS
15659/2013), takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2016, č. j. 10
ICm 3335/2013, 13 VSOL 170/2015-163 (KSOL 10 INS 15659/2013), se ruší v části
prvního výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě –
pobočky v Olomouci ze dne 18. června 2015, č. j. 10 ICm 3335/2013-124, ve znění
usnesení ze dne 10. srpna 2015, č. j. 10 ICm 3335/2013-141, ve výroku IV., a
dále ve druhém a třetím výroku, a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu
k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“)
rozsudkem ze dne 18. června 2015, č. j. 10 ICm 3335/2013-124, ve znění usnesení
ze dne 10. srpna 2015, č. j. 10 ICm 3335/2013-141, určil, že (ve výrocích blíže
specifikované)
- pohledávky žalobce číslo 2 a 3 jsou řádně přihlášeny, zjištěny a
existují po právu (výroky I. a II.),
- pohledávka číslo 4 ve výši 104.284,50 Kč, vedená v insolvenčním
rejstříku pod číslem P 96-1/4 (dále též jen „pohledávka číslo 4“) je řádně
přihlášena, zjištěna a existuje po právu (výrok III.),
- pohledávka číslo 5 „o jistině ve výši 12.780.923,97 Kč s
příslušenstvím“, vedená v insolvenčním rejstříku pod číslem P 96-1/5 (dále též
jen „pohledávka číslo 5“) je řádně přihlášena, zjištěna a existuje po právu
(výrok IV.),
- a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.). Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1) Vyhláškou ze dne 4. června 2013 oznámil insolvenční soud zahájení
insolvenčního řízení na majetek dlužníka MORA – TOP s. r. o. (dále jen
„dlužník“). 2) Žalobce (přihláškou ze dne 4. června 2013) přihlásil do insolvenčního řízení
(vedle dalších pohledávek):
- nevykonatelnou pohledávku číslo 4 v celkové výši 104.284,50 Kč, jako
nezajištěnou, u níž jako důvod vzniku uvedl „poskytnutí půjčky na základě
smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. května 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO
INVEST s. r. o.“. Podle přihlášky „jistina původně poskytnuté půjčky ve výši
70.000 EUR byla dlužníkem zcela splacena. Nesplacena zůstala část smluvních
úroků, které jsou příslušenstvím. Pohledávka postoupena na věřitele na základě
smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2013. Smluvní úrok ve výši 14
% p. a. z načerpané jistiny, která byla dlužníkovi poskytnuta dne 4. května
2012 a byla dlužníkem postupně splácena k následujícím datům – 12. 12. 2012,
21. 12. 2012, 3. 5. 2013 a 16. 5. 2013“. - nevykonatelnou pohledávku číslo 5 v celkové výši 14.360.331,03 Kč
(12.780.923,97 Kč jistina a 1.579.407,06 Kč zákonný úrok z prodlení), jako
nezajištěnou majetkem dlužníka, u níž jako důvod vzniku uvedl „poskytnutí
půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. března 2010 mezi dlužníkem
a společností BRANO GROUP, a. s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka
vůči společnosti Československá obchodní banka, a. s. dne 2. listopadu 2012“. Podle přihlášky byla pohledávka postoupena na věřitele smlouvou o postoupení
pohledávky ze dne 27. února 2013 a jistina ve výši 12.780.923,97 Kč je splatná
od 2. listopadu 2011. 3) V seznamu příloh přihlášky jsou uvedeny (kromě jiných listin) „smlouva o
půjčce ze dne 4. května 2010 uzavřená mezi dlužníkem a BRANO GROUP, a. s.“,
„smlouva o půjčce uzavřená dne 31. března 2010 mezi dlužníkem a společností
BRANO GROUP, a. s.“, „doklad o poskytnutí půjčky na splacení dluhu vůči
Československé obchodní bance, a. s. ze dne 2. listopadu 2011“. 4) Z účtu společnosti BRANO INVEST, s. r. o. byla dne 31. května 2012 poukázána
na účet dlužníka částka 70.000 EUR. 5) Smlouvou o půjčce číslo 31/03/2005 ze dne 31. března 2010 uzavřenou mezi
BRANO GROUP, a. s.
(jako věřitelem) a dlužníkem „věřitel poskytl dlužníkovi
překlenovací půjčku ve výši 47.000.000 Kč za účelem refinancování bankovních
úvěrů (…) s tím, že jistina včetně úroků je splatná nejpozději do 31. května
2010“. 6) Dle potvrzení Československé obchodní banky, a. s. ze dne 16. dubna 2012
byla dne 2. listopadu 2011 z účtu společnosti BRANO GROUP, a. s. poukázána na
účet dlužníka částka 12.780.923,97 Kč. 7) Insolvenční soud usnesením ze dne 7. června 2013, č. j. KSOL 10 INS
15659/2013-A6, zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a
ustanovil žalovaného insolvenčním správcem. 8) Dne 21. srpna 2013 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn přehled
přihlášených pohledávek, v němž žalovaný mimo jiné popřel pravost pohledávek
číslo 4 a 5, neboť podle jeho přesvědčení jsou smlouvy o postoupení pohledávek
neplatné. Navíc žalobce nedoložil právní titul pohledávky číslo 4. 9) Žalobce podáním ze dne 30. srpna 2013 adresovaným žalovanému sdělil, proč
považuje popřené pohledávky za existující a řádně přihlášené a doplnil
přihlášku o další skutečnosti. 10) Dne 4. září 2013 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn seznam přihlášených
pohledávek, v němž žalovaný doplnil a upravil důvody popření pohledávek číslo 4
a 5. Téhož dne se konalo přezkumné jednání, na kterém žalovaný popřel (i)
pohledávky číslo 4 a 5 co do pravosti. 11) Žalobou ze dne 3. října 2013 se žalobce postupem podle § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) domáhá
(mimo jiné) určení pravosti pohledávek číslo 4 a 5. Na takto ustaveném základu insolvenční soud, odkazuje na ustálenou judikaturu
Nejvyššího soudu, vysvětlil, že dlužníku – až na výjimky – nepřísluší vůči
postupníku námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky; proto se
otázkou platnosti smluv o postoupení pohledávek nezabýval. Jde-li o pravost pohledávek, insolvenční soud uzavřel, že mají „relevantní
základ“, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobce „dohodnuté
peněžní prostředky“ dlužníku poskytli. Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalovaného
rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výrocích III. a IV. tak, že žalobu o
určení pravosti pohledávek číslo 4 a 5 zamítl (první výrok) a rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Odvolací soud (poté, kdy zopakoval dokazování) vyšel z toho, že žalobce
přihlásil do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku číslo 4 „z titulu
smluvních úroků, která vznikla na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. května 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO INVEST s. r. o., podle níž byla
dlužníkovi poskytnuta jistina dne 4. května 2012, která měla být uhrazena do 7. září 2012“. Až po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek žalobce uvedl,
že jde o smlouvu o úvěru (a nikoliv smlouvu o půjčce) a že byla uzavřena 4. května 2012 (a nikoliv 4. května 2010). V řízení pak bylo zjištěno, že
„jistina“ byla dlužníku poskytnuta dne 31. května 2012.
Dále odvolací soud poukázal na to, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení
nevykonatelnou pohledávku číslo 5 „z titulu půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne
31. března 2010 uzavřené mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a. s.,
přičemž jistina půjčky (splatná dle smlouvy do 31. května 2010) měla být
poskytnuta dne 2. listopadu 2012 na splacení dluhu dlužníka vůči bance“. Až po
uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek žalobce (podáním ze dne 30. srpna
2013) uvedl, že „jistina byla poskytnuta dne 2. listopadu 2011“. Odvolací soud – cituje ustanovení § 174 odst. 2, § 192 odst. 4 a § 198
insolvenčního zákona a odkazuje (krom jiného) na usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 15. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 94/2008, uveřejněné pod číslem
13/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na rozsudky Nejvyššího soudu
ze dne 24. července 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, ze dne 22. prosince 2010,
sp. zn. 29 Cdo 2642/2010, a ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 1902/2011
– zdůraznil, že „důvod vzniku přihlašované pohledávky může věřitel měnit pouze
do konce uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek a v tomto smyslu je limitován
i z hlediska uplatňování nových skutečností o vzniku pohledávek dle § 198 odst. 2“ insolvenčního zákona. Je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje podle
odvolacího soudu vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka
zakládá, tvrzení o tom, že věřitel s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o
půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, kdy
a jakou formou tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal). Změna tvrzení
obsaženého v přihlášce o tom, kdy a jakou formou byly dlužníku peníze
zapůjčeny, je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v
přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční
žaloby zapovězena. Žalobu o určení pravosti pohledávky lze přitom podat pouze
ze stejného důvodu, jaký je uveden v přihlášce. Jde-li o pohledávku číslo 4, v řízení nebylo prokázáno, že původní věřitel
poskytl dlužníku dne 12. května 2012 částku 70.000 EUR na základě smlouvy o
půjčce uzavřené dne 4. května 2010. Na základě provedeného dokazování bylo
zjištěno, že původní věřitel uzavřel s dlužníkem dne 12. května 2012 smlouvu o
úvěru, a na jejím základě poukázal na účet dlužníka částku 70.000 EUR dne 31. května 2012. Tuto pohledávku však žalobce do insolvenčního řízení nepřihlásil. Jakkoliv tvrzení, že oproti údaji uvedenému v přihlášce nejde o smlouvu o
půjčce, ale o smlouvu o úvěru, představuje toliko (přípustnou) změnu právní
kvalifikace (a nikoliv změnu rozhodujících tvrzení o vzniku pohledávky), změna
tvrzení ohledně data uzavření smlouvy je již nepřípustnou změnou právního
důvodu pohledávky, k níž nelze po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek
přihlížet. V případě pohledávky číslo 5 pak žalobce dle přihlášky poskytl dlužníku půjčku
dne 2. listopadu 2012. Tvrzení, že půjčka byla poskytnuta již 2. listopadu
2011, žalobce uvedl až v podání ze dne 30.
srpna 2013, tedy po uplynutí lhůty k
podání přihlášek; představuje změnu právního důvodu pohledávky, k níž nelze
přihlížet. Domáhá-li se tudíž žalobce určení pravosti pohledávky z titulu
půjčky poskytnuté 2. listopadu 2011, „uplatňuje nárok na určení pohledávky,
kterou do insolvenčního řízení nepřihlásil“. Skutečnost, že k této situaci
došlo v důsledku pochybení při vyplňování přihlášky, je podle odvolacího soudu
bez právního významu. „Pochybení při vyplňování přihlášky pohledávek, byť ve
vztahu jen k jedné z rozhodujících skutečností, které přihlášenou pohledávku
vymezují, jež nebylo napraveno do uplynutí přihlašovací lhůty, má pro
přihlašovatele fatální důsledky v tom smyslu, že v případném určovacím sporu
nemůže být úspěšný“, uzavřel odvolací soud.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné
podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k řešení následujících otázek:
1) zda je oprava zjevných nesprávností (chyb v psaní a počtech, překlepů)
obsažených v přihlášce pohledávek u tzv. rozhodujících skutečností, jež plynou
z důkazů k přihlášce připojených, přípustná i po uplynutí lhůty k podání
přihlášek (a nejde tudíž o změnu rozhodujících skutečností),
2) zda je insolvenční správce povinen vyzvat věřitele k opravě zjevných
nesprávností v přihlášce postupem podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona,
3) zda v případě absence takové výzvy běží věřiteli nějaká lhůta k opravě
těchto zjevných nesprávností,
4) zda je vada přihlášky pohledávky (spočívající v nedostatečném vylíčení
rozhodujících skutečností, v důsledku čehož přihláška neobsahuje údaje, jež
nezaměnitelným způsobem identifikují skutkový děj, na jehož základě věřitel
přihlašuje svoji pohledávku) důvodem popření přihlášené pohledávky, či důvodem
k postupu podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona. Dovolatel má za to, že první tři otázky dosud nebyly v rozhodovací praxi
Nejvyššího soudu vyřešeny, a že čtvrtou otázku odvolací soud posoudil v rozporu
s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, představovanou (mimo jiné) rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, ze dne 24. července 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29
Cdo 1902/2011, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 136/2013. Při uplatnění pohledávky z titulu půjčky musí věřitel tvrdit, kdy, v jaké výši
a jakou formou byla půjčka poskytnuta, a kdy měla být vrácena. Obdobné
skutečnosti pak musí věřitel uvést i v případě pohledávky z titulu úvěru. Tato
tvrzení představují tzv. rozhodující skutečnosti (právní důvod vzniku
pohledávky). Tvrzení o formě poskytnutí půjčky, o načerpání úvěru, nesplacení ze strany
dlužníka ani tvrzení o tom, kdy měly být věřiteli peníze vráceny, však v
přihlášce nejsou uvedeny ani u jedné z pohledávek. Přihláška tudíž obsahuje vady, které měly být odstraněny postupem podle § 188
odst. 2 insolvenčního zákona, neboť – jak se podává z dovolatelem citované
ustálené judikatury – vady přihlášky (spočívající např. v absenci údajů o
právním důvodu vzniku pohledávky) nejsou důvodem pro popření pohledávky, ale
pro odstranění vad přihlášky. Pohledávky mohly být popřeny pouze tehdy, pokud
by přihláška obsahovala vylíčení všech rozhodujících skutečností. Jelikož však žalovaný pohledávky popřel co do pravosti, aniž by postupoval
podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona, neměl dovolatel jinou možnost, než
podat žalobu o určení pravosti pohledávek. Již proto nemůže být správný názor odvolacího soudu, podle něhož dovolatel
dodatečně (po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek) měnil právní důvod
přihlášených pohledávek. Dokud dovolatel nebyl vyzván k odstranění vad
přihlášky a poučen o tom, jak tyto vady odstranit podle § 188 odst. 2
insolvenčního zákona, mohl rozhodující skutečnosti kdykoliv doplnit.
Jde-li o zjevné nesprávnosti, je dovolatel přesvědčen, že je může odstranit
kdykoliv, a to i kdyby se týkaly rozhodujících skutečností. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a rovněž i
rozsudek insolvenčního soudu v rozsahu výroků III. až V. zrušil a věc vrátil
insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro
dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává
z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony (srov. k tomu dále – ve vazbě na skutečnost, že incidenční
spor byl zahájen před 1. lednem 2014 – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. v rozsahu, v němž směřuje proti té
části prvního výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud změnil rozsudek
insolvenčního soudu ve výroku IV. (jímž bylo rozhodnuto o pravosti pohledávky
číslo 5), a to k řešení otázky důsledků vady přihlášky pohledávky, spočívající
v nedostatečném či vnitřně rozporném vylíčení právního důvodu přihlašované
pohledávky; odvolací soud tuto otázku posoudil v rozporu s ustálenou
judikaturou Nejvyššího soudu. Podle § 173 odst. 1 věty první a druhé insolvenčního zákona věřitelé podávají
přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až
do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou
podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v
insolvenčním řízení neuspokojují. Podle § 174 odst. 2 insolvenčního zákona přihláška pohledávky musí kromě
obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované
pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení
skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona nelze-li přihlášku pohledávky
přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele,
aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej
poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které
nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce
insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky
nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen. Podle § 192 odst. 4 věty první insolvenčního zákona věřitel může až do skončení
přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši
přihlašované pohledávky. Podle § 198 odst. 2 insolvenčního zákona v žalobě podle odstavce 1 může žalobce
uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako
důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného
jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu
kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí
dlužníkova závazku. V citované podobě, pro věc rozhodné, platila ustanovení insolvenčního zákona
již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (4. června 2013) a
do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Důvodem vzniku přihlášené pohledávky (§ 174 odst. 2 a § 198 odst. 2
insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá,
tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky,
nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. 2) Skutkové okolnosti musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek
(skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do
insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost
záměny s jiným skutkem).
Vylíčení těchto skutečností (jež může mít –
zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k
přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. 3) Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí
do insolvenčního řízení přihlášené a insolvenčním správcem nebo některým z
věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za
nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec
zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí
nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v
incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí
žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v
insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad
přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo
56/2014, a judikaturu v něm citovanou. 4) Naopak obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež
nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě
věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě), ale přihlašovatel pohledávky
do uplynutí lhůty k podávání přihlášek, resp. – jde-li o výši pohledávky – do
skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro
posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve
správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k
odstraňování vad přihlášky. Srov. obdobně (dovolatelem citovaný) rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo
475/2006. 5) Postup podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona se uplatní pouze tehdy,
je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel
nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok
neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR
107/2015. 6) Je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje vylíčení
rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, tvrzení o tom, že
věřitel s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze
měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, kdy a jakou formou tyto
peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal). 7) Změna tvrzení obsaženého v přihlášce o tom, že peníze byly dlužníku
zapůjčeny v hotovosti v určitý den, je podstatnou změnou právního důvodu vzniku
pohledávky uvedeného v přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k
podání incidenční žaloby zapovězena. Srov. např. dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo
1902/2011, či (obecně ke smlouvě o půjčce) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek. 8) Nevylíčí-li věřitel v přihlášce rozhodující skutečnosti o tom, kdy a jakou
formou věřitel dlužníku peníze skutečně půjčil (přenechal), je přihláška
(posuzováno izolovaně) nezpůsobilá přezkumu.
Tato její vada může být zhojena,
odkazuje-li přihláška co do oprávněnosti pohledávky výslovně na přílohou
připojenou listinu. Srov. dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 136/2013. S účinností od 31. března 2011 [po novele provedené zákonem č. 69/2011 Sb.,
kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů] připouští ustanovení § 192
odst. 4 insolvenčního zákona do skončení přezkumného jednání o pohledávce změnu
přihlášky pohledávky jen ohledně její výše; změna důvodu vzniku přihlašované
pohledávky, nebo pořadí přihlašované pohledávky je od uvedeného data možná jen
do skončení propadné přihlašovací lhůty. To je patrno též z důvodové zprávy k
vládnímu návrhu novely insolvenčního zákona, který projednávala Poslanecká
sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010 - 2013)
jako tisk č. 233 (přijaté posléze jako zákon č. 69/2011 Sb.). Ve zvláštní části
této důvodové zprávy [K bodům 10. a 20. (změna § 192 a § 336 odst. 4)] se k
řečené problematice uvádí, že:
„Navržená dikce ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona odráží (s níže
pojmenovanými změnami) text nacházející se dosud v § 192 odst. 2 insolvenčního
zákona. Z tohoto ustanovení bylo bez náhrady vypuštěno pravidlo umožňující
přihlášenému věřiteli měnit až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky důvod
vzniku přihlašované pohledávky, nebo její pořadí. V tomto ohledu se jeví
oprávněným požadavek nepřipustit kvalitativní změny skutečností, na nichž se
přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky) ani
změny pořadí (uplatněním dřívějšího pořadí). Pohledávka založená na zcela
jiných skutkových okolnostech případu (na jiném skutku) je z obsahového
hlediska novou pohledávkou a není rovněž důvod se domnívat, že by správné
pořadí pohledávky nemohl věřitel přihlásit již ve lhůtě k tomu určené za
použití § 136 odst. 3 insolvenčního zákona. Přitom nebylo přehlédnuto, že
ponechání dosavadního znění § 192 odst. 2 v insolvenčním zákoně by přinejmenším
problematizovalo možnost účinného popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Změna výše pohledávky (zvýšení přihlášené částky při zachovaném právním důvodu
vzniku a pořadí přihlášené pohledávky) není změnou textu § 192 odst. 4
insolvenčního zákona dotčena, a to především s přihlédnutím ke zvláštnostem
výpočtu výše pohledávek věřitelů kteří spravují veřejné prostředky (finanční
úřady, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny).“
Jinak řečeno, ve smyslu ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona ve znění
účinném od 31. března 2011 je kvalitativní změna skutečností, na nichž se
přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky),
nebo změna pořadí přihlašované pohledávky (uplatněním dřívějšího pořadí, než
bylo přihlášeno) možná jen do uplynutí lhůty k přihlášení pohledávky do
insolvenčního řízení.
V projednávané věci dovolatel přihlásil do insolvenčního řízení (mimo jiné)
pohledávku číslo 5 v celkové výši 14.360.331,03 Kč (tvořenou jistinou ve výši
12.780.923,97 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.579.407,06 Kč), u níž
jako důvod vzniku uvedl „poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené
dne 31. března 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a. s., která byla
použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti Československá obchodní
banka, a. s. dne 2. listopadu 2012“. Současně v seznamu příloh označil „doklad
o poskytnutí půjčky na splacení dluhu vůči Československé obchodní bance, a. s. ze dne 2. listopadu 2011“. Z obsahu této listiny se pak podává, že BRANO GROUP,
a. s. poukázala dne 2. listopadu 2011 ze svého účtu na účet dlužníka částku
12.780.923,97 Kč. Z řečeného je zjevné, že přihláška pohledávky obsahovala (částečně
prostřednictvím odkazu na připojenou listinu) od počátku údaj o tom, kdy a
jakou formou původní věřitel poskytl dlužníkovi uvedenou peněžitou částku
(tvrzení dovolatele tedy v tomto směru neodpovídá skutečnosti). Nicméně údaj o
dni, kdy byly peníze dlužníku přenechány, byl uveden vnitřně rozporným způsobem
– v jedné části přihlášky dovolatel uvedl, že peníze byly poskytnuty 2. listopadu 2012, avšak v jiné části přihlášky (seznamu příloh) již uvádí datum
2. listopadu 2011. V tomto rozsahu jde o vadu přihlášky, jež měla být
odstraněna postupem dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona; uvedl-li dovolatel
(v podání ze dne 30. srpna 2013), že správné datum je 2. listopadu 2011, nešlo
o podstatnou změnu právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce,
která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby
zapovězena, nýbrž o odstranění vady přihlášky, spočívající ve vnitřní
rozpornosti údaje o dni poskytnutí peněz. Opačný závěr odvolacího soudu tudíž není správný. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí,
jíž odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku III. (jímž bylo
rozhodnuto o pravosti pohledávky číslo 4), pak dovolání není přípustné, neboť
(dovoláním zpochybněný) závěr odvolacího soudu, podle něhož pohledávka číslo 4
uvedená v přihlášce dovolateli nesvědčí (a v řízení zjištěnou pohledávku
dovolatel nepřihlásil), odpovídá (shora citované) ustálené judikatuře
Nejvyššího soudu. Přihláška pohledávky číslo 4 řádně vymezuje důvod vzniku přihlášené pohledávky
(označuje smlouvu, datum poskytnutí peněz, data jednotlivých splátek i výši
sjednaného úroku z prodlení). Skutečnost, že v přihlášce není výslovně uvedeno,
že peníze (70.000 EUR) byly poskytnuty bezhotovostně, nečiní přihlášku vadnou
již proto, že výslovně uvádí jak výši částky, tak i skutečnost, že byla
poskytnuta naráz v jeden den. Již z těchto údajů lze usuzovat, že byla
poskytnuta (s ohledem na § 4 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v
hotovosti) bezhotovostně.
Navíc v situaci, kdy jistina úvěru byla dle údajů uvedených v přihlášce zcela
splacena a předmětem přihlašované pohledávky byly toliko vyčíslené úroky ve
sjednané výši, a v přihlášce je jednoznačně vymezena smlouva, na jejímž základě
byla částka poskytnuta, výše poskytnuté částky, den jejího poskytnutí i dny
jejího postupného splacení, jakož i sjednaná výše úroků, nelze z absence údaje
o formě poskytnutí částky dovozovat, že by v přihlášce popsaný skutek (skutkový
děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do
insolvenčního řízení, neumožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (tedy že by
zde hrozila záměna s jiným skutkem). Dovolateli tudíž nelze přisvědčit, že přihláška pohledávek je (i v rozsahu
pohledávky číslo 4) vadná a že na místě byl postup dle § 188 odst. 2
insolvenčního zákona. Přihlásil-li dovolatel pohledávku číslo 4 z titulu smlouvy uzavřené dne 4. května 2010 s tím, že peníze byly dlužníku poskytnuty dne 4. května 2012, pak
změna údaje o dni uzavření smlouvy (4. května 2012) a dni poskytnutí peněz (31. května 2012) je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v
přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční
žaloby zapovězena. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v části prvního
výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku IV., a
dále v závislých výrocích o nákladech řízení, podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 věta první o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu pak dovolání odmítl dle §
243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu