KSBR 28 INS 20991/2011
28 ICm 1545/2013
29 ICdo 78/2017-268
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce MARK SPENCER INVESTMENT & DEVELOPMENT ENTERPRISES INC, se sídlem
Edmonton Street, Kingstown, Svatý Vincenc a Grenadiny, registrační číslo 10582
IBC 2003, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Ing. Ondřeji Malému, se sídlem v
Brně, Palackého třída 3048/124, PSČ 612 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka
BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 ICm 1545/2013, jako incidenční spor v
insolvenční věci dlužníka BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o., se sídlem v Brně,
Tábor 888/21, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 26 97 38 21, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011, o dovolání žalobce
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 28
ICm 1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 28 ICm
1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011), se zrušuje a věc se
vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 4. listopadu
2015, č. j. 28 ICm 1545/2013-203, určil, že pohledávka žalobce (MARK SPENCER
INVESTNENT & DEVELOPMENT ENTERPRISES INC) uplatněná v insolvenčním řízení
vedeném u „podepsaného“ soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011 na majetek
dlužníka (BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o.) ve výši 41.473.436,57 Kč z titulu
smlouvy o půjčce ze dne 10. prosince 2007 včetně příslušenství „tak jak je
uplatněna přihláškou pohledávky č. 18“, je po právu (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 7. ledna 2013, č. j. KSBR 28 INS 20991/2011-A-44,
insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o způsobu řešení úpadku
konkursem.
2) Žalobce „včas a řádně“ přihlásil do insolvenčního řízení (nezajištěnou)
pohledávku v částce 41.473.436,57 Kč, sestávající „z jistiny“ ve výši
26.110.467,- Kč, z příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5.336.550,24
Kč a z „denní“ smluvní pokuty ve výši 10.026.419,33 Kč.
Důvodem vzniku pohledávky byla „smlouva o půjčce uzavřená mezi věřitelem a
dlužníkem dne 10. prosince 2007, kdy se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout
půjčku do výše 100.000.000,- Kč. Fakticky věřitel dlužníkovi poskytl částku ve
výši 92.500.000,- Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a Dohody o započtení
pohledávek ze dne 28. ledna 2011 je zřejmé, že věřitel a dlužník vůči sobě
započetli jejich splatné pohledávky, přičemž dlužník je povinen ještě uhradit
věřiteli neuhrazenou pohledávku ve výši 26.110.467,- Kč“. Výpočet smluvních
úroků z půjčky (v částce 5.336.550,24 Kč) a smluvní pokuty (v částce
10.026.419,33 Kč) byl doložen v přílohách, včetně pokladních dokladů o
poskytnutí půjčky.
3) Na přezkumném jednání dne 2. dubna 2013 žalovaný popřel přihlášenou
pohledávku („pouze co do pravosti“) z důvodu, že „pohledávka se jeví jako
fingovaná, když věřitel doložil nevěrohodné doklady“; pohledávka podle
žalovaného vůbec nevznikla.
Insolvenční soud po provedeném dokazování – cituje ustanovení § 657 a § 658
odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák“),
ustanovení § 261 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a
ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že žalobce podal žalobu o určení
pravost pohledávky proti popírajícímu insolvenčnímu správci včas.
Dále měl za prokázané (smlouvou o půjčce a příjmovými doklady dlužníka), že
věřitel dlužníku peněžní prostředky přenechal; „popěrný důvod žalovaného
(popření pouze co do pravosti) tak nemohl uspět“. Současně (s poukazem na
vlastní propočet výše neuhrazené pohledávky z titulu půjčky, jakož i výše
uplatněných smluvních úroků a výše smluvní pokuty) doplnil, že „žalobce
uplatnil pohledávku v podstatně nižší výši, než jakou uplatnit mohl“.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. listopadu
2016, č. j. 28 ICm 1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011),
změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu pro předčasnost zamítl
(první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý
výrok). Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 174 odst. 2 a § 188 odst. 1 a 2
insolvenčního zákona, a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v
rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 1726/98 (uveřejněného pod
číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 76/2002“),
jakož i v rozsudcích ze dne 24. července 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, a ze
dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 145/2010 – dospěl k závěru, podle něhož měl
přihláška pohledávky žalobce vady, které bránily jejímu přezkumu. Přitom konstatoval, že „v přezkoumávané věci žalobce přihlásil do insolvenčního
řízení dlužníka dvě pohledávky z téhož právního důvodu, blíže označené smlouvy
o půjčce uzavřené dne 10. prosince 2007. V přihlášce pohledávky žalobce
současně tvrdí, že podle smlouvy předal dlužníkovi finanční prostředky ve výši
92.500.000,- Kč, aniž současně uplatnil tvrzení o tom, kdy konkrétně a v jaké
formě peníze dlužníku skutečně přenechal. To přihlášku pohledávky činí
(posuzováno izolovaně) nezpůsobilou přezkumu, neboť je-li právním důvodem
přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje vylíčení rozhodujících
skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, nejen tvrzení o tom, že věřitel
uzavřel s dlužníkem v určité době smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v
dohodnuté době vráceny, ale také o tom, kdy a jakou formou tyto peníze skutečně
půjčil – přenechal. Tvrzení o poskytnutí částky 92.500.000,- Kč žalobce v
přihlášce pohledávky dokládá sto osmdesáti dvěma příjmovými pokladními doklady,
podle nichž dlužník v období od 4. ledna 2008 do 30. prosince 2008 a od 3. května 2010 do 15. července 2010 převzal jednotlivé dílčí částky v korunách
českých, a osmdesáti pěti příjmovými pokladními doklady, podle kterých převzal
jednotlivé dílčí částky v EUR, tyto přílohy označil v poli č. 52 přihlášky
pohledávky jako důkazní materiál. I pokud by odvolací soud dovodil, že se jedná
o případ, kdy s ohledem na větší množství právních vztahů jsou jednotlivé
smlouvy identifikovány v příloze, na kterou přihláška výslovně odkazuje, nebyla
by tím vada přihlášky pohledávky, spočívající v nedostatečném vylíčení
skutkových okolností o vzniku pohledávky, odstraněna. Jak vyplývá z tvrzení v
přihlášce, přihlášená pohledávka nepředstavuje celou částku, která měla být
žalobcem dlužníku poskytnuta a jejíž přenechání žalobce dokládá připojenými
příjmovými doklady, ale pouze tu její část, která nezanikla v důsledku
tvrzeného započtení. Pokud žalobce v samotné přihlášce nevymezil, které
konkrétní předané částky zahrnuje přihlášená částka jistiny 26.110.467,- Kč, a
z dohody (o započtení) vyplývá pouze nominální výše všech započítávaných
pohledávek žalobce, nikoli také jejich konkrétní vymezení kdy, jak a v jaké
výši předanými částkami, nelze ani na základě listin připojených k přihlášce
pohledávky dovodit, co představuje sporná pohledávka, respektive které
(konkrétní) poskytnuté půjčky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka
přihlásil a žalovaný popřel“.
Proto odvolací soud rozsudek insolvenčního soudu změnil a žalobu jako
předčasnou zamítl, aniž se zabýval námitkami odvolatele. Zároveň doplnil, že
„na základě tohoto rozsudku insolvenční správce vyzve žalobce k doplnění
přihlášky pohledávky o takové údaje, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní nároky ze
kterých smluv o půjčkách se přihláškou uplatňují. Doplní-li věřitel - žalobce v
určené lhůtě přihlášku pohledávky v dotčené části dle pokynů správce, bude
možno pohledávku opětovně přezkoumat“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení „§ 237 odst. 1 písm. a)“ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že odvolací soud „nesprávně
právně posoudil otázku, zda přihláška žalobce do insolvenčního řízení je
nezpůsobilá přezkumu, když v samotné přihlášce žalobce nevymezil, které
konkrétní předané částky zahrnuje přihlášená částka jistiny ve výši
26.111.467,- Kč.“
Dovolatel s poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003,
sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 2,
ročník 2003, pod číslem 35, a na obsah přihlášky (a připojených příloh)
dovozuje, že „jde o přihlášku řádnou“, obsahující „souhrnnou výši uplatněné
pohledávky a obecné vymezení skutkových okolností vzniku jednotlivých
pohledávek a zároveň podrobný rozpis celkové sumy a konkrétní identifikaci
předání finančních prostředků. V přílohách přihlášky jsou jednotlivé přijaté
platby na předmětnou půjčku, stejně jako právní důvody jejich vzniku,
jednoznačně identifikovány (což mezi stranami není ani sporné)“. Z dohody o
započtení vyplývá, že „zápočet byl proveden toliko ohledně jistiny dluhu“.
Navíc v daném případě – pokračuje dovolatel – jde o „jedinou smlouvu o půjčce“,
která „byla poskytnuta postupně jednotlivými plněními, jak je doloženo
příjmovými doklady“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje dovolání za „zjevně neopodstatněné“.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném
od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první
zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu
dále (ve vazbě na skutečnost, že incidenční spor byl zahájen před 1. lednem
2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo
33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení
právní otázky dovolatelem otevřené, týkající se posouzení, zda přihláška
pohledávky (ne)byla způsobilá k přezkumu, když v tomto směru je rozhodnutí
odvolacího soudu v rozporu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 174 insolvenčního zákona přihlášky pohledávek a jejich
přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí
insolvenční soud insolvenčnímu správci (odstavec 1). Přihláška pohledávky musí
kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované
pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení
skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec 2). Podle ustanovení § 188 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá
podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle
účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního
předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li
to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti
orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec 1). Nelze-li přihlášku
pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce
věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky
pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží
insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce
pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec 2). Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že:
1) V soudní praxi není pochyb o tom, že důvodem vzniku popřené pohledávky
(srov. § 174 odst. 2 a § 198 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí
skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž
lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace
pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce
popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje)
svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci
(nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít –
zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k
přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. K tomu
srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015,
uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i
[v konkursních poměrech při výkladu ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), přijaté, leč pro poměry založené
insolvenčním zákonem použitelné] závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 1 Odon 153/97, uveřejněného pod číslem 74/2000 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29
Cdo 1089/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003,
pod číslem 35.
Závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v
odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na
kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení
rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a
jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod číslem
38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 2) V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že
obsahuje-li přihláška pohledávky do konkursu údaje, jež nezaměnitelným způsobem
identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj
nárok (v peněžité formě) do konkursu, ale konkursní věřitel (přihlašovatel
pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečností
významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši
a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k
odstraňování vad přihlášky. Tamtéž ozřejmil, že uvede-li konkursní věřitel
(přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo
pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě)
popřené správcem konkursní podstaty vedle rozhodujících skutečností, jež
obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení významná podle hmotného
práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o
pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o
pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí kladených
jeho žalobním tvrzením ustanovením § 23 odst. 2 věty první ZKV. Tyto
judikaturní závěry se aplikují i ohledně náležitostí přihlášky pohledávky do
insolvenčního řízení (a následných náležitostí žaloby o určení pravosti výše
nebo pořadí takové nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem);
srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo
88/2016. 3) Jinak řečeno, obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení
údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož
základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního
řízení, ale insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení
přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda
jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to
důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky.
Uvede-li insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o
určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších
fázích řízení o této žalobě) popřené insolvenčním správcem vedle rozhodujících
skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná
podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že
jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o
pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí, kladených
jeho žalobním tvrzením ustanovením § 198 odst. 2 insolvenčního zákona. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo
50/2017. 4) Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí
do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z
konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění
předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti,
výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v
části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu
přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě
takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným
způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené
pohledávky (k tomu srov. např. R 76/2002, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, včetně judikatury
obsažené v jeho důvodech). Rovněž tyto závěry jsou přitom nepochybně pro poměry
insolvenčního řízení vedeného podle insolvenčního zákona plně využitelné. 5) Postup podle ustanovení § 188 insolvenčního zákona se uplatní pouze tehdy,
je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel
nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok
neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu
insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo
jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce
pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 uvedeného zákona, je na
insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu
zpochybní a popře ji (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.července
2008, sen. zn. 1 VSPH 94/2008, uveřejněné pod číslem 13/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v
důvodech usnesení ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného
pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 6) Smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, což znamená, že ke smlouvě o půjčce
nedochází jen na základě dohody stran [účinným přijetím návrhu na uzavření
smlouvy, ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku (k tomu srov. např. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn.
31 Cdo 2184/2013, uveřejněného
pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v
intencích § 657 obč. zák. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno)
nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že
peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku
skutečně půjčil (přenechal mu je) [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
15. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2090/2009, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura č. 3, ročník 2011, pod číslem 28]. Promítnuto do poměrů dané věci, Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že
přihláška pohledávky žalobce obsahovala dostatečné vylíčení skutečností, na
nichž se přihlášená pohledávka zakládá, pročež byla způsobilá k přezkumu. Žalobce v přihlášce specifikoval smlouvu, na základě které se zavázal dlužníku
poskytnout půjčku (až) do sjednané výše, strany smlouvy si ujednaly termín pro
vrácení půjčky (do 31. prosince 2010) i další podmínky (výši úroků a úroků z
prodlení); dále k přihlášce (v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího
soudu) doložil listiny, které (podle jeho názoru) potvrzovaly přenechání
konkrétních částek dlužníku (v hotovosti), a to v rámci sjednaného limitu
určeného smlouvou. Požadavek odvolacího soudu, aby žalobce v přihlášce
pohledávky výslovně uvedl (vyjma tvrzení ohledně celkové výše přenechané
částky) i konkrétní skutečnosti ohledně přenechání jednotlivých částek
dlužníku, tj. skutečnosti, které dle odvolacího soudu plynou z předložených
pokladních dokladů (182 ks listin o předání dílčích částek v korunách českých a
85 ks listin o předání dílčích částek v EUR), je zjevně nepřiměřený. Rovněž skutečnost, že žalobce neuplatnil pohledávku v celé výši půjčené částky,
nečiní přihlášku vadnou (a nepřezkoumatelnou); případný (byť jen částečný)
zánik pohledávky v důsledku (žalobcem tvrzeného) započtení nemá na tento závěr
žádný vliv, když bylo na žalovaném, aby případně (krom uplatněného tvrzení, že
půjčka nebyla poskytnuta) tvrdil zánik pohledávky započtením. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že vzhledem ke skutkovým
okolnostem věci by závěr odvolacího soudu nebyl akceptovatelný ani v rovině
jeho vlastní argumentace. Je tomu tak již proto, že buď z žalobcem tvrzené
dohody o započtení vyplývá, jaké pohledávky a v jakém rozsahu započtením
zanikly (a pak se přihláška vztahuje k nezaniklé části pohledávky), nebo je v
tomto směru dohoda o započtení neurčitá (není z ní patrné, které z pohledávek
žalobce za dlužníkem a v jakém rozsahu zanikly) a tudíž neplatná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2016, sp. zn. 32 Cdo2196/2016,
včetně judikatury Nejvyššího soudu zmíněné v jeho důvodech). Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a
které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 1 a 2 o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný.
O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci
(§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.