3 Tdo 189/2024-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 10. 2023, č. j. 14 To 165/2023-284, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 18/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 4. 2023, č. j. 3 T 18/2023-266, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se dopustil tím, že
1. dne 18. 4. 2022 v době kolem 00:30 hodin v bytovém domě na ulici XY ve XY, okres XY, přišel na chodbu ve třetím patře domu a zde se u dveří bytu své bývalé partnerky P. D. hlasitě dožadoval, aby její nový partner P. G. vyšel z bytu ven, na adresu obou jmenovaných křičel vulgární nadávky, přičemž použil nejméně slova „mrdka“, „děvka“, „kurva“ a „píča“, a současně opakovaně, silně kopal do dveří bytu P. D., v důsledku čehož došlo k vychýlení jejich spodní části směrem do bytu, přičemž tímto svým jednáním vzbudil nejen P. D. a P. G., kteří se z obav o svůj život a zdraví uzamkli v kuchyni bytu, ale i další obyvatele domu, následně, po několika minutách své agrese zanechal a odešel ven před bytový dům, kde však opět začal křičet a hlasitě vulgárně nadávat P. D. i P. G., například pronášel „běž do piči“, „ten Slovák potáhne domů, ňákej G., vole, vymrdanej“, „ty kundo jedna“, „teď zažiješ peklo, kundo, a von potáhne na Slovensko“, „seš normální štětka“, „ty děvko“, „ty krávo“, „ten G. pude dolů“ či „ten mrňavej zmrd vousatej, ať jde dolů“, vyhrožoval, že si to s G. vyřídí, že si dole na něho počká do rána nebo klidně dva dny a že v úterý dostane do držky od bratra jeho manželky a přitom se přesunul na nedaleké parkoviště k osobnímu motorovému vozidlu tov. zn. BMW 320d majitelky P. D., a navzdory tomu, že dotyčná na něho hleděla z otevřeného okna svého bytu a opakovaně ho vyzývala, aby svého jednání zanechal a odešel od jejího auta, záměrně upustil vzduch z pneumatik jejího vozu, když situace na místě činu se uklidnila až po několika minutách s příjezdem hlídky Policie ČR, čímž způsobil P. D. škodu poškozením dveří bytu ve výši 800 Kč,
2. dne 18. 4. 2022 v době kolem 9:00 hodin před vchodem do bytového domu na ulici XY ve XY, okres XY, kde tehdy žila jeho bývalá partnerka P. D. v přítomnosti nejméně pěti dospělých osob a dvou nezletilých dětí, po dobu několika minut na jmenovanou křičel a vulgárně nadával jí i jejímu novému partnerovi P. G., jenž se sice toho času nacházel v bytě ve třetím patře shora uvedeného domu, avšak předmětný incident slyšel, přičemž obžalovaný M. P. konkrétně P. D. zvýšeným hlasem vytýkal, že rozvrací cizí manželství, že se s ním intimně stýkala v době, kdy už měla poměr s jiným mužem, a že mu lhala, a rovněž pronesl slova „běž pro něj nahoru, ne, pro toho cigána černýho“, „seš špinavá kurva“, „ty čuráku cigánskej“, „von tě nechá ten cigán, já to zařídím s tou ženskou, že tě nechá“, „a chcípneš, protože tě nechá ty mrdko, tady nebude, jako, že se P. jmenuju“, a se slovními útoky nepřestal, ačkoliv byl přítomnými několikrát vyzýván, aby své agrese zanechal s tím, že na místě jsou děti, když odjel pryč teprve poté, co se dozvěděl, že byla přivolána Policie ČR.
2. Za uvedené přečiny byl obviněný podle § 358 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří roků. Nalézací soud uložil obviněnému povinnost nahradit škodu poškozené P. D., s částí nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 14 To 165/2023-284, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl („napadené usnesení“).
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný neuvedl, v jakém rozsahu usnesení odvolacího soudu napadá, jeho námitky však směřují výlučně proti výroku o vině.
5. Obviněný vyjádřil názor, že bylo namístě rozhodnout podle § 222 odst. 2 tr. ř. a postoupit věc k projednání přestupku. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1. namítl, že zde popsané jednání nevykazuje znaky žádného trestného činu, neboť nešlo o místo veřejnosti přístupné a chybí zde tudíž znak veřejnosti jednání. Dále vytkl nepřípustnost důkazu videonahrávkami předloženými poškozenou P. D. s tím, že tyto byly pořízeny bez jeho vědomí a souhlasu a jsou tudíž důkazem nepřípustným. Současně namítl, že jednání spočívající v kopání do dveří v případě skutku pod bodem 1. – odhlédne-li tedy od skutečnosti, že se nejednalo o místo veřejnosti přístupné – se nemohl dopustit s ohledem na svůj zdravotní stav a operativní zákrok, v důsledku něhož se pohyboval o berlích. Nadto podle obviněného na dveřích nebyly zajištěny žádné stopy po kopání ani v rámci ohledání místa činu. Prokázáno pak podle něj nebylo ani vypuštění vzduchu z pneumatik vozidla poškozené.
6. Obviněný s odkazem na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou vyjádřil přesvědčení, že společenská škodlivost jeho jednání byla s ohledem na zjištěné okolnosti, především absenci majetkové škody na dveřích a újmy na zdraví, jakož i z důvodu provokací ze strany poškozené P. D., pouze nepatrná, přičemž ani jeho trestní minulost nebránila vyhodnotit jeho jednání jako přestupek proti občanskému soužití. Zmínil přitom, že mělo-li jeho jednání znaky uvedeného přečinu, bylo namístě posoudit obdobně i předchozí jednání poškozené, která ho nadávkami vyprovokovala. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud „konstatoval nedostatky rozhodnutí soudů obou stupňů a v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a aby podle § 265m odst. 1) tr. ř. sám ve věci rozhodl a trestní stíhání zastavil a věc postoupil jinému orgánu k projednání přestupku s odkazem na ustanovení § 222 odst. 2 tř. ř., případně aby dle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
8. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že dovolání obviněného je vystaveno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se již soudy nižších stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. V takovém případě jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
9. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítal zjevný nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a užití procesně nepřípustných důkazů. Uvedené námitky jsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, podle státního zástupce jsou však zjevně neopodstatněné.
10. Nalézací soud podle státního zástupce realizoval komplexní a bezvadné dokazování, odvolací soud se přiléhavě vypořádal s veškerými námitkami obviněného. Zjevný nesoulad státní zástupce neshledává, skutková zjištění nalézacího soudu z provedených důkazů nepochybně dovodit lze. Obviněný je ze spáchání obou jednání popsaných ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku usvědčován především výpověďmi svědků D., G. a Č. (z přípravného řízení), protokolem o ohledání místa činu, videozáznamy pořízenými poškozenou a policejní hlídkou, opakovaných záznamy o telefonátech svědků D. a Č. na tísňovou linku Policie ČR a vyjádřením znalce k hodnotě poškozených dveří. V rozporu s tvrzením obviněného drobné stopy po kopání na dveřích zaznamenány byly.
11. Videozáznamy pořízené poškozenou procesně použitelné jsou, což už podrobně vysvětlil odvolací soud. Je-li záznam tajně pořizován obětí trestného činu jak součást obrany proti pachateli, je zásah do práv zaznamenané osoby plně ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany. A to tím spíše, že se nejednalo o důkazy osamocené.
12. Podle státního zástupce jsou zjevně neopodstatněné také námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
13. Chodba bytového domu skutečně místem veřejně přístupným není. Soudy však tuto chodbu za místo veřejnosti přístupné neoznačovaly, označovaly tak prostor před bytovým domem, kam se obviněný v druhé části jednání pod bodem 1. přesunul. První část jednání bezpochyby byla spáchána „veřejně“, když obviněný svým jednáním v noční době řadu obyvatel domu vyrušil a vzbudil. Projevy chování obviněného směřovaly vůči nejméně třem současně přítomným osobám. V podrobnostech státní zástupce odkazuje na odůvodnění rozhodnutí nižších soudů.
14. Bez opodstatnění je i námitka obviněného týkající se nerespektování zásady subsidiarity trestní represe. Aplikace uvedené zásady je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy skutek neodpovídá ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu. Za takový případ však trestní věc dovolatele rozhodně považovat nelze, neboť jeho jednání zcela odpovídá jiným typově podobným případům přečinu výtržnictví spáchaného srovnatelným způsobem a za obdobných skutkových okolností. Soudy důvodně zohlednily intenzitu páchaného jednání, které nebylo jen ojedinělým projevem, ale naopak po jistou dobu trvalo a sestávalo ze dvou dílčích útoků realizovaných v rozpětí několika málo hodin, a jednak osobu obviněného a jeho závadové chování, jehož se dopouštěl v minulosti. Uplatnění trestní odpovědnosti bylo tudíž logickou a odůvodněnou reakcí orgánů činných v trestním řízení.
15. Trestní odpovědnost obviněného by sama o sobě nemohla vyloučit ani eventuální okolnost nadávek ze strany poškozené. Ovšem nebylo prokázáno ani to, že by poškozená D. obviněného jakkoli provokovala.
16. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný jím formálně vzato brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Konkrétní námitky obviněného však směřují výlučně proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Dovolání obviněného obsahuje jak námitky skutkové a procesní povahy (námitka zjevného rozporu a procesně nepoužitelných důkazů), tak námitky právní (námitky týkající se nenaplnění znaků trestného činu výtržnictví a aplikace zásady subsidiarity trestní represe).
26. Nejvyšší soud předně uvádí, že je-li dovolání obviněného založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1251/2017). Je přitom skutečností, že obviněný ve svém dovolání pouze opakuje obhajobu, kterou již uplatňoval před soudem prvního a druhého stupně, a na niž oba nižší soudy podrobným a vyčerpávajícím způsobem reagovaly. Již jen z tohoto důvodu by tak bylo možné označit dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.
27. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že videozáznamy pořízené poškozenou D. bez jeho souhlasu jsou důkazy procesně nepřípustnými. Dále podle něj v projednávané věci existuje zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, což obviněný ve svém dovolání podrobně rozebírá.
28. Pokud jde o námitky obviněného týkající se procesní nepoužitelnosti videozáznamů pořízených poškozenou D., jedná se o námitky zjevně neopodstatněné, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vypořádal odvolací soud na str. 4–5 odůvodnění napadeného usnesení. V projednávané věci i podle Nejvyššího soudu jednoznačně převážil zájem poškozené pořídit důkaz o protiprávním jednání pachatele namířeném proti její osobě nad právem obviněného na soukromí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 3 Tdo 593/2009, publikované pod č. 7/2008 Sb. rozh. tr, nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14)
29. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dále obviněný namítal, že rozhodování nižších soudů je zatíženo vadou zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními.
30. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu citovaného dovolacího důvodu se jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 824/2022).
31. Konfrontuje-li Nejvyšší soud konkrétní dovolací argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, pak musí konstatovat, že argumentace obviněného nepřekračuje meze prosté polemiky s hodnocením důkazů, jak jej provedly nižší soudy. Obviněný pouze předkládá Nejvyššímu soudu vlastní náhled na to, jak měly být hodnoceny provedené důkazy a k jakým závěrům měly soudy dospět. Naproti tomu o žádném skutkovém zjištění netvrdí, že by z provedených důkazů nevyplývalo při žádném z logických způsobů hodnocení důkazů. Argumentace obviněného se tak v tomto směru s uplatněným dovolacím důvodem míjí.
32. Pouze nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že s námitkami obviněného proti způsobu hodnocení důkazů se vyčerpávajícím způsobem vypořádal jak soud nalézací, tak soud odvolací.
33. Obhajoba obviněného, že nemohl kopat do dveří, protože byl po úraze a pohyboval se o berlích, byla vyvrácena. Dokazováním bylo zjištěno, že obviněný se při obou dílčích jednáních pohyboval bez berlí, jak vyplývá zejména z kamerových záznamů pořízených poškozenou a zasahujícím strážníkem. V kopání do dveří tak viditelně obviněnému nic nebránilo.
34. Z kopání do dveří je pak obviněný usvědčován zejména výpověďmi poškozené D. a svědka G., kteří kopání vnímali sluchem, a vychylování rohu dveří pozoroval G. i zrakem. Výpovědi těchto svědků jsou podpořeny zejména procesně použitelnou výpovědí svědka Č. z přípravného řízení (při hlavním líčení lhal), záznamy z hovorů D. a Č. na tísňovou linku (v podrobnostech srov. zejména bod 6. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Poškození dveří (v rozporu s tvrzením obviněného) zjištěno bylo, jak vyplývá z protokolu o ohledání místa činu.
35. Pokud jde o vypouštění vzduchu z pneumatik, obviněný je z tohoto jednání usvědčován zejména výpovědí poškozené D. a jí pořízeným videozáznamem, na kterém je patrné, jak se obviněný sklání ke kolům vozidla, svítí si telefonem a je zřetelně slyšet syčení vzduchu. To, že na kolech nebylo zjištěno viditelné podhuštění, nebránilo soudu, aby dospěl k závěru, že se obviněný popsaného jednání dopustil.
36. Tomu, že konflikt vyprovokovala poškozená, soudy ve světle provedených důkazů neuvěřily. Nicméně ani v případě, že by tomu tak skutečně bylo, by to neopravňovalo obviněného k agresivnímu a násilnému jednání, které se dotýkalo i řady nezúčastněných obyvatel bytového domu, včetně dětí.
37. Lze tedy shrnout, že skutkové závěry, k nimž došly nižší soudy, jednoznačně mají podklad v provedeném dokazování a nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s provedenými důkazy.
38. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítal, že jeho jednání nenaplnilo objektivní stránku přečinu výtržnictví, neboť chodbu bytového domu nelze považovat za místo veřejně přístupné. Dále obviněný poukazoval na nízkou společenskou škodlivost svého jednání, pro kterou mělo být jeho jednání kvalifikováno maximálně jako přestupek. I o těchto námitkách platí, že se s nimi vyčerpávajícím způsobem vypořádaly nižší soudy.
39. Nejvyšší soud tak pouze stručně rekapituluje, že pokud jde o jednání pod bodem 1. skutkové věty, které se zčásti odehrálo na chodbě bytového domu, pak lze obviněnému přisvědčit, že chodba bytového domu není místem veřejnosti přístupným. Místem veřejnosti přístupným však již bezpochyby byl prostor před bytovým domem, kam se obviněný ještě v rámci jednání pod bodem 1. skutkové věty přesunul. Jednání, kterého se obviněný dopouštěl v bytovém domě (křičení vulgárních nadávek a kopání do dveří v noční době), pak nepochybně naplnilo objektivní stránku přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 2 tr. zákoníku v tom smyslu, že projevy jednání obviněného byly natolik extrémní a hlasité, že je přinejmenším část obyvatel bytového domu slyšela a vnímala za dveřmi svých bytů, přičemž toto jeho jednání je s ohledem na noční dobu vyrušilo a vzbudilo. Projevy chování obviněného fakticky směřovaly vůči nejméně třem současně přítomným osobám, soudy tak učinily správný právní závěr, že jednání na chodbě bytového domu se obviněný dopustil veřejně. Není tedy pochyb o tom, že jednání obviněného popsané pod bodem 1. skutkové věty samo o sobě naplnilo objektivní stránku přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když obviněný se tohoto jednání dopustil dílem veřejně, dílem na místě veřejnosti přístupném. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje zejména na bod 10. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu.
40. Pokud jde o jednání pod bodem 2. skutkové věty, Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že i toto jednání naplnilo veškeré znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když toto ostatně nerozporoval ani obviněný.
41. Konečně Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitkám obviněného týkajícím se nízké společenské škodlivosti jeho jednání či možné kvalifikace jeho jednání pouze jako přestupek.
42. Platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Závěr o využití zásady subsidiarity trestní represe na základě konstatování nedostatečné společenské škodlivostí činu lze učinit jen v případech, v nichž se posuzovaný případ s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti vymyká běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
43. Obviněný ve svém dovolání neuvádí žádné okolnosti, kterými by se projednávaný skutek vymykal běžně se vyskytujícím trestným činům příslušné skutkové podstaty, a takové okolnosti v projednávané věci neshledává ani Nejvyšší soud. Naopak lze souhlasit se státním zástupcem, že jednání obviněného zcela odpovídá jiným typově podobným případům přečinu výtržnictví spáchaného srovnatelným způsobem a za obdobných skutkových okolností. Společenská škodlivost jednání obviněného je navíc zvyšována intenzitou jednání obviněného (opakované vulgární nadávky, kopání do dveří, pokus o ohrožení majetku a zdraví poškozené upuštěním pneumatik) a zjevnou bezohledností obviněného k ostatním osobám (rušení nočního klidu, vulgární nadávky před dětmi). Dále tím, že se nejednalo o jednorázový exces, ale obviněný ve svém jednání ráno pokračoval, když se dokonce musel nechat na místo přivézt, protože sám nyní nedisponuje řidičským oprávněním. V neposlední řadě je společenská škodlivost jednání obviněného zvyšována tím, že obviněný je ve vztahu k trestnému činu výtržnictví speciálním recidivistou.
44. Ve světle uvedených okolností postrádají opodstatnění odkazy obviněného na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se trestného činu výtržnictví. Jak je patrné z předchozího odstavce, Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že jednání obviněného dosáhlo určité „vyšší intezity a závažnosti“ ve smyslu obviněným citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5 Tdo 159/2012. Obviněnému lze sice přisvědčit v tom směru, že svým závadným jednáním patrně hodlal „řešit“ individuální spor s poškozenou a jejím novým partnerem, rozhodně však nelze říci, že by jeho jednání „neohrožovalo další osoby, významně nerušilo jejich klid, nevyvolávalo u nich důvodné obavy, výraznější pohoršení nebo podobnou zápornou reakci“ ve smyslu obviněným citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1254/2016. Konečně pokud obviněný porovnával své jednání s jednáním pachatelů v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 6 Tdo 286/2015, lze pouze konstatovat, že jeho jednání zachycené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku rozhodně nespočívalo pouze v „křičení na chodníku“, jak se snaží prezentovat.
45. Nejvyššímu soudu tedy nezbývá než shrnout, že námitky obviněného se dílem míjí s uplatněnými dovolacími důvody. Námitky, které bylo možné pod uplatněné dovolací důvody podřadit, pak Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
46. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
47. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu