USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný S. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 9 To 266/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 122/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 7. 2021, č. j. 2 T 122/2019-986, byl obviněný S. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že (zkráceně)
v době od 1.8.2016 do 4.10.2016, se jako statutární zástupce společnosti F., IČ: XY, se sídlem XY, pokusil na základě celkem deseti stáčecích lístků (dodacích listů) (…) a dále faktur, vystavených na základě shora uvedených stáčecích lístků (dodacích listů), (…) přičemž faktury měly být v období 7.3.2012 až 19.6.2013 vystaveny dodavatelem - firmou F., na odběratele - firmu J. E., a dodací listy (stáčecí lístky) měly být vystaveny v období od 5.3.2012 do 19.6.2013 na základě dodávek transformátorového oleje, kdy předmětné stáčecí lístky (dodací listy) blíže nezjištěným způsobem opatřil podpisy nebo padělky podpisů zaměstnance firmy J. E., P. D., narozeného XY, odpovědného za potvrzování dokladů, souvisejících s dodávkami PHM a topných olejů, a dále blíže nezjištěným způsobem padělal razítka firmy J. E., kterými byly předmětné stáčecí lístky (dodací listy) opatřeny a faktury, vystavené na základě těchto zfalšovaných účetních dokladů předložil v srpnu 2016, prostřednictvím právního zástupce firmy F., k proplacení společnosti J. E., IČ: XY, se sídlem XY, čímž se úmyslně pokusil vylákat finanční plnění ve výši 690 868 Kč, za fiktivní dodávky transformátorového oleje, kdy však tyto faktury nebyly akceptovány statutárním zástupcem společnosti J. E., J. J., byly jím označeny jako zfalšované a nebyly firmě F., proplaceny.
2. Za shora uvedený přečin byl obviněný podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon nalézací soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 48 měsíců.
3. Konečně nalézací soud citovaným rozsudkem podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) odkázal poškozenou společnost J. E. s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 9 To 266/2021, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadá výrok o vině i výrok o trestu. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) a l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021, byť dovolání podal až po 1. 1. 2022). Obviněný dále (bez odkazu na konkrétní dovolací důvod) tvrdí, že nesprávným provedením důkazního řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
6. Obviněný brojí proti postupu nalézacího soudu, který, ačkoliv neprovedl odvolacím soudem požadovaný výslech obhájce obviněného Mgr. Buřiče v postavení svědka, přesto při nezměněném skutkovém stavu rozhodl o vině obviněného. Odvolací soud následně tento postup nalézacího soudu aproboval.
7. Obviněný považuje rozhodnutí obou nižších soudů za nepřezkoumatelné a trpící extrémními rozpory, když se soudy nevypořádaly s obhajobou obviněného, která se odvolává na výpovědi svědků M. a D., kteří podle obviněného potvrzují dodání zboží a oprávněnost vystavených faktur. Soudy se podle obviněného nevypořádaly ani s dalšími důkazy svědčícími ve prospěch obviněného (zejm. zahrnutí daňových dokladů do účetnictví společnosti F.)
8. Obviněný dále namítá, že nebyl proveden žádný přímý důkaz a soud vycházel toliko z výpovědi svědka J. (jednatele poškozené společnosti). Ten navíc nikdy nebyl přítomen předávce zboží, nemůže proto tvrdit, že zboží nebylo dodáno.
9. Obviněný kritizuje neprovedení jím navržených důkazů (opakovaný výslech svědka D., výslech svědka S., výslech zástupce společnosti H. C. a vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a grafologie). Je přesvědčen, že se jedná o opomenuté důkazy.
10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, a aby podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozsudkem rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby v plném rozsahu.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
12. Státní zástupkyně uvedla, že obviněný brojí proti učiněným skutkovým zjištěním. Výslovným zakotvením již dříve judikaturou dovozených oblastí přezkumu do nového dovolacího důvodu podle § 265a odst. 1 písm. g) tr. ř. podle státní zástupkyně nedošlo k rozšíření dovolacího přezkumu na otázky skutkové a Nejvyšší soud tak krom judikaturou vymezených případů není oprávněn k jejich revizi.
13. V projednávané věci podle státní zástupkyně nedošlo ke svévolnému hodnocení důkazů, a tedy k žádnému, natož extrémnímu rozporu. Soud prvního stupně si utvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí, náležitě odůvodnil, na kterých důkazech své rozhodnutí založil a přesvědčivě se vypořádal s obhajobou obviněného. Shromážděné důkazy tvoří ucelený řetězec prokazující vinu obviněného (výpovědi svědků J., V., D., M., znalecký posudek z oboru písmoznalectví, řada listinných důkazů). Jednotlivé výpovědi soud hodnotil velmi obezřetně nejen vcelku, ale také v každém dílčím tvrzení. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil.
14. Výpověď svědka J. skutečně představuje zásadní usvědčující důkaz, ten však není osamocený (účetnictví poškozené společnosti, sdělení finančního úřadu, odborné vyjádření o posouzení pravosti dokladů). Soudy se věnovaly také posouzení věrohodnosti tohoto svědka.
15. K námitce, že soud prvého stupně nedodržel pokyn odvolacího soudu k vyslechnutí obhájce obviněného, státní zástupkyně uvedla, že výslech této osoby v postavení svědka nebyl z objektivních příčin možný (nebyl zproštěn mlčenlivosti ani obviněným, ani současnou jednatelkou společnosti F.). I přes absenci tohoto výslechu však nalézací soud provedl dokazování v nezbytném rozsahu.
16. Důkazy, které soudy neprovedly, nejsou opomenutými důkazy ve smyslu ustálené judikatury. Nalézací soud se důkazními návrhy zabýval a pokud se rozhodl důkazy neprovést, přesvědčivě odůvodnil proč.
17. K námitce, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, se nelze vyjádřit, neboť obviněný neuvedl žádnou konkrétní argumentaci. Protože rozhodnutí soudu prvého stupně není zatíženo vadou zakládající důvod dovolání, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Konečně státní zástupkyně uvádí, že obviněný prakticky jen opakuje svou obhajobu z předchozích fází řízení.
18. Státní zástupkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, ačkoliv dovolání podal až po 1. 1. 2022, kdy byl novelizováno ustanovení § 265b tr. ř. a kdy došlo k doplnění a přečíslování dovolacích důvodů. S přihlédnutím ke konkrétní dovolací argumentaci obviněného mají jeho námitky zřejmě odpovídat současným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. b), g), a m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy,
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [který byl do 31. 12. 2021 označován písmenem l)] je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.
26. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
27. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit,
28. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
29. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
30. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
31. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 brojí proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž zpochybňuje skutkové závěry soudů a současně kritizuje jejich procesní postup při provádění dokazování.
32. Dovolací argumentaci obviněného lze s určitou mírou zjednodušení sumarizovat tak, že obviněný namítá, že rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností, a poukazuje na podle něj extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Současně kritizuje neprovedení některých obhajobou navržených důkazů. Brojí proti postupu nalézacího soudu, který se podle něj nedržel závazného pokynu odvolacího soudu k provedení výslechu Mgr. Buřiče v postavení svědka, a proti postupu odvolacího soudu, který v tomto ohledu nezasáhl. Konečně (bez jakýchkoliv podrobností) namítá, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán.
33. Pokud obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán, neuvedl k tomuto dovolacímu důvodu žádnou konkrétní argumentaci.
34. K tomuto zjištění musí Nejvyšší soud konstatovat, že Nejvyšší soud se jako soud dovolací může v dovolacím řízení zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou skutečně v obsahu (v textu) dovolání uplatněny, a to v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání, tak jak jsou uvedeny v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). S ohledem na ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. přitom není úkolem Nejvyššího soudu argumentaci za obviněného jakkoli domýšlet a dotvářet. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu platí, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem - advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.),
35. Námitkou, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, se tedy Nejvyšší soud s ohledem na absenci konkrétní adresné argumentace nemohl zabývat. Pouze nad rámec tohoto odůvodnění Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu spisu neshledal, že by v kterékoliv fázi řízení rozhodoval vyloučený orgán.
36. Námitky, které obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze formálně vzato podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Jedná se o námitky obviněného, že řízení je zatíženo vadou opomenutých důkazů (včetně neprovedení výslechu Mgr. Buřiče podle pokynu odvolacího soudu) a že je zde extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
37. Ke shora popsaným námitkám obviněného je nutno v první řadě uvést, že obviněný tyto námitky uplatnil již v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně, a zopakoval je v rámci svého odvolání. Soudy se s námitkami již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Nalézací soud tak učinil v bodech 28. až 35. odůvodnění svého rozsudku, odvolací soud v bodech 8. - 15. odůvodnění svého rozsudku. V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že pokud je dovolání obviněného založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání již jen z tohoto důvodu označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
38. Nejvyšší soud se s argumentací obou nižších soudů ztotožňuje a tuto argumentaci toliko doplňuje o následující úvahy a závěry.
39. Pokud jde o námitky skutkové a procesní povahy, jedná se ze své podstaty o námitky, kterými obviněný zpochybňuje jednak rozsah dokazování z pohledu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., jednak způsob hodnocení provedených důkazů soudy a jejich soulad s výslednými skutkovými zjištěními, tedy rozporuje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a v návaznosti na toto ustanovení také zásadu in dubio pro reo. Je zjevné, že takto pojatou dovolací argumentací se obviněný snaží, aby Nejvyšší soud znovu hodnotil provedené důkazy a skutkové závěry tak, aby vyznívaly v jeho prospěch, což by podle jeho názoru mělo vést k tomu, že bude zproštěn obžaloby, neboť se žalovaný skutek nestal. Tímto přístupem se však obviněný dostává do rozporu se základními a stěžejních pravidly trestního řízení, tedy že důkazy hodnotí a skutková zjištění činí zásadně nalézací soud, potažmo při splnění zákonných podmínek uvedených v § 263 odst. 6 a 7 tr. ř. odvolací soud, nikoli však obviněný (či státní zástupce).
40. Je v minulosti opakovaně připuštěnou skutečností vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu je jeho zásah do skutkových zjištění nižších soudů možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedná se jednak o tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (případ tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum. V současné době je při odpovídající dovolací argumentaci možný dovolací přezkum v tomto ohledu v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz bod 24., 26. a 27. odůvodnění tohoto usnesení).
41. Jak již Nejvyšší soud uvedl výše, v této trestní věci obviněný explicitně předmětem své dovolací argumentace učinil námitku tzv. opomenutých důkazů a námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
42. K vadě opomenutých důkazů konkrétně namítá, že nalézací i odvolací soud bez náležitého odůvodnění neprovedly obhajobou navrhované důkazy, a sice opakovaný výslech svědka D., výslech svědka S., výslech zástupce společnosti H. C. a nezadaly zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a grafologie.
43. K namítané vadě (opomenutých důkazů) je nutno především konstatovat, že takováto situace v projednávané věci nenastala již proto, že soudy se rozhodly všechny shora citované obviněným navrhované důkazy neprovést, což vyplývá z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (bod 14. odůvodnění usnesení), tak i z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (bod 35. odůvodnění rozsudku). V této části svých odůvodnění soudy přesvědčivě vysvětlily, proč považují provedení každého jednotlivého z těchto důkazů za nadbytečné. Nejvyšší soud argumentaci obou soudů považuje za logickou, přesvědčivou, a plně se s ní ztotožňuje.
44. Poněkud specifickým důkazem, bez jehož provedení podle obviněného nemohl nalézací soud rozhodnout o jeho vině, je neprovedený výslech obhájce obviněného Mgr. Martina Buřiče v postavení svědka. Obviněný kritizuje postup nalézacího soudu, který podle něj nedodržel pokyn odvolacího soudu z předchozího zrušujícího rozhodnutí, a Mgr. Buřiče v postavení svědka nevyslechl. Přestože nalézací soud neprovedl ani žádné další důkazy a na skutkovém stavu se tak nic nezměnilo, soud znovu uznal obviněného vinným. Odvolací soud následně rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil, když nyní napadeným rozhodnutím zamítl odvolání obviněného, čímž se jeho rozhodnutí stalo nepřezkoumatelným.
45. I v případě tohoto důkazního návrhu platí především již výše uvedené, že v případě neprovedení tohoto důkazu se nemůže jednat o vadu tzv. opomenutých důkazů, neboť nalézací soud v bodě 34. odůvodnění odsuzujícího rozsudku odůvodnil, proč důkaz neprovedl (včetně odůvodnění toho, proč u tohoto obhájce nerozhodl o vyloučení z obhajování obviněného). S tímto názorem se ztotožnil i odvolací soud, jak vyplývá z bodu 8. odůvodnění jeho usnesení. Nejvyšší soud se s odůvodněním rozhodnutí obou soudů v této procesní otázce o nepřípustnosti výslechu obhájce zcela ztotožňuje a na obě odůvodnění co do důvodů odkazuje. Pouze pro úplnost konstatuje, že tato obviněným uplatněná námitka co do procesní stránky věci ve své podstatě pod uplatněný stejně jako žádný jiný dovolací důvod nespadá.
46. Z obsahu dovolání však je zřejmé, že obviněný touto námitkou (neprovedení výslechu uvedeného svědka) uplatňuje výhrady k úplnosti a správnosti skutkového stavu věci, kdy je toho názoru, že bez výslechu tohoto svědka nebylo možné učinit ta skutková zjištění, která by bez důvodných pochybností prokazovala vinu obviněného, v důsledku čehož měl být podle zásady in dubio pro reo zproštěn obžaloby. Je také skutečností, že obviněný v tomto ohledu poukazuje i na pokyn, který vydal nalézacímu soudu soud odvolací v předchozím zrušujícím rozhodnutí (viz bod 19. odůvodnění usnesení). Opodstatněnosti uvedené námitky obviněného však Nejvyšší soud přisvědčit nemohl.
47. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. platí, že orgány činné v trestním řízení postupují mj. tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Ze skutečnosti, že odvolací soud zavázal nalézací soud k tomu, aby se pokusil Mgr. Buřiče vyslechnout v postavení svědka, plyne pouze tolik, že se nalézacímu soudu nabízel důkaz, který vzhledem k podobě obhajoby obviněného mohl dále přispět k objasnění věci, přičemž nalézací soud tento důkaz napoprvé bez náležitého odůvodnění neprovedl, a ani se o to nepokusil. Zrušující usnesení odvolacího soudu a pokyn vyslovený v něm naproti tomu nelze interpretovat tak, že by odvolací soud považoval dosud provedené dokazování bez výpovědi uvedeného svědka za všech okolností za nedostatečný podklad pro skutkové závěry, jak se to pokouší prezentovat obviněný, tedy, že by se dokazování bez výslechu uvedeného svědka neobešlo.
48. Jestliže obviněný v této souvislosti namítá porušení zásady in dubio pro reo, pak Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině s odkazem na vlastní judikaturu a zejména judikaturu Ústavního soudu připomíná, že tato zásada „…se aplikuje až na závěr kompletně provedeného hodnocení, nikoliv u jednotlivých důkazů“ – viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 3146/18. Přitom se jedná o zásadu procesní a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z judikatury Nejvyššího soudu lze v tomto směru poukázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo, „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Z novější judikatury lze zmínit například bod 22. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
49. V návaznosti na výše uvedená obecná kritéria ohledně porušení zásady in dubio pro reo přitom bylo možné konstatovat, že nalézací soud i bez provedení uvedeného důkazu mohl dojít k úplným a správným skutkovým závěrům, a to na podkladě dokazování provedeného zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Výsledkem takto provedeného dokazování je závěr, že ve věci učiněná skutková zjištění mají svůj podklad nejen ve výpovědích svědků J., V., D. a M., ale rovněž v dalších provedených důkazech. Nalézací soud totiž vycházel také ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, ale i z řady dalších zajištěných a provedených listinných důkazů. Jde zejména o odborné vyjádření o posouzení pravosti dokladů, sdělení celních úřadů a Finančního úřadu pro Středočeský kraj, spisy Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 19 C 209/2017 a sp. zn. 11 C 165/2017, rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 4 T 9/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 3 To 15/2014, jakož i o další důkazy citované a hodnocené nalézacím soudem v jeho rozsudku. Je třeba také s ohledem na námitky obviněného konstatovat, že soudy se zabývaly i věrohodností jednotlivých důkazů, zejména svědeckých výpovědí, a to jejich konfrontací s dalšími provedenými důkazy. Tedy opět postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Stejně tak se nalézací soud zabýval povahou a obsahem listinných důkazů. Odvolací soud se pak v odůvodnění svého rozhodnutí s argumentací soudu prvého stupně ztotožnil, když nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky.
50. S ohledem na tato zjištění o řádně odůvodněných skutkových závěrech obou soudů pak ničeho nemůže změnit ani ta skutečnost, že se z výše naznačených procesních důvodů nepodařilo vyslechnout svědka Mgr. Martina Buřiče. Z obsahu odůvodnění obou předcházejících zrušujících rozhodnutí odvolacího soudu pak v žádném směru a ohledu nevyplývá, že by se nalézací soud bez výslechu tohoto svědka nemohl obejít. Výslech uvedeného svědka měl totiž přispět k objasnění jednání, které tento svědek měl vést se svědkem J. ohledně reakce poškozené společnosti a vyjádření svědka ohledně neuznání faktur poškozenou, včetně případných zvyklostí úhrad faktur obviněným v minulosti (viz bod 19. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 To 256/2020-898). Je tedy zřejmé, že ve své podstatě by uvedený výslech mohl vytvořit další podklady pro posouzení specifické věrohodnosti klíčového svědka J. Je ale také zřejmé, že i při absenci tohoto důkazu měly oba nižší soudy pro posouzení jeho věrohodnosti k dispozici řadu dalších důkazů a i proto se bylo možné bez výslechu svědka Mgr. Buřiče v konečném důsledku obejít.
51. Veškeré zbývající námitky obviněného (o nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí a extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními) představují jeho polemiku s jednotlivými provedenými důkazy a jejich hodnocením. Do značné míry přitom obviněný opakuje obhajobu, kterou již uplatnil v řízení před nalézacím i odvolacím soudem.
52. K těmto námitkám obviněného Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedené znovu zdůrazňuje, že v dovolacím řízení nelze až na výjimky zasahovat do skutkových zjištění, která učinil nalézací, resp. odvolací soud. Takový zásah je možný pouze výjimečně, a to v případě nejzásadnějších vad důkazního řízení, které byly dříve definovány judikaturou, a s účinností od 1. 1. 2022 jsou výslovně zakotveny v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
53. Pokud obviněný uplatňuje námitku zjevného (dříve extrémního) rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak k této jeho námitce lze opět nejprve v obecné rovině uvést, že o zjevný rozpor se jedná zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
54. Takováto situace však v této trestní věci nenastala, neboť obviněný ve své podstatě tuto námitku uplatňuje toliko formálně, když ve skutečnosti pouze polemizuje s hodnocením důkazů ze strany obou nižších soudů. Navíc musí Nejvyšší soud zdůraznit, že obviněný ve vztahu ke zjevnému rozporu ani odpovídajícím způsobem neargumentuje, když toliko vyjmenovává důkazy nebo jednotlivá tvrzení svědků svědčící v jeho prospěch, aniž by vnímal ostatní důkazy a části svědeckých výpovědí, které jej naopak usvědčují. Skutečnost, že nižší soudy hodnotily důkazy jinak, než jak je interpretuje obviněný, není důvodem k revizi napadených rozhodnutí.
55. Z hlediska jednotlivých námitek a výhrad obviněného k jednotlivým důkazům tak Nejvyšší soud může toliko pro úplnost a ve stručnosti uvést následující.
56. Výpověď svědka M. skutečně do značné míry podporuje obhajobu obviněného, jedná se však o svědka s trestní minulostí, který je navíc bývalým zaměstnancem obviněného, a tak lze z jeho výpovědi vycházet jen velmi omezeně. Tvrzení obviněného, že dodání zboží a oprávněnost vystavených faktur prokazuje i výpověď svědka D., je značně zavádějící, neboť svědek D. uvedl, že od svědka M. odebral směs v pěti až deseti případech. Součet nyní sporných a dříve skutečně realizovaných dodávek směsi je přitom nejméně 15-16 (touto otázkou se zabýval nalézací soud v bodě 28. odůvodnění).
57. Výpověď svědka J. není jediným usvědčujícím důkazem, jak se snaží prezentovat obviněný. Tuto svědeckou výpověď podporuje řada listinných důkazů i výslechy svědků (zejm. svědkyně V., částečně i výslechy svědků M. a D.), jak rekapituluje odvolací soud v bodech 9. - 13. odůvodnění. K této námitce se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše v tomto usnesení.
58. Pokud jde o zahrnutí faktur do účetnictví společnosti F. a odvedení daně, čehož se obviněný neustále dovolává, pak tyto skutečnosti svědčí spíše v neprospěch obviněného než v jeho prospěch. Bylo totiž prokázáno, že obviněný tyto faktury předal účetní (svědkyni V.) s ručně psanou poznámkou, že faktury byly uhrazeny v hotovosti. To, že obviněný ze sporných faktur odvedl daň, neznamená, že faktury byly vystaveny na správného odběratele, jak správně uzavřel nalézací soud (bod 35. odůvodnění).
59. Nejvyšší soud proto uzavírá, že v projednávané věci byl skutkový stav (vyjádřený ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu) zjištěn v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. Nalézací soud nevybočil z mantinelů volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud pak řádně přezkoumal odvolání obviněného a vypořádal se všemi jeho námitkami. Odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů tak jsou v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., neboť soudy se dostatečně a srozumitelně vypořádaly se všemi podstatnými argumenty obviněného. Pokud napadená rozhodnutí netrpí vadou opomenutých důkazů, ani zjevným (extrémním) rozporem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak je třeba argumentaci obviněného, byť je formálně podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., označit za zjevně neopodstatněnou.
60. Nejvyšší soud tak mohl uzavřít, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný neuvedl žádnou argumentaci. Ostatní námitky jsou zjevně neopodstatněné, když věcně nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, ani žádný jiný dovolací důvod. Pokud nebyly naplněny shora uvedené dovolací důvody, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
61. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
62. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu